Turmee komentáře u knih

Knížka seznamuje děti s předspánkovou rutinou - vykoupat, zuby, pyžamo, pohádka a spát. Nijak vlastně neřeší, pokud se dítěti doopravdy nechce spát a v postýlce neusne.
Ale je hezky ilustrovaná, aktivních prvků je tam dostatek a dětem se celkem líbila.

1 06.11.2024

Originální téma a skvělé zpracování. O hře, jejím významu a důležitosti se u nás moc nemluví ani v respektujících a kontaktních kruzích. Děti často neví, jak se zabavit bez animačního programu, který rodiče ve snaze o Montessori/Waldorf/whatev neustále předhazují. A učitelé by tohle měli dostat jako povinnou četbu stoprocentně.

Velmi mě zaujaly teoretické části, které se věnují historii a "vývoji" hry u různých kultur a napříč všemi možnými světovými událostmi. Autoři zmiňují i hru u zvířat, řeší samotnou definici hry a její podoby. Předkládají i otázku herní deprivace v dnešní digitální době, kdy se o děti neustále bojíme a povolíme jim máloco. Samozřejmě je pořád potřeba myslet na individualitu dětí a jejich odlišné potřeby, tak jak jsem zvyklí z respektující výchovy.

Poslední část nabízí spoustu "nápověd" a inspirací ke hrám. Většina z nich vyžaduje volný prostor, víceméně čistou přírodu a zkušené děti. Nicméně věřím, že si zde vybere opravdu každý a dokáže načerpat potřebné informace.

Moc se mi líbí formát knihy, která je sice těžká a neskladná (takže na výlet si ji nevezmete), ale obsahuje spoustu fotek, osobních příběhů a citátů. Text je čtivý, poutavý a přehledný. Všechny podstatné věci jsou řádně ozdrojovány (i když osobně preferuji poznámky pod čarou namísto seznamu na konci knihy).

1 10.05.2024

Od knihy jsem čekala něco naprosto jiného - očekávala jsem maličkosti, na které bychom neměli jako rodiče zapomínat. Místo toho se kniha snaží pokrýt všechny výchovné problémy a nadiktovat rodiči správný postup řešení.
První část řešeí všechny možné otázky okolo dítěte od těhotenství, porodu a bondingu, přes kojení a důležitost a´vazby dítěte na matku až po pubertu a osamostňování se.
Autor sice v podstatě popisuje myšlenky respektující a kontaktní výchovy, ale jeho způsob mi přijde nevhodný. Samotný jazyk je velmi stručný, bez metafr a příkras, občas velmi zjednodušený.

Co se mi líbilo:
+ zůstat emočně neutrální při záchvatu dítěte
+ školka je společensky tolerovaná pohodlnost a výhoda pro dospělé, v zájmu dítěte to ale není
+ zdůraznění nebezpečí střídavé péče
+ v noci se dítě nevychovává
+ proti násilí na dětech
+ příklady rituálů na začátku puberty
+ vazba s mámou je vrozená, s otcem získaná
+ rodiče by měli využívat svou mentální převahu, ne fyzickou
+ koncept dospělého dítěte
+ vztah k sourozenci (je důležité se prát a není nutné se dělit o své věci)
+ strach není respekt
+ není nutné davat všem stejně, ale všem tolik, kolik potřebují

Naprosto schází jakékoli odkazy na odborné zdroje, ze kterých myšlenky prý vycházejí. Některá tvrzení mi přijdou extrémní a zkratkovitá (např prohlášení, že pokud matka nemá systém v domácích pracech, tak z dítěte vyroste nevzdělný jedinec bez vůle).
Autor obecně není moc podporující. Vyjmenovává, co všechno je špatně a co nedělat, ale návodů, jak sitace řešit je v knize pomálu (rady tipu Naučte děti neplýtvat, Otec musí být skutečnou autoritou, Děti mají chapat rozdíl mezi chutí a hladem...). Docela pochybuji, že má autor nějaké vlastní děti. Nebo že nějaké dítě viděl (prý stačí jednou, max dvakrát, něco vysvětlit a dítě pochopí a nebude to už opakovat). Celkově se text často opakuje.

S čím nesouhlasím:
- neobejmout dítě v afektu, dokud se samo neuklidní (jak se má asi uklidnit?)
- odsuzuje rodiče, pokud si přejí nějaké pohlaví
- nevěří v gender a tvrdí že orientaci si můžeme rozumově zvolit
- vůbec nebere v potaz, že někdy nemusí povaha dítěte pasovt s povahou rodiče
- naivně se ptá, proč děti nechodí více ven - není o tom snad už dost informací?
- rozlišuje dívčí a chlapecké aktivity, ale nijak nespcifikuje, které to jsou a jak se odlišují, přičemž nesprávně zvolená aktivita dítě prý velmi do budoucna poznamená

Knih s podobným obsahem je dnes na trhu už dostatek a většina z nich je psána lépe, přehledněji a čitelněji.

1 02.03.2024

Knížka slibuje porozmět univerzálnímu přístupu k výchově. Předkládá názor, že "moderní" výchova v euroamerické společnosti je divná a špatná a z toho důvodu je lepší inspirovat se u "tradičních" kultur (Inuité, Mayové, Hadzabové).

Řekla bych, že základní myšlenky jsou v souladu s respektující a kontaktní moderní výchovou. Největším problémem je ale srovnávání naprosto odlišných systémů života - nukleární rodiny vs komunity, vesnice vs byt, lovení ryb vs práce na PC apod.

Text je řádně ozdrojován, tón knihy je většinou milý a podporující (autorka se snaží ukázat, že většinu chyb sama dělala). Pokud vás zajímá sonda do života jiných národů, je kniha skvělá. Pokud chcete tipy a návody na výchovu, stačí si přečíst shrnutí na konci každé kapitoly.
Autorka zmiňuje i izolovanost a osamělost v mateřství, nedostatek sociální podpory a přehnaná očekávání bez předchozích praktických zkušeností s dětmi a výchovou. Na začátku také tvrdí, že věda nám nedokáže poskytnout řešení na výchovné situace. Sama se ale na výzkum odvolává velmi často.

Zaujalo mě popisování rozdílu mezi nezávilostí a autonomií. Hodně zajímavý mi přijde experiment tří pokynů za hodinu (i když se u nás doma ukázal jako naprosto nereálný - děti 1 a 4 roky). K zamyšlní mě přivedl i koncept allorodičovství, který se mi zdá v opozici s teorií bezpečé vazby na jednu klíčovou osobu.

Co se mi líbilo:
+ rodiče nejsou animátoři, děti se mohou přidat k běžnému životu (dělejte s dětmi všechny činnosti, odpočívejte, když děti spí)
+ nechte děti nudit se
+ nevyžadujte po dětech samostatnost a pomozte jim, když o to požádají - očekáváme toho od děřá moc (když nejsou schopny toho, co po nich chceme, nazýváme to zlobení)
+ když na děti křičíme, přestanou poslouchat, co říkáme
+ i my můžeme dětem jít na nervy
+ dětem příliš často říkáme, co mají dělat, co mají říkat, jak se mají cítit
+ křik na děti je nedůstojný
+ nechválit, netrestat

Ve všech třech kulturách autorka popisuje jev, kdy je povinností starších dětí starat se o mladší sourzence. Osobně mi to moc nesedí - děti byly volbou rodičů, tak proš by za ně měly mít zodpovědnost jiné děti, které do toho neměly co mluvit? Nicméně učení dětí od sebe navzájem ve věkově smíšené skupině je nepochybně přínosné.
Text na můj vkus obsahuje příliš omáčky a hodně často se opakuje. Taky v knize nacházím velké množství paradoxů a oslích můstků (autorka je proti trestům ale klidně věci zakazuje). Kapitoly obsahují příliš mnoho struktury - odrážky, body, rámečky a vsuvky - pro mě nepřehledné. Často mi chybí reálné dořešení situací. Většina ukázkových dětí poslechne napoprvé nebo na podruhé. Co kdyby ale někdo opravdu nechtěl vstávat? Naprosto schází i nejčastější konfliktní situace (čištění zubů, jídlo, školka).

S čím nesouhlasím:
- ignorace jako řešení nevhodného chování
- vyhazování hraček
- nereálnost situací (úplně vidím tříleté dítě, jak vedle mě dvě hodiny sedí, když pracuji na PC)
- fenomém "Velký kluk/Velká holka"
- odsuzování dětských aktivit (byt by měl být bez hraček, bez dětských knih, aktivity by se měly řídit dospělými)

Myslím, že by bylo zajímavé podívat se na výchovné styly v Japonsku/Číně/Slovanských národech.

1 02.03.2024

Milovníci patroly si tyto příběhy určitě užijí. Jednotlivé pohádky mají cca 10 minut, jsou doplněné o mnoho krásných a velkých ilustrací. Text je v podstatě přepisem seriálu, což občas působí těžkopádně, ale zkušený rodič si s tím poradí a syn (4 roky) rozhodně nemá problém s pochopením.
V příbězích je pár chyb/odchylek, ale to se dá snadno napravit :)

1 02.03.2024

Super obrázky, oblíbené téma. Text je krátký, výstižný a i pro dospělého zajímavý.
Otevírání okének se dětem nikdy neomrzí a na potrubí je to dost znát .

1 01.05.2023

Kniha je čtivá, kapitoly krátké, věnuje se snad všem mýtům ohledně vztahů. Příběhy z praxe byly zajímavé. Tady ale chvála končí.
Nic nového ani zajímavého jsem se nedozvěděla. Spíš mě překvapilo, že někdo ještě vážně těmto mýtům věří. Většina z nich se dá "zbořit" s použitím zdravého selského rozumu. Navíc se čtenář vlastně nedozví, jak to dělat správně. Nebo jak pěstovat zdravý vztah od začátku. Většinou by asi všichni měli začít na terapii a pak chodit na preventivní schůzky.
Jazyk byl na mě až příliš hovorový a moderní. Určitě nejde o odbornou publikaci. Snad jen seznam knih na konci je zajímavý a některé další knihy určitě stojí za přečtení.

1 25.08.2022

Kniha se věnuje problematice trestů, spolupráce, určování hranic,zachvátům vzteku, fyzickým trestům a dalším tématům.
Už v první kapitole se čtenáři dostane spousta tipů a praktických rad, které jinde rozebírají celé knihy. Jednotlivé kapitly jsou krátké a stručné, přesto obsahují teoretické pozadí, praxi, příklady a osobní zkušenosti. Celkově popsaný přístup vychází z respektujícího rodičovství. Autorka se vymezuje proti odvádění pozornosti, posílání dětí "uklidnit se do pokoje". Nabízí možnost volby a využívá i mocenské hry.
Myšlenky, které se mi líbí:
- Dovolte dětem pokračovat ve sporu. Jen zabraňte ublížení si.
- Můžeme ignorovat chování, ale nesmíme přitom ignorovat dítě.
- Neberte si to osobně.
- Jídlo nechte na dětech.

Přestože kniha působí ze začátku svěže a svižně, od půlky se už v podstatě opakuje. Ocenila bych více relevantních zdrojů. Chvilkama to působí jako citace všech možných výroků od Magdy Gerber. Předpokládám, že se jedná o "návod" na děti 1-3 roky, přestože autorka nikde batola nedefinuje. Nelíbilo se mi, že podle ní je pro děti skoro nutná pravidelná denní rutina a nejlepší je zůstávat s dítětem hodně doma. Občas si také protiřečí v tom, kolik toho dítěti říct.
Některé tipy na spolupráci nejsou v praxi proveditelné - při stříhání nehtů je vztekající se dítě nebezpečné samo sobě. Podobně popisování budoucích událostí mi přijde docela nereálné, když dítě nemá ten koncept času a neumí si novou situaci vůbec představit.
Nesouhlasím s tím, že si dítě nemůže vyzkoušet důsledek nevhodného oblečení a také se mi nelíbí princip rychlého loučení a škatulkování některých emocí jako negativních.
Pobavila mě rada "vyzařujte sebevědomí", která se prolíná celou knihou.

1 04.08.2022

Po všech těch ohlasech jsem čekala něco trochu víc. Nebo možná jiného. Je skvělé, že vyšla kniha na toto téma, je vědecky podložená ale pořád dobře čitelná. První půlka knihy se věnuje jen tomu, jak a proč vysadit hormonální antikoncepci. Ve druhé části pak autorka uvádí možné způsoby konvenční léčby a přírodní prevence spousty různých neduhů a problémů.
Určitě ale nejde o knihu pro úplné laiky. Je psána docela odborně. Přestože je docela obsáhlá, polovina textu se opakuje nebo jde o odkazy na jiné kapitoly. Určitě není potřeba číst všechno, byť to autorka několikrát zdůrazňuje.
Osobně bych kapitoly řadila trochu jinak, některé návaznosti mi nedávaly moc smysl.
Všeobecně by šly její rady shrnout jako - zdravá a vyvážená strava, pohyb, omezit alkohol a stres. Autorka uvádí velké množství doplňků stravy, nicmene až ke konci knihy nenápadně poznamená, že se má začít změnou jídelníčku a doplňky přidávat až později a postupně.
Také má v textu několik faktických chyb (pravidla a principy STM/FAM) a spoustu věcí nezmiňuje vůbec (princip zánětu u tělíska, možnost otěhotnění z preejakulátu, další menstruační pomůcky, možnosti fyzioterapie, potřebu odpočinku a celkového nastavení vzhledem k cykličnosti). Velmi mi chyběly jakékoli informace o cyklu při kojení nebo po porodu.
Od kapitoly Jak mluvit a lékařem jsem čekala více než jen seznam otázek. Ocenila bych také více obrázků/grafů/tabulek.

Knihu bych doporučila lékařům, odborníkům v oblasti a laikům, kteří mají jisté vzdělání v biologii. Je docela drahá na to, aby ji měl v knihovně každý a zároveň zbytecně obsáhlá. Přesto by hlavní myšlenka (menstruace nemá bolet) měla být více zdůrazňována už ve škole.

1 17.06.2022

Kniha pro laiky, která se nebojí občas zabrousit do větších podrobností. Hlavní myšlenkou je fakt, že rodí žena, ne lékař. Na svou dobu (originál je z roku 1991, překlad 2010) velmi pokroková a "alternativní". Slibuje praktickou přípravu na porod s využitím jógy. Autorka zdůrazňuje nutnost citové a tělesné přípravy těhotné ženy a většinu tvrzení podkládá citovanými výzkumy (i když ne všechny).
Stručně popisuje historii porodu a změny ve společnosti, které se v procesu porodu odrážejí, fyzické proměny těla v těhotenství a při porodu (včetně ilustrací). Porodu jako takovému je věnováno sdostatek stran - jednotlivé fáze jsou rozebrány podrobně, přesto stále srozumitelně, popisují, co se děje miminku, co cítí žena, tipy pro partnera a PA, vhodné pozice a styly dýchání...
Kapitola o kojení je milá, doporučuje kojit dle poptávky. I když později zmiňuje, že výživné je jen "zadní" mléko. Ke konci shrnuje možné zásahy při porodu a užíváné léky a uvádí jejich plusy a mínusy. Jako jedna z mála knih se věnuje i porodu mrtvého dítěte.

Autorka nejspíš předpokládá první těhotenství a jediné dítě - komu by jinak doporučovala hodinu denně cvičit v tiché místnosti :D. Na můj vkus je popisu jógových pozic věnováno až příliš prostoru. Fotky je zachycují skvěle a z textu se podstata stejně vyčte špatně. V tom je kurz naprosto nenahraditelný. Velmi mě překvapilo doporučení cvičit sedy-lehy v těhotenství, stejně tak v hned v prvním týdnu po porodu.
Část o dýchání obsahuje vtipnou definici: "Ženám se doporučuje vydechovat pusou, protože většina žen při porodu vydechuje pusou."
Spousta praktických tipů a zkušností je bohužel stále nefunkční v českých porodnicích - např. bezbolestné šití. Kapitola o porodu do vody mi přišla zbytečná, většina věcí se opakuje a zbytek je logický.
Úplně mi chybí informace o poporodní depresi. Z textu vyplývá jen to, jak se všichni do sebe hned zamilujeme a všechno bude sluníčkové.
Překlad je ovšem plný hrubek a překlepů.

1 04.06.2022

Trochu jiná Agatha, než na jakou jsem zvyklá. Děj je rozvláčný, plný vnitřních myšlenkových pochodů, dohadů a dokonce i romantické zápletky.
Nicméně ani tentokrát, jsem vraha neodhalila včas, vlastně jsem celou dobu podezřívala někoho úplně jiného.

1 09.03.2022

Snad první detektivka od Agathy, u které jsem trochu tušila rozluštění, některé věci mi došly už v průběhu a tak pro mě rozuzlení nebylo extra překvapivé.
Přesto jde o úžasný příběh s typickou atmosférou a sympatickou slečnou Marplovou.

1 26.02.2022

Tak rozporuplné pocity ve mně vyvolává jen Obraz Doriana Graye. Tu knihu mám ze srdce ráda. Příběh je okouzlující, záhadný, romantický, hororový i filosofický. Ale postavy naprosto nesnáším. Žádná z nich mi není sympatická, k nikomu necítím náklonnost.
Jejich názory, projevy a chování se mi příčí a nejraději bych se s nimi o tom všem pohádala.
Strašidlo je pak příjemná oddychovka na pár minut, která člověka zase vrátí do příjemné nálady.

1 25.12.2021

Podle mě naprosto zbytečná kniha. Když si přečtete poslední kapitolu (7 stran), dozvíte se několik tipů a ušetříte si balast a omáčku.

První polovina je zpovědí a terapií samotné autorky a pro čtenáře nemá žádné poselství. Nechci její fňukání, chci fakta. I další části jsou jaksi bez obsahu. Chybí zde jasné zaměření - je to kniha pro rodiče, děti, laiky nebo odborníky? Nevěřím tomu, že na toto téma neexistuje literatura, když rodinná systematika je samostatný směr.
Ukázkové příklady jsou sice fajn, jen jsou velmi extrémní, žádný z nich se snad netýká normálního života a normální rodiny. Všude autorka nachází jen trauma a utrpení. Ale pořádný rozbor schází. Nedozvíme se jak do udělat správně, jak v daných sitacích reagovat a co dělat, aby se zmíněným traumatům předešlo. Většinou mi nebylo jasné, co mají jednotlivé přílady ilustrovat. Jednou je chování rodičů špatně, podruhé je to stejné chování hodnoceno kladně.
Ke konci už jsem ztratila zájem úplně, to když začala psát o rodinném vědomí a zastupování rolí cizích lidí. Systematika a hierarchie ještě jo, ale toto pro mě už bylo za hranou.
A taky chybí zdroje tvrzení a citace výzkumů.

1 18.08.2021

Ach, jak jen toto ohodnotit. Čekala jsem něco trochu jiného, trochu více "alternativního". Kniha je spíše letmým vhledem do francouzské kultury a stylu výchovy, který se ale rozhodně nedá označit za kontaktní nebo respektující. Pro mě spíše ukázka toho, jak to nedělat. Myslím, že tento citát vystihuje podstatu dostatečně: "Děti nejsou nevinné. Jsou to mala zvířátka. Když je člověk necvičí, nikdy se nenaučí slušnému chování."
Docela by mě zajímalo, jak si vede ve Francii metoda BLW. A co říkají jejich vědecké výzkumy o fyziologické nudě, kterou mozek dítěte trpí, když musí sedět klidně u stolu. Moc se tam neřeší pitný režim. Mimo rozvrh jídel se nesmí pít, kolik toho asi za den vypijí? Přístup k cizincům, dětem i vlastním miminkům mi přijde velmi krutý až šikanózní. Francouzský přístup k dětem je taky velmi anti-kojící. Odkazy na zmiňované výzkumy nejsou označené a se seznamem zdrojů na konci se párují opravdu špatně.

Určitě je rozdíl mezi americkým a evropským způsobem stravování. Ale aby děti jedly jen těstoviny se sýrem?  Aby nevěděly, jak chutná zelenina? To prostě nechápu. Občas jsem se musela smát nad tím, jak je autorka naivní, místy až hloupá.

Osobně mi omáčka okolo nevadila. Poskytla knize více beletristické pojetí, takže jsem to nebrala jako naučnou literaturu. A těch pár rozumných bodů ohledně jídla, které mimochodem snadno odvodíte selským rozumem, bylo vlastně příjemným bonusem.
Líbí se mi myšlenka, že když to dítěti nechutná, ještě to dostkrát nezkusilo, že jíst se má u stolu, s ostatními lidmi, že není potřeba náhražek a dětského jídla.

1 09.08.2021

Kniha slibuje tvrdou vyhraněnost, extrémní názory a emoční výlevy čtenáře. Extrémní tyto postoje byly možná v době vydání (ať už originálu nebo překladu), v dnešní době (rok 2021) se ale o nic výjimečného ani extra alternativního nejedná.
Autorka probírá několik diskutabilních témat (bonding, porod, kojení, nošení dětí, bezplenkovku společné spaní), přičemž každé z nich je stručně shrnuto a vysvětleno. Pokud si přečtete tuto knihu, nemusíte sahat po těch dalších ze stejného nakladatelství (Bonding - porodní radost, Bez plenky apod.)
Sama autorka nás nabádá, abychom si vybrali to, co se nám líbí a zbytek ignorovali. Tato rada je důležitá, protože i přesto že několikrát zmiňuje, jak nechce nikoho urážet ani dirigovat a snaží se držet vědeckého přístupu, narážíme na odsuzování a shazování rodičovské kompetence ve stínu jejího "dokonalého přístupu a perfektních dětí" a omezeného výběru zdrojů, převážně německých.
Jestliže jste mladý rodič, nejistý si svou pozicí a tím, co děláte, po této knize NESAHEJTE. Není to milá a podporující literatura a za každé uklouznutí nebo přešlap vás tvrdě plácne přes prsty.
Ke konci se už názory docela opakují, hlavně co se týče pláče.

Osobně mě docela rušil neustálý ekologický podtext (zachraňme zemi skrze naše děti) a řeči o energetických polích. Našla jsem také několik nestrovnalostí. V jedné části autorka tvrdí, že pláč dětí není normální a že šťastné miminko by nemělo plakat. O kus dál píše, že pláč je běžná form komunikace a v závěru knihy věnuje několik odstavců potřebě miminek se vyplakat.

Je vidět, že prostředí, ve kterém žije autorka je úplně odlišné od našeho - viz možnostdomácích porodů a soustavné péče PA.
V překladu se ztratila smysluplnost pojmu PMS (prý je na konci mensturace).

Líbí se mi kontaktní fotky v průběhu celé knihy, nabádání k respektu a tento citát:
"Miminka jsou fokonalá a všechno, co dělají, má smysl. Když na potřeby budeme reagovat, bude rodinné soužití harmonické a uvolněné.

1 18.07.2021

Čekala jsem teda víc. Přestože principy a jednotlivé body jsou jasné, na mě je v knížce až moc "omáčky". Každá kapitola by se dala stručně shrnout do jednoho odstavce. Místo toho je okolo spousta teorie, opakování, příběhů...
Osobně bych ocenila více praktických rad, návodů, ukázek.

1 25.04.2021

Vzhledem k tomu, že původní vydání pochází ze 70. let byla jsem velmi příjemně překvapena.
Celá kniha se veze v příjemné atmosféře, její tón mi byl sympatický a dobře se to četlo. Uvnitř nacházíme praktické rady doplněné přiměřeným množstvím teorie a hlubších myšlenek.
Nejde o učebnici jako takovou - a přesto se seznamujeme se zcela novým jazykem, který nám může znít divně, musí se trénovat, a když se nepoužívá, zapomeneme jej.
Některé věty můžou českému čtenáři znít podivně. Možná je na vině překlad, možná kulturní rozdíly. Každopádně myšlenky jsou zcela jasné a srozumitelné, vždy ukázány na konkrétních příkladech. Pro mě nadčasová kniha.

1 12.04.2021

Krásně zpracovaná kniha plná tradic, obrázků, nápadů a návodů. Od původních pohanských kořenů, přes rzošířené křesťanské varianty až po moderní pojetí všech možných zvyků.
Až bude chvilku času, určitě si dopíšeme i vlastní rodinné tradice.

1 14.12.2020

Příjemné čtení. Žádné závratné objevy o výchově nebo psychologii chlapců nečekejte. Knížka hezky formuluje, řadí a dává do souvislostí běžné věc, které všichni tak nějak víme.
Některé ilustrace jsou vtipné, jiné spíše trapné.
Kapitoly o sportu, výběru školy a poruchách učení by se daly aplikovat i na dívky.
Pro utřídění myšlenek a ujištění rodičů vhodná, krátká a stručná kniha.

1 03.11.2020