Veríňák komentáře u knih
Moc jsem se na Plavce těšila, dokonce jsem si ho odkládala na "správný čas". No a... byla to hrozná blbost. Extrémně krátké kapitoly (zvýšení napětí?), nereálně odvážné hlavní hrdinky a nereálně marní tajní policisté/bývalí vojáci… Srovnání s Poutníkem nebo dokonce se sérií Milénium je úplně mimo. Slabé tři hvězdičky.
Krásné a dechberoucí vyprávění.
Výborně napsané a především popsané poměry na moři, podmořský svět, nadšení při spatření pevniny i vřelé přivítání od domorodců.
Jsem moc ráda, že jsem tuhle knihu dík Čtenářské výzvě objevila :)
Ach jo. Nic moc. Po dlouhe dobe jsem mela chut na detektivku, pricemz tohle nebyla dobra volba.
Oproti "Nocnimu lovu" mi to prislo jeste snadneji napsane, na muj vkus az moc. Kapitoly, co maji dve az tri strany, asi tisickrat zopakovane, ze tohle je Ericin nejtezsi pripad, hodne nerealisticke situace... na 2,5 hvezdicky.
Takové nijaké. Nečetlo se to vůbec špatně, naopak docela rychlovka, ale kniha ve mně nezanechala ani špatné, ani dobré pocity. Prostě průměr.
Vůbec nečtu poezii. Těžko přesně říct, proč vlastně. Možná proto, že naučena gymnáziem jsem vždycky ve verších hledala to, co jsem tam najít "měla" a měla jsem pocit, že je špatně, když to tam nenacházím.
Až najednou, zdědila jsem knihovnu po babičce a při procházení všech knižních pokladů se objevil tento Skácel.
A je to nádhera! Vždycky během dne/před spaním/po probuzení si přečtu pár básní a je to skvělé. Najednou vůbec nevadí, že nejsem schopna udělat rozbor a že třeba spoustu básní nepochopím přesně tak, jak byly (asi) zamýšleny. Důležitý je ten pocit.
Krásné, moc krásné.
Knižní jednohubka (mimojiné taky proto, že velká část stránek je prázdná). Na příběh o Matě Hari jsem se moc těšila, ale tak nějak pořád klouzal po povrchu a nezanechal ve mně vůbec žádný hlubší dojem.
Obdiv práci takových lidí a vděk, že můžeme žít tak, jak žijeme.
Mary je silna, odvazna zena. Navzdory tomu, ze je ji teprve 15 let, neni to uz divka. Vychova, tvrda prace, vsecky krivdy osudu... se vsim se pere, jak jen dokaze a vy ji celou dobu strasne fandite. Fandite ji tak moc, ze Vas konec hrozne moc zasahne. Ale pak si uvedomite, ze to nemohlo dopadnout jinak a zustane jen obrovsky dozvuk uvedomeni si, jakou silu ma slovo a touha po svobode.
Nejoblibenejsi knizka meho detstvi. Nadherne napsano, krasne ilustrace. Zboznovala jsem ji a tesim se, az ji jednou predstavim svym detem :)
Laska.
Laska v knize, moje kazdorocni knizni laska.
Proste krasne.
Tak... celou dobu jsem tenhle totální, příšerný, nekonečně dlouhý brak četla proto, že jsem žila v domnění, že mi sedí do nějakého nesplněného tématu Čtenářské výzvy. A teď, po více než 600 stránkách nudy, popisů táhnoucích se jak sopel, po prožití toho všeho s nekonečně nesympatickými hlavními hrdiny (samozřejmě v čele s neodolatelnou Elle), po mořích a oceánech tělesných tekutin zjistím, že houby. Nesedí to nikam a já jsem tak strávila mnoho bolestivých hodin zrovna s tímhle.
Padesát odstínů šedi, ke kterým je Hotel v Paříži přirovnáván, jsem četla někdy dávno a aspoň mě to tak strašně nenudilo. Tohle se táhlo, strašně a příšerně táhlo. Pominu fakt, že s touhle obálkou zkrátka a dobře nechcete jet MHD nebo sedět na laviččce v parku :)
Další díly a strany plné rozkoše mi tedy zůstanou utajeny :)
Užila jsem si to a strašně se těším, až syn doroste do věku, kdy si to užije i on. Moc se těším na další díly!
Ježiš to byla hrůza. Četla jsem od Hitomi Hady a náušnice někdy ve věku sedmnácti let. Tehdy to pro mě bylo šokující, nové, prostě wow.
Teď je mi skoro třicet a v rámci Čtenářské výzvy jsem si řekla, že bude fajn si osvěžit vzpomínky. No, nebylo. Hlavní hrdinku Rin bych nejraději profackovala zleva zprava, jak mě celou dobu rozčilovala. Zpovykaná, hysterická, rozmazlená kráva. Furt jen chlast, sex, drogy, nihilismus, ale ve finále nic víc, než plochý popis. Do příští výzvy si Kaneharovou ráda odpustím :)
Dárek od tchýně k Vánocům jako odkaz na mé kořeny mě výborně pobavil. Už se vidím, jak z úcty k rodné hroudě otce připravuji jezevce :)
Já jsem to vlastně ani trošku nepochopila… A vlastně je to asi úplně v pořádku. Absurdně absurdní, bavila jsem se.
Těžká kniha ve všech ohledech.
Strašně těžko se mi četla dík používánému slangu/argotu, těžko se mi chytal děj a po jejím dočtení mi bylo hrozně těžko.
Co se rozhodně musí autorce přiznat, výborně pracuje s jazykem. Některá slovní spojení a obraty byly geniální. Ale celkově bohužel lepší průměr.
Knihu jsem poprvé četla když mi bylo snad třináct a tehdy jsem hltala každou stránku, protože to bylo něco úplně nového a nepoznaného (vražda, násilí, sex, černá magie). Teď s odstupem patnácti let musím zkonstatovat, že je to hrůza.
Hlavní hrdinka Beatrice mi nebyla od první strany ani trošku sympatická, její vnitřní vlčice a kecy kolem ní mě vysloveně rozčilovaly. K ostatním postavám jsem si bohužel cestu taky úplně nenašla. Obecně dialogy jsou hrozně škrobené a celé takové… neuvěřitelné.
Závěr je takový celý pochybný. Pozor, následuje minispoiler. Zabijeme hlavního padoucha, získáme obrovskou spoustu peněz a... a co dál? Pokud by novodobá inkviziční síť byla rozlezlá skutečně všude, jak je to v knize naznačováno, smrt hlavního inkvizitora by nepomohla, stejně jako peníze.
No, poněkud nepovedený návrat do mládí :)
V prvé řadě chci říct, že tahle kniha mě, veskrze cynického člověka, neskutečně rozněžnila a rozhloubala, takže pozor, následuje filozofický odstavec :)
Vůbec mi nevadí, že některé zápletky zůstaly nerozuzlené. Četlo se mi krásně a po přečtení zůstal hrozně zvláštní, těžko popsatelný pocit. Podobný jsem měla naposledy po Tracyho tygrovi, přičemž tohle je ve své podstatě velmi podobná knížka tím, že každý si v ní najde to, co sám chce. Nemyslím, že existuje správná nebo špatná interpretace, prostě jen ten pocit. A ten je krásný.
"Špenát se stal špenátem - dobrá péče na farmě, sůl, teplo a její pozornost mu umožnily uvolnit se a stát se široce, lupenitě sebou samým." :)
Unikla mi hlavní myšlenka kniha, bohužel :( Čímž pádem se z povídky stala jen jednohubka plan nádherných ilustrací.
Některé kapitoly (formování Hitlerovi osobnosti, spekulace o Heydrichově smrti, ..) plus přidané výňatky z historických dokumentů byly velice zajímavé. Kniha je psaná čtivě, ovšem mnohdy jsou některé informace velice repetitivní a občas na mě styl psaní působí opravdu jako zajímavěji psaná učebnice dějepisu :)