TomTomis komentáře u knih
Tak druhý a třetí díl jsem četl po sobě, trochu mi splývají dohromady. Ten závěr se mi dost líbil. Jinak klasické vyvražďovačky, utíkání, hledání. Místy jsem toho měl už dost. Knihu jsem četl kvůli LGBT tématice, ta se nakonec příliš neprojevovala a byla hodně upozaděna. Přitom bych řekl, že co se týká vztahu dvou mladých kluků , byly jejich rozhovory a příběh asi nejlepší linka. Některé postavy mě vůbec nezaujaly a dokonce se mi pletly... No možná moje chyba:) Tuhle autorku již číst nebudu. Druhá série, co napsala, je taky primárně pro mládež, a to již dávno není zřejmě pro mě :)))
Přečteno rychle a tak nějak jsem si říkal, jaký to vše má smysl. No dobře, musí člověk přistoupit na autorčinu hru, jinak by knihu zahodil.
Super. Mám rád příběhy, co mi přinesou i něco navíc, tady jsem se poučil nejenom o tom, o čem knihy je, ale i o typech mraků atd. Musím říci, že už jsem si zvykl na nějakou tu chybičku v knihách, nehrotím to. Příběh je v tu chvíli pro mě asi nejdůležitější. Není to literatura nějak vysoká, ale odpočinková, takže tohle chválím a autorce přeji hodně úspěchů a hlavně tvůrčí fantazie, aby nás podarovala dalším zajímavým příběhem, co se čte tak fajnově...
Tak nevím, čteno jen kvůli LGBT tématu, pokud se to tak dá říci. Scény erotické, ale někdy příliš neuvěřitelné. Postavy se mi jevily zmítané emocemi, Místy jsem netušil, kdo je kdo, ale nakonec jsem dočetl do finále. Příliš erotiky na jednu knihu...
Zajímavý námět krámku. Zajímavé poselství. Nahlédnutí do témat, co se nemusí líbit. Citlivě zobrazené postavy. Čarování se slovy. Místy zjednodušené pro dětského čtenáře... Ale přečíst si může kdokoli:)
V knihovně jsem narazil na druhý a třetí díl, půjčil jsem si oba. S malým odstupem od prvního dílu jsem si přečetl. Počet stránek roste. Ale že bych chtěl, aby to neskončilo, jak se píše na obálce třetího dílu? To ani ne. Druhý díl mi přišel vycpávkový- líčení turnaje, peripetie kolem něho, i když mě ty postavy už začaly štvát. Rhy - někdy nepochopitelná motivace, Delila obyčejná vražedkyně, Kell- no ten mi byl svou zvláštní rozervaností asi nejsympatičtější...
Raději jsem šel hned do třetího dílu.
Napsáno jazykem pozorovatele. Mnohdy až suché popisování příběhu člověka, který hledá sebe sama. Někdy mi popisované vlastnosti hlavní postavy přišly nevěrohodné. Vše možná souvisí s tím, že sledujeme hlavního hrdinu od narození až po věk důchodu, to se člověk opravdu může změnit... Kniha se mi četla dobře. Netušil jsem , že Kořínková vůbec napsala nějaký román. Pod ruku se mi dostal díky LGBT tématice.
Moc komiksy nečtu, ale tento jsem nechtěl vynechat. Líbil se mi osobitý příběh. Nahlédnutí do myšlenkového světa vypravěčky. Postřehy o vztahu ke svému otci. Poslepované vzpomínky z deníků, vzpomínek, dopisů... Text je okořeněn i nahlédnutím do světové literatury. Inspirující.
Kniha byla pěkným vyvrcholením příběhu Borise a Sofi. Oddechová četba, která na mnohýcm místech dovede vehnat slzy do tváře. Nechtěl jsem, aby kniha skončila...četl bych dál a dál.
Knihou jsem proletěl. Příběh Borise i Sofi mě bavil. Odkrývání tajných míst v duši Sofi. Hledání Borise a jeho neschopnost se posunou dál. Naděje ale umírá poslední.
Kniha se mi líbila. Dobrá oddechovka. Opět po dlouhé době jsem četl ve slovenštině. Musel jsem si hned koupit i následující díl.
Další příběh ze světa Malazu. Už jen Assail a mám dočteno. Dám si ovšem pauzu. Pomalu mě nadšení světem Esslemonta a Eriksona opouští. Nemohu si pomoci, ale přijde mi, že knihy vyprávěné ve třetí osobě by měli být pro čtenáře nepatrně přístupnější... Autor by měl čtenáři poskytnout občas vysvětlení. U knih z Malazu aby si člověk pořád jen něco domýšlel. Někdy mi to přijde tak, že bych si musel vše přečíst hodně rychle za sebou, ale zároveň tak, abych nic nezapomněl. To je nemožné. Proto proniknout do příběhů Malazu mi přijde těžší a těžší. Možná to ovlivnilo i to, že tuhle knihu jsem četl nezvykle dlouho. Prales, prales a znovu prales, nějaké skupiny, které pak jakousi náhodou se střetávají a pokoušejí se rozmotat klubko děje. Mnohdy se nerozmotá nic, motivy postav si musí člověk domýšlet, občas se objeví náznaky. Do knihy si občas dělám poznámky, tolik otazníků jsem snad ještě nenapsal:) I tak se místy kniha četla dobře. Čtvrtou hvězdu jsem dal jen pro tu nostalgii. Je to prostě přece Malaz:))))
Beru tuhle sérii jako totální oddechovku. Přečteno za chvíli, jednoduchý příběh, sem tam nějaké to překvapení, akčnost...
Beru tuhle sérii jako totální oddechovku. Přečteno za chvíli, jednoduchý příběh, sem tam nějaké to překvapení, akčnost...
S knihou jsem spokojen. Není to žádná hlubokomyslná kniha. Chvílemi se mi zdálo, že některé postavy jednaly poněkud nelogicky, ale na druhou stranu jsou detektivky dle A.Christie vždy o jakési hádance a ne vždy o realisticky vylíčených postavách. Zápletka mi cosi vzdáleně připomínala, ale nevzpomněl jsem si. No nevadí, každopádně prima oddechovka!
Tak druhý díl jsem zvládl velmi rychle. Obrazově pěkné, ale... Možná od komiksu čekám něco víc. Nejen nějaké ohromování akčními scénami, ale i něco víc. Pokud v knihovně narazím na další díly, možná si přečtu, ale spěchat s tím nebudu. Spíše bych si za čas raději přečetl opět knižní podobu Temné věže.
Nějak jsem se nemohl do těchto dvou knih dostat. Přišlo mi to poněkud jednoduché, plynoucí ke svému nevyhnutelnému konci. Postavy vstávají z hrobu a zase se do něj ukládají po splnění úkolu. Mezitím jednotlivými vstanutími z hrobu se bojuje a potlačuje jakési zlo, proti kterému byli oba glerti vysláni. Válka, zlo, láska a vše se střídá až ke svému konci. Tak dlouho jsem přes 400 stran malého formátu snad nikdy nečetl (pokud počítám oba díly). Nevím, kniha byla oceněna cenou o nejlepší fantasy 2000. Opravdu? Jsou to moje první kniha od Jany Rečkové a asi po dalších už nesáhnu. Třeba jsem začal těmi horšími, ale kdo by se o tom chtěl přesvědčovat čtením dalších a dalších knih...
Příběh, co si s námi pohrává. Co je pravda, co není. Mizení jednoho světa na úkor druhého. Hlavní postava nám vypráví svůj příběh plný zvratů. Jako kdyby neměla poznat nikdy úplné štěstí- do života jí vkročí neštěstí, smutek. Román se dobře čte.
Pomalu se začínám těšit, až tohle skončí a jen doufám, že se od sedmého dílu nezačne další kolotoč podobných záležitostí jako na začátku. Každopádně si říkám, že šestkou bych vlastně mohl se čtením skončit:) Stejně- kdo ví, kdy si z knihovny půjčím další díl...
Jedna z mých postav oblíbených tu jaksi končí svou pouť, ale i tak si to udržuje brutálně krvavý a sexuální ráz. A stále se bojuje a bojuje a bojuje a bojuje...
Kniha je zajímavá svým jazykem. Neříká všechno. Hraje si se čtenářem. Chvílemi nevíme, kdo to vlastně mluví, kdo říká svoje názory. Jak se do vypravování o zemřelém bratrovi vypravěče prolíná sám Nabokov. Setkáváme se s evropskými metropolemi. Ruská emigrace. Pohled na detaily života. V závěru má člověk zvláštní pocit a snaží si odpovědět na otázku: "Kdo to je vlastně Sebastian Knight?"