vendulav komentáře u knih
"Jestli něco dělá ze světa peklo, tak naše očekávání, že by to měl být ráj. Svět je svět."
"Konečně jsem dostal to, o co jsem tak dlouho bojoval, a teď, život jde prostě dál."
Příjemný úlovek z knihobudky. Za mě oddechovka. Nemusela jsem u toho přemýšlet, domýšlet si pocity postav. Autor všechno hezky vykreslil, neurazil, překvapil.
"Netušíš, kde bys chtěl bejt, protože nemáš žádnej sen, co by tě dokázal přenést jinam. Žádnej cíl. Jedinou radost ti přinášej prchavý, snadno dosažitelný chvíle smíření. Máš všechno, a v srdci máš přesto čím dál větší prázdnotu."
.
Tahle knížka křičí: "Koukejte, jaká křehká věc dospívání je!" Jsme hozeni do světa, ve kterém sbíráme nápovědy, ale nevíme vlastně k čemu. Stačí jedna špatná odbočka a mladej člověk může skončit v bahně beze dna.
„Problém s uspokojivým závěrem spočívá v tom, že jak ho jednou okusíte, chtěli byste ho mít v každém sebenepatrnějším aspektu svého života.“
.
Netrvalo dlouho a autor si mě získal nenápadným humorem a skrytou genialitou. Cítím z příběhu několik přesahujících vrstev, nedokážu je ale popsat, proto jenom čtu a nepíšu.
"Roky budou dál končit a začínat a končit a začínat, bez ohledu na to, jak se rozhodneš."
Jelikož jsem si nepřečetla, o čem má kniha být (sáhla jsem po ní jen kvůli Giordanovi, kterému důvěřuju), tak jsem si celou dobu říkala "o co tady vlastně jde?" I když jsem nevěděla, tak mě bavilo promíchání vybraných, "krizových" témat. Zahrnout do jedné knihy tolik odlišných a přeci v kořeni stejných témat by mohlo působit občas zmatečně, ale nestalo se.
Přečíst si jako první poslední větu knihy, asi by se mi to četlo lépe a celá kniha by působila možná až dojemněji.
"Pouze těm, kterým osud ukřivdil, pouze odstrkovaným, nejistým, nehezkým, poníženým je možno láskou skutečně pomoci. Kdo jim obětuje život, vynahradí, co jim život vzal. Jen oni vědí, co je láska, a umějí ji přijímat a dávat tak, jak člověk má milovat: vděčně a pokorně."
"Hledali útěchu, něco, co by bylo pouze jejich, něco, co by odrazilo tu děsivou rozlehlost a nemožnost světa, úpornou neúnavnost jeho minut, hodin, dní."
"Mladí lidé přece za to nemohou, že hrají; jsou nehotoví, ale jsou postaveni do hotového světa a musí v něm jako hotoví jednat."
"Procházení je skvělé. Je to skutečný projev svobody. Když se procházíte, víte, že existujete."
"Žijeme v předstihu, v neustálém očekávání něčeho, co nás zbaví naléhavých povinností přítomnosti."
"Co uděláte, když vám někdo v mžiku zničí celou osobnost? Jak se s tím vypořádáte, když se ukáže, že celý váš život je omyl?"
"Faktem je, že je snadné pochopit, že za pohybem je vždycky nějaký důvod, zato pochopit, že se nějaký důvod skrývá i za nehybností, je těžší."
"V životě člověka je nevyhnutelné, že se v určitém okamžiku, někdy z nějakého důvodu, ale často prostě bezdůvodně, vrátí k jednomu z těch malých zlomových bodů ve své existenci. A že si říká, jak by to s ním dopadlo, kdyby v onu chvíli balancoval trošku jinak."
"I když jsme se hnali jako diví, nakonec jsme se ocitli jen vprostřed pustiny vprostřed noci."
"Při každém vzlétnutí však hrozí zřícení a k hladkým přistáním zase tak často nedochází."
Za mě prožitek jako na horské dráze. V jednu chvíli to bylo "uááá" a v druhou něco mezi vopruzem a "co to má sakra bejt?". Naštěstí převažovaly zábavnější chvilky. Závěrečná novela nebyla tak vopruzácká jak její název předpovídal.
Jestli jste už od Guenassia něco četli, tak vám v půlce knížky dojde, že se něco podělá. Otázkou zůstává, co a jak moc se to podělá. Moje hluboko zakořeněná víra z pohádek a sluníčkového vidění reality "a žili spolu šťastně až do smrti" mě držela do posledního okamžiku v naději, že se to povede, ale tak to v životě nechodí, či? Risk je zisk. Ne vždycky. Každopádně tenhle spisovatel za risk stojí.