Tina.T
komentáře u knih
Tanec na sopce
Petr Heteša
Dočíst tuhle knihu 11.11. je docela roztomilé a pochopí to všichni, kdož si to přečtou, což všem velice doporučuji.
Kyberpunkové Baltimore, Jack Daniels, camelky, dívky s kočičími čumáčky, akce střídá akci a drsné hlášky hlavního hrdiny - prostě všechno tam bylo, nic nechybělo. Ve dvou třetinách jsem začala tušit a závěr jsem si velmi užila. Jako opravdový tanec na nestabilní půdě.
Kdo máte rádi jeho předchozí knihy, tahle se vám bude také líbit. Zapadá do Hetešova univerza a jeho stylu, hlavní hrdina má šmrnc a společně s ním budete kroutit hlavou, až budete řešit tu zapeklitou, až detektivní záležitost.
A pak se ráno přistihnete (protože jste půl noci četli), že se prostě do toho zrcadla nechcete podívat... protože co kdyby vám odpovědělo a doporučilo se sebou začít něco dělat....
Půlnoční slunce
Stephenie Meyer
Zklamání roku. Opravdu se to nedá číst.
Co si budeme povídat, všichni víme, že je to v podstatě červená knihovna. Když tahle YA romance vyšla poprvé, nechali jsme se okouzlit vztahem mezi křehkou lidskou dívkou a tajemným upírem. Dalo se to, filmy to podpořily a určité kouzlo to mělo. Když lidská dívka popisovala, jaké má pocity a jak je zmámená tajemným a nebezpečným mladíkem, bylo to v pořádku. Ovšem když máte totéž číst z pohledu Edwarda, nefunguje to ani trochu. Ich forma je sakra těžká věc, aby to nevypadalo jako vychloubání, nebo v tomto případě jako zápisky duševního ztroskotance, který se motá v kruhu vlastních výčitek, myšlenek na to, jaké je monstrum, sebenenávisti a do toho trochu té posedlosti lidskou dívkou.
Zcela to smaže kouzlo tajemného cizince, prostě tohle číst nechcete. Jeho schopnost čtení myšlenek nám umožňuje nahlédnout do hlav Belliných spolužáků, což v podstatě taky nechcete, protože je to všechny vykresluje jako manipulativně uvažující a sebestředné hlupáky a ne jako obyčejné, pubertální spolužáky, jakými byli v původním příběhu.
Kniha má skoro 700 stran a je to čiré utrpení, které přináší jen velmi málo nových věcí. Naopak přináší nepříjemné pocity Edwardových myšlenek, kterých máte po pár stránkách plné zuby. Okouzlení se nekoná.
Velmi, velmi k tomu přispěl i mizerný překlad Lucie Teplé, která přeložila pouze tuto jednu jedinou knihu a předtím nic a potom nic. Je to znát. V knize jsou gramatické chyby, divná slovní spojení a hlavně nelogické obraty, jaké by v češtině nikdo nepoužil. A tohle všechno přispívá k tomu, že knihu zahazuji, tvářím se, že jsem ji nikdy neviděla a nostalgicky si ponechávám pouze původní sérii.
Fujky fuj, já snad nikdy knize nedala, že je to odpad, ale tady bohužel musím.
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Předchozími knihami jsem nepolíbená, viděla jsem pouze filmy podle prvních knih. O to zvědavější jsem byla na knižní podobu doby předcházející Hladovým hrám. Musím říct, že ta kniha je silně manipulativní, nutí čtenáře po pár stránkách přemýšlet způsobem, jakým uvažuje Coriolanus Snow. To jest tak, aby měl z čehokoliv prospěch. Moje vnitřní já se tomu bránilo, ale pak jsem na tu hru přistoupila a užívala si jeho přerod z relativně slušného studenta, který hleděl na každé slovíčko, aby působil co nejlépe, po hajzlíka, který udělá doslova cokoliv, aby se prodral nahoru.
Kdybych tuhle knihu četla jako dospívající, asi by mě mimoděk docela ovlivnila, že bych začala více uvažovat cílevědoměji - co a jak působí, co kde řeknu a udělám. Jako dospělou, s vlastním životem a kariérou, už jsem to četla s nadhledem. Přestože je to YA, má to určitý přesah a přidává to knize na kvalitě.
První život
Gena Showalter
Běžně YA moc nečtu, ale tohle mě překvapivě chytilo. Bohužel je to jedna z těch sérií, které u nás nikdy nebudou přeložené. Takže mi doma trčí první díl, čtivý, pěkný... a nazdar, najdi si ke čtení něco jiného.
Gena Showalter píše čtivě. Chápu, že se vydavatelé řídí především ziskem, jen u těch sérií je to veliká škoda.
Černá luna
František Kotleta (p)
Dočetla jsem, oceňuji, že si autor vzal k srdci výtku na přemrštěné množství vulgarit v prvním díle a tady lehce ubral.
Je to takové spotřební čtivo, regulérní "béčko", které si nehraje na nic jiného. Co jsem očekávala, to jsem dostala. Na odpočinek dobré, ale Filip si mé srdce nezískal. S Michálkem nebo Koskem bych se vídala raději.
Čokoláda pro wehrmacht
Přemysl Krejčík
Mám ráda knížky, které mě přimějí dohledávat reálné události, upřesňovat si, jak se to odehrálo a hledat tu linii mezi realitou a fikcí. Tady je historie poměrně známá, i tak jsem spoustu věcí nevěděla. Alternativní historie mám moc ráda, knížka se mi ale četla poměrně ztuha. Hodně popisných stran, kdyby tam bylo více přímé řeči, odsýpalo by to svižněji. I tak hodnotím dobře průřez českými dějinami, je vidět, že autor má načteno a nastudováno.
Nebezpečné ženy
Lawrence Block
Je to bichle jako hrom, váží přes dvě kila, takže s ní klidně umlátíte nějakého toho netvora, kdyby po vás šel. Výběr povídek je velmi různorodý, kdo knihu četl hlavně kvůli Georgi R.R. Martinovi, a těšil se na šťavnatou povídku, byl asi zklamán. Psáno popisným suchým stylem, jsou to vlastně zápisky mistra z Citadely. Já ocenila, že jsem si mohla doplnit informace, ale příště si raději přečtu plnohodnotnou Oheň a krev.
Jinak některé povídky byly výborné, navedly mě na spisovatele, od kterých si dohledám další tvorbu. Celkově lepší průměr, ale přimlouvala bych se, aby příště autoři vydali raději knihy dvě, než to všechno nacpat do jedné, protože je opravdu velká a těžká a špatně se to drží a čte. Jednotlivé povídky jsem se snažila ohodnotit zvlášť u každé z nich.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Dobře se to četlo, ale je to skutečně pro dospívající mládež, která možná přehlédne, (a možná nepřehlédne, ale odpustí), drobné nedostatky. Už tu bylo řečeno, že se hlavní hrdinka chová nedětsky a že takto 13leté dítě neuvažuje. To bych byla ochotná vysvětlit tím, že sklenaři měli těžký život a donutilo je to dospět daleko dříve, toto mi až tak nevadilo. Spíše mi vadila plochost jednotlivých postav, černobílé ladění, zlý je zlý, hodný je hodný a ten kdo je naoko zlý, toho hned prokouknete.
Vystavěný svět se mi líbil, rozdíl mezi pohořím a nížinami byl vykreslen moc pěkně. Nová slova mi nevadila, dobře zapadala a přistihla jsem se, že už uvažuji v těch termínech. Slušná, spotřební kniha, ze které si nesednete na zadek, ale dobře se čte i dospělému. Oceňuji odkaz na Djatlovovu výpravu.
Vzhledem k dostupnosti dalších dílů hned pokračuji druhým dílem
Vykoupení
Nicholas Sansbury Smith
(SPOILER) Touhle knihou zakončuji a další už číst nehodlám. Překlad Jiřího Jaňáka mi opravdu nevyhovuje. Jak už jsem psala u předchozího dílu - postavy zhrubly, najednou mluví jako kanál a nějak to není ono. Kdo se trochu pohybuje v prostředí knih, tak dobře ví, že kvalitní překlad knihy by nikdy neměl vypadat jako překlad. Člověk by měl mít pocit, že čte knihu, která byla napsaná v tom daném jazyce, tedy u nás v češtině. A ten pocit tedy rozhodně nemám. Nějaké zachování tónu autora, kreativní přístup, výběr správného synonyma... to tady prostě není.
Pokud je ve větě "old man" a je to přeloženo jako "stařec", přestože je hlavnímu hrdinovi 55 let, tak nad tím asi moc nepřemýšlel. Trochu to působí jako prohnané překladačem a jen zběžně zkontrolované. Možná jsem moc náročná, ale mě to opravdu tahalo za oči a pokud bude překládat i další díly, tak už je číst nebudu.
Jinak kniha pokračuje v podobném duchu, jako předchozí dvě, jen více černobíle. Záporák je záporákovitější, klaďasové moc kladní, děj je hodně předvídatelný a po polovině knihy už je vám skoro jedno, co s nimi bude. Po pravdě, jediná postava, o kterou jsem se strachovala, byl pes Miles. A proto, v nejlepším skončit.
EDIT: Musím reagovat na jiný příspěvek, že se nekonaly logické ani dějové lapsusy - ale ano, byly tam. A pozor, spoiler. Kolik asi tak bylo Katrině, když byli zhruba stejně staří s X a teď najednou otěhotněla? Aby X zapomněl úplně na všechno, po pár letech samoty? Ano, mohlo mu přeskočit, ale kompletní ztráta paměti? Aby si psal deník s útržky vzpomínek? Prostě ne, takhle moc logiku nejde vypnout, jde napsat akční kniha, která má hlavu a patu :-)
Duchové
Nicholas Sansbury Smith
Dějově malinko bohatší, byť lehce stereotypní - skáčeme, žerou nás sirény, někdo zemře, někdo ne. Oproti první knize došlo k posunu v charakteru některých postav, což asi bylo vzhledem k ději nutné, ale připadlo mi, že spisovatel příliš tlačí na pilu. Ukázat mravní úpadek dotyčného jde i méně polopaticky.
Co mi ale vadilo velmi, byla změna překladatele. První díl přeložil Robert Čapek, druhý a třetí Jiří Jaňák. Ve větách došlo k výraznému zhrubnutí a nárůstu vulgarismů, což zřejmě p. Čapek při překladu uhlazoval. P. Jaňák ne a postavy tak najednou mluví jako kanál. Měla jsem pocit, že čtu knihu od úplně jiného spisovatele, který jen volně navázal na první díl.
Stále je to takové spotřební čtivo, takže přečtu i ten třetí díl, když ho mám z té knihovny půjčený, ale další už vyhlížet nebudu. Je škoda, že vydavatelství nedrží "lajnu" a nenechá překlad jednomu člověku, zvlášť, když jsem se dívala, že oba dva překládají několik spisovatelů souběžně, např. Blake Crouche - tam nastane totéž (a opět to stejné vydavatelství). Je to trochu jako v dabingu, vidíte herce, ale mluví jinak. Asi ne úplně hůř, jen jinak. Ale vás to štve, protože jste nedostali, co jste očekávali.
Do pekel
Nicholas Sansbury Smith
Takové spotřební čtivo, vcelku slušný průměr. Jen člověk opravdu musí vypnout logické myšlení, které přesto znovu tu a tam vystrčí drápky - a proč, když jich je tak málo, nechodí do škol a naopak neudržují veškerou kulturu a vědomosti, co mohou? Odkud se rekrutují noví Helldiveři, když jich je takový úbytek a na horních palubách je tak málo lidí? Atd, je toho hodně.
Srovnání s "Městy" od Sněgoňové se přímo nabízí a taky musím říct, že se mi líbily více. Tady jsou vzducholodě více méně stejné, její Města byly každé jiné, se svou jedinečnou atmosférou.
Jo, jako spotřební čtení dobré, ale jsem ráda, že mám půjčeno z knihovny, znovu už to číst nepotřebuji a vlastnit překvapivě taky ne.
Černá smečka
František Kotleta (p)
Klasická kotletovka, plno sexu, hlášek, nekorektností, démonů a jiných pokřivenců. Velmi čtivé, jako vždy, jen už na můj vkus až hodně vulgarit. Fakt hodně, už to překročilo mou osobní hranici. A to plně chápu, že lovci démonů nebudou mít slovník hodný mezinárodního diplomata.
Příběh Filipa a Andrey svižný, dobře vykreslený. Potěšily odkazy na žijící, nežijící i fiktivní známé postavy (Tobiáš, Kroulík, Mamula, Krumpoch a další). Jo, dobře se to četlo. Na odreagování po pracovním dni výborné.
Pád do chaosu
Megan E. O'Keefe
Tak jsem nakonec oproti všem předpokladům, kdy se mi nechtěla dočítat ani jednička, nakonec přečetla i dvojku. A musím říct, že jsem tomu docela přišla na chuť. Druhý díl už byl výrazně ucelenější, skládanka do sebe zapadla a to, co v prvním díle nefungovalo, tady šlapalo. Z Tomase se vylíhl sympaťák, na jeho části sem se v knize vždycky těšila. Autorka z toho sice dělá telenovelu, záměrně natahuje děj a klade jim do cesty překážky, ale všichni víme, jak to skončí a držíme jim palce.
Od inteligentních lodí se to posunulo někam jinam a je to asi ku prospěchu věci. Ale pořád je hrozná bichle a prospělo by tomu zúžení. A taky méně lesbiček, gayů, nebinárních, neutů, černochů, směsic etnik, atd. A to jsem tolerantní a nemám s nimi problém. Kdo ho má, bude asi nemile překvapen, že je jich kniha doslova plná a běžný heterosexuál je tam spíše výjimka.
Knihu bych si sama o sobě nekoupila, ale když na mě bafla v knihovně, proč ne.
Sudetenland
Leoš Kyša
Tak se taky přidávám, já byla spokojená. Aktuálně sama žiju v sudetech, sice v jiných, ale jednou sudety, vždycky sudety. Můžu potvrdit, že v hlavách lidí stále přetrvává to, o čem autor psal. Staré křivdy a hříchy předků. Ve vlastní rodině, do které jsem se přivdala a která má německé kořeny, jsem se setkala s tím - tam s těmi nemluv, ty my nemáme rádi, jejich rodiče nám před lety udělali to a to. Když jsem namítla, že tohle je jiná generace, mně nic neudělali a nevidím nic špatného na tom, jim říct Dobrý den, tak se to setkalo s hlubokým nepochopením.
Knížka mě nezklamala, dostala jsem přesně to, co jsem očekávala a detektivní příběh k tomu. Zhruba od půlky se dala zápletka odhadnout, ale to vůbec nevadilo. Ta atmosféra devadesátek byla vykreslena skvěle, vrátilo mě to v čase, řekla bych až moc. Kdo sametovou revoluci neprožil na vlastní kůži, asi bude hodnotit méně pozitivně, ale já si v tom to své spolehlivě našla.
Marxovka
Martina Svobodová
Mile překvapilo. Knížku mi půjčila kamarádka, že si ji MUSÍM přečíst. Po přečtení jsem rovněž začala pátrat, kde byla moje babička, když čekala mou maminku. To propojení babička - matka - dcera opravdu funguje, jedinečné spojení, mám potvrzeno z vícero stran, nejen ze své rodiny.
Útlounká knížečka potěšila, zahřála u srdce, vrátila v čase do dob minulých. Dnes už by soužití tolika národnostních a rasových etnik bylo složitější, možná i nemožné. Díky za ten návrat a za představení Severních Čech trochu jinak, než je znám dnes, coby přistěhovalec.
Časovládci: Skryté ostří
Martin Sládek
Od autora jsem jako první četla jeho akční nářez Nabídka, která se neodmítá a pak dvakrát Haralda a čekala jsem něco v podobném duchu. No a dostala jsem něco úplně jiného.
Časové paradoxy mám moc ráda, tak jsem se těšila. V první části knihy jsem se trochu ztrácela a chvíli trvalo, než to do sebe začalo vše zapadat a dávat smysl. Kdo chce akci hned, tohle bude muset zvládnout. Když se hlavní hrdina dostal do Akkonu, nemohla jsem se odtrhnout. Mám ráda knihy, které mě inspirují k dohledávání souvislostí, historických postav, dobových maleb i současných fotek, a kde linie mezi realitou, respektive historií a fikcí je velmi tenká. Tohle všechno se autorovi podařilo. Takže aktuálně dohledávám Velmistry Templářů, Johanity a další. Díky! :-)
Určitě se těším na další díl. Už bude??
Rychlostní zbraň
Megan E. O'Keefe
Drhne to a skřípe... Jsem v půlce a už teď vím, že to nedočtu. Zvlášť, když jsem se dozvěděla, že to má být trilogie a tohle je první díl, takže to nemá konec. Další díly rozhodně nechci.
Inteligentní lodě šly pojmout mnohem lépe, věčná škoda nevyužitého potenciálu. Sanda to všechno neutáhne a není tak dobře prokreslená, aby mě to přimělo číst dál. Je mi celkem fuk, co s ní bude a to by se asi čtenáři dít nemělo.
Místy hyperkorektní, kdyby to byl film, tvůrci by si mnuli ruce - ještě dosadíme povinného černocha a máme tam všechno. Škoda. Jsem ráda, že ji mám z knihovny a nebyla to zbytečná koupě.
EDIT: Tak jsem to nakonec dočetla. Přesně v polovině, na stránku přesně (z 546 stran, šílené a to mám tlusté knihy ráda), to konečně začalo mít trochu spád. Tři dějové linky, z čehož jedna tak roztahaná, že jsem vždycky zapomněla, co se tam vlastně dělo, než jsem se k ní znovu pročetla. Knize by velmi, velmi prospělo zúžení. A jak jsem psala dříve, je to trilogie, takže kniha je neukončená. Má frustrace trvá, bichle jako hrom a příběh není zakončen. Další číst nehodlám, život je krátký, na čtení nedobrých knih.
PS: I ten povinný černoch tam byl.
Hladový národ
Vendula Brunhoferová
(SPOILER) Alternativní historie mám moc ráda, tak jsem se na knihu těšila. Sice si na svou chvíli počkala, už mi asi rok ležela v knihovně, ale dočkala se.
Plusy - dobrý nápad, odpudivě popsaní "hladovci", načtenost historických reálií, pěkná práce s češtinou a skladba vět. Sympatičtí jsou opravdu fajn - Joachim, Crispin, nesympatičtí jsou řádní neřádi - Moltke a většina hladovců. Nejednoznačné postavy popsané natolik dobře, aby jim člověk držel palce, aby se překlopili na tu "správnou" stranu.
Mínusy - dost rychlý závěr. Vzhledem k tomu, že jde o klasické "putování za svobodou", zdál se mi ten závěr takový urychlený, bum a je konec. Což může být pouze můj subjektivní dojem, jako koneckonců celé tohle hodnocení. Občasné přešlapy v logice už tu zmíněny jsou (kde a kdy se naučila devítiletá polská holčička plynně dva další jazyky?). (+ POZOR SPOILER!) - vím, že život není pohádka, ale aspoň v knížkách by mohla... to jich nemohlo přežít víc?
Adept
Adam Przechrzta
Právě proto, že je to takový kříženec mezi Stalkerem, Metrem a čímkoliv od L.N.Tolstého, tak mě to velmi zaujalo. Vztahy mezi Rusy a Poláky, Varšava v době, kdy ukázat kotníček u ženy byl skandál, to vše se četlo jedním dechem. Co mi na knize ovšem velmi vadilo a nevím, jestli je to stylem psaní autora, nebo se to "ztratilo v překladu", že všechny postavy mluvily naštvaně, vztekle a nesympaticky. Autor s tím má patrně problém, protože neutrální mluva se tam téměř nevyskytuje. Nedá se na to zvyknout, "vztekle odvětil", "zrudnul vzteky", "odsekl", atd... Nic pozitivního, nic neutrálního.
Velká škoda, protože mě to odrazuje od dalších dílů. Možná muži to vnímají jinak, ale ženy citlivé na emoce (a přebírající je), těm se to patrně bude číst dost složitě.
