vendysantos
komentáře u knih

Hezká, milá, oddechová knížka. Ráda čtu romány z devatenáctého století. Líbil by se mi takový život, co vedly sestry Marchovy.


(SPOILER) Krásný příběh tří žen, zdravotních sester, které se potkaly v tak těžké době a staly se sobě navzájem oporou. Každá z nich byla zamilovaná do jiného muže a měly obrovské štěstí, že se za ně mohly všechny provdat a po válce s nimi také žít.
Z celé knihy mě nejvíce dojal moment, kdy Jack přijel za Lucy, která byla zdrcena svými popáleninami, jizvami z války a zřejmě už ani nedoufala, že on svůj slib dodrží. Thomas skončil asi tak, jak měl. Během války se změnil v naprosto jiného člověka, zlého, krutého a nevděčného a Scarlet byla chudák týrána. Naštěstí tu byl pro ni James. A Ellie, řekla bych, na tom byla nejlépe, i když otěhotněla s doktorem hned napoprvé a musela odjet, a nemohla si být také jistá, že se jí Spencer domů vrátí.
Vše vystihuje konec knihy: "Všechny tři byly na čas sezdané s válkou, ale podařilo se jim přežít a najít štěstí. Přežily."
A těm, co zde níže uvádí, že příběh obsahuje více romantiky než historie, chci vzkázat: Než začnete knihu číst, čtěte nejprve obálku, pak nebudete zklamáni. Mně se děj knihy velmi líbil hlavně tím, že je zde válka popsána z jiného pohledu - tří zdravotních sester, kamarádek. Jsou to především ženy, stejně jako autorka knihy, a ženy mají emoce, které se nebojí dát najevo. Tohle je příběh plný emocí, o lásce a přátelství. Komu toto na knize vadilo, ať příště raději sáhne po učebnici historie a přečte si pouze holá fakta o událostech a datech. Tahle kniha je dokonalá právě tím, že je v ní vyobrazena i romantická stránka války, pokud se to tak dá nazvat.


Tahle kniha je tak dojemná a inspirující. Citlivému člověku nezůstane oko suché. Osudy Annie i Polly jsou smutné, kruté, ale přestože jim život mnoho vzal, nalezly v sobě sílu a odhodlání jít dál. Polly mi bylo nesmírně líto, i když jsme celou dobu věděli, jak dopadne, přesto asi doufáme, že se stane zázrak. Annie byla tak zlomená, že jsem jí celou dobu přála, aby potkala někoho, kdo si jí bude vážit, a nakonec to pro ni dobře dopadlo.


Druhý díl Milénia mě bavil téměř stejně jako ten první, avšak v této knize bylo méně napětí. Vždyť v „Muži, kteří nenávidí ženy“ bylo vyšetřování hrozně napínavé a popisovány byly neskutečné hrůzy, které se odehrály. Pro mě byl první díl lepší i v tom, že jsme pozorovali zajímavý vztah mezi Lisbeth a Mikaelem Blomkvistem. Tenhle druhý se více věnoval tomu novinářskému světu, což nemusí být pro každého záživné. Na druhou stranu se zde odhaluje Lisbetina minulost a konečně můžeme pochopit, proč je taková, jaká je. Konec knihy mě dostal, teď nevím, jestli je vůbec Lisbeth naživu. Jasně, že to přežila, vždyť s Mikaelem jsou hlavními postavami celé trilogie. Musím si co nejdříve přečíst i třetí díl. Doufám, že se hlavní hrdinové opět setkají a budou spolupracovat.


Moje třetí kniha od Agathy Christie, a zároveň má první zkušenost s detektivem Poirotem. Musím říct, že mi byl velmi sympatický. Překvapilo mě odhalení, a upřímně mě to mírně zklamalo. Nicméně bavila jsem se a napětí rozhodně nechybělo.


K Mlčení jehňátek jsem se musela odhodlat a posbírat odvahu. A vyplatilo se. Tahle kniha mě doslova pohltila svým dějem, napětím a emocemi. Film jsem zatím neviděla, nerada čtu knihu až po zhlédnutí filmové verze, nemám ráda předsudky. Konečně vím, kdo je slavný dr. Lecter. Musím říct, že nic podobného jsem dosud nečetla. Od "Lectera" jsem se nemohla odtrhnout a četla jsem do tří hodin ráno, jen abych se dozvěděla konec. Agentku Starlingovou jsem si ihned oblíbila, ta mi byla sympatická a obdivuji autora za to, že takto poskládal děj a nešetřil detaily. Je skvělé, že vytvořil hlavní hrdinku tak odvážnou a inteligentní ženu, která navíc celý případ vyřešila.
A musím dodat, že doktor Lecter byl tak inteligentní a tajemný, že jsem mu téměř fandila - což bude znít šíleně, ale na mě ta kniha působila tak, jako by sám autor byl na Hannibalově straně. Hannibal je sice vrah a psychopat, přesto agentce Starlingové nikdy neublíží, což stojí za zamyšlení. Přiznávám, že jsem navazující díl s názvem Hannibal prolistovala a přečetla pouze posledních několik desítek stran a pustila si konec filmové verze - doporučuji pro srovnání, budete překvapeni, jak si filmoví tvůrci poradili a vlastně vůbec nedodrželi knižní předlohu, která je mimochodem mnohem šílenější a absurdnější - po tomto dílu podezírám autora, jestli náhodou také není psychopat anebo experimentoval s nějakou drogou.


Světlo mezi oceány je pro mě jedním z nejkrásnějších a zároveň nejsmutnějších příběhů, jaké jsem četla. Velmi emotivní, určitě stojí za přečtení.
„Jizvy jsou jen jiným druhem paměti. Izabela je jeho součástí, ať už je kdekoli, stejně jako válka, maják a oceán.“


Druhá kniha od Agathy Christie, kterou jsem zatím četla, a musím říct, že i když detektivky nejsou zrovna mým šálkem kávy, tato autorka se mi začíná zamlouvat. Do posledních stran nevíte, kdo je pachatelem a kdo nevinným. Sice jsem čekala více napětí, ale přesto mě tato kniha zaujala a líbil se mi nepříliš dlouhý děj i zápletka. A konec mě celkem překvapil. Určitě si ráda přečtu i další knihy tohoto žánru. A skvělé přísloví "není kouře bez ohýnku" asi začnu sama používat.:)


Další z famózně napsaných knih se židovskou tématikou. Přesto je tento příběh opět jiný, z pohledu patnáctiletého židovského chlapce, zpočátku naivního a stále infantilního, který patří mezi ty „šťastné“ a nakonec se vrací z koncentračního tábora domů. On to, co zažil, nepovažuje za peklo, marně se to snaží vysvětlit někomu, kdo to nemůže pochopit.


Stejně jako Stoletý stařík, je pro mě tato kniha naprosto geniálním dílem. Baví mě styl autorova psaní, zásluhu má určitě i skvělý překlad. I zde jedna absurdita střídá druhou a nestačíme se divit, co všechno hlavní postava zažije, koho potká, s kým a za jakých okolností se spřátelí. Opravdu zábavné čtení o analfabetce, která vlastně není analfabetkou, umí několik jazyků, je nadprůměrně inteligentní - mnohem víc než kdejaký inženýr, že? Všem co mají smysl pro humor, doporučuji. :)


Poslední aristokratka mě hrozně bavila! Obdivuji pana Bočka za jeho spisovatelské schopnosti, protože jsem se po dlouhé době u knihy nahlas smála. To se mi nestalo ani u Hartla. Bavila mě zkrátka od začátku až do konce, kniha je vtipná, zábavná, příjemná, absurdní, a to já zbožňuju! Takže se samozřejmě chystám a těším na další díly a možná si jednou pustím i filmovou verzi, ale pochybuji, že by se mohla vyrovnat skvělému vypravěčskému stylu, protože to, jak celý děj hlavní hrdinka vypráví, je na tom právě to nejlepší!


Paní Vágnerová je skvělou autorkou v oblasti psychologie i pedagogiky. Její knihy se hodí při studiu pedagogických oborů. :)

Kovyho sleduji už velmi dlouho a překvapilo mě, že se rozhodl napsat tuto knihu. Ačkoliv jsem se k jeho první knize ještě nedostala, tuhle pohádku jsem objednala hned v předprodeji bratrovi k Vánocům. Přesto jsem si ji musela nejprve přečíst sama. A jsem mile překvapena, tato pohádka je netradiční, zábavná, originální a hlavně moderní. Je plná vtipných slovních obratů a výrazů z dnešní doby mladých lidí. Super nápad a myslím, že se bude líbit nejen dětem.:)


Další nádherná, čtivá, silná kniha od paní Mornštajnové. Dozvídáme se nemilé osudy mnoha lidí a rodin, problémy tehdejší doby a doufáme, že už nás nic podobného nepotká. Nemám co vytknout. Alena Mornštajnová je pro mě nejlepší současnou českou autorkou.


Zábavné, odpočinkové čtení. Ze začátku mi vadila vulgarita hlavních hrdinů, ale asi po padesáti stranách jsem si zvykla. Spousta příhod je téměř nereálná až absurdní, ale fantazii se meze nekladou. Ten závěr mě dost překvapil, ale i to je život. Ani jeden z kamarádů nebyl normální, určitě bych žádného z nich nechtěla. I přesto, že mi knížka místy přišla vtipná, ani jednou jsem se nahlas nezasmála. Každopádně se těším na brzké filmové zpracování.


Možná je to Murakamiho styl, ale mně vadil nedokončený děj. Já jako čtenář tu nejsem od toho, abych si musela domyslet děj. Chybí mi řada vysvětlení. Jak to dopadlo s Šimamoto. Ale co dělala celou tu dobu, co se s Hadžimem neviděli? O Izumi ani nemluvím. Nezlobte se na mě, ale těch tajemství je tam na mě moc.


Já vůbec nevím, co mám napsat. Tiché roky,stejně jako Hana, mě uchvátily. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, hrozně mě bavila a hlavní hrdinky Bohdany mi bylo líto. Obdivuji paní Mornštajnovou za to, jak fenomenální příběh dokáže napsat. Jen mě mrzí otevřený konec, chtělo by to ještě pár stránek navíc. :)


Co si budeme nalhávat, zaujala mě obálka a taky byla kniha v akci, tak jsem ji koupila. Musím říct, že mě velice překvapil děj, ze začátku krásný romantický příběh dvou mladých lidí, později se dostáváme do úplně jiného žánru, řekla bych, že na pomezí detektivky a krimi. Já tyhle žánry nemám ráda, protože se pak v noci bojím, ale na druhou stranu mě ta kniha k sobě připoutá a já pak nedokážu odtrhnout oči. Doufala jsem v dobrý konec.


Možný SPOILER
Přestože detektivky, krimi ani thrillery rozhodně nejsou mým oblíbeným žánrem, tato kniha mě zaujala hned od začátku. Larsson napsal opravdu napínavý příběh, který nepostrádá dokonce ani romantiku. Nejvíce mě samozřejmě zaujala postava Lisbeth, ukázala, co v ní je. Pátrání bylo napínavé, podezírala jsem všechny postavy, vymýšlela různé závěry, ale opravdový závěr vyšetřování mě trochu zklamal. Jen mě mrzí, že všechny ty hrůzy, které se za celou dobu odehrály, se nemohly zveřejnit, když to zabralo tolik času a úsilí. A pořád postrádám motivy.


Přestože Hemingwaye obdivuji, tato kniha se mi nečetla nejlépe. Téměř pět set stran o tom, že má Američan vyhodit most. Opravdu, nedalo by se to zkrátit do dvou set stran a některé pasáže (hlavně zdlouhavé vnitřní monology) vynechat?
