Tydvik
komentáře u knih
Přijde Mordor a sežere nás aneb Tajná historie Slovanů
Ziemowit Szczerek
Usoudila jsem, že je čas pustit se do pro mě zcela neprobádaných vod gonzo žurnalistiky. Dokonce jsem se i dopředu teoreticky připravila na to, co mě vlastně čeká – notná dávka sarkasmu, vulgarity, přehánění, přítomnost reportéra coby vypravěče…
A k mému velkému překvapení, protože já živočichy, kteří mají potřebu být v jednom kuse v rauši fakt nemusím (a že jich tady je), se mi to líbilo. Dokonce hodně.
Celé je to trochu o Ukrajině a trochu více o Polácích. Autor tady nešetří vůbec nikoho a to včetně sebe. Kniha je plná trefných postřehů. Bez toho sarkasmu a až černého humoru by byla vlastně docela smutná, takže chvála bohům za něj. Opravdu dobré.
Ako voda v čokoláde
Laura Esquivel
Letošní výzva a kniha o jídle…prakticky okamžitě jsem si vzpomněla na Titu; a jaké to má následky, když se při přípravě jídla roní slzy ve velkém.
A tak jsem se rozhodla knižně si zavzpomínat na mexický film, který jsem kdysi dávno viděla. A bylo to vzpomínání příjemné. Latinská Amerika má holt něco do sebe.
Tento příběh zapovězené lásky, odehrávající se na přelomu 19. a 20. století v Mexiku, mám prostě ráda. Je zabalený do magického realismu a ten mám taky ráda. A je plný receptů, umně zakomponovaných do příběhu – uznávám, že to zní hodně podivně, ale opravdu to tak je a funguje to. Jsou jeho nedílnou součástí.
A ač v podstatě souhlasím s tím, že kniha se má soudit podle obsahu a nikoli obalu, tak se upřímně přiznávám, že na vydání z Baronetu bych nesáhla ani v gumových rukavicích. To je opravdu vrchol nevkusu. A na to, proč je na obálce fotka jakési podivné příslušnice nejstaršího řemesla ve spodním prádle, která s hlavní hrdinkou může mít společnou tak maximálně národnost, jsem nepřišla vůbec.
Půlnoc v zahradě dobra a zla
John Berendt
Když se na straně 32 (vydání Cinemax) dočtete, že román Na Větrné hůrce napsala Margaret Mitchell a jeho hlavní hrdinkou je Scarlett O´Hara vězte, že autor za to opravdu nemůže. Je to závada českého vydání. Nedalo mi to a musela jsem si tuto část najít i v originále. Jenom pro jistotu.
Možná bude lepší nepátrat, jak že to na trase kniha - překladatel došlo k záměně mezi Gone with the Wind a Wuthering Heights.
Když však odhlédnete od této vady na kráse, máte před sebou velmi zajímavou knihu. Ačkoliv sám spisovatel ji označuje za nebeletristickou, při čtení na to budete zapomínat. Čte se jako román. A možná si také budete hledat fotografie Mercerova domu nebo Bonaventurova hřbitova jako já. Protože město Savannah je opravdu magické a jeho obyvatelé mají kouzlo, kterému je velmi těžké nepropadnout.
Kleopatra v kytaře
Zdeněk Adla
Knihu jsem zakoupila víceméně náhodou při plenění jednoho antikvariátu a to díky ilustracím, které mě nadchly.
A jaké bylo mé překvapení...
Velmi vtipná záležitost; příjemně humorné detektivní pátrání a součástí příběhu je i lehká politická satira. Mimochodem velmi aktuální; člověk se prostě příliš nemění. Celé je to takové roztomile ulítlé a praštěné, ale jen v tom nejlepším slova smyslu. Děti to číst odmítly, já se smála nahlas.
Je teprve poledne
Pearl S. Buck
Kniha, ke které jsem se dostala až teď, kdy už mám přece jen něco málo odžito, a jsem za to načasování ráda. Mému mladšímu "já" by se určitě taky líbila, tím jsem si jistná.
Ale asi by mě nedokázala oslovit tak silně. Je to kniha opravdu krásná a osobní zkušenost autorky je místy až hmatatelná.
A hlavně - nechybí jí naděje. Vždyť je přece teprve poledne...!
Marně hledám slov
Edward St. Aubyn
Skvělá satira.
Ze sledování reakcí britského tisku při vyhlašování nominací na Booker Prize už jsem si udělala rituál a každý rok se docela bavím, kolika kritikům se následně hroutí svět. Berou to opravdu neuvěřitelně vážně. Takže tohle je pro mě taková třešinka na dortu. A moc bych se nedivila, kdyby dost podobným způsobem, jakým probíhá soutěž v této knize, došlo i k vítězství Banvillova Moře v roce 2005.
A když už jsem u těch literárních cen, tak i tahle knížka jednu vyhrála - Bollinger Everyman Wodehouse Prize.
Červený dům
Mark Haddon
Dokonalá studie jedné rodiny.
A kdo je bez viny, nechť hodí kamenem :-).
Rok ohně
Petr Eisner
Kniha má skvělý spád a velmi dobře se čte.
Jenže, zásadní otázka...Bradbury to věděl, King to věděl.
Proběhne zásadní změna v minulosti, ale co potom?
To hlavní hrdinka neřeší; copak je to nějaká šílená naivní aktivistka z hnutí za celosvětový mír? Není moudré napsat takovou knihu a vůbec neřešit časový paradox.
No, tak hlavně aby se potom holka měla vůbec kam vrátit. Ono by totiž opravdu mohlo být ještě hůř...
Na kopci
Jiří Březina
Bez překvapení a snadno předvídatelné. K čemu došlo, je jasné od první kapitoly.
Hlavní hrdiny neustále polévá studený pot, horko, popř. je mrazí v zádech, až mi jich bylo líto.
Četla jsem na základě pochvalné recenze v novinách; nevím, jestli její autorka nečetla úplně jinou knihu než já... tohle totiž nebylo vůbec dobré.
Vražda ve Večernici
Anthony Horowitz
Řadím se k těm čtenářům, kterým se víc líbila ona detektivka v detektivce.
Já asi raději klasiku, a tato část opravdu snese srovnání s příběhy Agathy Ch.
Naopak část se Susan mi místy přišla až podbízivě "moderní". Na napínavosti to však neubralo, vraha jsem nedopadla a čtivé to opravdu bylo. A z mého úhlu pohledu celkově lepší než kniha č.1.
Černá rusalka
Martin Müller
Ach ten konec…zbytečně se v závěru tlačilo na pilu dramatičnosti. Takže to místy působilo až komicky. Na mě, na někoho jiného samozřejmě nemusí. „Jako vážně? A proč?“ - to byly mé zásadní otázky a čím víc jsem se blížila k cíli, tím jsem se ptala častěji.
Nebýt těch zdivočelých posledních plus minus 40 stránek, hodnotila bych velmi pozitivně. Už jen za tu dokonalou atmosféru úpadku někde na „konci světa“, například. A i ten souběh/prolínání příběhů jednotlivých postav se sem hodil. Jenže ono to finále k tomu patří taky, no…
Snad ne vražda uprostřed sezóny
Sheila Ochová
Krásná starosvětská a zároveň ne úplně tradiční detektivka s úchvatnou atmosférou.
O jedné vraždě, dobrých úmyslech a dlážděných cestách do pekel.
Večírek
Muriel Spark
Nízké hodnocení této knihy mě mrzí, ale chápu, jak k němu došlo. Pokud vydavatel slibuje krimi, a tato kniha opravdu detektivkou není, nemožno se divit. A lhát se nemá...to vás maminka neučila?
Je to satira jak vyšitá, paní Muriel je v této oblasti nepřekonatelná. Na její styl jsem si musela chvíli zvykat, hned jsme si do oka nepadly; ale zvykla jsem si, sžila jsem se a miluji ho.
Dybuk a ďábel
David Jan Novotný
Velmi hezká kniha povídek. Tajemných, lidských a humorných. Všechny jsou protkané náboženskou mystikou – židovskou i křesťanskou; ale vlastně i na těch 72 panen dojde.
Coby zarytá polyteistka jsem si občas musela nějaké informace dohledávat, zejména jak to bylo s tím Jákobem a Ezauem, takže jsem teď i o něco chytřejší.
Nedokážu říct, která z povídek se mi líbila nejvíc…a to je podle mě ta nejlepší vizitka pro povídkovou knihu.
Otranto
Roberto Cotroneo
Hvězdičky věnuji příběhu samotnému, komentář českému vydání této knihy.
Úroveň překladu zde již zmíněna byla. Já jen doplním, že překladatelka pracovala velmi často stylem – když nevíte coby, frkněte tam slovo „jakoby“ a máte vystaráno. Už kolem strany 25 jsem k němu začala pociťovat intenzivní nenávist.
Anotace na přebalu knihy dále tvrdí, že hlavní hrdinka je dánskou restaurátorkou. Problém ovšem je, že to byla Holanďanka. No co už, kousek vedle, alespoň jsme stále v Evropě.
Tohle prostě Argo hrozně odfláklo. A to mi vadí; nejen z důvodu, že jsem do toho investovala peníze.
Je to škoda, tahle kniha si takové necitlivé zacházení nezasloužila.
Operace Králíček
Sally Gardner
Kniha mi byla předčítána mou osmiletou dcerou a líbila se jak jí, tak mně.
Anglické výrazy jsou pro dítě trochu bojovka, to je pravda, ale třeba z toho něco pochytí :-).
A na druhý díl se opravdu moc těší.
Furioso
Carin Bartosch Edström
Byl jednou jeden kohoutek a kolem něho pobíhalo hejno splašených slepiček. Ty moc rozumu nepobraly, o osobní hrdosti už vůbec nemluvě.
Velice těžko je tady k někomu pociťovat nějaké sympatie. Jiná charakteristika této knihy mě bohužel nenapadá.
Jedinou záhadou pro mně je, proč něco takového vydal zrovna Host.
Mít s kým běžet
David Grossman
Mé počáteční nadšení (autor se chvílemi umí vyjadřovat velmi malebně) začalo poměrně brzy mizet někde v hodně velké dálce, až se ztratilo úplně a zcela.
Ať na to koukám z jaké strany chci, nemůžu si pomoct… je to celé takové evidentně vypočítavé a na efekt. Nebo vypočítané na efekt. To je jedno. Tím pádem mi tam chybí alespoň náznak nějakých skutečných emocí. Zvláštní, na někoho působí kniha silně pocitově, na mě jako akce a sled obrazů bez pocitů.
Zároveň se tady také jedná o klasickou a čistokrevnou Young Adult. Na tom samozřejmě není nic závadného; pokud by se ovšem nestyděla si to přiznat, nehrála si bůhví na co a já s ní nemusela zbytečně ztrácet čas, který je vzácný.
Protože na tyhle naivní bábovičky, i když zabalené do krásného jazyka, jsem už prostě Old Adult.
Kalandrova dcera
Zuzana Kaiserová
Tak. Budoucnost ne úplně radostná, bohužel velmi uvěřitelná...takhle nějak si představuji, že to v Bruselu funguje... ostatně asi jako v každé přebujelé pyšné "instituci".
Ta thrillerová část je malinko slabší, za to bodík dolů, ale jinak - zajímavé to bylo.
Melounová slupka
Rada Biller
V mém případě funguje Melounová slupka jako jakési doplnění již načatého rodinného příběhu. Po knize „V jakém jazyce sním?“, kterou jsem četla jako první a jejíž autorkou je Elena Lappin, dcera paní Biller, jsem si řekla, že nebude na škodu dozvědět se něco víc a zase z trochu jiného úhlu pohledu a pořídila si i Melounovou slupku. Jedná se o čtivý a velmi zajímavý příběh z doby, kdy si dějiny s lidmi nepěkně zahrávaly; ony si tedy samozřejmě zahrávají v jednom kuse, ale ve 20. století bylo těch nevlídných událostí přece jen až nad hlavu, zejména v Rusku. Kniha je autentickou zpovědí o životě jedné rodiny, ochuzené o přítomnost stálého domova.
