Vědruna komentáře u knih
Čtivé zpracování látky, která mě ve škole dost nudila. Doba kolem roku 1848, almanachy, Palacký, Sabina, K. H. Mácha, K.H. Borovský a další velcí mužové a také ženy českých dějin, které si pamatujeme ze školních učebnic, jako živí lidé se svými slabostmi a životními osudy. Vztah Karla Jaromíra Erbena k Boženě Němcové, jeho pohnutý životní osud. Ani Erbenova Kytice nevznikala lehce a rychle... Doporučuji, kniha mě příjemně překvapila.
Kniha na mě nepůsobila depresivně, možná díky tomu, že se odehrává ve vrcholícím létě, kdy jsou noci krátké a dny dlouhé a slunečné. Spíš mi bylo líto Anny, která nenajde cestu k ostatním lidem a bojuje se vším v sobě a kolem sebe sama. Oslovila mě i velká role přírody v jejím životě. Poklona autorce knihy. A moc se mi líbil komentář Makropulos tady na stránce.
Kniha se mi líbila, i když pravda, ze začátku mi trochu vadil řídký text - krátké kapitoly a nevyužité stránky knihy. Kniha je tlustá, nicméně tady naše lesy příliš nešetřili. A když je příběh dobrý, je škoda každé poloprázdné strany - ale chápu, že autor má právo na grafickou úpravu podle svého gusta. Zajímavý námět, oddělené dějové roviny, které se ve finále protnou. A zase si člověk uvědomí, jaké měl štěstí, že do jeho osudu nezasáhla válka.
Kniha, kterou nelze doporučit ke čtení bojácným, hypochondrům ani labilním jedincům. Vlastně ve finále zjistíte, že když už se vám nějakým zázrakem podaří sehnat (vypěstovat) k jídlu něco normálního, geneticky neupraveného, přiměřeně čerstvého, nepřibarveného atd., je to uchovávané ve špatném obalu nebo to omyjete vodou se zbytky hormonů a léků, uvaříte ve špatném nádobí na špatném tuku a je vlastně zázrak, že jsme se dožili dospělosti bez větší újmy. Původně jsem si chtěla knihu koupit, ale chci se dožít důchodu v dobré psychické kondici, tak raději vynechám, ač jinak vlastním většinu knižní produkce pana Jonáše a Zentrycha.a jejich názory považuji za poměrně rozumné a přínosné.
Knihu jsem vzala do ruky kvůli názvu. Z mého pohledu je v knize všechno, láska, válka, ekologické zemědělství, dotace, selský rod a jeho prokletí, poměry v malém kolektivu lidí, dávno zapomenuté vzpomínky, zprávy z tisku, nakonec i kus Šumavy tam je. Jen děj knihy občas připomíná pohádku Jak pejsek s kočičkou vařili dort a jak kočička řekla :"když tam dáme těch dobrých věcí třicet (číslo si přesně nevybavuju), tak bude ten dort třicetkrát dobrý." No a všichni víme, že nebyl. Tohle je taky ten případ. Není nutné nechat zemřít tři lidi ze zhruba patnácti, aby detektivka byla dobrá, spíš naopak, i mrtvolami a jeijch příběhy je někdy třeba šetřit. Ale dočetla jsem a byla to zajímavá zkušenost.
Zpracování těžkého tématu čtivým způsobem, nečekala jsem, že se budu těšit, až ke knize znovu sednu. Trochu jiné pojetí tématu holocaustu tím, že na vše Ráchel vzpomíná s velkým časovým odstupem, kdy už se vyrovnala se vším, co jí v životě potkalo. Já jsem celé vyprávění cítila jako těžký životní osud, který dokázala zvládnout a nakonec dokázala i "navyprávět" své zážitky, aby její příběh zůstal pro všechny, co přijdou po ní. Za mě pět hvězdiček.
Knihu hodnotím za tři hvězdičky. Dobrá slovní zásoba autorky, některá neotřelá slovní spojení, mírně rozvleklé vyprávění, pokrátila bych ho. Určitě je živel v kladném i záporném slova smyslu.
Knihu jsem přečetla díky tomu, že jsem viděla film Fotograf, který také beru jako uměleckou
nadsázku skutečného stavu věcí. Zrzavá v knize pro mě nepředstavuje vzor ženy, které bych se chtěla podobat, ale to je otázka vkusu. Jak vše bylo a je v reálném životě ví ona, Jan, Samuel a pár dalších lidí kolem ní.
Nějak se nemohu přidat k většinovému hodnocení. Po dlouhé době kniha, která se mi zdá literárně slabá a asi jsem ve svém životě už odžila některé zkušenosti. Mám ráda jihoamerické indiány i jejich kulturu, ale myslím, že svoje já, sebevědomí a pokoru může každý člověk najít i v našich podmínkách. Nemusí na to být ženou, ani se učit u šamana. Jen si musí vážit sám sebe a smířit se s tím, že jsou v životě věci, které člověk musí přijmout, aby mohl jít dál. Nicméně nechci odradit případné zájemkyně (zájemce) o knihu, možná ji potkáte ve chvíli, kdy je vám jí třeba.
Doporučuji, kniha mě původně zaujala v svojí obálkou, celkem nic jsem od ní nečekala. Příběh mě pohltil a nikdy bych neřekla, že jedna včela - Flora 717, mi dá tolik podnětů k zamyšlení. O životě včel jsem něco málo věděla, ale tohle pulzující společenství si mě zcela získalo. Autorka napsala román ze života včelího úlu, který člověku připomene, že i on je součástí společenství s určitými pravidly a že jejich porušení může spustit nečekanou lavinu událostí, které zcela změní celé společenství v dobrém i ve zlém.
Kniha se mi líbila, je čtivá, přesně čtení na dovolenou, nad kterým se člověk i zamyslí. Cirkusy v reálu nemusím, ale tady mě oslovil život v zákulisí. Protože se mi kniha líbila, myslím, že film vynechám. obvykle film vytáhne z knihy jenom "akční" okamžiky a dost často se vytratí to, co
v knize dělalo příběh příběhem - atmosféra a vlastní představivost. .
Moje první kniha od autora, čte se dobře. Není to jen dobrodružný příběh, ale člověk se dozví i něco z nedávných dějin severu Evropy a Ruska. Na léto ideální čtení, na rozdíl od jiných detektivek nutí víc k zamyšlení nad tím, jak okolnosti formují lidské charaktery, kam až člověk zajde v touze přežít a jak je v životě kromě lásky stejně dobrým hnacím motorem i nenávist. Rozhodně zkusím další knihy.
Možná až ve třetím dílu jsem pochopila, proč je kategorie žánru sci-fi pro děti a mládež. Nicméně moje očekávání naplnil, bude se mi po podivných dětech stýskat. Velmi dobrý nápad byly černobílé fotografie ve všech dílech trilogie, tak nějak umocnily atmosféru. Celou trilogii doporučuju k přečtení.
Čekala jsem, že kniha roku 2015 je Kniha s velkým K. Existují lepší, ale abych byla objektivní, i horší. Hlavní hrdinka alkoholička se mi v thrilleru jeví méně obvyklou figurou než muž alkoholik. Děj knihy plyne tempem příměstského vlaku, když večer přestanete číst a pokračujete až další večer, nic se nestane, odrhla jsem se od knihy celkem snadno a příště pokračovala lehce dál. Od autorky jsem jinou knihu nečetla, chybí mi srovnání, ale zatím o další neuvažuji.
Čtivá historická kniha, markrabě Jan Jindřich žil ve stínu svého slavného bratra, alespoň jsem se dozvěděla také něco o něm. Je zajímavé přečíst si historický román, který se neodehrává v uličkách středověké Prahy. Přečetla jsem poslední díl ze série bez znalosti předchozích a určitě si časem přečtu i předešlé knihy. Ale četlo se mi dobře i bez jejich znalosti. Doporučuji, pěkná oddechovka.
Prostřední díl trilogie udržuje stále dobrý spád vyprávění a historické události propletené s osobním životem Hynka Tase z Boru pádí kolem nás v rychlém sledu. Docela mě překvapilo, že poté, co král Václav IV. uvolnil Hynka z funkce osobního strážce, nastoupil na jeho místo do králových služeb Jan Žižka z Trocnova. Předpokládám, že to bude autorova fikce, i když se Žižka nejspíš v té době v Praze pohyboval a něčím se živit musel. Ale nějak si to nedovedu dost dobře představit.
Téma mě zaujalo do té míry, že budu muset prošmejdit nějaké archiválie, jestli je to pravda nebo ne.
Výborná kniha, čtivá, nebudu opakovat, co napsali ostatní, jenom mi přišla zajímavá jedna věc:
- pohled na středověk jako na mužský svět, ženy se v románu sice také vyskytují, ale nehrají zásadní role. Žádná zamilovanost, ale jenom potřeba a vášeň. Středověk, jaký asi byl doopravdy.
Po všech autorech a autorkách, kteří mají pocit, že každý historický román si žádá milostnou zápletku, docela úleva.
Dobře vystavěný příběh, který nechce "jen" zaujmout čtenáře detektivek. Když jsem si přečetla anotaci, říkala jsem si, aby to nebylo, jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale musím před autorem smeknout. Kdyby svoji knihu a její volné pokračování Anděl smrti napsal v angličtině, určitě by se mu zadařilo nejen v českém rybníčku.
Velmi dobře řemeslně napsaná kniha. Nikdy bych neřekla, že si oblíbím zásadového zabijáka Joa, který prostě jen musí dotáhnout do konce vše, co začne. Nelituje při svém konání času ani námahy a je solidní - typické vlastnosti kladných hrdinů. Možná proto ta sympatie. Knihu Ty jsem nečetla. Kniha Skrytá těla mi jako ukázka práce autorky stačila.
Třetí kniha od autora, kterou jsem četla, Mlhy Olandu i Mlýny osudu se mi líbily víc. Ale i tak dobré prázdninové čtení, je pravda, že není zdaleka tak strašidelné, jak bylo na obálce prezentováno. Ale já už se tak nějak nepotřebuju bát... Na autorovi mě fascinuje různorodost psaného textu, jak zaznělo v jednom z předchozích komentářů, jako kdyby knihu psal pokaždé někdo jiný.
Celá trilogie se mi celkem líbila. Neuškodilo by mírné pokrácení, některé pasáže byly v knize zbytečné a jen brzdily děj. Autorovi se nedá upřít tvůrčí rozlet, ale provedení občas pokulhávalo za myšlenkou nebo ji zbytečně rozmělnilo. Jako fanynka sci-fi dávám tři hvězdy.