Tsabo komentáře u knih
(SPOILER) Je tady toho napsáno hodně, takže spíš jen ve zkratce. Kniha silně poznamenaná covidovým obdobím a depresivními šťávy z lockdownu. Na mně konzumují hrdinové až příliš mnoho drog a u pozdějších příběhů se to jen stupňuje. Ke konci se mi to četlo fakt špatně. Naštěstí přišel poslední příběh, kde se ... aspoň za mně... atmosféra pročistila a vyvrcholila v jakés takés epické finále. V knihovně se bude samozřejmě vyjímat, protože je fakt nádherná.
Musím přiznat, že z počátku jsem se do čtení musel trochu nutit, ale postupně jsem se slušně začetl. Humor má místy hodně lokální charakter, což mně osobně nevadí, protože jsem s lokací seznámen.
(SPOILER) Pasáž: "Já jsem Perun a udělám si tady pořádek" + navazující "kdo je tvůj táta" mi přišla trošku nucená...až lámaná přes koleno..., jinak se děj pohybuje pouze mezi "fajn" a "super".
(SPOILER) Jedná se o volný autorský přepis legendy o tom, kterak Thór k Mjölniru přišel. Jelikož jsem tuto legendu již znal, byl jsem zvědav, kterak se s ní autor popasuje. Nemohl jsem si při tom nevzpomenout na Niela Gaimana a jeho Severskou mytologii, kdy tento legendární autor provedl něco podobného s vícero severskými legendami.
Příběh Thóra a Mjölniru je zasazen do drsného života severské rodiny, která své živobytí dobývá prakticky na skále z ničeho, když tu se k nim jednoho obzvláště bouřlivého večera zastaví na večeři zajímavá návštěva...
Z mého pohledu jde o velmi svérázné ztvárnění a obzvláště s postavou samotného Thóra jsem měl poněkud problém, abych ho přijal v tomto podání. Nicméně již teď se těším na další příběhy.
Ještě k obálce...ta působí fakt hezky...škoda jen, že efekt prolisovaných desek je jen vizuální...a taky těch chyb v textu by se redakce mohla pro příště vyvarovat.
Zatím nejslabší z Oggerdovského cyklu. Ani nevím proč. Prostě jsem se tam někde zadrhl a dál to šlo jen pozvolna...
Závěr mi přišel poněkud uspěchaný a patetický, jinak pecka.
Jak jsem se tady v komentech dočetl, bývaly nejprve povídky...ty jsem nečetl, takže jsem jimi nemohl být ovlivněný. Skočdopolová mi taky občas lezla na nervy, ale asi to tak má být, takže je z toho pohledu geniálně napsaná a oproti jiným podobným postavám dobře zapamatovatelná. Takže z mého pohledu jedna z nejlepších knížek pana Šlechty...Oggerdovským cyklem se teprve prokousávám k novějším knížkám, takže se už těším, že se dostanu na podobnou úroveň...zatím se to jen zlepšuje.
Jo a xenofobii bych nečetl, kniha nevystihuje názor autora, nýbrž nastiňuje možnou alternativní budoucnost...přičemž využívá typické rysy chování specifických národů. Tolkien taky psal o nenávisti mezi rasami a xenofobním ho nikdo nenazýval.
Jedna z mála zfilmovaných knih, kterou jsem četl až po shlédnutí filmu...zato s dost velkým odstupem, přesto mohu s určitostí tvrdit, že opět platí známé pravidlo, že filmaři knihu vyrabují, překroutí a naservírují divákovi podle obrazu svého. Zvláště závěr je úplně useknutý a já už teď chápu, proč mi ten film přišel neukončený. Ale taky chápu, proč to usekli. Nikdo by na to nekoukal. Něco takového si může dovolit jen autor knihy. A že to stojí za to!! A proto...čtěte, čtěte, čtěte...!!!
ad Riky: nechápu...četl jsem tyhle komentáře před začátkem četby a pořád jsem čekal, kdy mě kniha pohltí, ale pak přišla cesta do zakázaného kraje a byl konec. Pak jsem čekal velké finále a stránek ubývalo. Nebylo mi jasné, jak to chce autor stihnout převyprávět, ale stihl. ad koumes a Sidonie: bez emocí. Kdo měl umřít, umřel...pár významných charakterů padnout muselo, jinak by příběh padl to totálního "C"čka, ale ani mě to nějak nezasáhlo....s nikým jsem se nějak nedokázal sžít...ani s Haradem.
V tomhle to připomíná žánr legendy, nebo něčeho takového. Zasáhlo mě akorát, kde se vlastně Marona a celý svět nachází, ale spíš mě to rozladilo.
Nejznámější světové pohádky s důrazem na grafickou úpravu, ovšem s absolutně odfláknutým textem. Pokud je to určeno začínajícím čtenářům, je opravdu příšerné, čím se je to autoři snaží krmit. Příšerné podání. Skutečně příšerné!! A v zájmu vyšších cílů jsou někdy konce pohádek tak zkomolené...tak pokřivené, že mi to ani hlava nebrala.
...dále bych rád upozornil na knihu Sir Gawain a zelený rytíř, jejíž příběh velmi zajímavě připomíná závěr příběhu Brecriuovy hody z této knihy...
Kniha je rozdělena do čtyř částí, přičemž tou třetí jsem se nějak nemohl prokousat. Co se týká způsobu psaní, je kniha plná...jak už to u středověkých eposů bývá...popisů rytířské etiky a dvorského způsobu života a rytířských ctností, což je dost zdlouhavé, ale po několika podobných knihách si čtenář celkem zvykne:oD
Pro zájemce bych rád upozornil na knihu Za devíti vlnami: Kniha irských mýtů a legend, http://www.databazeknih.cz/knihy/za-deviti-vlnami-kniha-irskych-mytu-a-legend-88915 kde v příběhu Bricriuovy hody se v závěru objevuje obr, jehož výzva se sekáním hlav je až podezřele podobná příběhu sira Gawaina.
Naprosto úchvatná knížka...naprostý základ severské literatury...jen varuji před vydáním z roku 1942...do TÉHLE verze jsem se teda nezakousl...jazyk naprosto nesrozumitelný...snad proto je toto vydání i dnes tak snadno dostupné:oD
Tato legenda patří mezi moje oblíbené...a má mnoho zpracování...toto je verze středověkého rytířského eposu...řekněme taková disco verze...každou chvíli se dovídáte, kdo se choval jako rytíř a kdo ne, co je čestné a co ne, kdo se oblékal lépe než všichni ostatní, kdo se choval čestněji, než všichni ostatní, kdo rozdal více zlata poddaným a obyčejnému lidu a kdo měl nejskvostnější hostinu ze všech králů na světě. No a potom je tam někde ten příběh. Několik verzí mi ještě schází přečíst a shlédnout, ale zatím se mi nejvíce líbila v knižní podobě verze od mistra Tolkiena http://www.databazeknih.cz/knihy/legenda-o-sigurdovi-a-gudrun-140267 a ve filmovém zpracování televizní počin Království prstenu http://www.csfd.cz/film/185306-kralovstvi-prstenu/
Úžasná knížka, plná dobrodružství...Orm se dostal snad všude, kam se jen dostat mohl. Je to skoro hloubková sonda do myšlení tehdejších lidí severu...jak uvažovali, jak se bavili, jaký měli postoj k bohům a náboženství, jaký k lidskému štěstí, jaký k majetku a jak se stavěli k věcem, které se kolem nich udály. Humor je zvláštní, jemný a pro seveřany naprosto sebekritický.
Moc jsem se u knížky bavil a určitě bude ozdobou mé knihovny, kterou vždy rád doporučím těm, kteří budou mít zájem o příběhy ze starověkého severu.
právě čtu a dočítám svému synovi...hodně se mu líbili medvídci a pak dědečkové...taky se mu líbí hodně obrázků podle kterých příběhy rekapitulujeme a velké obrázky, které si může přihlížet a poznávat, co postavičky dělají...a pak jsme se k těm obrázkům vždycky vraceli, když si na ně při čtení vzpomněl...moc pěkná.
Začetl jsem se a brzy dočtu...nebo možná dolistuju tuto knížku. Je to totiž populárně naučná, ovšem dosti náročná knížečka. Několikastránkové polemiky na téma pravda/lež/historická pravda/umělecká pravda/synkretická pravda byly skutečně náročné a na vlastní kůži jsem si ověřil, že přeskočením několik řádek textu o mnoho nepřijdu. Na druhou stranu je kniha neuvěřitelným oknem, který se mi otevřelo do této problematiky a jelikož jsem zatím neměl možnost si žádnou z těchto ság přečíst (mylně jsem se domníval, že v této knize nějaké najdu), určitě se do nějaké zakousnu...i když mě skutečnosti v této knize nijak zvlášť nepovzbudily...bude to tvrdý oříšek.
Perfektní kniha pro každého, koho fascinují legendy a mýty světů, které již zůstaly jen v našich srdcích. Díky této knize jsem konečně hlouběji pronikl do světa tak opěvovaného Zeleného ostrova. Nemohu říct, že souhlasím se vším, co se v knize píše, jak se vyvíjejí charaktery postav, nebo jak ten který hrdina v té které situaci reagoval...ale ono to vlastně ani nejde s něčím souhlasit, nebo nesouhlasit...protože legendy a mýty mají svůj vlastní život a ten můžete buď milovat, nebo ho nechat jít...a já jejich svět jen tak neopustím.
Kniha je rozdělená do dvou částí, které se také dají nazvat jako doba Předkřesťánská a doba Křesťanská. V první části se setkáváme s pradávnými hrdiny, králi a královnami, kteří vyznávají staré bohy, nebo mnohdy jen sami sebe. V době Křesťanské, jako v každé oblasti s velmi silnou tradicí přežívají stále prastaré legendy a mýty, ale lidé se obracejí ke Kristovi, nebo k Bohu, aby je ochránil od prastarých zel. Je to doba, kdy potkáte na stezce hebridsou podobu Krista, smrti, nebo jen prostého šílenství.
Samo šílenství je silným prvkem, který protýká legendy obou věků. Velmi silná je legenda o lidech, kteří se mohou proměňovat v tuleňě. Celou knihou je protkaná osnova smutku, do které jsou vplétány osudy ostrovních národů tak prastarých jako lidstvo samo.
Z historického hlediska naprostá klasika...začal jsem ji číst kvůli první části: "Zápisky o válce galské", ale nakonec jsem to přelouskal celé...a nebylo to zrovna snadné čtení. Caesarův úsporný styl psaní byl místy až přespříliš ubíjející...a číst pořád dokola o útocích a stahování a manévrech taky není žádná slast. Do toho všechna ta politika. Zajímavostí je také jedna z kapitol: kulturně-biologické pojednání o gálii psané dvojjazyčně (česko-latinsky)...z latiny už si nic nepamatuji, ale kdyby měl někdo zájem...:oD