ujira komentáře u knih
Jiná, mně neznámá, kapitola Druhé světové války odehrávající se na Severu. Velmi drsný příběh o osiřelé dívce, z níž se stane porodní bába, lásce, která si nevybírá a dítěti, které přežije hrůzy konce války, následky špatně zvolené strany a nevlídnosti lidí i podnebí.
Chápu, že vypsat všechny útrapy, ponížení, nespravedlnost, nelidskost, za všechny oběti stalinského režimu i poststalinské vlády Sovětů nelze stroze, ale číst toto dílo je kontraproduktivní. Všechen žal, utrpení, nespravedlnost v takovém množství člověka otupuje. Přesto jsem ráda, že jsem mohla poslouchat audioverzi a získat tak představu o režimu, který není omluvitelný, křivdy spáchal nenapravitelné a obětem ponechal pouze možnost odpustit. Obdobně jako Fašismus.
Co je to za společnost, která nutí lidi prchat z vlasti? Kdybych tady v téhle společnosti nežila a nezažila tyto časy, klepala bych si na čelo, jaké nesmyslné akce mnozí podnikali, aby překročili železnou oponu a jaké nesmyslné obranné akce podnikali ti, co jim v tom chtěli zabránit a proč to vše?
muži nepochopí, co se prožene opuštěné ženě hlavou, jak hledá příčinu a důvod, proč byla opuštěna, jak se hroutí a dělá nesmyslné věci, jak dlouho a těžko se hrabe nahoru. Žena nechápe, jak snadno muž opouští, jak vše hodí za hlavu a už se minulostí nechce zabývat. Ale zanechá to stopu na muži i ženě.
Znovu mne překvapilo téma, které se, kromě mrtvol, ztráty paměti a fingované sebevraždy pro záchranu dítěte,vine románem - záchrana včel a výzkum chemických látek, které nezabíjejí okamžitě, ale skrytě. Znovu téma, které působí tak reálně, až to nahání strach, jak to bez včel dopadne.
Stárnutí je smutné, ještě smutnější je přicházet o vzpomínky. Přesto se autorovi podařilo s něhou vyprávět o způsobu loučení starého muže s vnukem, synem a manželkou. Pan Backman je opravdu laskavý člověk a spisovatel.
Nelze psát neustále dokonalé detektivní příběhy, protože žádný autor není nevyčerpatelný.
Medvědín je sice o hokeji, ale hlavně o tom, jak se vyrovnávají s traumatickou situací různí lidé a jak se mohou vztahy mezi lidmi, které dřív hokej spojoval, pokazit a rozdělit je. Pan Backman lidem rozumí a jejich tápání a přešlapy v životě umí lidsky a laskavě popsat. Je to skvělý autor. Jeho knihy vždy povzbudí a zahřejí.
Kniha o tom, jak se lidé, kteří léta žijí spolu, vlastně neznají, jak řeší své problémy a nekomunikují a jak je minulost dožene.
Přestože autor je skvělým vypravěčem a jeho knihy jsou navíc zajímavé tím, v jakém prostředí rozehrává děj, tahle kniha, zejména zbrklým zakončením, bude patřit k méně povedeným. Ale i tak patří k těm lepším detektivním románům současnosti.
Marta Davouze psala velmi pěkné postřehy ze života na francouzském venkově. Ačkoli píše jen o poklidném životě, jsou její texty rafinovaně jazykově vytříbené i vtipné a moudré a pokorné.
Moc hezké.
Neuvěřitelný příběh tří židovských matek, které přivedly své děti na svět na konci války, za podmínek, které jsou neslučitelné se životem. O síle, nezlomném naději, že děti donosí a porodí, i když se neznaly a navzájem o sobě nevěděly se pak podělily se svými dětmi a teprve několik let po válce se jejich děti setkaly a poznaly i s těmi, kdo jim pomohli v nejtěžších chvílích a zachránili je pro život.
Mohu jen zopakovat, že Fredrik Backman je jeden z nejlepších současných autorů. Jeho knihy se nevyhýbají palčivým tématům, ale zároveň nejsou bezvýchodné, nabízejí,, nadějné vyhlídky,, v současném složitém a zamotaném světě.
Vůbec nepochybuji o tom, že ve válce se brutalita projevovala nejen v koncentračních táborech, ale i ve vesnicích, kterými procházela fronta, či partyzáni. A dovedu si představit, že ve východní východní Evropě se uprchlík, který navíc vypadá dost negermánský, je opuštěný, malý chlapec může prožít tyto hrůzy. Pro mne zajímavé setkání s neznámým polským spisovatelem, který svým románem vzbudil v literárním světě kontroverzní reakce.
Tak trochu vizionářský román, mrazilo mne při poslechu, jak se námět knihy letos podobně vyplnil. Sice nešlo o virus Španělské chřipky, ale přišel z Číny, není tak smrtelně nebezpečný, ale také si s ním neumíme zatím poradit a souvisí s migrací a cestováním.
Kromě zápletky se znovu v románu rozehrává vztah mezi americkou patoložkou a čínským vyšetřovatelem, tentokrát na americké půdě a přestože mi konec románu přišel až trochu zbytečně vystupňovaný a násilně a zběsile vykonstruovaný, konečně pro hlavní dvojici svitla naděje a důvod překonat všechny rozdíly a být spolu.
Některé sci-fi vize se mohou naplnit a ta představa mne děsí, protože téma není zas tak nepřestavitelné a nenaplnitelné. Jinak souhlasím, že seriál byl bohatší, svižnější a napínavější.
Ale i kniha je díky velmi nosnému námětu čtivá.
Marta Davouze, ač skromně o sobě říká, že není spisovatelka, umí pracovat s jazykem, popsat vzpomínky a zajímavé situace. A hlavně setkala se s tolika zajímavými lidmi, má estetický cit a odvahu změnit nejen ruinu domu v Bretani, ale i svůj život. Je to velmi zajímavá a krásná žena.
Příběh židovského vězně, který se nevzdal a snažil se čelit krutému životu v lágru s nadějí, že přežije, uprchne a bude informovat o zvěrstvech páchaných na Židech, o kterých celý svět nechtěl zprvu nic vědět. Netušila jsem, že jeho svědectví sehrálo zásadní roli a obrat v posuzování německých praktik při vyhlazování židů, přestože to hlavní(záchrana maďarských židů před odsunem)se nepovedlo, jak měl autor v úmyslu. Syrově a pravdivě vylíčená snaha o přežití nemožného.
Potřebovala jsem se autorem seznámit a dostala se mi do ucha audioverze ,,Smrti,, ale asi tento typ umělecky ulítle detektivky není můj šálek kávy.