tibby
komentáře u knih
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Geniální. Poslední dobou se hodně zajímám o osudy sudetských Němců, o odsun jako takový a musim říct, že tohle bylo hodně silný a zároveň to člověka opravdu vpraví do problematiky, nutí přemýšlet o kolektivní vině a podívat se na historické události novým pohledem. Za mě neskutečně dobře napsanej příběh, těšim se na Bílou vodu, Žítkovský bohyně jsem taky chroupla jednim dechem, stejně tak Gertu.
Tasmánie
Paolo Giordano
Pokud máte z Giordanovy tvorby rádi Osamělost prvočísel a Dobývání nebe, může se vám stát to, co mě a budete zklamaní, protože tohle je úplně jinej šálek. Něco jako když milujete McEwana a pak si jdete přečíst Solar... Tohle mi přišlo hodně neosobní, postavy mi přišly nezajímavý, nedokázala jsem se na ně naladit. Pro mě bylo těžký přelouskat první půlku, pak už to docela odsejpalo. Téma ekologie, globální krize atd. mi není cizí, naopak, těšila jsem se na to, ale tohle mi přišlo takový nějaký... Plochý.
S večerem přichází tíseň
Marieke Lucas Rijneveld
Hrozne mi to pripomnelo dve knizky: Betonova zahrada a Vse,co jsme si nikdy nerekli. Precteno za dva dny, ale nejen k veceru u toho prichazela tisen. Ale i tak, fascinujici. "Teď je přece naše ztráta větší? Všechna ta hřejivá těla, která máme tak rádi, budou za nedlouho utracena. Je to stejné jako s Židy, akorát že oni byli nenávidění, a to se umírá dřív, než když vás přivede do hrobu laska a bezmoc."
Papírové domky
Jiří Klečka
Trochu jsem se nutila do cteni, ale druhou pulku jsem diky paradni gradaci pribehu zhltla... Presto mi na tom.. neco nejak nesedi, prijde mi, ze spoustu zajimavych napadu tak nejak prislo vnivec a i mi nektery veci prisly hodne nelogicky ci zbytecny. Taky me hodne bilo do oci neustaly oslovovani syna "mistre" a Anny "devce"..
Jak ulovit malou štiku
Juhani Karila
To, co miluju na finskym podivnu... Zdá se vám fakt šílenej sen, kde je možný naprosto všechno... A někdo má ten dar to sepsat a donutit vás překroutit tu nutkavou potřebu, že by to všechno mělo logicky nějak dávat smysl
Sedm věží
Sara Baume
Já to prostě nědokázala dočíst. Knížku jsem si dokonce koupila, abych si udělala radost po náročnym dni... A pak jsem začala číst... A bylo to ještě náročnější... Já se snažila, fakt! 85 stránek a měla jsem pocit, že se taky začínám postupně rozkládat, stejně jako všechno v knížce, včetně hlavních hrdinů :D Nepovažuju se za nějak extra racionálního člověka, co všechno potřebuje mít doslovně vysvětlený, ale stejně jako spoustu z vás (dle komentářů) mě nejvíc drásala absolutní absence jakýhokoliv děje... A jestli na tu horu vylezli nebo ne, mě rozhodně nezajímalo tolik, jako z čeho teda doprčic žijou?! Možná to byla jediná věc, která mě nutila číst dál, doufajíc v nějaký vysvětlení... Který právě přijde na tý cca 85 stránce. Pak jsem to prostě zaklapla a řekla jsem si, že život je moc krátkej :D
Opatství Northanger
Jane Austen
Slabší z knih od Jane Austen, ale pořád dobré. Jen ty postavy mi prostě k srdci nepřirostly. Oproti Pýše a předsudku nebo Rozumu a citu je to slabota.
Popel a sníh
Petra Rautiainen
Zvláštní knížka, do který mi trvalo poměrně dlouho se začíst, a druhou půli jsem přečetla jednim dechem. Možná jsem jí ale spíš četla poměrně v běhu a trvalo mi se zorientovat. Velice těžký téma, myslim, že komentář od Balroga vystihuje vše..
Kde se les dotýká hvězd
Glendy Vanderah
Také jsem jedna z těch, které bylo řečeno, že se knížka podobá knize "Kde zpívají raci" a také souhlasím - ani náhodou. Knížka je oddechová, dobře se čte (ale teda někdy ten překlad, to je děs), člověk od ní až zas tak moc nečeká, ale neurazí...
Když můžeš, zůstaň. Když musíš, odjeď
Helga Flatland
Precteno jednim dechem behem jednoho dne. Nezbyva nez autorce zavidet lehkost, s jakou se ji dari vykreslovat pocity a nalady postav. Na malem prostoru dokaze temer nemozne, takhle bych se jednou chtela naucit psat. Hodne mi pripominalo tematicky dve knizky, a to "Vse, co jsme si nikdy nerekli" od Celeste Ng, a "Osamelost prvocisel" od Paola Giordana. Co vsechno si neseme s sebou, co vsechno zustava nevyslovene?
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Pribeh, ktery by nemel byt zapomenuty. A jsou knizky, ktere nemusi byt extra vtipne psane, aby byly neco extra. Tohle je jeden z nich. Knizka, u ktere si clovek uvedomi, jak zpohodlnel, jak moc vsichni potrebujeme navrat k elementarnimu byti a k prirode...
Sám sobě psem
Jan Venca Francke
A ja bych i tech pet hvezd dala, nebyt prvni a posledni kapitoly, ktere me moc nebavily.. Oproti magickym a extremnim zazitkum z Yukonu a Aljasky je to takove suche... Popravde, myslim si, ze uvodni australska kapitola muze spoustu ctenaru odradit. Jinak je to parada, celej Yukon a Aljasku jsem naprosto hltala, autor sice neni nejaky velky spisovatel a svoji cestu popisuje spis tak, jak to rict... mechanicky.. Ale jeho zazitky jsou samy o sobe tak zajimave, ze neni potreba zadneho velkeho opisovani, rozepisovani nebo humoru... Za me parada, ale taky bych ocenila treba mapy misto nekterych, dle me zbytecnych, fotek...
Nultá hodina
Agatha Christie
Moje druhá Agatha Christie - už naprosto chápu lidi, kteří jí tak hltají. Hrozně mě baví, že člověk opravdu téměř do poslední stránky neví, kdo je vrah. Někdo níž píše, že mu to přišlo jako staromódní divadelní hra - a to mě taky, ale možná to je to, co mě na tom tak baví. Celkově mě baví tahle doba, poměry ve vyšších vrstvách, je to zároveň taková komedie :)
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Přečteno během čtrnácti dnů (rozuměj u mě fakt rychle), pokaždý jsem se těšila, až se ke knížce budu moct vrátit, takže za mě zasloužených pět hvězd. Příběh z Bílých Karpat o bohyních byla pro mě doteď velká neznámá, ani by mě nenapadlo, že by mě tohle téma mohlo tak zaujmout. A stalo se. Člověku je z toho smutno. A pak je mu ještě víc smutno, když se dozví, co tahle skvělá knížka udělala s tím místem... :(
Cyankáli v šampaňském
Agatha Christie
Moje prvni A. Christie a musim rict, ze prijemny prekvapeni, rozhodne nebyla posledni :)
Sejdeme se v knihkupectví
Amy Meyerson
Taková oddychová jednohubka, předvídatelná, ale příjemná. Potěšily mě odkazy na zajímavé knihy a taky vzpomínka na dětství - Most do země Terabithia.:)
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Prijemne prekvapeni po Armenii a Gruzii,ktera me vubec nebavila. Opet me knizka donutila nahlas se smat v autobuse :))
Dobývání nebe
Paolo Giordano
Hodně silný. Zažralo se mi to pod kůži a mám pocit, že ten pocit už ze sebe nikdy nedostanu. Tenhle efekt mám u knížek ráda, ale tim, jak je tohle intenzivní a plný smutku, je dost těžký se přes to přenést. Každopádně pro mě snad ještě lepší než Osamělost prvočísel. Možná i pro to, že tahle knížka řeší moje témata, nejen současný, ale celoživotní. Za mě dechberoucí..
Pouta
Delphine de Vigan
Knížku jsem přečetla během jednoho odpoledne. Velmi stručné a jasné, psáno srozumitelným jazykem a přišlo mi, že právě tento stručný a úsporný styl dodal knížce na intenzitě, propast mezi Théem a jeho rodiči tím vystoupila o to víc, tichá domácnost, kde si všichni řeknou jen to nejzákladnější, přitom z toho cítíte, ten křik a řev v Théově hlavě...
Severská mytologie
Neil Gaiman
Dobrá knížka pro všechny, kteří si chtějí udělat pořádek v severské mytologii. Opravdu nám to ty marvelovky pěkně zamotaly, ale tak s tím se dá počítat a asi nikdo je nepovažuje za bernou minci, co se severské mytoogie týče.. :)
Za mě super, a ano, je to jednoduše napsané, ale podle mě to není na škodu, naopak, pro člověka, co není odborník a chce si jen rozšířit obzory, je to naopak výhoda.
