Tsuki komentáře u knih

Jak zmiňuje v komentáři Sandalkar, tuto knihu bych dala na nějaký seznam četby k maturitě. Pro mě je vždycky válečné téma a holocaust náročné čtivo, ani toto nebylo žádnou výjimkou. O to horší to bylo, že jsem knihu brala do ruky bez nejmenšího tušení, co mě na stránkách čeká - podle názvu i doporučení jsem si představovala něco úplně jiného, teprve když se děj začal vracet do předválečných let jsem získala neblahé tušení. Ale bylo pozdě, nejsem ten typ, co odloží rozečtenou knihu, a tak jsem jen s odvíjejícím dějem doufala, že nedojde na nejhorší. Budu teď potřeboval nějaké oddechové čtení, ale jsem opravdu ráda, že jsem Hanu přečetla. Paní Mornštajnová mi, mimochodem, vrátila víru v současnou českou literární tvorbu.

18 10.09.2020

Slyšeno jako rozhlasová audiokniha v podání Aleše Procházky - i díky jeho projevu opravdu zůstává jistý zážitek. Ale spíš takový smutný a neurčitý. Je tak zvláštní se dívat na tváře na fotografiích a spojovat je s (domnělými, ale jistě pravděpodobnými) pocity, rozhodnutími, konci... Nikdy bych nechtěla být na jejich místě. Ani vůbec zažít takové hrůzy a tragédie válek. Osobně nemám v hlavě jasno, jak celou operaci Anthropoid vnímat, ale jako vždy když narazím na téma 2. světová válka, především se ve mně ozýva neschopnost pochopit, jak se tyto věci můžou dít - jak to, že tolik lidí následuje někoho, kdo šíří bludy a nesmysly. Čistě toto téma je až bolestně aktuální, a asi ještě dlouhé věky bude, dokud se lidi dost nepoučí. Knížka asi není úplně přelomová, rozhodně tu nejde o rozvinutí charakterů a děj je předem daný, jinak by to ani nešlo. Ale v tomto případě ve mně zanechala dojem, smutek, lítost, nechápavost, možná i obdiv. A o ty probuzené pocity jde, proto plný počet.
+ Na závěr: Díky své práci se mi občas dostane do rukou nějaká zajímavá věc. Na vyhlášku, která je použita pro obálku této knihy, originál, kde je velmi tučně podtrženo že lidé napomáhající a ukrývající atentátníky budou zastřeleni s celou svou rodinou... asi jsem útlocitná, ale nikdy nezapomenu.

17 18.06.2022

Zatím nejlepší díl Strika. Čtení jsem si užila a sfoukla těch 700 stran za tři dny. Hodně se mi líbí ten rozsáhlý, ale přitom ne nudný, styl psaní, který Rowlingová ukazovala už v posledních dílech Harryho Pottera - její neskutečně detailní popis osob, jejich vnitřních motivů a pochodů, osobní minulosti... kde se u jiného autora stane, že vleklý popis postavy nebo krajiny zdržuje od děje, u Rowlingové (nebo mám psát u Galbraitha..?) je to všechno součást příběhu, který je detailně propracovaný. Opravdu jsem si to moc užila a okamžitě po přečtení poslední strany se těším na nový díl této dobře rozehrané partie.

16 14.02.2020

Musím říct, že jsem když jsem byla malá, v naší školní knihovně si Stodůlky většinou nikdo nepůjčil. Měla jsem je u sebe polovinu roku, četla jsem si to pořád. I dneska, po stopadesátém přečtení, je mi to milé, a nejen z nostalgie. V době, kdy se děj odehrává jsem sice ještě dlouho běhala po houbách, ale i tak si myslím, chápu všechny souvislosti tehdejšího života - a vlastně se v mnohém vůbec neliší, až na všechny ty soudruhy a schůze... V něčem se vyrůstající děti nemění :) Těm děckám jsem vždycky záviděla a chtěla mít taky zážitky a dobrodružství, ale jako rodilá Pražačka jsem se vždycky cítila spíš jako ti "Příroďáci", když stojí a zírají na Dětský den ve Stodůlkách (ne, že by v Praze nebylo vyžití, to tedy bylo a je, ale na vesnici je to holt určitě jinačí).
Co se mi na téhle knize hrozně líbí je, že poskytuje několik pohledů najednou, takže nezáleží, jestli jste holka, kluk nebo třeba ta starostlivá maminka, tam se najde každý. Všechny ty náhledy jsou totiž opravdu přizpůsobené tomu, kdo je "vypráví". Takže jako prtě jsem nejvíc rozuměla Aničce, ve starším věku spíš Honzovi (v dobách, kdy mi holky připadaly "blbý" a nudný :) ) a dneska spíš už těm rodičům. Ale je dobrý si zavzpomínat, jak jsem to brala tenkrát, jak některý hlouposti byly důležité a obráceně...
Myslím, že s trochou vysvětlení a přeskočení snad jedné stránky, kde se vede rozhovor o komunistech, se dá tenhle skvost číst i dnešním dětem.

9 12.09.2014

Tohle mi úplně nesedlo. Styl vyprávění se mi na začátku vůbec nelíbil a prakticky žádná postava mi nebyla sympatická. Příběh mi začal připadat zajímavější ve chvíli, kdy konečně ta nána (čti Margo) zmizela a nudný příběh trouby, co je zamilovaný do školní hvězdy se přelil v uvážlivé pátrání. Bohužel mi velmi záhy došlo, že by autor musel být mistr ve vymýšlení point, aby z tohohle něco vytřískal - a jak jsem očekávala, závěr knihy mě zklamal. Samotná myšlenka (to jediné, co by se dalo nazvat podstatným) se ztratila v přílivu snahy o pochopení, jak přemýšlí šílená holka co se neumí vyrovnat se životem. Připadalo mi to, jako hotové jídlo v plastu koupené v supermarketu. Na první pohled to vypadá chutně, ale bez toho papírového obalu na vás pak stejně vykoukne jen beztvará břečka bez chuti. Paradoxně, nejlepší část knihy se odehrává v autě a svědčí o tom, že rčení "cesta je důležitější než cíl" se dá brát zcela doslovně.

7 06.08.2019

Pro děti poklad. Ladovská idylka a spoustu koucourkových příhod je sázka na jistotu. Nesmí chybět v žádné knihovničce :)

7 16.11.2014

Na téhle knize je něco neuvěřitelného... tedy, neuvěřitelně přitažlivého. V mé domácí knihovně se válí už několik let (dědictví po dědečkovi), mnohokrát mi prošla pod rukou - nejstarší kniha, kterou vlastním (vyd. r. 1900), ale nějak se ne a ne do ní pustit. Asi mě odrazovala ta tématika. Ale byla jsem hrozně překvapená, jak moc mě vlastně zaujala. Po "přelouskání" několika prvních stránek, než jsem si zvykla na styl jazyka (značně zastaralý pochopitelně) a lehkém naťuknutí příběhu jsem propadla kouzlu starých knih. Vžila jsem se do příběhu a i když jsem musela chvílemi kroutit hlavou (hlavně nad ortodoxně-křesťanskými narážkami), pěkně to odsejpá. Je tam pár silných momentů a rozhodně mezi ně patří popis bitev a bojových scén. Myslím, že je to dobře vyvážené co do příběhu, tak do psychologického rozpoložení, přes romantiku až po tu bitevní stránku. Postavy je také poměrně jednoduché si oblíbit. Nevěřila bych tomu, ale po přečtení se přece jen hodlám pustit (pokud je někde seženu) do dalších dílů a děl autora. Jen to mě zamrzelo, že jsem si jako první vlastně přečetla poslední díl od toho všeho...

6 06.03.2015

Jedna z knížek mého dětství. Četli jsme jí jako mimočítankovou četbu ve škole, byla jsem tenkrát jediná holka, co nereptala, že čteme klučičí knížky :) Hrozně jsem se těšila, že si tu knížku znova přečtu, i ty ilustrace mi okamžitě ožily v paměti. Asi jí zařadím mezi své srdcové záležitosti, bůhví proč mě auta zase chytla. A taky se mi líbí, že se na začátku zabývají i motocykletami a i zmínka o letadlech... že je to všechno vlastně pravda, nebo tenkrát aspoň byla, to je takový krásný bonus. Číst a připomenout si všechny ty, bez kterých bysme ještě chodili pešky nebo koňmo, co se hnali za pokrokem a stáli u zrodu toho všeho... Poslední kapitola mě trochu dojímala. Jojo, čas se nezastaví a nestojí pro nikoho z nás. Fakt krásná, tahle knížka, hlavně ty začátky...

5 20.12.2014

Kolikrát já jsem si přála, aby byl třetí díl! A čtvrtý, a pátý... :) Strašně ráda na to období vzpomínám, kdy jsem knížky o Stodůlkách četla. To už snad ani není pravda...

5 13.09.2014

Tak nějak jsem tušila, do čeho se pouštím, několikrát jsem poslouchala Příběhy 20. století v rádiu, ale i tak... řekla bych, že mě dostala jakási realistická syrovost těch vyprávění. Znovu a znovu čtete, vidíte a slyšíte kruté zážitky nejen z války, ale čím konkrétnější příběh to je, tím více zasáhne. Komu by se nepohnulo něco v žaludku, když čte o tom, že někteří lidé jsou horší než zvířata. Přečtení téhle knížky bych klidně zasadila do školních osnov, paměť národa je sice zaznamenána, ale pamět lidu je nějaká krátká a děravá, bohužel. Člověk by měl přestat fňukat nad nesmysly, pokud má co jíst, kde bydlet a není mu upírána lidská důstojnost a svoboda. Nezdá se vám někdy, že si toho, co máme, vůbec nevážíme..?

3 09.01.2019

Dubnová čarodějka patřila dlouhou dobu k mým hříchům - stohům nepřečtených knih, které vlastním. Knížka na mě mrkala, když jsem před týdnem zírala do své knihovny. Dubnová... tak nakonec proč ne, vytáhla jsem jí na světlo ještě než ten duben skončil.

Je neuvěřitelný, jak mě knížka uchvátila a zklamala zároveň. S neuvěřitelnou lehkostí se způsob vyprávění mění z ich na er formu a střídá se nejenom mezi čtyřmi osobami, z nichž je každá naprosto rozdílná, ale taky se pohybuje časem. Někdy je v knihách složité se orientovat v ději, tady to ale bylo naprosto samozřejmé. Oceňuji způsob, jakým autorka zvládá popis naprosto obyčejných věcí tak, že jsou vlastně samotným dějem. Popisy ničeho mě celou knihu hnaly vpřed a gradovaly závěr příběhu - který mě ale nějak neuspokojil. Možná i naštval. Celou dobu člověk k němu spěje a očekává... a pak ho odbydou pár stránkami ničeho (které mě ale v tuhle chvíli spíš pěkně štvaly, protože už jsem se sakra chtěla dozvědět, jak to dopadne!). Prostě bum, poslední věta. A já ještě s nadějí listovala dál, jestli to nebyl vtip a kapitola nepokračuje na další stránce...

V závěru tedy: Knížka se dobře čte, dělá zajímavé z ničeho a hodně se soustředí na jednotlivé osudy sester. Chvilkami mi to ale přišlo podivné (ty jejich vztahy). Konec mě nepotěšil a nevyvolal žádné emoce. Čekala jsem to celou dobu ale počítala jsem s poněkud... lepším zpracováním. Jako kdyby to autorku přestalo bavit a honem honem chtěla dílo dokončit - nebo naopak, jako by se tím až moc zaobírala. Je tam pár věcí k zamyšlení a během čtení se mi líbila hodně, po dočtení ale ubírám na hodnocení.

3 17.03.2016

Jak už přede mnou vyjádřila uživatelka Grafoy, je knížka trochu neuchopitelná. Celou knihu, a vlastně i teď, dlouho po přečtení, si nejsem jistá, jestli jsem si k postavám vytvořila nějaké sympatie nebo vůbec nějaký vztah. První cca polovina knihy (abych nespoilerovala, tak řekněme do markýzovy "velké chvíle") mě nějak nenadchla, četla jsem ji zdlouhavě, do příběhu jsem se nemohla dostat. Jedním z důvodů by mohlo být, že námět jako je tento, by si asi zasloužil mnohem větší prostor, možná i miniságu. Protože tímto osekáním vlastně vyplynul svět s absolutně nevyužitým potencionálem a postavy, které nedostaly pořádný prostor se plně rozvinout. Druhá polovina pak začne hezky odsýpat, stane se i několik zajímavých věcí, ale opět si nemůžu odpustit pocit, že by se z toho dalo vytěžit víc. Čtenáři (respektive mně) zůstane po přečtení především hlava plných co?, jak?, jak by asi?, co tam?, kde? a podobně. Někdy je fajn, když autor nevysvětlí doslovně každý prd a nechá čtenářovu fantazii pracovat, tohohle už ale bylo trochu moc. Možná se to dá brát jako nahlédnutí do jiného světa, ale potom je to zase všechno moc rozpitváváno... Paradoxně dvě hlavní postavy, Richarda a Dvířku jsem si oblíbila nejméně, narozdíl od markýze nebo Hunter. No, možná tomu dám v budoucnu ještě šanci. Teď je to tak mezi tři až čtyři. Přikláním se k vyššímu hodnocení pro tu tmu a prostor předhozený mé fantazii. který z Nikdykde možná vytvořil lepší knihu, než doopravdy je...

3 18.02.2016

Ach, konečně... :) Romance tohoto typu mě asi přitahují. Přes to, že se děj odehrává na malém prostoru (doslova), dokázala do něj autorka nacpat romantiku, dobrodružství, filozofii i reálnou lidskost a nedokonalost. Názory Joffreye i Angeliky jsou dneska daleko za horizontem, ale přesto se je člověk snaží pochopit. Zajímavé, jak autorka mění postavy, pozadí i okolnosti a celkem lehce tomu přizpůsobuje styl a rychlost příběhu ve všech knihách o Angelice, které jsem zatím četla.

3 26.01.2016

Z téhle knížky je cítit, že autor je nadšenec Pragensie. Asi to není zrovna nejrozsáhlejší nebo nejdetalnější kniha k tématu, ale pro začátečníka a zvědavce, jako jsem já, byla celkem ideální. Obsahuje i dost zajímavostí z historie, které souvisejí s probíranou tématikou. Zabývá se hned několika záhadnými tématy Prahy a rozhodně podněcuje k vyhledávání dalších informací. Sem tam autor lehce naťukne i nějaké vlastní domněnky a podle mě se mu atmosféru tajemné Prahy podařilo trochu rozvířit... :)

3 26.01.2016

Mňo. Zajímavé na téhle knize je, že velkým tempem přibývá různých dobrodružství, napětí a akce, ale tím víc jsem se místy nudila. Zkrátka to bylo takové až "přeakčnělé". Nicméně po dvou knihách, kdy se Angelika snažila si vydobýt místo na slunci - vetřít se ke králi, aniž by se musela stát jeho milenkou (haha)... rozhodně vítaná změna. Stejně jako Angelika sama, jsem dvora a jeho intrik a manýr už začínala mít trochu po krk. Mořeplavba a orient, na míle vzdálený evropskému životu, je napůl romantický a napůl totálně děsivý. Však se mi Angelika, kterou tohle dobrodružství poněkud poznamená, konečně po tom všem aspoň něčím začíná přibližovat. Oproti filmovému zpracování, které bylo nuceno narychlo sérii ukončit pátým filmem, tohle není vůbec tak trapně naivní. Tady se Angelika spoléhá výhradně na sebe, jak tomu bylo doposud skoro vždy. Prostě, v těhle knihách něco je, takže pořád čtu dál.

P.S.: Rozhodně mě pobavila epizoda s Rescatorem :)

3 13.11.2015

Jedna z knížek mého dětství - nikdy jsem jí sice nevlastnila, zato jsem jí měla vypůjčenou aspoň milionkrát.

3 22.09.2014

Tahle knížka mi nepřinesla žádné zklamání. Čekala jsem nějaké strašidelné až hororové děsy, odehrávající se za zdmi sirotčince, i když mě trochu mátlo zařazení mezi fantasy. Co jsem dostala bylo opravdu fantasy, a strašidelné jen trochu (mně, udešenému stvoření, to stačilo na dva dny poněkud nenaplňujícího spánku). Za nejlepší věc na celé knize považuju paradoxně ty fotky. Jako prolézač starých antikvariátů jsem měla tu čest párkrát narazit na staré a "podivné" fotografie, ale nikdy ne tolik, jako jsou ty v téhle knize. Obyčejně obrázky doprovázejí příběh, tady je to obráceně.
Samotný příběh se taky vyvíjí neobvykle. Začátek, hned po úvodu do života hlavní postavy Jacoba, se rovnou vrhá do mírně hororové a při lepším zpracování možná i psycho atmosféry. Jen co jsem očekávala, kdy se provalí ta kupa hnoje odněkud, kde to nečekám, se děj naoko uklidil, jen aby se vrátil znovu ten strašidelný efekt. A pak se najednou všechno začne vysvětlovat a poodhalovat a já přemýšlím, co se sakra bude dít do konce knížky? - Ale to je ta finta. Pokaždé, když se objevil moment, kde hrozilo, že bych se mohla začít nudit, něco se změnilo a akce pokračovala, i když už jsem byla v menším napětí, než na začátku.
Aby autor zaujal i dospělé čtenáře, musel by se víc odklonit od šablon, které jsou už v různých obměnách v dětské/pro mládež fantasy zavedené. Ale když to beru tak, jak to je, knížka je vlastně dost dobrá. Rozhodně se těším na další díly, jak se to bude vyvíjet.

3 16.09.2014

Angelika si konečně prošla nevyhnutelným vzbouřením. Následky, které utrpěla, ji ještě více utvrzují v tom, pro jakou "víru a ideologii" života se rozhodla a tvrdě za ni bojuje - dokud může. Ale nikde nenajde klid, jak to tak vypadá... V téhle knížce se, navzdory akčním místům, dost zabývá samotnou psychikou. Ne ve všem jsem s Angelikou souhlasila. Nicméně znovu prokazuje svou houževnatost a nezdolnou vnitřní sílu, která prostě neuhasne. Tím by mohla inspirovat kdekoho, včetně mě. Je až s podivem, co všechno může člověk přežít a přitom přežít...

2 26.01.2016

Humor tohoto typu asi nikdy nebude "nemoderní". Že bych se lámala smíchy se říct nedá, ale spíš jsem se shovívavě usmívala na geniálním blbcem, moudrým bláznem panem Kaplanem a zoufalstvím, které vyvolával v každé druhé osobě. Knížku jsem četla poměrně zdlouhavě, každý den kousek, protože neměnící se pointa všech Kaplanových "dobrodružství" se asi nedá číst hned, za sebou, aniž by mě to nepřestalo bavit.

2 26.01.2016

Zezačátku mi přišel autorův přístup trochu radikální. Něco duchovních knih (nebo new age) jsem už přečetla, ale tahle je první, která pracuje s přítomným okamžikem, uvědoměním a kontrolou vědomí, že nemáme kontrolu. Někde v půli jsem knihu na nějakou dobu odložila, ale zpět jsem se vrátila po tom, co jsem viděla film Peaceful Warrior (Pokojný bojovník) - který sice pochází od jiného autora, Dana Millmana, ale pracuje s podobným tématem, jinak uchopeným. S touto knihou jsem udělala to, co se všemi ostatními tohoto typu - přečetla, vnímala, něco si vzala a něco nechala plavat. Protože to se mi jeví jako nejlepší - hlavně ničemu fanaticky nepropadat a používat všechno tak, jak to funguje pro mě osobně. Přeci jen, on pan Tolle sám moc dobře ví, o čem mluví, ale někdy mi připadá, že si ti autoři neuvědomují, jak jinak to zní těm, kteří ještě nevědí. Každým pádem to ale není kniha na jedno přečtení, takže počítám, že se k ní v budoucnu ještě vrátím. Možná s zase trochu jiným pohledem...

2 19.09.2015