vandalindakova
komentáře u knih

Od povídkových knih k sériím nikdy nečekám nic extra. Tahle byla v pohodě, tak do poloviny. Poté to šlo z kopce. Divergenci jsem sice četla před delší dobou, ale i tak mi některé věci příběhově moc neseděli. Tris tu vypadá jako ubrečený fracek a Čtyřka zrovna tak. Za mě ne-e.


Stejně jako mnoho dalších hodnotím závěrečný díl jako nejslabší ze série. Nebylo to úplně špatné, ale vše bylo hrozně chaotické. Úkol, který dostala Cia, mi přišel absurdní. Dát něco takového za úkol 16ti leté holce? No nevím. Naštěstí byla kniha dost akční, takže se četla rychle a dobře. Konec byl celkem předvídatelný, i když taky až příliš komplikovaný. Celkově se mi ale série líbila.


Řekla bych, že druhý díl je stejně fajn jako první, ne-li o fous lepší. Sice se pořád hodně podobá Hunger games, ale když se nesnažíte tyto dva příběhy porovnávat, tak to jde. Bavilo mě to od začátku do konce.


Příjemný vánoční příběh, od kterého se dá očekávat, že dopadne tak, jak dopadne. Prostě kkasická, možná i lehce naivní YA. Možná bych zmínila dvě věci. Je škoda, že tam nebylo více popisu, větší navození vánoční atmosféry. Konec mě trochu rozsekal, když se tam objeví fráze Miluju tě. Jako nevím, ale znají se pár hodin :D


Za mě nic moc. Bylo to příliš zdlouhavé, děj nulový. Vše se motá jen kolem toho, kdo se do koho zamiloval. Příběh neobsahuje skoro žádné prvky fantasy. Kdyby to autorka napsala jako jednu samostatnou knihu, udělala by lépe.


Joelle Charbonneau má svůj styl psaní, alespoň co se týče jejích young adult knížek. Líbí se mi, jak mezi dějem rozebírá jednotlivé problémy současné doby. Tím kniha dostává i jiný rozměr než jen plytký příběh bez jakéhokoliv poselství. Stejně tak je to i u Univerzity výjimečných.
Na začátku jsem se bála množství postav, které se v knize objevovali. Každá kapitola byla z pohledu někoho jiného. Naštěstí to autorka zvládla dobře, nic se mi nemotalo, věděla jsem kdo je kdo.
Kniha je čtivá a postupně jak se příběh rozjížděl, tak to bylo čím dál tím víc napínavější. A ten konec jsem shltla. Pachatel projektu NEED (nebudu zmiňovat konkrétně kvůli spoilerům) mi silně připomínal Jeanine z Divergence.
Kniha je vlastně zobrazením, čeho všeho jsou lidé schopní, když mají před sebou vidinu splněného přání. Nad čím nechtějí přemýšlet a nedomýšlejí následky. A také, jak jsou schopni se s tím vyrovnat.
Celkově byla kniha příjemná, napínavá a čtivá.
A nakonec nezapomeňte, že přání je něco jiného než potřeba.


Tak rychle to uteklo. V klidu si čtu a najednou je 200 stránek za mnou. Děj byl dost drsný, třeba jako třetí zkouška. Jen vás to donutí zírat na stránku s otevřenými ústy. Bylo to napínavé, dobrodružné, bylo to super. Mně se to líbilo a jsem vážně zvědavá, jak se vše vyvine.


Kniha mě dost překvapila. Čekala jsem asi něco jiného, méně drsného, asi něco víc do sladké young adult. Příběh mi připomínal jak Hunger Games, tak Labyrint a možná i trochu Divergenci. Nečekala jsem, že Testování bude tak drsné. Kniha byla plná akce, bavila mě. A když jsem jí dočetla, okamžitě jsem si řekla, že potřebuji další díl.


Na knihu jsem četla samá pozitiva, takže jsem se na ní docela těšila. A vůbec nezklamala. Nápad s ročními a střídavými královstvími mi přišel super a zase něco originálního. Meira s Čakramem mi okamžitě připomněla Xenu. :D Hlavní hrdinku jsem si oblíbila. V některých částech jsem se i zasmála, v jiných zase tajila dech a některé jsem si představovala možná až moc barvitě. Sice se tu znovu objevuje milostný trojúhelník, ale takovým způsobem, že čtete občas jen náznaky, což mi vůbec nevadilo. Nebyla to hlavní zápletka, což je super. Styl psaní mi sedl snad okamžitě. Určitě doporučuji a dávám plný počet.

Já jsem zklamaná. Tak skvěle rozjetá série. Pro mě nejhorší díl, bohužel. Za 300 stránek zjistíte jenom to, jak Alyssa neví, koho miluje víc. Brečí, že chce Zacha získat zpátky a vzápětí se lepí na Morfea. Jako wtf? :,D Do toho jí ještě do všeho kecá její táta. Potom, jakoby i autorce došlo, že se vlastně nic neděje. V tu chvíli jsem se do toho zamotala. Najednou se stane tolik věcí najednou. Nevyřeší se ani jeden problém a dalších několik se jich stane. Už jsem ani nestihla vnímat, co je pravdivé a co nahrané. Příliš komplikované, příliš překombinované. Zachránil to až konec. Díky němu nakonec dávám 3-3,5/5.


Stejně skvělý díl jako ten předchozí. Na začátku mě zarazilo, že se Hirka objevila v současném světě a bála jsem se, že to nebude tolik zajímavé jako v Ymslandě. Avšak autorka i přesto umí skvěle vtáhnout do děje, že to prostředí nakonec příběhu vůbec neuškodilo. I tak jsem měla radši části s Rimem (je skvělej! i když jsem si občas říkala: Kámo, co to děláš? :D).
Srašně moc se mě dotýkala Hirčina zmatenost. Úplně jsem cítila, jak chudák neví, komu by měla věřit a pořád zjišťuje něco nového. Sama v cizím světě, kdy nemá nikoho, na koho by se mohla 100% spolehnout. Přesto ukázala, že umí být silná.
Dále jsem hrozně žrala takové ty wtf? momenty. Prostě něco víte a najednou si přečtete jednu větu a všechno je jinak. A vy musíte zase všechno přehodnotit a celý si to přeskládat a už jenom čekáte, kdy to zase přijde (jestli má vůbec cenu něčemu věřit).
Láska mezi Hirkou a Rimem je úplně jinak zobrazovaná než v jiných dílech. Není to nic přeslazeného, protože na lásku tam prostě není čas i přesto, že se o ní oba několikrát zmiňují. Každý je ve svém jiném světě a musí se prát se svými starostmi. Až je to lehce dojemné.
Co je úplně skvělé, je to, že pro mě má kniha i hlubší význam. Dnešní svět je tam zobrazován jako místo, které už nemá šanci (zničené, plesnivé). Víra se tu skloňuje na tisíc způsobů. Člověk je tvor, který ničí svůj svět. Opravdu smekám!
7 dní do vydání třetího dílu? Odpočítávám minuty! :3
,,Značku pro tebe, když mě vytáhneš!"


Miluju tu knihu! Poprvé po dlouhé době se mi stalo, že se mi kniha zalíbila hned od začátku v prvních kapitolách. Je to trochu jiný typ fantasy, což oceňuji. Začátek mohl být docela zmatený, protože vás autorka rovnou hodí do úplně jiného světa plného jiných názvů, jiného systému atd. Díky tomu se mi povedlo, se do příběhu plně ponořit a naopak se mi líbilo, jak všechno postupně a pomalu zjišťuji až později. Kdo je to Vidoucí (který je tam věčně zmiňován), jsem třeba zjistila až po 300 stránkách. A ono se to pomalu slepovalo dohromady jako puzzle.
Strašně jsem soucítila s Hirkou, když nevěděla kým je, bála se obřadu a nemohla se začlenit mezi ostatní. Rimeho úplně zbožňuju!! Kniha obsahuje dost popisných částí, autorka popisuje vše do detailu. Někdy to bylo i otravné, když nutně potřebujete zjistit, proč se stalo tohle nebo co se stane dál. :D Ale jinak mi autorčin styl psaní hrozně sedl. Myslím, že mám novou oblíbenou spisovatelku a o sérii nemluvě!


Těžko říct, jestli je pro mě druhý díl lehce lepší nebo naopak lehce horší než první. Rozjezd byl takový pomalejší, až jsem se chvíli obávala, že se celou knihu nebude nic dít a bude to jen roztahané. Potom jsem se do toho úplně ponořila, chytilo to spád a mě to začalo hrozně bavit! Ke konci už jsem pomalu ani nemohla přestat číst.
Jediné, co celý příběh trochu kazí, je románek mezi Paige a Strážcem. Na jednu stránku je to klasický příběh dvou odlišných bytostí, které se do sebe zamilují, ale nikdo jejich vztah nepodpoří. Ale tomuhle příběhu plného zločinců, korupce a kolikrát i násilí to spíš ubírá.
Stále oceňuji originální svět, který autorka vytvořila. Téma jasnovidců, jejich rozdělení (a hlavně, kolik druhů jich vymyslela).


(Může obsahovat SPOILERY!)
Super! Nevěděla jsem, co od této knihy čekat a nakonec rozhodně nejsem zklamaná. Kniha mi lehce připomíná Divergenci tím, že se Alina vyskytla mezi Grišami, musela projít výcvikem a nakonec se musela postavit proti systému. Temnyj představoval nedostupného hrdinu, který si nakonec samozřejmě vybral hlavní hrdinku (akorát jen kvůli moci). Male byl většinou neutrální, rozčiloval mě asi jen, když to vypadalo, že na Alinu kašle. Celkově se mi příběh hodně líbil a hodnotila bych 4,5. Škoda jen těch několika chyb v textu.


Bez srdce je první kniha, kterou jsem od této autorky četla. A překvapilo mě, jak je kniha čtivá přesto, že se ve 3/4 knihy toho moc neděje. Styl psaní mi hned sedl. Určitě si od spisovatelky přečtu i další díla. Celý příběh je vlastně o tom, jak Catherine utíká od krále. Plus tam jsou přidané části na zpestření. Šprýmař jsem si okamžitě oblíbila, naopak jsem nemohla vystát Cathininy rodiče. Nejvíc mě dostalo, jak na konci, po tom všem!, najednou otočili. A celkově ten konec, panebože, to je tak smutný!! Jednu hvězdu ubírám za změnu chování u Cathy na konci. Je jasný, že to vše ji muselo hodně poznamenat, ale ona se chovala fakt příšerně.


Druhý díl je ještě o něco lepší jak první. Napínavý je snad od začátku do konce. Líbí se mi, jak si vždycky na něco udělám nějaký názor a najednou bum, a vše je jinak. Mám ráda jak Morfea, tak Zacha (takže prostě dilema! :D). A ten konec, bože! Jsem fakt zvědavá, jak to nakonec dopadne.


Hned na začátku musím ocenit super originální téma. Je to první fantasy z Říše divů, kterou čtu (když nebudu počítat klasickou Alenku). Kniha je hodně čtivá a čím více jsem se začítala, tím více jsem se nemohla odtrhnout. Většina byla i dost napínavá. Takže určitě doporučuji a rozečítám další díl.


Kniha na mě působila jako chvílemi strašidelnější pohádka. Musela jsem si dokola připomínat, že hlavním postavám je vlastně jen 12 let. Nenadchne ani neurazí.


Je to další skvělá série, která si v mém srdci našla místo.


(Může obsahovat spoilery)
Poslední díl mě bavil o něco méně. 3/4 knihy se pouze natáčejí protiodbojové proklamy a řeší se situace v krajích. Až po příjezdu do kapitolu se děj zase začíná rozjíždět. Z Katniss se nakonec stává dost labilní člověk, což se ani není čemu divit, potom všem, čím si musela projít. Spíš mě překvapilo, že se z toho dokázala vzpamatovat. Je mi líto Prim, ale jsem ráda s kým Katniss nakonec skončila.
Ale na díly s Arénou to prostě nemá. Přesto celou sérii hodnotím velmi kladně.
