tittanie komentáře u knih
Myslím, že netřeba psát něco dalšího. Strašně silné téma, postavy, doba. Uvědomění si, že hloupý okamžik může změnit životy lidí.
Na knihu jsem narazila úplnou náhodou na databázi. Bohužel ne v sekci knižní novinky v tom a tom týdnu. Nevím, jestli jsem je tam přehlédla nebo tam nebyly.
Kniha se mi ze začátku strašně líbila. Byla napínavá, super postavy, které si čtenář může oblíbit. Strašně se mi líbil děj před válkou a popis revoluce. Mám chuť si přečíst něco o Baťovi. Kniha mi předválečnou atmosférou připomínala Zvuk slunečních hodin od Hany Andronikové, ale možná to bylo tím, že obě se odehrávaly ve Zlíně.
Co ale musím trochu vytknout je přílišnou růžovost a snadnost hledání Pavlovy rodiny. Všechno mi to přišlo moc propojené, moc náhodné. Ale přesto hodnotím, což nedělám moc často, a dokonce 5 hvězdami.
Perfektní kniha. Perfektní děj, postavy. Byla to náročná četba, hlavně co se týče postav, protože se mi trochu pletly, obzvlášť ty vztahy mezi bohyněmi. Ale nutilo mě to číst dál a dál až jsem byla na poslední straně. Taky jsem se byla podívat na divadelní představení, které mi tu knihu douzavřelo. Prostě jsem po skončení hry jenom seděla a zírala před sebe stejně jako po dočtení knihy.
Od téhle knihy jsem nečekala vůbec nic. Ale jak jsem ji dočetla zůstala jsem zírat s pusou dokořán. To bylo něco. Přímo pecka do mého života. Všechna ta opatření, totalita, iluze....
Myslím, že je potřeba číst knihu v dospělejším věku, nemusí to být 50, ale třeba 25 let, aby člověk pochopil a nemusel ji číst z donucení třeba k maturitě.
Nevím, jestli mám psát něco dalšího. Tuhle knihu jsem četla po Žítkovských bohyních, které mě nadchly. Tohle je strašně silné dílo, které se nedá číst na jednou a rychle. Člověk musí všechen ten hnus doby, nespravedlnost vstřebat. Určitě stojí za přečtení. Dozvěděla jsem se věci, které jsem nevěděla nebo si je nespojila do souvislostí.
Bylo 31.7. tohle datum si myslím, že je pro každého fanouška Harryho Pottera známé. Nějak jsem si říkala, kdy jindy když ne teď, začít znova číst první díly Harryho Pottera, než v den narozenin Harryho.
Knihu jsem četla kdysi dávno. A na sérii jsem vyrostla a dlouho jsem doma měla jenom první díl. Po dvanáctém přečtení tohoto dílu jsem to přestala počítat. Pak jsem si dala docela dlouhou pauzu a nečetla Harryho vůbec. Loni jsem si jej znova přečetla a překvapilo mě spousta věcí, které jsem zapomněla. A to jsem první kapitolu znala zpaměti.
Myslím, že více není co napsat, děj i knihu všichni znají. I když je pravda, tak mi spíš jde o ten pocit "vrátit se do světa, který Rowlingová vytvořila" než si číst knihu, kterou po těch letech vnímám jako pohádku pro děti.
Tuhle knihu jsem četla na doporučení a dobře jsem udělala. U některých scén jsem se smála nahlas a radši jsem knihu nečetla nikde na veřejnosti. Pravidla kriketu to je to, co si vybavím při rozhovorech o této knize.
Nevím, proč jsme se do knihy nepustila dříve. A vlastně ani nevím, co pro mě byl impulz, abych se do čtení pustila, ale určitě nelituji. Přečetla jsem ji jedním dechem. Sice už nejsem ani děti a mládež, ale kniha mě opravdu nadchla a hltala jsem stránku za stránkou. Jedno dobrodružství střídalo další a další...
Pamatuji si, že knihu jsem četla k maturitě a vím, že ji přečetla celá třída. Fascinuje mě autor, který dokázal popsat, jak se "dobrá" myšlenka v nesprávných rukou promění ve zvěrstvo.
Básně moc nečtu. A je to škoda, po téhle knize jsem sáhla jenom kvůli čtenářské výzvě a jsem ráda, že jsem se k nim dostala.
Tak dočteno. Musím říct, že u scény s policejním zásahem, jsem se smála, až jsem měla slzy v očích. Stejně tak u dopisu policii.
Nedoporučuji číst knihu v autobuse, škole nebo práci, budete za blázna, který se pořád směje. Pokud ji budete číst doma, tak všechny varujte, že se chystáte ji číst a že jste se nezbláznili, že vaše výbuchy smíchu jsou způsobeny čtením.
Možná byly některé situace trochu křečovité, ale zasmála jsem se i u nich.
Tak tenhle díl se mi líbil. Byly v něm tři příběhy a vždy jak jeden skončil a pokračoval druhý byla jsem naštvaná, ale začetla jsem se do dalšího a byla jsem naštvaná, když skončil ten, a pokračoval ten první :D
Těším se na dořešení.
Uvítala bych, kdyby autor méně popisoval krkání a vylučování.
Všichni mě varovali, že je to masakr, a že se budu bát. Bála jsem se u čtení, jak už dlouho ne. Týden jsem se odhodlávala ji číst. Ale pak jsem se od ní nemohla odtrhnout a četla i za tmy a měla hrozné sny. Asi si dám zase chvilku a pak se pustím do dalšího dílu.
Ta obálka je jak z hororu.
Tak přesně takovou knížku jsem si chtěla přečíst. Skvělá oddechová kniha. Hezký a vtipný příběh. Musím ocenit, že se autorka nesnažila oddělit dvojici ještě pár stránek před koncem kvůli nějakému nablblému důvodu. Nechci víc prozrazovat, ale tahle zápletka na konci nebyla špatná.
A taky se mi líbily recepty, které jsou přiloženy na konci některých kapitol.
Harry Potter - kniha mého dětství. První díl mi koupila mamka a já jsem si říkala: Pche kniha o klukovi, to číst nebudu. No kniha ležela v knihovně a pak jsem viděla ve škole film Harry Potter a tajemná komnata. A řekla jsem si, ty jo to není špatné a tak jsem si přečetla první díl. A propadla jsem světu čar a kouzel. Je to docela paradox, protože filmy, se mi nakonec vůbec nelíbily, ale knihy moc. Vždy když měla vyjít další kniha, tak jsem si znova přečetla všechny díly, které už vyšly. No a protože jsem měla doma jenom první díl, tak jsem ho četla nejčastěji, po dvanáctém přečtení jsem to přestala počítat. Dneska už se ke knize nevracím, protože je fakt pro děti. Ale zase ji z nostalgie občas otevřu a přečtu si kapitolu.
Normálně horory nečtu. Moc se bojím.
Takže jsem četla jenom za světla, proto mi tak dlouho trvalo, než jsem ji přečetla, a stejně jsem se bála v noci usnout.
Za mě je to super kniha, kterou musíte číst dokud nedočtete. Já přestávala a stejně to nesplnilo předpoklad, že se budu méně bát pořád jsem na děj musela myslet.
Jsem nadšená a opravdu se mi to hodně líbilo. Možná by se mi líbily ještě dvě stránky na konci navíc.
Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou. Neměla jsem žádnou eknihu a při procházení žebříčků 100 nejlépe hodnocených knih jsem našla tuhle a sehnala jsem ji jako eknihu. Až potom jsem zjistila, že od autora jsem četla knihu Mosty do Tel Avivu.
Teď k samotné knize. Je psaná ze všech stran tj. parašutistů, prezidenta Beneše, gestapa. Autor si to může dovolit, protože všichni víme, kdo jsou ti dobří a nestane se nám, že budeme fandit gestapu. Kniha obsahuje veliké množství informací, ale protože jsem na toto téma četla již spoustu knih, tak pro mě asi žádná nebyla překvapivá.
Tyhle knihy se čtou ze začátku vždy dobře, protože všichni jsou optimističtí, věří, že přežijí. Jakmile se ale děj dostane dál, tak zjistí, že nemusí vyváznout živí a kniha se začíná číst hůře a hůře, protože my víme jak to dopadlo.
Další věc, kterou si u čtení této knihy říkám, jak bych se asi v takovýchto situací zachovala já a druhá věc, kterou si říkám, jestli stálo za to bojovat, když potom přišli komunisti, jestli jejich oběť nebyla marná. A pak si na to odpovím, že oni by stejně zemřeli, akorát za jiného režimu.
Pokud by někdo chtěl inspiraci:
https://www.databazeknih.cz/knihy/m-b-m-masin-balaban-moravek-459918?page=1
https://www.databazeknih.cz/knihy/clanek-ii-430488
https://www.databazeknih.cz/knihy/smrt-boha-smrti-legendy-a-skutecnost-kolem-atentatu-na-heydricha-82642
https://www.databazeknih.cz/knihy/cesi-se-nevzdavaji-493535
https://www.databazeknih.cz/knihy/mama-milovala-gabcika-389264
https://www.databazeknih.cz/knihy/muz-proti-okupaci-82702
Jako první jsem četla knihu Vesnice od této autorky a ta mě nadchla, tak jsem si musela sehnat tento díl.
V obou dílech se mi líbí jak příběh pracovní, tak osobní. Postavy se mi moc líbí a jsem nadšená. Snažila jsem se tipnout si vraha, ale nevyšlo mi to.
Těším se na další díl.
Tenhle díl se mi moc líbil, byl takový hodně zamotaný a měl více linek, jak je u Dána zvykem, ale pěkně se spojily dohromady. Škoda jenom, že vyřešení je takové otevřené, ale i na to jsem si u Dána zvykla a těším se, že se to snad dořeší v dalším díle.
Těším se na další díl.
U čtení takových knih vždy přemýšlím, co bych chtěla napsat jako komentář, aby to vystihlo mé pocity a myšlenky, které jsem u čtení měla, ale jakmile dočtu, tak zapomenu všechno, co jsem chtěla napsat a jako komentář napíšu jenom takovou nějakou nic neříkající větu. Takže se pokusím napsat něco lepšího.
Asi jsem očekávala, že to bude více o tom odsunu z klášterů do Bílé vody, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Kniha popisovala všechny problémy církve za komunismu a překážky, které ji komunisti kladli do cesty. Musím se přiznat, že knihy o 50. letech čtu velice ráda, protože mě to období zajímá, ne že bych byla masochista, takže spoustu věcí o chování komunistů vím. Ale tady pro mě byly některé informace úplně nové.
Musím říct, že se mi hodně líbila postava Evaristy, která byla neuvěřitelně silná osobnost. A taky mě dostalo obrácení sestry Paulity.
Co se mi nelíbilo, je jak se církev vypořádala s tajnou církví a oficiální církví po pádu komunistů, ale tak to bylo i jinde, třeba soudci, stačilo převléct kabát a tito lidé mohli zůstat, tam kde byli. Ale to už nehodnotím knihu, ale spíš historii.