vandalindakova
komentáře u knih
Aréna smrti
Suzanne Collins
Jako první jsem viděla film, abych zjistila, jestli to má cenu číst a jestli mě zápletka zaujme. Věděla jsem, co se stane už předem. To však na knize vůbec nic neubírá. Zhltla jsem jí za jeden jediný den. Příběh je napsaný skvěle a napínavě, nemohla jsem se od něj odtrhnout. Jsem zvědavá, co se bude dít dál.
Zelená jako smaragd
Kerstin Gier
Třetí díl série Drahokamy je pro mě nejlepší. Je tam dost hlášek, kterým jsem se musela smát. Úžasné bylo, jak se všechno z minulých dílů pomalu pospojovalo dohromady jako puzzle. A ten konec!!! Ten mě prostě dostal! Nejednou jsem zůstala zírat na stránky. Perfektní zakončení.
Modrá jako safír
Kerstin Gier
I druhý díl série byl jako příjemná, odpočinková pohádka. Opět jsem měla přečteno za jeden den. V prvním díle se vše jakoby rozjíždělo a tady už se dostáváme hlouběji. Pokračuji třetím dílem...
Rudá jako rubín
Kerstin Gier
Kniha se mi hodně dobře četla, měla jsem jí přečtenou za jeden den. Příběh se mi vcelku líbil jako taková pohádka a hned jsem začala číst druhý díl.
Do vody
Paula Hawkins
Dočetla jsem do necelé poloviny. Měla jsem velký zmatek ve jménech, jak už tu je hodně zmíněno. Pro mě to byla nuda, žádný děj. Kniha mi přišla strašně moc negativní. Jasně vyšetřují tam několik úmrtí a tak dále, ale já z toho měla pocit, že každý člověk je zmetek, všichni lhali. Nejspíš nic pro mě. Byla to moje první kniha podobného žánru a asi mě docela odradila. Snad příště narazím na něco lepšího.
Tažení do Tearlingu
Erika Johansen
Kde začít... V prvním díle už se mi nelíbilo spojování prvků minulosti a prvků současnosti/budoucnosti. Přišlo mi, že to kazí takovou tu magii Tearlingu. Tady v druhé knize už se přidává přímo příběh Lily, takže toto propojování už provází celou knihu. Nakonec jsem ale příběh Lily hltala víc než příběh královny Kelsey. U ní mě mrzela ta změna chování, i když na konci už to zase nebylo tolik znát. Moje nejoblíbenější postava je rozhodně Rafal. Prožívala jsem to vše s ním, hlavně ten konec.
Druhá polovina knihy se mi zdála záživnější, přelouskala jsem 250 stránek za jedno odpoledne. Ten konec byl prostě...dýchal takovou zvláštní atmosférou.
Povídky malostranské
Jan Neruda
Četla jsem v rámci povinné četby a musím říct, že to byl můj největší přešlap. Dějově by to asi i šlo, ale číst se to prostě nedalo a nedalo. Už nikdy více. Během čtení povinné četby jsem objevila mnohem lepší poklady.
Královna Tearlingu
Erika Johansen
Byla jsem celkem překvapená, jak rychle se kniha četla. Okamžitě mě vtáhla do děje. Hlavní hrdinka Kelsea mi byla po celou dobu sympatická, dále jsem si oblíbila hlavně Rafala, Palcáta. Pořád jsem čekala, kdy tam bude ten velký boom, ale asi si to autorka nechává pro další díly. Bohužel jednu hvězdu ubírám za výskyt několika chyb (až moc na můj vkus) a za zvláštní prolínání budoucnosti s minulostí. Prostě mi to dohromady moc nesedělo. Přesto plynule pokračuji druhou knihou.
Illuminae
Amie Kaufman
Tak to byl mazec! Zpracování knihy je naprosto geniální, díky tomu je kniha originální a hned přitáhne vaší pozornost. Čte se rychle a dobře, hlavně právě díky způsobu, jakým je napsaná. Samotný příběh si mě získal hned po pár stránkách, a to to nejlepší začalo až cca po 1/3 knihy. Jednoznačně dávám 5 hvězd a nemohu se dočkat na Geminu.
Papírová města
John Green
Nestává se mi často, že bych nějakou knihu nedočetla. Tahle k tomu ale spěje. Mám ji rozečtenou a pořád ji odsouvám jinými knihami. Není to moje první Greenovka, ale asi jsem mezi nimi měla moc velkou pauzu. Už to zdaleka není ono. Kdo ví, možná jí někdy dolouskám.
Kostičas
Samantha Shannon
Na začátku jsem byla docela zmatená, protože autorka nezačíná lehce seznámením s jejím světem a vysvětlováním, jak to funguje. Ale zorientovala jsem se vcelku rychle a od té chvíle se kniha četla sama. Příběh má spád a mnoho obratů. Pořád se tam něco děje. A ten konec! Po něm musím číst další díl.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Pro mě byla tato kniha zkouška trpělivosti. Jelikož jsem ji měla jako povinnou četbu, tak mě stálo opravdu hodně sil neodložit ji a přečíst až do konce.
Propast času
Roman Bureš
Zajímavé propojení různých časových pásem. Nejvíc mě bavily části s Toňou a Římany, naopak s Kurtzem a vojáky z 2. světové války se mi líbily nejméně, některé byly i hodně drsné. Za obdiv stojí tolik historie, kterou musel autor nastudovat a správně vložit do příběhů.
Láska v prachu hvězd
Krystal Sutherland
Páni! Když jsem knihu otevřela poprvé tak jsem nečekala, že mě tak zasáhne. Na začátku (prvních pár kapitol) jsem si úplně připadala, jak kdybych koukala na klasický americký film s prostředím ze střední školy. Byly tam části, nad kterými jsem se fakt zasmála, a nebylo jich málo. Postupně, jak se začala rozvíjet ,,láska mezi" Grace a Henrym, tak se objevovali celkem rychlé emocionální změny. Prostě čtete vtipnou část a najednou bum a nestíháte koukat, kdy se stalo, že je v příběhu tolik smutku. Jak Henry začal o Grace zjišťovat víc a víc, tak jsem jí jako postavu měla stále méně ráda. V jednom okamžiku jsem si ale řekla, že je těžké posoudit a hlavně odsoudit jí jen z jedné strany, když si prožila takové trauma. Nejsmutnější část pro mě byla, když Grace vyprávěla Henrymu o Domovi a jejich nehodě. Konec byl pro mě dost zvláštní, ani dobrý a ani špatný.
Křišťálový meč
Victoria Aveyard
Celkem fajn pokračování. Jen mi lehce vadilo, jak si Mare (hlavně na začátku) myslela, že se celý svět točí jen kolem ní. Přesto mě vždycky zasáhlo, když nestihli zachránit dalšího Rudo-Stříbrného. Některé scény byly i dost brutální, pro mě. Oblíbila jsem si Cala a jsem vcelku zvědavá, jak to s nimi nakonec dopadne. Celkem se dalo předvídat, kde Mare na konci knihy skončí.
Balthazar
Claudia Gray (p)
Já nevím. Mezi čtením Akademie Evernight a Baltzarem jsem měla docela velkou pauzu, během které jsem přečetla tolik jiných knih. A už mi to nepřišlo ono. Měla jsem z příběhu pocit jakoby to bylo jedno velké klišé. Všechen děj byl postavený na ,,náhodě", která se zrovn odehrála, tak jak bylo pro děj potřeba. Ani zápletka mě nějak extra nenadchla. Možná už jsem jen na tuto sérii moc stará.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Kniha se mi četla velmi dobře. Několik příběhů, které se na konci spojí dohromady, bylo pěkně propracovaných. Po přečtení mám smíšené pocity a pořádně nevím, co si mám myslet. Kniha rozhodně stojí za přečtení. Jen Wernera mi bylo líto.
Rudá královna
Victoria Aveyard
Knihu bych přirovnala k Selekci v drsnější verzi. Já jsem s knihou naprosto spokojená. Dokázala mě vtáhnout do děje tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Jen je škoda, že poslední dvě kapitoly asi někdo psal ve spěchu, neb si nedokážu vysvětlit najednou tolik chyb a chybějících písmen. Ale to se může stát. Určitě budu číst dál.
