Vera Silent komentáře u knih
Me kniha moc bavila a cetla se skoro sama. Ano, konec byl sice predvidavy nebo alespon prostredky, ktere budou pouzity, ale to necimu nevadilo. Jelikoz knihu jsem mela pujcenou od chlapa, tak jsem se na zacatku bala, do ceho jsem se to zase nechala ukecat (ehm, kosmonauti?), ovsem brzy me to chytlo a musim rict, ze me autorka velice uspesne nakrmila tematikou, ktera me samu od sebe jinak vubec nezajima. Ta reserse ke knize musela byt silena.
Hm, pokud toto je autorcina nejslabsi kniha, tak o to lepe pro me, az budu cist dalsi.
Solidne desivy pribeh, ktery stavi na dusevnim teroru. Dum se rozpada spolecne s poslednimi prislusniky rodu Usheru, kteri podlehaji nemoci spojene se zdedenym silenstvim. Vykresleni ponure atmosfery se povedlo, ovsem na vystraseni ctenare je potreba jeste trochu vice.
Nechci popirat, ze v knize jsou dobre myslenky a koncepty, ale bohuzel me nudil jejich podil na mnozstvi textu. Mela jsem behem cteni silny pocit, ze autor rad povida, rad se posloucha a opravdu moc rad generalizuje.
Naopak pouziti prikladu z jeho rodinneho zivota nebo ze seminaru hodnotim vice mene kladne, to se cetlo dobre. I kdyz nektera prirovnani byla trochu pritazena za vlasy, napriklad dcera alias husa, co snasi zlata vejce, nebo vyvozovani zaveru pro business z toho, ze se mu rozbila sekacka na travu. Nektere situacni priklady jsou typicke pro americke prostredi a na moji zivotni realitu moc nefunguji, ale prave ty rodinne prihody jsou univerzalni a tech je vetsina.
Neni to spatne a mozna je to ve svem zanru vyjimecne - knihy o osobnim rozvoji prakticky nectu, ale vracet se k tehle nebudu.
Tento pribeh neni rizeny dejem ale postavami. Neni to zadny akcnak. Pribeh je vypraven velmi plynule prave jako element hlavni postavy - voda, dava si na cas vykreslit prostredi, postavy a jejich charaktery, vedlejsi postavy. Ja si knihu zamilovala hned z nekolika duvodu: Eddie je uzasne zajimava postava, jeho cast vypraveni me vzdy velmi bavila a cast o zidovske vire me fascinovala, protoze o tom vim jinak houby. Pozadi vzniku New Yorku a zanik divoke prirody okolo je nadherny se svi tou sladkohorkou nostalgii. Oba dva zminene pozary a jejich popis jsou skvele zpracovane, napinave a srdcervouci, predevsim i proto, ze jsou tak zachyceny skutecne historicke udalosti. Sice tam mohlo byt trochu vice o vztahu Eddieho a Cory, ale chapu, ze hlavni fokus pribehu neni jejich romance.
Malokdy me kniha zaujme obalkou a synopsi natolik, abych po ni skutecne sahla, ale tady se to povedlo. Uplne prvni veta kapitoly 0. (mimochodem skvely napad zacit 0.) hned zaujme a celkove me pribeh moc bavil. Zoo je sympatacka a je dobre dotahnute, ze se dozvime jeji jmeno az uplne na konci. Prave ten konec byl navic bravurne zvladnuty: nebyl usekly ani preslazeny ani kycove tragicky, zkratka velmi uspokojivy. Stridani kapitol me take nijak zvlast nevadilo, protoze me bavila cast o soutezi stejne jako postapokalipticka Zoo. Je sice pravda, ze soutezici maji v jedne casti prezdivky a v druhe jmena, takze je treba budto trosku pozapojit mozkove zavity anebo se hodit do pohody, smirit se s chaosem a uzit si jizdu, protoze popravde umet priradit to spravne jmeno k vedlejsi postave je fakt nepodstatny detail. Jako prvotina autorky je to velice solidni.
Taktez muj prvni Kundera a tak vam nejak nevim, jestli ho miluji nebo nenavidim. Jedna z povidek mi prisla nadherna a kazde slovo me doslova milostne pomuchlovalo, jak krasne a souzive to bylo napsane. Dalsi povidka byla tak hloupa, ze svou existenci urazila papir. Posledni me naladila, bavila a napinala, aby me svym koncem naprosto vydeptala a rozladila. Kundera si se mnou zahrava jak kocka s mysi a ja nemuzu prijit na jiny druh pomsty nez mu jeho dilo ohodnotit jako prumerne.
Za mě lepší než první díl. Jednak jsem se už orientovala v terminologii a barvitém světě příběhu, druhak jednotlivé dílky skládačky začaly dávat smysl. Upřímně je kniha plná velmi promyšlenych point, které já bych jen tak nezplodila a navíc bych určitě nebyla schopná to dotáhnout skrze tolik stran do tak výborného konce, který mě dost pobavil. Je pravda, že se kniha občas trošku táhne, ale to je mi milejší než rozcupované nekonzistentní příběhy prvního dílu.
Ovšem je to čtenářská výzva co se týká trpělivosti a pozornosti. Trpělivosti proto, že hlavních postav je neskutečně mnoho a upřímně mě ani nenapadá jiný způsob, jak lineárně sledovat děj těchto 10 postav než neustále přeskakovat ve vyprávění mezi nimi. Deal with it. Na pozornost je zase náročné to, že každá z postav získává jen část odpovědí na všechny otázky a čtenář si to vše může dát dohromady, pokud si ty detaily zapamatuje. Obavám se, že bez dobré paměti může být člověk dost zmatený, protože na stříbrný podnos mu to vážně nikdo nenaservíruje.
Tuto knihu jsem dle vsech indicii vytipovala jako pro me tu pravou. Bohuzel jsme se ale navzdory vsem sympatiim nespratelili.
Duvodem je urcite spisovatelsky styl. Vypravec ma vztah ke krajine a zapadum slunce, charakterizaci postav je ovsem venovano jen nepatrne vice prostoru jak popisu ovci a pastvin. Na 400 stranach jsou mezi Gabrielem a Batshebou pouze dve sceny, ktere bych oznacila jako romaticke. Oakova laska, tedy ta stala a nikoliv vasniva a pomijiva (Troy) ci maniakalni posedlost (Boldwood), je popsana vlastne jen pouze skrze ciny a cca. dve vety. Tezce ocekavany konec ctenar rozmazane zahledne jako z TGV. Vlastne bazina, u ktere Batsheba stravi noc, je popsana dukladneji a s vetsim citem nez zavrseni dila.
Toto jsou duvody, proc se kniha me dusi nepriblizila, ovsem stejne tak se neda odsoudit a vlastne se mi celkem vzato libila. Mozna je to jen odtazity Hardyho styl: k tomu potrebuji precist vice jeho del, abych to umela posoudit. Jako koncept je to vyborne, ale bohuzel tak nejak chirurgicky sterilne napsane.
V originale navic jazykovy orisek; takto tezkou anglictinu ma dle me zkusenosti jen Joseph Conrad a Nathaniel Hawthorne. Toz to jsem urcite nerozumnela vsem popisovanym odstinum vyparu mocalu a perleni ranni rosy na kapradinach, co naplat.
Kvalitou velmi vyvážená sbírka povídek o laskách, které se vždycky nehodí. Laskach vdanych či ženatych, laskach neopetovanych a zakázaných . Krásně se čte a člověk neví, co čekat,zda dojde na polibek, na postel anebo vše zůstane u tesklivych vyznání. Navíc se čtenář dozví dost i o životě tehdejší ruské střední vrstvy.
Neznam puvodni trilogii a uprimne jsem do knihy zainvestovala kvuli uzasnemu ilustrovanemu vydani a zanru - fantasy pohadek. A ani v jednom jsem se nezklamala. Kniha je klenotem pro oci a povidky jsou co do originality a kvality take velice umne zpracovane. Kratky pribeh je slozitejsi napsat nez dlouhy, protoze veskere kouzlo se musi odehrat ve velmi omezenem poctu slov. Do toho si zanr pohadky vynucuje nejake pouceni. Riggs uspel v obou predpokladech se cti. Narozdil od skveleho lec rozsahleho romanu k temto pribehum se clovek za dlouhych zimnich veceru, kdy kvuli vanici nefunguje internet, vrati rad.
Co se me tyka, tak me pribeh dokonale pohltil a druhy den uz nebylo co cist. Jde vlastne o pribeh vasne hranicici s silenstvim. Neznamemu pasazerovi sachy behem uvezneni nejaky cas zachranovali rozum, ale cim dokonalejsi a genialnejsi se staly jeho znalosti, tim narocnejsi pro nej bylo drzet se reality. Vlastne byl diky sve predstavivosti mnohem lepsim hracem nez rutinni a natvrdly mistr sveta v sachu. Jeho druhou partii vsak znicilo opet nekonecne "nic", ktere ho trapilo uz behem jeho arestu a ktere proti nemu Czentovic zakerne umel pouzit: totiz cekani na predem ocekavany tah. Tento pribeh proto nebyl o sachu ani o mistru sveta v jeho hre, ale o chorobnych ucincich skutecne vasne.
Ze zacatku clovek nepochybuje o tom, ze vypravec je cvok a trochu se smiruje s tim, ze bude nasledovat absurdni avantgarni vypraveni. Skutecne vsak staci preklepat dve kapitoly. Stred knihy byla pak uprimne moje oblibena cast. Jiz davno neexistujici dekadentni atmosfera zidovske ctvrti a tajuplne povery maji sve kouzlo. Hned dva milostne trojuhelniky doplnovaly atmosferu: vypravec, femme fatale Angelina und femme fragile Mirjam a za ceskou stranu, znacne mene noblesni, Rosina, Jaromir a Loisa. Hodne me bavilo i svedectvi provazanosti nemecky mluvici kultury s ceskou kulturou, ktere spolecne tvorily prazsky kolorit. Doplnovaly se, existovaly vedle sebe a zaroven je udivujici, kolik Cechu tak "vicemene" a hlavne pri spravne blystive motivaci umelo nemecky. Kdo umi i dnes, doporucuji nemecky original, kde je v rozhovorech a nemecky prepsanych ceskych jmenech zachycen cesky dialekt nemciny.
Druhy dil je opravdu slabsi nez jeho predchudce. Ani ne kvuli nahodnosti, protoze kdo dava pozor, pochyti Adamsovi naznaky a vysvetleni roztrousene po cele knize. Ale jsou tu urcita hlucha mista, ketra tolik nebavi. Jeste ze je vzdycky nasleduje nejake dostatecne silene dobrodruzstvi. Za me nejvtipnejsi je kosti zardousena liska, jejiz hnijici telo otravi studanku, intergalakticka monster-koza a krava, ktera v restauraci nabizi hostum casti sveho tela. Co treba rostenka, krava ten sval specialne cvicila, takze je libovy... Desive? A neni desivejsi snist zvire, ktere nechce byt snedeno? Presne takhle bavi Adams.
Zase jako takovy odpad mi to neprislo, ale film je rozhodne lepsi z nasledujicich duvodu.
1) Dej - ve filmu se krize stupnuji a v urcitem bode dojde k vyvrcholeni (podraz Nigela), v knize se akorat dockate toho, ze Andy jednou rupnou nervy a konecne vzda boj. Jeji velke vitezstvi je vyrcena nadavka do tvare sefky. No to teda nic moc. Zbytek jsou jen kuse anekdoty z pracovniho dne.
2) vyvoj charakteru - Andy je v knize povrchni postava bez moralniho vyvoje. Uz to, ze neni evidentne uprimna sama k sobe ji ubira na verohodnosti pro ctenare. Ve skutecnosti se nelisi od modou posedlych slepic, kterymi pohrda. Ale to ji nikdy nedojde, jen ctenar porad cte jeji povrchni myslenky. Ve filmu ji diky bohu neni videt do hlavy. Je tam krasne zobrazeny vyvoj od Popelky do krasky a nakonec Anne Hathaway odchazi se zachovanim hrdosti. Take ve filmu ziskate pocit, ze si karieru vydrela a je to odmena jeji moralni odolnosti. V knize se Andy ke vsemu dostane jen nahodou a stestim jak slepa k houslim.
3) moda - v knize pouze jen nahromadeni slov a prilis zdlouhavych a nudnych adjektiv popisujicich boty, tilka, make-up apod. Pod udajne uzasnou sukni s motivem patchwork si teda spis predstavim neco odporne barevneho a flekateho. Film ma v tomhle vyhodu, ukaze krasne glamorous hadriky, ale z knihy tohle fakt nevyctete.
4) preklad - co dokazou nakladatelstvi udelat s bestsellerem. Cetla jsem nemecke vydani (zapujcene kamaradkou z Rakouska) a i to bylo plne gramatickych hrubek, nesmyslnych nedokoncenych vet... Tak to proste dopadne, kdyz neco chcete mit na pulte co nejdrive a odflaknete korekturu. Podle komentaru je cesky preklad stejne zvosleny. Skoda.
Humoristicky zanr neni mym oblibenym a diky teto knize se na tom nic menit nebude. Prvni kapitoly jsem u toho usinala, coz se mi stava skutecne jen u hodne tezkych pripadu, naposledy snad u nejakych odbornych clanku na textlinguistics. Kniha pak lezela dva mesice v prachu nez jsem ji oznamila, ze ma posledni sanci zaujmout a tak se na druhe dve tretiny jeste s vypetim sil vzchopila a zmohla se na 3 hvezdicky - neurazi, nenadchne. Anekdot bylo moc, rozbijeji jakoukoliv snahu o dej a nektere mi pripadaji az moc blbe na to, aby byly vtipne. Nejvice me pribeh zaujal, kdyz vypravel o trech hrdinech, coz byla spis vyjimka. Ti mi navic nebyli moc sympaticti, proste povaleci a noumove, ale toz pestrost je vyhoda literatury. Nejvetsi kadr z nich byl pes.
Co se tyka textu v originale, tak jsem si naopak rikala, jestli by mi mnohe neprislo vtipnejsi, kdybych cetla preklad. Nakonec si to nemyslim. Tahle kniha proste neni pro me, to se stava, taky jsou lidi, kteri daji Marquézovi dve hvezdy.
Za me je knizka nadherna. A samozrejme, jde tu velmi o ilustrace. Tohle neni zadny roman, ale umelecke dilo celkove. Proc by mel byt ilustrator knizky vzdycky chapan jako druhorady a jeho ilustrace pouze jako doplnek? Protoze tak jsme na to zvykli? Zvyk je pekna nuda!! Tihle dva navic funguji spolecne dokonale.
Jiste, ze pribeh je kratsi, neni v nem nic extra uzasneho, ale uprimne, co cekat od pohadky? Naopak se mi libil humor i vynalezavost vypravece. Take feministicka kuraz kralovny me bavila vcetne moralniho poselstvi, ze jake si to udelame, takove to mame. A ze je to strasidelne? Deti meho bratra (1./2. trida) si umi zapnout sami pocitac a pustit pc hru. Vyrustaji s tim, ze jdou strilet zle pandy ci co. Televize je taky plna kdovi ceho, i filmove pohadky jsou plne valek, draku, certu... a nablblych princezen, jako ta, co si retardovane hazi zlatym mickem, tyra zabu a ze sve vlastni blbosti prijde k princi, nebo ty, co vzdycky neschopne cekaji, az jim nekdo zachrani kuzi. To mi teda prijde jako nebezpecnejsi vychovny priklad. Tady ty mumie a jeden usekly ud zadne dite moderniho veku fakt nerozhodi. Pokud nechceme vyvochavat deti v pralese..., moment, ten prave vypalujeme. Tak smula.
Me jako dite fascinovala Erbenova kytice, prave i tim, ze je trochu strasidelna. A decka, co jsem vedla na tabore? Po nejakem to strasidelnem pribehu by se utloukly! Deti tohle zvladnou s prehledem.
Je to inspirativni pro kazdeho, kdo se rad venuje vytvarnemu umeni. Navic Parramon pise vypravecsky, nejen prisne technicky, takze ze ctenarskeho hlediska je to zabavne pocteni. Dozvite se obcas nejakou tu historku, nejakou tu perlu z historie umeni aj. Plus kvalitni obrazky i vazba.
Andorra je univerzalni svet (mohla by to byt treba i nase republika), do ktereho umistil Frisch figury jakozto exemplarni priklady ruznych charakteru a toho, jak se stavi k otazce antisemitismu. Dilo ma navic vybornou symboliku a je chytre napsane snad od prvniho slova. Lidske pokrytectvi holt nezna hranic a v tomto dramatu neni snad ani jedna nevinna postava - dokonce i sam "Zid" si v podstate sam kope svuj hrob svou kozlovitou tvrdohlavosti a trucovitosti, hodny knez je houby platny, kdyz jeho veskera akce je modleni, milujici rodic taky nepomuze, kdyz roky lze a pak se jde radsi ozrat nez rici pravdu. Andorrane se s prichodem cizich vojsk pohotove vzdaji, klidne zavrazdi cizinku (ah, ta mila kombinace klaustrofobie a narodni hrdosti) a pak jsou spokojeni jakou maji demokratickou zem a predhaneji se proslovy o tom, ze to vsechno neni vlastne jejich vina, ze se to proste stalo. No, to ze nekdo pasivne sedi na zadku a dopusti, aby se neco stalo, z nej jeste nedela nevinneho... Posledni akt jsem precetla jen pod trvalym prisunem cokolady, ale rozhodne doporucuji precist, protoze myslim, ze autor vystihl pravdu ohledne lidstva. Je to aktualni i v tomto modernim stoleti.
Lehké, romantické, trochu zmatené, ale na konci kromě rozuzlení také obrovský happy end. Samozřejmě je celý příběh naivní a absolutně irracionální (když už romantika, tak do toho nepleťme rozum), všude je to samý muzikant, malíř a kytička, ale člověk má u toho pocit, jako že je léto. Příběh připomíná ten Wertherův, ovšem s tím rozdílem, že Werther je depresivní, tohle je ovšem celou domu vtipné a veselé.
Tak je taky cas na negativni komentar, protoze pro ne tato kniha je jedno velke ne-e. Vidim, ze slozitost vet se casto povazuje za nejaky kladny rys a nepochybne byl Conrad nadprumerne inteligentni clovek (psal anglicky, pricemz to byla jeho 3 rec, kterou se zacal ucit az ve 20), ale pribehu a stupni pobaveni proste nepochopitelnost skodi (priznavam, ze jsem to cetla v originale a nedoporucuji, zvlast pokud je kniha komentovana jako slozita i v prekladu)! Nejde jen o tezka slova (ten Conrad ma snad slovni zasobu jak Hawthorne), ale o nepochopitelnost Conradovych myslenek. Druhy velky minus bylo pro me prostredi pribehu, coz je ovsem silne subjektivni - pokud nekoho take nijak zvlast nelaka prostredi dzungle nekde v Africe plne primitivnich domorodcu a krutych belochu, take nedoporucuji cist tuto knihu. Za co ale dostal Conrad body je zrucna prace s atmosferou - ano, dokazal na v podstate nepatrnem deji a chaboucke zapletce vykouzlit napeti, tedy aspon po urcitou dobu pribehu. Byl to muj prvni Conrad a dalsi uz nasledovat nebude, je to priznavam otazka osobnich preferenci.