tonysojka komentáře u knih
Kombinace špionážního thrilleru a detektivky se panu Dánovi opravdu povedla.Napínavé,zajímavé,jen ty dialogy mezi Chosém a Krauzem jsou místy trapné.
Doporučoval bych je "vypilovat" nebo raději úplně vyhodit
Několikrát jsem rozečetl Zábranův "Celý život " a odložil,protože mne odrazovala častá skepse(oprávněná)vyzařující z textu, a také počet stran.Proto jsem přívítal rozhlasové zpracování knihy a děkuji člověku, který mi dal něj tip.
Rozhlasový výběr a zpracování je podle mě excelentní,myslím že v něm jsou nejdůležitější se Zábranových vzpomínek a úvah.
Po poslechu jsem znovu rozečetl text, ovšem časem se v něm objevuje více temnoty než v Mordoru a zatím to prostě nedávám dočíst.
Optimističtější jsou jeho Povídky, které tímto doporučuji.
Zábrana byl sice pevný a nekompromisní, ovšem zhořkl a zcyničtěl.Co prožíval při tom všem, co prováděli jeho rodičům a jemu, se tomu vůbec nedivím.Na druhé straně existují lidé (tak narychlo mě napadá Zahradníček, Opasek),kteří útlakem bolševiků nezhořkli.
Čím to je nevím,každopádně obdivuji všechny, kteří prošli jakýmkoliv nátlakem, útlakem a nedali se zlomit.
Skvěle demaskované falešné vlastenectví a morální pokrytectví polské společnosti příběhem člena komunity tzv."dresařů" a jeho přátel, věčně zdrogovaných, shánějících fet,obluzených nejen drogami ale i falešnými idejemi a názory různých komunit např.satanistů nebo anarchistů.
Téma vyprávění mi připomínalo hodně Temný obraz od P.K.Dicka,scénář a dialogy jakoby napsal Tarantino, jazyk vulgární, nadsázka a humor cynický, osobně mi sedl a navzdory vážnosti tématu jsem se u knihy zasmál a dobře bavil,protože se autorka na své postavy dívá s nadhledem, pochopením a soucitem.
Kniha rozebírá některé díla polských autorů, kteří hledali údajné kořeny Poláků ve slovanství kvůli pocitům křivdy z násilné christianizace,arogance a přezíravosti germánských misionářů a také z rozdělení Polska v 18.století.Autorka si všímá v dílech myšlenek, názorů, které vedly ke vzniku různých národnostních a nacionalistických idejí,k obrazům Polska jako oběti a posléze spasitelky Evropy;přičemž fakt, že Polsko bylo určitou dobu kolonizátorem Ukrajiny a chovalo se k ukrajincům naprosto otřesným způsobem,což se jim vrátilo tragickými událostmi ve Volyni;byl přehlížen, zamlčován a zlehčován.Nad tím vším literárním blouzněním a třeštěním by se dalo pousmát a mávnout rukou, kdyby člověk nevěděl, jakou moc a sílu mají tyto názory v ovlivňování úsudku i v dnešní době.
Zajímavé pro mne byly i části kde popisuje střet slovanského pohanství s křesťanstvím, christianizaci Polska, rozdíly mezi západní a východní církví a zmiňuje se i o misi Cyrila a Metoděje a její potlačení ze strany latinské církve.
Text je to sice dvacet let starý, Polsko co se týče postavení v Evropě je už možná někde jinde, než bylo v době kdy ho paní profesorka psala;přesto čtivý,poučný a inspirující.
Mě například k tomu,abych si někdy přečetl Mickiewiczovy "Dziady" v originále.
:)
Pro mě jako pro člověka, který do kostela chodí jen na pohřby nebo svatbu a o historii katolictví má jen velmi povrchní znalost, to bylo velmi zajímavé čtení.
Rozšířilo mi to pohled nejen na dějiny katolíků v Anglii,ale také poskytlo příběh o jejich životě a praktikách před Vatikánským koncilem a po něm;co pro ně znamenal,jak jim změnil životy.
Napsáno čtivě a citlivě autorem, který tyto změny prožil a ztvárnil v románu.
Je to propracované, promyšlené, fantastické, snivé, jazykově bohaté, ale, jak se někde v knize píše:
"..Ale těch pár dnů pátrání po Viole, naslouchání všelijakým podivným příběhům a setkávání s náznaky příběhů ještě podivnějších už mě pomalu začínalo zbavovat zdravého rozumu......"
Mě také.Tohle byla těžce vyčtená kniha do Výzvy.
Začal jsem číst proto ,abych poznal lépe básníka, jehož básně na mne působily dojmem, který stále nedokážu zformulovat do slov, názoru, který by dával nějaký srozumitený smysl.
Časem jsem narazil na knihu Aleše Palána "Kdo chodí tmami" a životopis o jeho ženě "Suzanne Renaud /Petrkov 13"Lucie Tučkové, které mi doplnily informace o básníkovi, aniž bych musel úplně přečíst tento vyčerpávající přehled jeho korespondence s různými významnými lidmi jeho doby,rodinou a ženou, který má větší význam a cenu pro badatele nebo studenty literatury, což nejsem.
Přečtení výše uvedených knih mně bohatě stačilo k seznámení s životem Bohuslava Reynka a jeho rodiny a dočtení této informačně bohaté publikace odkládám na dobu,kdy snad na to budu mít víc klidu a času.
Abych se v tom alespoň trochu vyznal, používal jsem při čtení pomoc Wikipedie.
Odměnou mi bylo velmi poutavé, zajímavé čtení s barvitými popisy bitev i politikaření.
Přečetl jsem čtyři a půl povídky z devíti.
Na víc už nemám sílu.
Číst si o švech na ponožkách nebo o pojídání zavařenin mi připadá ztrátou času.
Ale já nikdy nebyl na povídky,snad to bude tím.
Eseje tzv."kazatele nihilismu", jsem spíše prolistoval než přečetl,bylo v nich mnoho postřehů z filozofie a umění jimž jsem nerozuměl;byly nad mé chápání.
Těm několika, které jsem jakžtakž pochopil , například Oslava, Němec, jsem se pochechtával a myslel jsem při tom na to, jak tyto texty časem upadnou v zapomnění, doufám; esejí "Pedofilní otázka" stejně jako novelou "Lanzarotte" jsem byl spíše znechucen.
Houllebeq v esejích soudí,ironizuje, vysmívá se, ponižuje cokoliv v zájmu jakési své opravdovosti, zároveň se zmiňuje o hodnotách jako dobro a láska a v momentě,kdy jsou mu nablízku, odmítá je;popírá jejich reálnou existenci.V některých ovšem je,jak již zde bylo napsáno,k západní společnosti právem kritický.
Vyplývá mi z toho, že být na západě "kazatelem nihilismu" byla jednou dobou moderní póza, možná se dalo na ní dobře vydělávat, ale žít se důsledně nedá.
Přetrvává ovšem dodnes, umělci jako Houllebeq pilně pracují na jejím přežití.
Ke zdejším komentářům nemám co dodat. Jen malý osobní postřeh.
Příliš mnoho dotazovaných,stačilo by deset třeba i tak možná moc by bylo,příliš zeširoka se dostávali k tomu důležitému,tedy jak se s vědomím své konečnosti a umírání vyrovnávají.Příliš mnoho stran na to,aby odpovědi o tom,že smrt teda tady je a většina dotázanych se samotné smrti nebojí ,spíš té bolesti a nedůstojnosti kolem pomalého umírání a s tím se pojí nejasné názory na eutanasii.Časem začalo působit na mne únavně ,stereotypně,snad jedinou výjimkou je poslední básník Petr Hruška,pro kterého smrt je věc nepřirozená a smiřovat se s tím nechce ,jak mi podle jeho odpovědí připadá.
Ale fotky jsou skvělé.
Dvě třetiny knihy rozvláčné,nezáživné až nudné,poslední třetina trochu nabrala tah na branku a spád.
Rozbor korupčního prostředí vysoké politiky ničím novým nepřekvapil.
První polovina knihy mi připadala jako zbytečná napodobenina Záhady Blair Witch,ale pak došlo k zvratům v příběhu,které z něj nakonec udělaly solidní thriller z racionálním a pragmatickým koncem.Jako četba do výzvy to nebyla ztráta času .
Procházka tak trochu narušenou myslí hlavní postavy.Při čtení se mi vybavovala jak kniha Pod skleněným zvonem ,zmíněná v doslovu,tak třeba Vyšlapaná čára nebo Do tmy.
Po skvělé Alias Grace či Příběhu služebnice jsem se hodně těšil,ale odcizenost vyprávění mé nadšení zchladila.Nějak jsem nepochopil důvod napsání knihy a nevysvětlil mi to ani doslov.
Příliš vysoký level pro mne.
Představte si seriál Rapl umístěný na Jablunkovsko. Vyšetřovatel je neskutečně neuvěřitelný a pro mne nesympatický "mačo". Trocha reality je ve vztazích mezi domorodci a historií regionu, od níž se odvíjejí případy a to už je dosti zajímavé.Co novela ,kvalita stoupá.Jen škoda podbízivosti v erotických scénách.
Ale...czemu ni....
Přehlídka zvrhlosti,krutosti,násilí a beznaděje.Tohle čtení není pro starého Tony sojku.Předpokládám,že cílem napsání byla autorova snaha ukázat Ameriku bez pozlátka a iluzí.Jenže to já už dávno vím,četba mě nepřekvapovala,jen znechucovala.Subjektivně hodnotím nízko,objektivnost přenechávám literárním odborníkům.
Naposledy na mne takhle silně zapůsobil Sochař a nedávno Potápěč.
Opravdu lze nakreslit a napsat komix, který vypráví o vnitřních věcech člověka a nepůsobí přitom směšně jak třeba různí Batmani a jiné.
Pěkně prokreslená myšlenková prázdnota v kulisách rozsekaných příšer.
I když jsem příznivcem rozsahem menších a poněkud drsnějších fantasy,přesto četba byla pro mne osvěžující a potěšující.Opravdu je třeba přijmout pomalé tempo vyprávění a přílišnou popisnost,která ale vůbec není špatná,umí vykreslit nádherné obrazy přírody i atmosféru bitev.Vykrádání Tolkiena se mi zdá příliš silným tvrzením,spíš mi to připadá silně inspirováno ,se snahou vytvořit podobné světy.Jako by autor tak obdivoval Tolkiena,že mu bylo líto,že už nic nenapíše,tak se rozhodl tvořit podobným stylem jako on.
Přikláním se k názoru ,že po Tolkienovi už nikdo originální svět fantasy nenapsal.Zbývá než se spokojit s čtením originálu a více či méně zdařilými pokusy ho napodobit.
Četl jsem jako e knihu a tam jsem se musel potýkat s hodně velkým množstvím překlepů.
I tak to byl pro mne příjemný zážitek.
Zrcadla v dnešní době samozřejmá věc a jejich opravdu nesmírně zajímavá historie. Jejich role v náboženství, v magii, nebo třeba v trestu odnětí svobody. A hlavně vlivu na člověka a jeho myšlení. Dokonalé, přehledné, poutavé, čtivé a místy humorné eseje. Třeba, jak vzniklo zpětné zrcátko v automobilu. V r. 1906 nějaká dáma v automobilu použila zrcátko z kabelky, aby viděla dozadu.
Ale jsou tam také kapitoly o pokusech se zrcadly na lidech a zvířatech, ze kterých mrazí.
Velmi zajímavé čtení.