Varvara komentáře u knih

(SPOILER) Svědectví o Číně z doby kolem 1. pekingské olympiády. Překvapivé? Až tak moc ne. A to mi většina televizních reportáží autora unikla, protože televizi a její zpravodajství dlouho systematicky nesleduju. No ale dobře mi z toho nebylo. A když si představím, že teď je to ještě horší, tak mi dobře není. A to se chystám na Špitálníkovou.
V knize není zachycené celé období působení T. E. v Číně, ale to by mělo být v další knize, kterou si taky ráda přečtu. A přeju si, aby v ní byla pečlivější korektorská úprava. Barevná obrazová příloha by první knihu nesmírně obohatila, ale už by ji to prodražilo, nj.
Poslední kpt. o pákistánské misi byla sice zajímavá, ale pro mě už nadbytečná (nakousává tíživou problematiku jiné země, kde by snad nikdo dobrovolně žít nechtěl, což už pro mě bylo spíš zatěžující).
Nicméně celkově je kniha hodně čtivá. V první půlce mi přišlo, že hrůza stíhá hrůzu, druhá půlka byla občas odlehčenější (př. líčením krás himálajské přírody), tempo trochu ztrácela. Ale to nebylo na škodu - aspoň jsem neusínala s myšlenkami na příběhy z knihy jako zpočátku.
Znepokojení z téhle velmoci ve mně přetrvává.

4 27.11.2021

(SPOILER) Inspirativní kniha. Oceňuju otevřenost autorky i ochotu podělit se se čtenáři o své hlubiny a stíny. Jak už tu mnozí psali, není to až tak cestopis jako osobní příběh - cesta víc k sobě a tedy i k lepšímu zdraví. Monika má můj obdiv, že se na cestu vydala a zvládla ji. Líbí se mi, že si přiznala své limity a nakonec se stejně vrátila do části, kterou prve přeskočila. Nabízí se srovnání s knihou Lucky Kutrové, ale obě knihy jsou dost jiné. Dá se říct, že Lucka se v sobě tak nebabrá a je znát, že je hodně extrovertní. Oproti Moničině knize je tam na můj vkus nějaký ten balast, ale je to deník, tak to má svou logiku. Moje pacifická hřebenovka je stručnější (to vůbec není na škodu - to podstatné tam je) a fotky jsou tam méně kvalitní. Já si ráda přečetla obě tyhle knihy, obě ženy mě zaujaly a inspirovaly.

4 18.05.2021

Při četbě místy dost úpím a někdy i trpím formální českou podobou knihy - místy hrubky a místy doslovné překlady anglických termínů, které v češtině úplně nedávají smysl (nebo jsem tak mimo, i to je možné)... Vedle toho překlady leckdy zbytečné (názvy citovaných vědeckých časopisů, např. Nový vědec - to už je spíš úsměvné). Ach jo. Ale jde především o obsah, ten je hodnotný. Emoční kód je jednoduchá metoda, jak najít a odstranit uvězněné emoce. To je něco, co může být užitečné každému. Autor dává v knize plný návod, nepotřebujete k tomu skoro nic, jen záměry a magnet. Jeden můj známý, terapeut, srovnává emoční kód s jinými technikami "čištění emocí" jako je EET aj. Podle jeho zkušeností je emoční kód nejefektivnější, odstraněné emoce se už prý opravdu nevracejí. Sama jsem ve fázi testování. Potenciální úskalí vidím v sebedotazování. K vyhledávání konkrétních emocí se využívají svalové testy a v těch je třeba se "vycvičit".
Problémem pro našince může být taky autorovo odkazování se na Boha. Ale toho v knize moc není.
Kniha je čtivá, jsou v ní také (až zázračné) příklady z praxe.

4 06.03.2017

Kniha se čte velmi dobře. Za večer jsem byla v půlce a těžko jsem se od ní odtrhávala.
Od koupě mě odrazovala cena, tak jsem na knihu pozapomněla. Až mi jednou přišla nečekaně, půjčila mi ji kolegyně. A můžu říct, že kniha za tu cenu stojí. Může být totiž léčivá. Paní Táňa opravdu není jen nějaká povrchní módní návrhářka, snad dokonce zkrachovalá, jak jsem se taky někde dočetla. Jednotlivé typy popisuje velice dobře, z mnoha hledisek a do slibované hloubky. A kdo se najde ve svém typu, může se mu opravdu ulevit (když do té doby tápal). Čili ano, mnozí tuhle knihu nepotřebují a to je super.
Nejde jen ale o lepší porozumění sobě. Oblečení a celkový styl může hodně povědět o druhých lidech, díky čemuž je můžeme líp chápat. Já k tomu využívám hlavně astrologii, jenže znamení, potažmo horoskop znám jen u omezeného počtu lidí. A autorka nabízí cestu zvenčí dovnitř. Samozřejmě to může být zavádějící, ale dobrý pozorovatel pozná, jestli se kdo ve svém outfitu cítí dobře, nebo se stylizuje.
Mám doma spoustu korálových náhrdelníků, které se mi někdy zalíbily a čekaly na svůj čas... Zbytečně. Fakt na ně asi nedojde. Táňa mi umožnila si to přiznat. Díky.
Uvítala bych, kdyby autorka v knize zmiňovala např. i pokrývky hlavy.

4 08.11.2016

Jsem teprve na začátku, ale ten vypadá dost slibně!
"Neměla jsem se ráda a neměla jsem nejmenší potuchy, jak se mít ráda. Už sama idea sebelásky mi byla odporná. Vyrostla jsem v rodině, která nade vše vyzdvihovala nesobeckost, oběť a službu, takže už samotný koncept sebelásky mi připadal jako zločin. Sebelásku jsem viděla jako satana, který se snaží zničit ušlechtilou stránku mé povahy a připravit mě o šanci být milována někým jiným. ... Musím přijít na to, jak se milovat. Vyzkouším úplně všechno. Zdálo by se, že existuje nepřeberné množství různých teorií. Lidé zabývající se problematikou osobního rozvoje a svépomoci hovoří o lásce k sobě neustále, ale většina z nich neví, co sebeláska opravdu znamená. Budou vám vykládat od rána do večera, že se musíte mít rádi, a vypočítávat důvody, proč se máte mít rádi, a dokonce vám i vysvětlí, proč si lásku zasloužíte. Ale nikdo vás neučí, JAK to udělat nebo jak ta sebeláska vypadá v praktickém životě." A tak si Teal musela najít vlastní, efektivnější způsob, o kterém píše vzápětí.

"Vyzkoušela jsem léčení vírou, modlitbu, meditace i energetické léčení. Přečetla jsem všechny knihy o rakovině, ke kterým jsem se dostala, a zkoumala jsem všechny významy, které se této nemoci přisuzují. Pracovala jsem s terapií odpuštění a odpustila jsem všem lidem, které jsem znala - a potom jsem jim odpustila znovu. Cestovala jsem po Indii a Číně, setkávala se s buddhistickými mnichy, indickými jogíny a osvícenými mistry a doufala jsem, že mi pomohou nalézt odpověď, která povede k uzdravení. Zkusila jsem se stát vegankou, meditovat na horských vrcholcích, zkoušela jsem jógu, ájurvédu, harmonizování čaker, čínskou bylinnou medicínu, pránické léčení a čchi-kung. Přes to všechno rakovina stále postupovala. V hlavě jsem měla naprostý zmatek a stále více jsem se ztrácela v různých léčebných technikách, protože jsem zkoušela všechno, jen abych zůstala naživu, zatímco mé zdraví se postupně zhoršovalo. ..." Pokud máte podobnou zkušenost, ať už s rakovinou či jinou nemocí, určitě vám kniha má co nabídnout. Myslím, že i pro lidi, kteří takhle nemocní nejsou, může být kniha zajímavá a obohacující. V jádru je prostě o tom, jak nalézt trvalé a ničím nepodmíněné štěstí. Je v ní plno perel.

4 03.02.2016

SPOILER
Králičí oči obalené pískem, rozdrcená psí hlava,.... umírání a smrt k životu prostě patří a i tyhle drsnější momenty jsou v knize přiblíženy takovým nevinným dětským pohledem, že nevyznívají ani tak dramaticky.
To samozřejmě není jediné, co mě na knize zaujalo, ale v předchozích komentářích už byla řečena spousta věcí, s nimiž souhlasím.

4 09.06.2014

Velmi zajímavá a poutavá kniha. Akorát někdy autorka píše o svých poznatcích a zkušenostech, jako by byly obecně platné, což nejsou/nemusí být.

4 10.06.2013

Četla jsem jako příběh výrazného člověka, který umí vycítit příležitost a chytit ji pevně za pačesy. Kniha je celkem čtivá, akorát určité pasáže z dětství mi přišly zbytečně podrobné. S odchodem do Prahy a pak dál kniha nabrala větší spád. Názvy kapitol jsou leckdy dost zavádějící (např. kpt. Spolužačky se stejně nejvíc věnovala, opět, babičkám), ale to je celkem kosmetická záležitost. Autor netrpí falešnou skromností, což je fajn, jelikož v naší zemi se tohle moc nenosí. Z receptů jsem (zatím?) žádný nezkusila. Jsou popsané dost stručně, což je vzhledem k hlavní náplni knihy pochopitelné.

Silný příběh, čtivěji podaný, než Ultraorthodox. Nechci moc opakovat, co už napsali jiní, tak jen stručně. Líbí se mi, jak se autorka k sobě staví - zdá se, že je se svými excesy pěkně srovnaná a neodsuzuje se, to je pro mě inspirativní. Jasně, píše už s odstupem a nadhledem, ale i tak. Také mě zaujala její autenticita. Pro některé byla občas přes čáru, ale mně to nevadilo. Chápu i, proč tak toužila po pozornosti. Řekla bych až učebnicový příklad nedosyceného vnitřního dítěte. No, lehké to neměla.

3 20.05.2023

Knihu jsem četla na základě TV minisérie - chtěla jsem vědět víc detailů ze života a prožívání nejen hlavní hrdinky, než bylo v seriálu. A to jsem dostala. Nakonec byla v knize řada věcí jinak, takže tím spíš není od věci si ji přečíst.
Když jsem v Jeruzalémě potkávala ultraortodoxní židy, často jsem si říkala, jací jsou doopravdy. Co se skrývá za jejich černo-bílým oblečením, klobouky/štrejmly, parukami a šátky, někdy ne moc vřelými pohledy. Proto dílo Debory přitáhlo moji pozornost a rozhodně rozšířilo mé obzory. Jak tu psali někteří přede mnou, lepší je tuhle komunitu nehodnotit. Ale stejně jsem se mnohdy neubránila úžasu, žel spíš v negativním slova smyslu (třeba když jsem se dočetla, co se může stát o svatební noci kvůli neznalosti anatomie). Mně se kniha četla dobře, pěkně mi odsýpala, vzbuzovala ve mně zvědavost. Možná škoda, že u fotek nebyly popisky, i když leckdy bylo zjevné, kdo je kdo. Je to hlavně kniha o hledání sebe, o ochotě vykročit ze sakra zajetých kolejí, což není vůbec snadné, zvlášť když to neznámo "tam venku" je příliš velké. Takže pro spoustu lidí může být motivační a podporující. A můžeme si díky ní víc vážit možností, které v naší společnosti máme, být za ně víc vděční.

3 17.05.2023

Skvělá kniha. Barbara Demick opět odvedla skvělou (mravenčí) práci jako ve svém předchozím díle o S. Koreji. Kniha se mi nečetla snadno. Ne snad, že by nebyla čtivá, naopak pro mě byla velmi poutavá a vůbec mi nepřišlo, že je "plná sáhodlouhých faktů a strohých textů." Ovšem čtení pro mě bylo náročné emočně, což se však dalo vzhledem k tématu předpokládat. Já se v knize neztrácela - je psaná chronologicky, a tak je logické, že se mezi příběhy přeskakuje. Všechny jsou však dopovězené. Přijde mi, že autorka k tématu přistoupila i maximálně objektivně. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací a knihu můžu doporučit všem, které zajímá novodobá historie Tibeťanů.

3 13.10.2022

Slečna Střelkyně v akci :-) Já bych z ní asi rostla, kdybych s ní měla "hikovat", ovšem to samozřejmě nehrozí. Sympatizuju s těmi, co zvládli PCT, i když to není vyloženě můj sen. Lůca, jak si sama říkává, chtěla inspirovat, to se jí myslím povedlo. Hlavně tím, jak dokázala být svá. Uvítala bych větší hloubky, ale i takhle je to pro mě v pořádku. Čtení mě bavilo a fotky knihu určitě pozvedají.

3 10.05.2021

(SPOILER) Poutavě psaný příběh dvou filovirů, se kterými se chce potkat jen málokdo (a to leda v labině s nejvyšším stupněm zabezepečení). Český název je zavádějící, protože kniha je i o Margburg viru. Oceňuju práci, kterou si autor dal se sháněním informací o tom, jak co proběhlo. Občas píše asi až příliš expresivně, ale vlastně se tomu nedivím. Tyhle viry budí respekt a já bych na krvácivou horečku umřít nechtěla. Dost mě zarazil prvotní váhavý přístup Amíků k řešení ohniska. Konec knihy byl trochu odbytý (myslím letmou zmínku o znovuobjevení se eboly v opičinci).

Taková jednohubka na odpoledne/večer. Je to vesměs "obrázková" kniha, resp. kniha plná barevných fotek Rudových psů, textu je tedy poměrně málo. Čte se dobře, přecejen Ruda umí psát pro mě poutavě. Spoustu věcí, které zmiňuje, jsem od něj už slyšela. Je to kniha hlavně pro úplné začátečníky, konkrétní rady, co si počít s problematickým chováním, tu nenajdete. Čtenář se v knize, nepřekvapivě, dozví hodně o Rudově přístupu k psům. Takže pro jeho fanoušky určitě dobré. Aktuální bazarové ceny jsou za mě přepálené, já ji sehnala nečekaně v antikvariátu za pár pětek.

Davam pet, ac by se nejake mouchy daly najit ve formalni strance. Tedy ano, dnes hodnotim emocne, protoze je to kniha srdce, plna inspiraci a moudrosti. Zajimavy pribeh o velmi zajimave zene. Knihu davam na roven Zpravam z nitra ci Musela jsem zemrit. Doporucim vsem ne-mocnym, i kdyby je nezajimaly psychoaktivni rostliny a houby. O nich to totiz neni. Nebo je, ale to podstatne je v necem jinem, tedy v individualni ceste (k sobe, teda i k lepsimu zdravi). A Jitka-Juliet tu svou nikomu nevnucuje. A pokud neradi ctete o zvraceni, nebojte, neni na kazde druhe strance. Ani na kazde páté. A jestli nekdo psal, ze mu vadilo, jak autorka zduraznuje svou krasu/stihlost/oci, cetl asi jinou knizku nez ja. Ona se tim nijak nechlubi. V jihoamerickych zemich byl jeji vzhled proste mnohdy exoticky. Nechavam v knihovnicce, protoze se k ni rada vratim.

3 05.09.2020

Hodne uzitecna kniha, je ctiva a opira se o prakticke zkusenosti autorky - jednak v roli treti rodicky, jednak terapeutky, která pracuje s lidmi z komponovanych rodin. Leckdy mi mluvila z duse, v leccems se rada inspiruju. Ac nedavno vysly dalsi knihy na tohle tema, nekonkuruji si, spis se doplnuji. Cena tehle je vyssi, ale jeji hodnota je přinejmenším odpovidajici. Davam za ctyri, protoze bych uvitala prohloubeni nekterych temat. A, ano, jak je na konci zmineno, pohledy deti na treti rodice by byly na samotnou knihu. A takova mi chybi. Jestli existuji, prosim o tipy, diky.

3 10.07.2020

Myslím, že nejsem vyloženě bordelář a chaotik, který neví, kde co má, a nemám ani problém sem tam něco vytřídit (časté stěhování mě naučilo). Ale i tak mě tahle kniha přiměla zbavit se věcí, kterých bych se předtím zbavovala těžko, tedy hlavně dárků od lidí, kteří už v mém životě nejsou. Pomohla jednoduchá věc - uvědomit si, jaké pocity převažují, když se na tu věc podívám nebo ji vezmu do ruky.
Na rozdíl od jiných komentujících se mi líbí, že Karen píše i o očistě těla. Bere to prostě komplexně (píše i o duševní hygieně) a to je za mě správný přístup. Ostatně párkrát do roka provádím šankaprakšalanu, tedy autorčinu apelu na čištění (nejen) střev rozumím. Škoda, že v knize není návod na její bylinnou očistu.
O feng-šuej kniha až tak není. Četla se mi snadno. Oceňuju formát, který se dobře drží i v MHD.
Opravdu působí stimulačně a jsou v ní velmi konkrétní návody. Celkově je sdělení knihy o dost hlubší než jen "nechcete-li mít doma nepořádek, musíte uklízet". Takže doporučuju.

3 10.09.2018

Kniha mě moc bavila, moje vnitřní holčička si ji velmi užívala. Jedinou vadou je, že byla tak krátká... Autorka do příběhu nenásilnou formou zakomponovala různé návody, které můžou určitě využít jak děti, tak dospělí. Návody jsou ještě na konci sepsány zvlášť. Celkově hodně originální knížka, kterou ráda doporučuju všem otevřeným duším. Ilustrace mi s textem pěkně ladily.

3 16.06.2018

Dávám knížku mezi Doporučené, protože píše o důležitém tématu, o kterém se stále ještě moc nemluví, které se obchází. Obsahuje deset příběhů lidí různého věku (nechybí dítě a mladá žena - matka), kteří se dostali do terminální fáze života a podstupují paliativní léčbu. Někteří bojují a nechtějí přijmout svou nepříznivou prognózu, nepřipouštějí si ji, jiní se s ní dokáží brzy smířit. Ať tak či tak, jedná se vždy o důležitou etapu těch lidí, jejich blízké samozřejmě nevyjímaje. A tak se dočteme, jak může být takováhle neveselá fáze života láskyplná a v něčem zázračná. A přitom se umírání nijak neidealizuje. Autor, lékař s bohatými zkušenostmi v oblasti hospicové péče, se svými pacienty dokáže otevřeně mluvit o smrti a umírání, jemně vede umírající k uzdravování vztahů s blízkými a také vztahu pacienta sama se sebou. To pak usnadňuje odchod. Dává tedy nepřímo návod, jak lze s umírajícími mluvit. A to se hodí vědět. Dočteme se, co umírající často trápí (nejčastěji pocit, že jsou svým blízkým na obtíž, strach ze ztráty důstojnosti). Nakonec je to celé o lásce (pro budoucí pozůstalé je často důležité se o odcházejícího blízkého co nejlíp postarat). Kniha má nepřekvapivě i duchovní přesah, ačkoliv není pojatá nábožensky. Z autora je znát moudrost a klid. Kniha je napsaná pěkně, příběhy lidí mě bavily a zajímaly. Inspirativní.

3 03.11.2017