TinaFr komentáře u knih

Knize jsem se dlouho vyhýbala, právě kvůli tomu, kolik se toho o ní píše - většinou s takovými nemám dobré zkušenosti. Hanu jsem si proto koupila až po více než roce, kdy na mě koukala z každého zákoutí knižního světa. Ale zmýlila jsem se. Hana je skvělá kniha. Dostala mě od první stránky a přečetla jsem jí během pár hodin jednoho odpoledne doslova na jeden zátah. Není to kniha a holokaustu - a ani nemá být. Je to kniha o osudu jedné nešťastné ženy, které se snaží naučit znovu žít. Pro někoho, kdo očekává popis veškerých hrůz, které koncentrační tábory přinesly, tato kniha není.
Ale pro někoho, kdo si chce přečíst velice smutný příběh, který dlouho nedostane z hlavy, rozhodně ano.

20 14.08.2018

(SPOILER) Já mám pocit, že jsem asi četla jinou knihu, než ostatní. Autorka píše skvěle, výborně vtáhne člověka do děje. A ze začátku jsem byla nadšená. Ale někde zhruba kolem poloviny jsem začala mít pocit, že už je to pořád to samé dokola - začaly se opakovat pořád ty stejné motivy proložené nějakým zvratem.
Osobně se mi zdá, že obzvlášť poslední třetina knihy je hrozně překombinovaná. Mrzí mě to, protože kniha je napsaná opravdu dobře, ale děj mi zkrátka přijde strašně splácaný. Jako kdyby měla autorka snahu za každou cenu co nejvíc čtenáře vystrašit a šokovat. Což se, za mě, ale nepovedlo.

16 13.06.2024

(SPOILER) Tak i já jsem si přečetla nejočekávanější knihu letošního roku. Ale k nadšeným ovacím se nepřidám.
Text sám o sobě je napsaný stylisticky dobře. Alena Mornštajnová psát umí, to nám ukázala už mnohokrát. Její příběhy hezky plynou, umí si pohrát s metaforami, dokáže čtenáře do knihy vtáhnout a nepustit. Zároveň oceňuji, že se pustila do náročného a odporného tématu zneužívání dětí. Nečte se to snadno. Ale bohužel se takové věci dějí až příliš často na to, abychom nad tím jako společnost mohli zavírat oči. A beletristické ztvárnění může pomoct zvýšit povědomí i u lidí, které by problematika jinak minula.
Tím se ovšem dostávám k samotnému ději. Už v minulosti jsem měla u postav autorčiných knih problém s tím, že jsou příliš ploché. A zde to nebylo jinak, dokonce mám dojem, že u Lesa v domě je to hned po Listopádu znát nejvíce. Postavy matky a prarodičů jsou neživé, sice se v příběhu vyskytují - a někdy o sobě i něco prozradí - ale celým příběhem jen tak proplouvají. V knize se "něco" děje, ale nemá to hloubku, prostě se to jen děje. U hlavní hrdinky je to trochu lepší, přece jen se toho o ní dozvídáme trochu víc, když příběh vypráví, ale ani ona nám neumožní nahlédnout do hloubky svého nitra. Což je podlé mého názoru škoda, tohle téma si o to vyloženě říká.
Další věc, se kterou mám problém, je faktická přesnost, a to sice proces s Jakubem. Značně pochybuji, že kolem roku 2000 by se někdo zabýval tak nejednoznačným obviněním devítileté holky. Bohužel ani v dnešní době by tomu možná nebylo jinak. Ale na počátku tisíciletí? Těžko. Na základě popsaných důkazů by ho sotva někdo odsoudil.
Na závěr se ještě vyjádřím k podobnosti se skutečným příběhem (odkaz: https://a2larm.cz/2019/03/leaving-neverland-ocima-toho-kdo-v-detstvi-prozil-sexualni-zneuziti/ ). Alena Mornštajnová se zatím nevyjádřila, nakladatelství Host situaci věnovalo jeden příběh na instagramu. Což je podle mého názoru dosti zvláštní přístup, obvinění je to závažné a týká se jedné z nejprodávanějších tuzemských autorek. Pokud mám říct svůj názor, inspiraci skutečným příběhem tam vidím (celá role lesa, výrazný popis čichových vjemů, absence matky, byť z jiného důvodu, než je popsáno v knize). Doufám, že se k tomu autorka i nakladatelství postaví čelem a k situaci vydají prohlášení.

16 28.04.2023

Tahle kniha je fantastická. Dlouho jsem četbu odkládala, protože jsem měla velká očekávání, a bála jsem se, že nebudou naplněna. Ale opak je pravdou. Příběh je rozvláčný, hutný a podrobný, ale vůbec nic mu nebere na čtivosti. Někteří si tady stěžovali na historické dokumenty nebo odbornost - ale pro mě to je přesně to, co knize dodává přidanou hodnotu. Každá jedna část knihy měla svoje místo. A před autorkou smekám, protože si nedokážu představit ty tisíce hodin, které nad psaním musela strávit. Ale určitě se vyplatilo, já jsem nadšená a doufám, že na další knihu nebudeme čekat opět 10 let :).

Při hodnocení této knihy bych začala asi trochu oklikou - nesrovnávala bych ji s Vegetariánkou, ta byla úplně jiná, podle mého měla mnohem větší potenciál, který autorka nevyčerpala. Kde kvete tráva je v kniha v mnohém jiná. Řekla bych, že silnější, vzhledem k tomu, že to, co je zde popsáno se skutečně stalo. Netroufám si ale tvrdit, že autorka pátrá po podstatě páchaného zla. K tomuto témata se v podstatě vyjadřuje jen v epilogu (který já osobně považuji za jednu z nejlepších částí knihy). Pokud mám příběh zhodnotit jako celek, je dobrý, zůstane vám v hlavě ještě dlouho a budete nad ním přemýšlet.Co se týče formy textu, lehce matoucí bylo přeskakování mezi osobami v rámci jednotlivých kapitol - chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala, z jakého pohledu je kapitola vyprávěna.
Mimochodem, pokud toho o této události korejských dějin mnoho nevíte (stejně jako asi většina), doporučuji přečíst si nejprve výborný doslov překladatelky, který vás do problematiky uvede.

11 29.06.2018

Na další pokračování série o tudorovských královnách jsem se moc těšila a opět mě nezklamalo. Kniha je napsaná velice čtivě a o zajímavé informace zde není nouze. Na celé knize oceňuji, že přestože se jedná o beletrii, autorka se drží skutečných historických faktů. Což je v případě Jany Seymourové poměrně velký problém, protože o jejím raném mládí příliš mnoho informací není známo (jak sama autorka vysvětluje v doslovu).

9 23.11.2018

Já si nemohu pomoct, ale tohle bych knihou nenazývala. Ano, je to svým způsobem vtipné (v konečném důsledku ale spíš smutné). Ale mělo to zůstat na Instagramu, kam to patří a snad se to tam i hodí. Za ty peníze si koupím hodnotnější knihu, která mi toho rozhodně dá víc. Bohužel se opět jedná o skvělý marketingový tah.

Ze začátku jsem se musela lehce přemáhat k pokračování, po prvních stranách mě však doslova okouzlil a zbytek jsem dočetla rychlostí kulového blesku. Naprosto bezkonkurenční příběh, zařadil se do popředí mého osobního žebříčku ruských klasiků. V Dostojevském hodlám pokračovat, doufám, že Bratři Karamazovi byli jen lehkou ochutnávkou.

9 31.05.2016

Nová kniha Delphine de Vigan přináší, jak je u autorky zvykem, opět vysoce aktuální téma. Tentokrát se věnuje zaprodávání dětí prostřednictvím sociálních sítí. V příběhu se setkáváme se dvěma hlavními proganistkami - Mélanií, která vydělává jmění na prodeji soukromí své rodiny, a Clarou, osamělou kriminální policistkou. Jejich příběhy se záhy protnou a my můžeme sledovat sondu do způsobu uvažování lidí, jejichž životy ovládají moderní technologie.
Musím říct, že číst tuto knihu pro mě bylo poměrně znepokojivé. Přestože nějaké povědomí o těchto praktikách mám, příběh mě donutil jít hlouběji a přemýšlet nad tématem více. A mohou říct jen jedno - doufám, že stejně jako ve Francii, budou i v dalších zemích vznikat zákony regulující působení dětí na sociálních sítích.
Je mi jen líto, že rodičům, kteří své děti prezentují jako cvičené opice, se kniha bohužel s největší pravděpodobností do rukou nedostane.

8 17.11.2021

V prvních dvou třetinách jsem byla z příběhu naprosto nadšená. Neotřelá kombinace, zajímavé osudy obou hrdinů. Ale potom se to v podstatě během pár stran změnilo - a to jen kvůli velmi těžce uvěřitelné zápletce. A stejné dojmy mám i ze závěru. Celkově hodnotím knihu velmi dobře a četla jsem ji moc ráda, kvůli dvou výše zmíněným bodům musím ale snížit hodnocení na 4*.

8 23.10.2020

Stejně jako Markéta Lazarová, skvělá kniha. Člověk se musí trochu povznést a zamyslet a až poté dokáže děj plně pochopit.

7 09.03.2017

Chápu, proč má kniha tak dobré hodnocení, lidé mají rádi brutální příběhy. Ale musím se přiznat, že z ní zdaleka tak uchvácená nejsem. Příběh se bezpochyby čte dobře, je vidět, že je autor "vypsaný", kniha má spád. Ale jinak se o nějak kvalitní text nejedná. Celý děj je postavený na dalším a dalším popisu důmyslně zvráceného vraždění a jiného násilí. Nějakou hloubku nebo další přidanou hodnotu jsem v tom nenašla a to je, alespoň za mě, docela málo. Autor se zkrátka svezl na "módní" vlně krvavých thrillerů a knih z prostředí holokaustu a rozhodl se to spojit dohromady.

6 30.12.2023

V zásadě se mi knihy líbila a metodu zettelkasten chci pro tvorbu poznámek využívat. Jako úvod tedy posloužila dobře. Ale musím souhlasit s ostatními komentujícími, z praktického hlediska mi neřekla téměř nic. Jen podle knihy se efektivní zettelkasten vytvořit nedá. V tohle ohledu doporučuji najít si na YT nějaká názorná videa (třeba pro Notion), hodně mi také pomohly tyto články, kde jsem si ujasnila, jak vlastně poznámky řadit (https://eliskasestakova.cz/clanky/zettelkasten/)

6 04.10.2023

Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně, a protože si vždy ráda přečtu ruský román, sáhla jsem po ní. Nedokážu slovy ani pořádně popsat, jak moc na mě příběh zapůsobil. Vše je zprostředkováno naprosto reálně a pro dnešního člověka je až neuvěřitelné, že něco takového se mohlo dít před šedesáti, sedmdesáti lety. Někteří níže píší, že kniha je nezáživná, bez děje. Podle mého názoru to může říci jen někdo, kdo motiv příběhu dostatečně nepochopil.

6 12.05.2016

Od téhle knihy jsem neměla vůbec žádná očekávání, ale velmi příjemně mě překvapila. Ano, je to syrový příběh plný násilí a sexu. Ale zároveň podává zajímavý vhled do života v zemi, o které u nás ve středu Evropy mnoho nevíme. Mám ráda knihy, které mi ukáží diametrálně odlišnou kulturu a to Holky ze severu určitě splnily.

5 06.04.2024

Po Brownových knihách jsem vždycky sahala jako po velmi odpočinkové četbě - tudíž moje nároky nejsou nijak vysoké. U Počátku jsem se ovšem docela nudila. Příběh je strašně dlouhý, ale tak polovinu času se pořádně nic neděje. Doufala jsem, že se teda aspoň "posadím na zadek" z toho rozuzlení, ale ani to se nestalo. Vyloženě špatné to nebyla, pořád to je Brown, ale kvalit předchozích knih bohužel nedosahuje. Malé plus má autor za popisy španělských krás, hned bych se tam vydala.

5 13.01.2023

Ke Karamelové džungli jsem přistupovala s respektem. O Tereze vím díky jejímu blogu již pěknou řádku let a vždycky se mi líbil styl, jakým psala. Proto jsem si kdysi dávno kopila Šlehačková oblaka - a tenkrát jsem byla ze sladkého příběhu docela zklamaná. Váhala jsem tedy, zda to zkusit podruhé. Nakonec jsem sama sebe přesvědčila, ale pro jistotu si ji koupila v elektronické podobě, aby mi případně doma neležela další zbytečná kniha.
Obávala jsem se úplně zbytečně. Karamelová džungle je úplně jiná než Šlehačková oblaka. Hned v prvních kapitolách neváhá autorka popisovat všechny útrapy a problémy, které provázely její odchod z Norska a začátky podnikání. Celou knihou se poté pro proplétají střídavé úspěchy a pády a příběh je tak pestrý a záživný až do svého konce.
Celkový dojem z knihy hodnotím jako velmi dobrý. A doufám, že Tereza někdy zase něco napíše.

5 24.10.2020

Příběhy z řeckých bájích a pověstí jsem měla vždy ráda, proto jsem si ani tento nemohla nechat ujít. Celá kniha je napsaná velmi poutavě, a přestože jsem většinu mýtů znala, rozhodně mi to na čtenářském zážitku neubralo. Příběh hodnotím jako maximálně zdařilý a už mám ke čtení připravenou i Achilleovu píseň.

5 18.04.2020

Klasická oddechovka, moc jsem od toho nečekala, ale vlastně byla fajn. Není to žádné veledílo, ale čte se pěkně, ideální na léto. Na konci mi teda trochu vadilo, že nepřišel žádný "wow" zvrat, který mám na thrillerech ráda, tady to spíš jen nějak vyplynulo.

4 15.07.2022

Začnu lehce ze široka. První dva díly jsem zaznamenala, ale přečetla si je až letos, když jsem hledala něco odpočinkového. Falešný román na mě nezapůsobil, dost jsem se musela nutit k jeho dočtení. Za několik měsíců jsem si vzpomněla na druhý díl, a jelikož už jsem ho měla doma, ke knize jsem se vrátila. A byla jsem mile překvapená! Po jeho dočtení někdy v červenci jsem proto ten třetí poměrně netrpělivě očekávala. A zklamaná jsem opět nebyla. Příběh pěkně plynul, na rozdíl od prvního dílu zde nebyla žádná slepá místa, a na rozdíl od prvního dílu jsem se dokonce občas i zasmála - některé situace byly opravdu až tragikomické. Ema je sice stále poměrně otravnou hlavní hrdinkou, a asi nikdo se s ní opravdu neztotožní, ale během těch několika let i ona vyzrála a trochu dospěla. Celkový dojem z knihy hodnotím jako velmi dobrý a jsem opravdu ráda, že jsem se k příběhu vrátila, přestože mě první díl tolik nezaujal.

4 12.10.2020