veronika4001 komentáře u knih

Příběh Modrá je plamen ohně a voda zároveň. Je to ovšem JEN plamínek ohně, který ještě voda uhasí a nakonec nezbývá nic. Není to impozantní oheň, jak jsem měla možnost poznat četbou knihy Rozlučka na ostrově, kde jste mohli hned po pár úvodních stranách prožít rychlý spád v jinak indolentním životě mladých lidí. Spádů tam bylo opravdu hodně, knihu Rozlučka na ostrově jsem si užila, a ani jsem nevěděla jak a byla jsem hned na konci knihy. Neuvěřitelná "sprcha", neuvěřitelný zvrat, neuvěřitelné pohnutky a závěrečné rozčarování.

Ale co kniha Modrá? Co na té jachtě Modrá je? Proč tam dívky chtějí za každou cenu být? Ke knize Modrá se stavím vlažně. Kniha Modrá je téměř opakem knihy Rozlučka na ostrově, ačkoliv podobný děj, vyjadřování, stejnost postav (mladí a neklidní), prostředí a celková atmosféra předznamenávají identickou autorku. Přesto mě kniha Modrá tolik nezaujala, právě možná proto, že byla nudná. Od počátku to chtělo nějakou razanci, ale bohužel, stránky plynuly a nic se nedělo.

Od stejnojmenné autorky mě ještě čeká dílo Pozvala mě dál, tak uvidím. Kniha Modrá patří do starší tvorby autorky, zřejmě se tady autorka jako začátečnice jen oťukávala. Těžko říct. Vyšší počet dát nemohu ve srovnání s tím, co jsem od autorky četla a s čím mám zkušenost v oblasti thrillerů, které jsou skutečně prvotinami a které shledávám za povedenější.

2 26.01.2024

Šero před svítáním.
Vždycky je co opravovat.
Povídky obsahově mají hloubku.
Vejít do něčí mysli, když se podvědomí dotyčného něčím zabývá.
Tam to začíná - se svítáním je očištění spojnicí všech tří povídek.
Doporučuji jako ozvláštnění k životu.

2 21.01.2024

Tentokrát je to příběh s lékařským námětem. O zvucích, které přiléhají dané osobě a nemůže je nikdo další slyšet, jsem potřebovala číst, protože tohle byl začátek hororu a byl to první ukazatel intenzivnějších vědeckých bádání.
Zvukem, signálem to začíná...
Termín pochází odsud, z místa širého oceánu.
Proč musí být vědecká expedice tajnůstkářká?
Opět se zde setkáváme s Bariérou, ale v jiném pojetí než v knize "Ledová Bariéra" a "Za Ledovou Bariéru".
Nestačí zjistit, proč je část posádky nemocná. Musí se zajistit, aby zůstali zdraví...

2 23.12.2023

Četlo se to samo a s velkým zaujetím.
Když jsem knihu brala do rukou, říkala jsem si, že je to "zase jeden z mnoha thrillerů", které "nemusí dopadnout".
Ne, tento je nadmíru čtivý, a to se mi poslední dobou u nových knih stává velmi zřídka.
V průběhu četby jsem si pohrávala s myšlenkou, zda kniha nevyvrcholí tím, že Lilian je schizofrenička. Uvidíte sami.
Poutavě jsem hltala každé slovo, táhlo mě to dál a dál, nemohla jsem se odtrhnout.
Lepší thriller vydaný v letošním roce jsem zatím (?) nečetla.

2 13.12.2023

Jak se to těm chlapíkům daří mě vždy navnadit do děje?
Líbí se mi, že autoři pracují s některými hrdiny z předchozího dílu románu, a že "neoživují" ty, kteří zemřeli, tím, že na poslední chvíli je jako položivé vyvrhlo moře, nebo, že je z moře anebo před umrznutím na ledovci zachránila kolem plující loď, apod. Víme, kdo se zachránil, takže post mortem se nekoná.
Závidím Dr. Brambellovi, který má v příběhu svůj oduševnělý prostor nejen při knihách, ale také při záchraně životů, s čímž paradoxně nepočítal, protože při běžných plavbách ho nebylo tolik zapotřebí. Teď je to jiné a podle mého názoru se dostává do pozice hrdiny, ačkoli autoři čtenářům vizuelně předkládají jako hrdiny typově jiné osoby.
Popisy ledovců, zledovatělého oceánu a krajiny jsou řídké a ne tak barvité jako v prvním dílu. Tady se však dostáváme k jádru problému, protože zde se meteorit zkoumá a zachycuje se jeho síla, projevy navenek a uvnitř, a jeho potřeby. Mimozemský svět se s námi snaží komunikovat?!
Chtěla jsem vědět, co za tím je a bavilo mě se k tomu dostávat. Pořád jsem se posouvala blíž a blíž.
Je to fantaskní, ale kdo může s určitostí vědět, zda a jaký mimogalaktický tvor naši Zemi navštíví a začne lidstvo vykořisťovat?

2 09.12.2023

Trest pro koho?
Na začátku jsem si řekla, že příběh je pro pejskaře jako dělaný - láska k psům přerůstá samotný příběh. Popisu fyzického martyria není moc, natahování toho psychického také není tolik a - příběh není postaven na krutých scénách.
Užívala jsem si pocit hlavní hrdinky, že "něco nehraje". Nutkání a podezřívavost vnímám na příběhu jako nejlepší, je to takové plíživé, neodbytné a nezvratné.
Bohužel, hrdinka mohla být více schopná a měla mnoho alternativ, jak situaci zvládnout lépe.

2 02.12.2023

Je to svist. Opravdu čtení ubíhá rychle, možná i proto, že nečekáte složitě sešněrovaný příběh, ke kterému se nakonec stejně můžete ubírat.

2 15.11.2023

Velice poučné. Tak informativní beletristickou knihu o vodním světě jsem nečetla. Tušila jsem, co tam najdu, přesto mě překvapilo tolik názvů podmořských (hlubinných) a mořských živočichů, přístrojů od zachycování vzorků, přes měření, kutání, umělé vytváření ploch, záběrů, pevných prostředků až po prostředky tekuté, a plošných zařízení. Nemohu uvěřit, že kniha má na Databázi knih tak málo příznivců, přitom jde o výpravnou literaturu v čase a místě, propojuje oceány, moře, přímoří, kontinenty a státy. Jsou patrné náznaky stejného problému. Je to grandiózní dílo s prvky dystopie, které nesnese srovnání; vědecké a tedy faktografické zjišťování a poznání řadím mezi nejpodloženější v literárním směru, mezi dobově a územními nejpronikavější. Ta vědecká až pátrací žízeň, ta koncentrace, zaujetí, fixovanost na problém vás úplně pohltí. Určit, co to je, tím, co to není a zkoumat další hlubiny problému.
Při četbě není na postranní myšlenky čas, ale při dočtení každé kapitoly jsem si řekla, že čtu krásnou knihu. Specifičnost a podrobnost vědeckého tématu mě uzavřela k pomalejšímu čtení, někdy předčítání. Ačkoliv je horor v pozadí, kniha je napěchovaná přírodopisnými informacemi a dějově bych ji spíše zařadila k science fiction románům. Víme, že celosvětový problém propojuje části země, ale ta literatura vás vsouvá mezi ně a vy začínáte pro řešení problému dýchat.
Doporučuji.

2 08.09.2023

Zajímal mě pohled na Satana. Ten, jak jsem vyrozuměla, byl hlavně křesťanský, katolický, pak pohled judaismu a islámu.
V raném středověku nebyl Satan Boží nepřítel. Ve Starém zákoně jsou zmínky o Satanovi vzácné a jeho úkony jsou vždy odůvodněny, v Novém zákoně se to ďábly jen hemží a jejich činy vyznívají iracionálně, bezdůvodně, jsou roztěkané a postrádají motiv (bezesmyslu a bezdůvodně např. posednou člověka).
V další fázi středověku se stala jména Lucifer a Satan významově prakticky totožná a Lucifer začal být symbolem vzpoury proti Bohu.
Existovaly dva druhy démonů, z nichž jeden zahrnoval lidské duše a druhý duchy hluboce pokleslé. Biskupové rozhodli, že existuje jen jeden druh démonů/ďáblů. Na čtvrtém lateránském koncilu v r. 1215 bylo v kánonu č. 1 vyhlášeno, že "Bůh stvořil i Satana a démony; ti ale v okamžiku svého stvoření nebyli zlí; zloduchy se stali vlastní vinou a od té doby pokoušejí lidi."
Prostý lid té doby ovšem připisoval ďáblovi velkou moc: mohl působit nemoci, vyvolával posedlost, působil na přírodní vědy a techniku. Zaujaly mě tři druhy kultu Satana v příručce pro inkvizitory Directorium Inquisitorum:
1) klanění, při němž se před ďáblem pálí kadidlo a vyznavači se na jeho počest dávají zmrskat,
2) uctívání, které spočívá v proplétání jmen démonů se jmény blahoslavených,
3) podivné praktiky, např. užívání obruče, utíkání k nekromancii, nápojům lásky apod.
Inkvizice byla formálně ustavena v r. 1184 na základě úmluvy papeže Lucia III. a císaře Fridricha Barbarossy. Od té doby světská moc ve službách Svatého oficia systematicky pronásledovala kacíře, rozkolníky, čarodějnice a trestala je vyhnanstvím, zabavováním majetku, potupením nebo ztrátou občanských práv, a od r. 1197 i smrtí.
Církevní otcové odmítli obě vůdčí myšlenky: hmotný svět není výlučným panstvím Satana a Satan nebyl stvořen Ježíšem.
Ve 12. a 13. stol. působili v Evropě kataři, známí též pod jménem albigenští, pataríni, publikáni, kteří vyznávali manichejskou nauku o těle a hmotě, které pokládali za pramen všeho zla. Zamítali svátosti a neuznávali Starý zákon - ten byl podle nich plně nahrazen Novým zákonem. Satana považovali za vládce tohoto světa. Vstřícným gestem pro neblahé pronásledování čarodějnic bylo vydání papežské buly Summis desiderantes affectibus z 5. 12. 1484, na jejímž základě vznikla příručka pro inkvizitory Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice).
Se satanismem se pojí černá mše, tj. obřad, který je napodobeninou katolické mše za účelem zhanobení obrazu Boha a vzývání Satana. Může být chápána jako způsob protestu, jak prokázat vlastní individualitu, jak se vysmát Bohu. Formálním potvrzením rouhačství se satanisté vyčleňovali z křesťanského světa a plně se stávali součástí odlišné kultury.
Gnostikové a Luciferiáni hlásali věčný rozpor mezi světlem a temnotou, dobrem a zlem. Lucifera pokládali za jediného skutečného boha, zatímco křesťanského Boha považovali za boha zla. Z rouhačství byli obviněni i templářští rytíři.
Satanismu se oddávali i někteří kněží (15. - 16. stol. - Francie, Švýcarsko).
Svobodní zednáři, tj. kasta stavitelů, kteří vybudovali pověstný Šalamounův chrám, používali tajnou mluvu pomocí znamení a prováděli rituály zaměřené na esoterismus. K pověsti satanistů však přišli neprávem.
Je to kniha vybavená satanistickými rituály. Autor si všímá novodobých událostí, např. vražd ve jménu Satana (Charles Manson, Edward Paisnel, David Berkowitz a další), nebo satanistických organizací a satanistické etiky, satanistických filozofií a směrů. Na satanismus nahlíží individualisticky.
Kniha by mohla být podkladem pro sepis hororu nebo jeho filmové zpracování. Z osobností, filozofií a satanistických organizací se dá vybírat.
Kniha je zvláštně temná v chápání satanismu, jeho hranic, možností a podsvětí, čemuž dopomáhají černobílé kresby a fotografie.
Doporučuji.

2 01.08.2023

Je to otázka Zla, ďábel/démon se nedotýká jen církve. Ale skutečně představuje odvrácenou stranu naší kultury, anebo do ní patří?
Hranice mezi Dobrem a Zlem nebyla vymezená.
Četlo se to jako beletrie, ačkoli se kniha řadí do oblasti odborné literatury dějin a historie. Byla jsem zvědavá, jakými myšlenkami a v jaké síle je ve mně autor dokáže evokovat. Šlo mi o to se odpoutat od beletristického knižního a filmového zpracování a další zbytečné domnělé personifikace, metafor, proměn a představ. Neříkám, že jsem na knihu nekriticky nahlížela, ale v tomto případě mi šlo o materii - o hodnotou odbornou literaturu prostou zbobtnatělého filmového zpracování satanů, démonů, ďáblů, čarodějnic a dalších stvůr, jejichž bytí se nachází za hranicemi světského života, přestože do něj v různých podobách pronikají.
Jak se ďábel zrodil?
Individuální a kolektivní děsivé a obsedantní představy jsou již jen důsledkem.
Kniha je o stvoření a postupném utváření nahlížení na ďábla, o víře v něj, o jeho vyznávání společností a o způsobech vsazení ho do společnosti v jejím vývoji a v časové proměně.
Ďábla autor umísťuje do společnosti, politiky (moci církevní, světské), a do umění, literatury, filmu.
Autor nerozlišuje ďábla a démona, možná proto, že se to v dějinách lidstva prolínalo, snad, že podstata nebyla až tak důležitá, možná šlo dílem o obojí. Ďábla pojímám tělesně, fyzicky, tzn. v lidské podobě. Na démona nahlížím spíše jako na zlého ducha. Ďábel se vymítá.
V knize chybí obrazová dokumentace, která by čtenáři problematiku přiblížila, zvláště odkazuje-li autor v drtivé většině na existenci ďábla v umění, literatuře a ve filmu. Jednotlivé kapitoly jsem si vybírala podle zajímavosti materie a podle svého zájmu.

2 28.07.2023

(SPOILER) Zlo a odhodlání čiší z matky Devereauxové. Dětský pokoj je místností, kterou netřeba navštěvovat. Kdysi byl Margueritin, pak Kevinův. Od té doby je neustále zamčený. Co se tam skrývá? Anne to tam neuvěřitelně táhne. Čím víc mu ostatní jakoby mimochodem, ale zároveň okatě, nevěnují pozornost, tím větší má k němu Anne nutkání. Je obtížné hodnotit situační jednání Anne a Kevina. Ale líbí se mi, je to takové tak akorát, bez přehánění. Věci, které se běžně stávají, situace, ke kterým běžně dochází. A horor po malých krůčcích přichází. To je ten nejlepší základ; netušeně, za zcela běžných situací a okolností, bez utkvělé pozornosti (kdy už to začne?).
Jsou zde vztahové propletence, které se zvláštně dějí a jsou popisovány tak, že jim rozumíte a věříte tomu, co se předkládá. Nebo jste ochotni tomu uvěřit. Vše ale může být jinak a zřejmá něčí potřeba může být potřebou někoho jiného. Všechny zvuky domu si začínají osvojovat a některé přichází jako nové.
Při četbě přemýšlím nad Marguerite, jak se na každého svěřence hrozně upíná. Téměř si myslím, že to zlo, zde zpočátku jakoby nechtěné, přináší ona. Marguerite potřebovala svoji matku, potřebovala své žákyně - baletky a potřebovala svého bratra Kevina. Upnula se na Julii, která jí je podobná a připomíná jí své dětství a promarněné schopnosti. Aby měl její život smysl a aby žila, podbízivě se upnula na každého. Tím dělala každému ze života peklo a každý, kdo s ní musel jednat, hledal cesty a východiska, jak s ní vyjít, aby naznal co nejmenší úhony.
Manipulovala.
Ovládala.
Žila životem jiných.
Parazit.
John Saul patří mezi zastánce klasického hororu a jeho knihy se dnes vyskytují již vzácně. Myslím, že Oko za oko: Panenka, je toho důkazem.

2 15.07.2023

Přesvědčit se, jestli je to on. Samozřejmě, že je to on. A to je chyba. Není na něm žádná viditelná změna. Ani na tetě. Případy se rychle šíří, jejich počty narůstají, dochází na příbuzné, zanedlouho i na kolegy a další spolupracovníky. Nikdo si není nikým jistý.
Je to jednohubka, ačkoliv podle počtu stran by to až zase tak nemuselo být, kdyby měl příběh vytříbenější jazyk. Děj je jednoduchý, jednotvárný, trochu vleklejší.
Chtělo by to vysvětlení, jak se člověk tzv. polotovar dostal do skladu v domě Belicecových. Zřejmě to byl pacient lékaře Beliceca, ale neví se, kdo to byl, s čím se léčil, anamnéza pacienta, příčiny úmrtí a další souvislosti.
Zajímavý námět to je, ale chtělo to více akcí, nějaké stopy, luštění jejich významu a klidně to přepnout do režimu thrilleru.
Text má svůj věk, filmové adaptace také, myšlení, pohled a porozumění mystice také podléhá časovému období zpracování roku 1955. Ve své době to mohlo mít svoji slávu, teď se mi to ale jeví jako zpátečnický krok. Je to horor nebo sci-fi horor a dost pěkný horor, ale šel napsat jinak a lépe. Rozfázovat ho, dát víc akcí, zvratů, nabrat dramatičnosti, napětí, víc temnoty, syrového mraziva, psychologie jednání (dva z hlavních hrdinů jsou psychiatři), víc pochybností, víc paranoie, sebeklamů. Myslím si, vzhledem k tomu, že si kniha zahrává s autosugescí, že mělo jít o psychologický horor/sci-fi/fantastiku.
Čtyři hvězdy dávám za námět, jednu ubírám za zpracování, chtělo to víc. Nepochybuji o tom, že kniha jako předloha mohla filmu posloužit dobře. Zdá se mi, že knihy jsou pro filmové adaptace více obecnější, přesto, mám-li hodnotit knihu, chybí mi tam to knižní, kromě toho, k filmovému převzetí došlo později.

2 11.07.2023

Ďáblův hřbet. Možná ďábel vyobrazený na hřbetě knihy a tedy snad ďábelská kniha. Četbu knihy jsem dlouho odkládala, nechtělo se mi do ní. Nakonec jsem jí dala šanci. Horor - to byl pravý důvod, proč jsem se rozhodla ji chtít třímat ve svých rukou.
Kristina mi nepřipadá na 13. století a na naše poměry jako vhodně zvolené jméno. Vyznívá mi příliš novodobě, v kontextu bije do očí i do uší. Spíše Kristla, ale i to se mi zdá přetažené. Jakmile jsem si přisvojila tuhle myšlenku, začala jsem se obávat, že mi to bude rušit text. Odhodlala jsem se k další četbě a abych mohla pokračovat dál, musela jsem si jméno odmyslet. Říkala jsem si, buď odečíst rok a území, nebo Kristinu. Zajímal by mě původ a historický vývoj jména. Tak moc mi to jméno v textu vadilo.
Život v přírodě. Les jako by byl živý; ta příroda odemykající a zamykající zároveň. Dýchá, má smysly, pohybuje se. Je to něco, co nemusíte spatřit, ale cítíte to. V tomto okamžiku lituji, že jsem si knihu nenechala na víkend. ...
... Jsem v přírodě zpět. Stále více se oddávám hrátkám se slovy, vše vyznívá pevně zharmonizovaně, metaforicky až jemně zidylizovaně. Letmý nádech a povzdech nad tou jemností. Čeština je velice krásný a bohatý jazyk. To si pochvaluji. Nechce se mi uvěřit, že lahodné, měkce prokreslené věty mají být podtextem pro hrubé násilí. Nicméně líbí se mi příběh, který si všímá maličkostí, ne pro ty maličkosti samotné, ale pro pozornost čtenáře.
Plynule přecházím do Matúšovy země, leden, rok 1297.
Říkám si, že Anna může být matkou malého Petříka z úvodního textu o Kristině. Odkud přesně tedy Anna pochází? Také by se možná hodilo více textu, proč Ďáblův hřbet. Čeština prokládaná metaforou, slovními obraty a hříčkami se mi moc líbí, jen se mi při další četbě zdá, že je jí v tomto příběhu až příliš. Než se tím proklestíte, přečtete mnoho textu beze smyslu.
Třetí kapitola dává jen tušit, na koho navazuje. Na začátku nevíte, kde jste. Je třetí kapitola o Kristině, nebo Anně? Pak až dál zjišťujete, že je o Kristině. Nevěděla jsem, že také pochází z Matúšovy země.
Zmatečné.
Četla jsem dál, a to proto, že jsem čekala, kam až mě to zavede.
Sex s kozlem (snad - s kozlem). Nejprve mnou projel záchvat hnusu, bylo mi na zvracení, potom jsem se musela smát. Cituji ze str. 51: "Tenhle tady ještě nebyl, blesklo její myslí." ... "Je mladý a je tu prvně." ... "Je nezkušený, ale mladicky odhodlaný." ... "Ostatní možná ani neví, že je tady."
Co to je? Očekávala group-sex? "Tenhle tady ještě nebyl". ... Takže ona už s kozlem sex měla? Asi ano, vyhodnotila pocitově, že tenhle tady nebyl, protože ve tmě ho přece nemohla vidět (viz str. 50, kde se hovoří o přítmí a o obrysech ve tmě). Kromě toho kozel jako kozel! Nebo Kozel? :-D Vždyť všichni kozlové jsou stejní, ne? Jak mohla ve tmě rozlišit Kozla od kozla, tj. velikost těla, barvy srsti, tvar a/nebo délku rohů atd. "Ostatní možná ani neví, že je tady." Možná v té chýši byla jen kvůli nim! :-D
"Kdoví, jestli tohle není jeho poprvé." "Minulou zimu jí jeden v zápalu chtíče vyryl do zad krvavou brázdu."
Takže ano, sex s kozlem už zřejmě měla. No moment, třeba to nebyl kozel, i když vydával Mé-é-é! Měl bradku. A kožešinu.
V knize jsou nevyjasněná místa, která měla být jasná od počátku. Není to dotažené, vysvětlené, chybí víc informací a vhodně použitá pointa. Měl to být horor nebo humor?

2 11.05.2023

Prolog mě absolutně oslovil svojí ponurostí a nepřeženu to, když napíšu "masovostí". To jsou vlastnosti, které mě jako čtenářku navnadily k pasivnímu vstupu do děje. Začíná to přihořívat počínaje první kapitolou o bezvýchodné a bezútěšné situaci člověka zaklíněného do sebe, který nevěří sám v sebe a ve svět kolem něj. Takto mě kniha začala bavit. Odkrývá temnou zónu mafiánského podsvětí. Ruská, ukrajinská a čečenská jména jsem si musela psát, protože vzhledem k odstupu v četbě bylo horší si připomenout, kdo je kdo a jakou roli a funkci v příběhu zastává. Kýžený vítr, který rozproudí příběh, spatřuji ve velkých zlomech důvěry a v kličkách, které autor používá nadměrně, když jednu chvíli čtenáře zavede (alespoň tak se čtenář může domnívat) na správnou cestu k osobě, která je na straně zákona a které může důvěřovat a za několik okamžiků se o ní dozví, že tato osoba při svém jednání neuplatňuje zákon, její jednání je za hranou a lze od ní očekávat podvratné až podvodné úkony. Tohle začíná být u všech stejné, ale kdo patří k mafii? Jakmile autor vytvoří prostor pro oblibu nějaké osoby, nebo řekněme pro zaujetí jednou osobou vedle hlavního hrdiny, hned odbočí a tuto osobu čtenáři znelíbí anebo se věnuje úplně někomu jinému. Není to vytříbené a není to jasná politika mezi těmi co "hrají", protože to vědí jen postavy v příběhu, resp. autor a čtenář se pouze může domnívat. Potom snad až od pozdějšího začátku nebo prostředku knihy, kdy si informace pročistíte a řeknete si, kdo je "ten hodný" a kdo je "ten zlý" začnete chápat vysokou hru. Hlavní hrdina je jasný, ale lidi kolem něj musíte odhadovat a autor si s vámi hraje. Tak to vidím já. Akce z obou stran nejsou moc odlišitelné, protože nevíte, kdo se najednou ukáže jako zvláštní agent nebo agent jednající pod utajením s nejvyšším bezpečnostním krytím. Knihu asi doporučím, i když nepatří k mému vkusu.

2 17.03.2023

Je to zajímavé svým aspektem márnice a místy prokvetlými černými okamžiky. Líbila se mi scéna s paní E. jak otevřela oči, protože jsem začala vidět za tím něco víc; někde v koutku mého vědomí jsem si přála nadpřirozený jev, který by se táhl celou knihou a nakonec by příběh vytáhl do hororového žánru. Nestalo se tak, i když příběh byl ponurý a skličující, kdekdo by možná lehce znervózněl. Přesto se, podle mého názoru, jedná o oddychovou četbu, která není primárně určena pro ty, co chtějí nárazové napětí, protože toho je v knize dávkováno pouze pozvolna, s nepatrnými zákmity thrilleru. Příběh je skvěle zvládnutý až intuitivně zachycenou atmosférou márnice, obraznost temnoty a chladu se promítla dokonale a příběh byl tak vystaven na dobrých základech. Příběh mohl být strmější, zachycovat více akcí, vzestupy, pády, šikmé plochy a vzhledem k nevšedním místům a hrdince by stálo za to ho autorsky přehodnotit, resp. přepsat do hororového žánru, protože základem je horor, který se ale nakonec veden pomalu až rozplizle s umírněným sledem událostí a umenšenými akcemi přenáší k thrilleru až k hranicím detektivky. Škoda, mohlo to být zábavnější.

2 15.03.2023

(SPOILER) Už na prvních stranách se mi chtělo zvracet. Znásilňování žen. Jedna znásilněná utíká, je hned zastřelena. V Úřadu soudního lékařství se u mrtvoly ve vaku uložené na mrtvá těla zjistil nepatrný pulz. Maura a Jane, patoložka a detektiv, dvě osobnostně zcela odlišné ženy a každá z jiného konce příběhu, jsou sympatické svojí akčností. Zachránila Jane život, aby zemřela? Kostky jsou vrženy. Příběh má dvě dějové strany, které se protínají. Obě se daly pochopit jako vymáhání spravedlnosti. Propletené nitky je ovšem zapotřebí rozplést. Tady přihořívá a vede to k vyšším místům. Kolečko se otáčí. A hlavně nevěřit nikomu. Příběh má náboj, napětí gradovalo se vzrůstajícími porodními bolestmi Jane. Její nasazení jsem stránku od stránky obdivovala. A ten její temperament! Kniha se rychle čte, má spád, cítíte drama a energii, která se do vás vlévá.

2 27.01.2023

Vždycky se těším až se konečně začtu. Pohodlně, nerušeně, a nyní do výboru hororových povídek monotematicky vztahujícího se ke svátku mrtvých - svátku dušiček a svátku hororu. Těchto několik hororových povídek se dme pýchou v knize Stíny Halloweenu, a třeba dodat, že právem. Strašidelný dům, hřbitov, léčebna pro choromyslné a osoby s nějakými zvláštnostmi. Lidé si hodně se světem zemřelých na druhé straně pohrávají. Nejspíše v nich bují velká zvědavost, která dosud nebyla uspokojena. V pozemském životě není znám zpusob jak prozkoumat svět mrtvých, nebo živých mrtvých a dále to zjišťovat. Samotná četba knihy není špatná, ale povídky jsou ploché, rozdíly mezi nimi se začínají stírat a na začátku každé kapitoly stačím předvídat jejich pokračování a závěr. Miluju horory, ale myslím, že to chtělo více a hlouběji vykreslit i za cenu delšího textu. Dokonce se domnívám, že to chtělo udělat zajímavějším, chybí více temna, mraziva, strachu a napětí spojeného s očekáváním.

2 20.01.2023

Kniha nemusí být špatná, ale nesedla mi co do stylu psaní, protože náš přirozený jazyk neznamená jazyk bez konvencí, byť příběh je záměrně veden stylem hovorového jazyka. Dále mi nesedla co do problematiky příběhu, ačkoliv horory miluju, dva "živí" zemřelí duchové nejsou ani pro zdánlivou věrohodnost myslitelní, dokonce ani pro velkou fantazii, či pro pohádku.

2 21.12.2022

Jediný cíl - být co nejdál. Do toho je zde zvláštní Oren, který ví věci dřív, než přijdou. Zpočátku se neztotožňuji s chováním hlavní hrdinky. Možná je to způsob její sebeobrany. Na druhou stranu Mattie také není přesvědčivá. Něco tají. Tuto knihu ovlivnily Star Wars, Oren je jimi snad posedlý. Také jsem si říkala, jestli ty figurky ožijí, protože s nimi hraje imaginární hru, do které se neochotně zapojuje jeho matka a Mattie. Že by dvě vražedkyně? Možná. Je zvláštní, že se Oren někdy chová jako Caleb, má zvyky a zájmy jako Caleb, dokáže předvídat a v agresivních reakcích je podobný Aliciinu příteli Davisovi. Příběh je podnícen záhadami a tajemstvím. Ale ano, ty postavičky ze Star Wars se snad opravdu pohybují, a ty hlasy... Na závěr pěkný zvrat. Pro milovníky přicházejícího tajemna a napětí doporučuji.

2 17.09.2022

Pouhopouhý e-mail. Něco mi říkalo nevěřit nikomu z nich. Svižné a strhující čtení s překvapivým závěrem.

2 25.08.2022