veronika4001 komentáře u knih

(SPOILER) Už na prvních stranách se mi chtělo zvracet. Znásilňování žen. Jedna znásilněná utíká, je hned zastřelena. V Úřadu soudního lékařství se u mrtvoly ve vaku uložené na mrtvá těla zjistil nepatrný pulz. Maura a Jane, patoložka a detektiv, dvě osobnostně zcela odlišné ženy a každá z jiného konce příběhu, jsou sympatické svojí akčností. Zachránila Jane život, aby zemřela? Kostky jsou vrženy. Příběh má dvě dějové strany, které se protínají. Obě se daly pochopit jako vymáhání spravedlnosti. Propletené nitky je ovšem zapotřebí rozplést. Tady přihořívá a vede to k vyšším místům. Kolečko se otáčí. A hlavně nevěřit nikomu. Příběh má náboj, napětí gradovalo se vzrůstajícími porodními bolestmi Jane. Její nasazení jsem stránku od stránky obdivovala. A ten její temperament! Kniha se rychle čte, má spád, cítíte drama a energii, která se do vás vlévá.

2 27.01.2023

Vždycky se těším až se konečně začtu. Pohodlně, nerušeně, a nyní do výboru hororových povídek monotematicky vztahujícího se ke svátku mrtvých - svátku dušiček a svátku hororu. Těchto několik hororových povídek se dme pýchou v knize Stíny Halloweenu, a třeba dodat, že právem. Strašidelný dům, hřbitov, léčebna pro choromyslné a osoby s nějakými zvláštnostmi. Lidé si hodně se světem zemřelých na druhé straně pohrávají. Nejspíše v nich bují velká zvědavost, která dosud nebyla uspokojena. V pozemském životě není znám zpusob jak prozkoumat svět mrtvých, nebo živých mrtvých a dále to zjišťovat. Samotná četba knihy není špatná, ale povídky jsou ploché, rozdíly mezi nimi se začínají stírat a na začátku každé kapitoly stačím předvídat jejich pokračování a závěr. Miluju horory, ale myslím, že to chtělo více a hlouběji vykreslit i za cenu delšího textu. Dokonce se domnívám, že to chtělo udělat zajímavějším, chybí více temna, mraziva, strachu a napětí spojeného s očekáváním.

2 20.01.2023

(SPOILER) Je to kniha prosycená občanskou (politicko-občanskou) válkou; cítím chlad a takové to nechtěné pochmurno; skrývání se, strach, změnu nálad, burcování, nezákonné zatýkání a páchání teroristických akcí na obyvatelích. Je to jiná kultura, která z příběhu přímo sálá. Argentina historicky provázaná se Španělskem, kde je tanec, vášeň, zář, se stává v době konfliktu rozpolcenou a rozvrácenou. Panuje zde strach, v ulicích vojáci, kteří dříve byli spořádanými občany. Armáda neofašistů táhne proti komunistům a proti Židům, odhodlaná umlčet každý nesouhlas vraždou. Novinové plátky jsou cenzurovány; za každý nesouhlas s tamní politikou a útok na ni se dostavuje stíhání, mučení, případně vražda. Každý neúspěch je považován za selhání, které se trestá zabitím. Neofašistické plátky se prodávají už naprosto veřejně. Nejcennějším se stává vlastní život. Je to temný a kultivovaně podaný příběh, ze kterého nevím, co si vzít dříve: Dramata občanské války? Poklesek společnosti? Vztahy a lásku? Příběh je působivý a zanechává silný dojem plný zvratů a kontrastů. Byt číslo 401. Únos. Byt číslo 402. Rovněž únos. Únosy do cel. Neofašistické skupiny proti sionistům. Zlomení bez rodin prchají. Rodiny jsou vyvražděné, nebo jejich členové odvedeni do jiných rodin, nebo ponecháni napospas smrti. Každý, kdo přežil se pokouší uprchnout a i v cizí zemi je stále přítomen strach a obezřetnost. Všude, kde prchající vidí auta, vidí uniformy, kde vidí uniformy, vidí zbraň. Se strachem se nedá žít, přestože strach a únik se stávají přirozenou součástí. Panuje zde pocit viny nad ztrátou rodinných příslušníků a nad svým neotřelým štěstím. Kdybych býval věděl, udělal bych to jinak... Nastává změna vlády. Prchají ti, kdo šli s vládnoucí třídou. Teď se stávají všichni bezejmennými. Vina, kterou nevinní prchající cítí po návratu domů se zvedne ve formě zášti proti nim. Ty jsi přežil! Z přátel se stávají nepřátelé. Nechal zemřít svoji ženu, děti. Nastává zvrat díky okolnostem, za nichž se syn sousedů setká s částí původní rodiny uprchlého. Sousedův syn o ničem neví, skutečnost původnosti rodiny jako investigativní novinář postupně zjišťuje a prověřuje. Dochází ke shledání, ze začátku nepříliš chtěnému a přes lži, nástrahy, podvody a donucení nakonec zasáhne osud jako ten, kdo píše první a poslední slovo. Autor si je vědom přínosu krátkých kapitol. Kniha přes složitost děje mě hned vtáhla, a to velice intenzivně. Španělská slovíčka jsem nejprve vnímala jako rušivý element, ale postupně jsem je shledala příhodnými a nakonec jsem je i očekávala. Stala se součástí příběhu, a já věděla, že nastanou a zase je budu číst, nebo se s nimi setkávat. A bylo to dobře, bez nich by nedošlo k tomu správnému vyznění, k pochopení tragédie. Knihu doporučuji pro její originalitu.

2 29.12.2022

Kniha nemusí být špatná, ale nesedla mi co do stylu psaní, protože náš přirozený jazyk neznamená jazyk bez konvencí, byť příběh je záměrně veden stylem hovorového jazyka. Dále mi nesedla co do problematiky příběhu, ačkoliv horory miluju, dva "živí" zemřelí duchové nejsou ani pro zdánlivou věrohodnost myslitelní, dokonce ani pro velkou fantazii, či pro pohádku.

2 21.12.2022

Jediný cíl - být co nejdál. Do toho je zde zvláštní Oren, který ví věci dřív, než přijdou. Zpočátku se neztotožňuji s chováním hlavní hrdinky. Možná je to způsob její sebeobrany. Na druhou stranu Mattie také není přesvědčivá. Něco tají. Tuto knihu ovlivnily Star Wars, Oren je jimi snad posedlý. Také jsem si říkala, jestli ty figurky ožijí, protože s nimi hraje imaginární hru, do které se neochotně zapojuje jeho matka a Mattie. Že by dvě vražedkyně? Možná. Je zvláštní, že se Oren někdy chová jako Caleb, má zvyky a zájmy jako Caleb, dokáže předvídat a v agresivních reakcích je podobný Aliciinu příteli Davisovi. Příběh je podnícen záhadami a tajemstvím. Ale ano, ty postavičky ze Star Wars se snad opravdu pohybují, a ty hlasy... Na závěr pěkný zvrat. Pro milovníky přicházejícího tajemna a napětí doporučuji.

2 17.09.2022

Pouhopouhý e-mail. Něco mi říkalo nevěřit nikomu z nich. Svižné a strhující čtení s překvapivým závěrem.

2 25.08.2022

Kniha mě upoutala hned svým začátkem o dvou potápěčích ohledávajících vrak. To vystižení potápěčské situace - dlouhé cesty k vraku lodi, zjištění, že je obrácena dolů, proklešťování si cesty do vraku, zjištění stavu, v jakém se vrak nachází, nemožnost otevření dveří, ztráta orientace, absence vzduchu, smrt. Příběh ve stejných konturách a zvolna pokračuje policejním vyšetřováním, které ve vás rozdmýchává představy, kdo by mohl být oním vrahem, který potápěčům zatarasil cestu ven. Přibývá další vražda, a ta mě odvedla od původního myšlenkového scénáře. Ze začátku je příběh svižnější, potom pozvolnější, jakmile dochází k rozplétání. Příběh bych označila jedním názvem, a to "Matematika". Doporučuji jako svěží oddechovku.

2 17.06.2022

Skvělý rozjezd a já jsem v předtuše temperamentního příběhu plného napětí a vzrušení. Rychlá jízda. "To vypadá slibně", říkala jsem si při četbě prvních řádků. A nemýlila jsem se. Příběh se rozvinul a připoutal mě tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Styl vyprávění udává tempo a tohle šlo fakt rychle. Ustaraný Dorran mě navnadil na romantickou vlnu, ale příběh dává tušit, že tam půjde o něco jiného. Je to příliš klidný dům, svoji rodinu a služebnictvo zná Dorran natolik, že zpochybňuje vidiny Clare. Co za tím je? Dělá to z nevědomosti? Čím víc je Dorran silnější a ochotný pečovat o Clare, tím víc mě v příběhu ujišťuje o jeho opačných záměrech. Alespoň ze začátku. Přála jsem si, abych mu mohla věřit. Ale kdo je ta tajemná žena, která se ukrývá v domě? Co od Clare a Dorrana chce? Má něco společného se sněhovou bouří? Vztah obou je dominantou celého příběhu, na začátku je tajemno minimální a převážné hororové scény se začínají objevovat po 25. kapitole. To, jak si oba rozumí, pochybují, nevěří si je dlouhou cestou k počátku hororu a k tomu, aby se horor rozvinul v plné síle. Ta ale nastává až po polovině knihy. Kniha Hlasy v bouři je romantickým dobrodružstvím dvou lidí, což mu však neubírá na tajuplnosti, dramatičnosti, napětí, dynamice a tedy i čtivosti. Kromě toho intenzita prožitku je v druhé polovině větší, takže hororové dění ve výsledku převažuje.

2 20.05.2022

Na začátku příběh zvláštně dýchne starobou. Je moderně napsán, pro horory příznivě krátkými větami, přesto je zde něco, co mě zmátlo. Moje očekávání? Moje navnadění se na staré nejlépe viktoriánské domy a černou gotiku? Možná. Očekávala jsem tenké protáhlé linie starobylého písma, rozkodrcaný text nebo ďábelské symboly jako předzvěst zla. Tyto příkrasy hororu v příběhu použity nejsou. Je to typ hororu na přelomu thrilleru, který má příznačnou vlastnost vpíjet se do vás a otáčet vaší myslí a vy přitom hltáte stránku po stránce. Ta staroba, vůně hororu, ono tajemné přídeští, tajemné děsivo. Temnota. Napětí s přídechem magie. Horor je blízký stylu Darcy Coates. Je to příběh s velkým nasazením a různou úrovní nebezpečí a očekáváním démonismu. Líbilo se mi reálné uvažování Adama, i když ne vždy souznělo se situací. Příběh se svými zákoutími se četl hladce a udržoval neustále v pozornosti. Za zpříjemnění chvíle dávám plný počet *.

2 08.05.2022

Lermontov. Krásná literatura, která má hlubší smysl. Kdyby tato báseň byla převedena do prózy a možná do nedaleké současnosti, tak by tento básník předešel leckterého současného autora hororů/thrillerů. V minulosti je hloubka a inspirovat se Démonem od M. J. Lermontova by nemuselo být pro současné temné otce vůbec špatné, možná naopak by to bylo nápadité a báseň by leccos do hororového dějství přinesla.

2 13.10.2021

Na začátku jsem si řekla, "tak tohle je jiné". Byly náhodně objeveny čtyři dětské kostry v blízkosti dětského domova s názvem Black Moss Manor, který se nachází v městě Sabden, známém čarodějnickými procesy. Sabden se dokáže uzavřít do sebe a skrýt tajemství. ... A takhle to začíná, už takhle temně. Cítila jsem známé jemné zachvění smíšené s vnitřní radostí z očekávaného prožitku. Bohužel, než jsem se nadála, přišlo zklamání. Příběh se přehoupl jinam, a to počáteční krásné hororově očekávatelné zmizelo jako mávnutím proutku. Knihu ani já nedoporučuji. Vím, že Bolton to umí lépe.

2 11.10.2021

Z mého pohledu z knih hororových žánrů a duchařského podžánru obzvláště záleží na tom, jaký je začátek. Zvláště u těchto knih, aby byla "nabuzena" odpovídající atmosféra, která by vás naladila na duchařskou vlnu. To vládnoucí přízvisko, okolnosti, prostředí, silný a temný temperament, skrze který se prodírá strach. Výkop rakve, v níž jsou nalezeny ostatky známého mecenáše a truhlice, ve které se nachází původ zla. To je přesně začátek, který má potenciál uchopit moji duši i mysl a brodit je končinami, v nichž se nachází démonické zlo. Líbí se mi úvod, který je rozdělen do dvou časových linií, obě z minulosti, jedna navazuje na druhou. Jednotlivé příběhy odehrávající se v současnosti a v rozdílných okamžicích jsou zasazeny v odlišných zemích. Příběh má spád a chvílemi jsem si připadala jako kaskadér. Zachycen je kousek divoké přírody a podmořský svět. Neočekávané a čtenářsky přívětivé jsou obrázky, které napomáhají představivosti a eliminují rozpory. Cítím tu odlišnost kultur, rituálů, zvyků, ty protějšky smýšlení, ty odlišné životní osudy lidí. Text se mi obrazně přelil do filmové podoby jako kdybych z kamery sledovala jednotlivé míhající se záběry filmu. Tak obrazně je ten příběh psán! Živě. S neustálými nebezpečnými scénami a bezvýchodnými situacemi. Strmé výšky a pády. Brazílie, východní země a neznámé ostrovy v těchto oblastech jsou tajuplné už jen svojí přírodou, chrámovými i jednoduššími stavbami, a možnostmi. Setkáváme se s evolučním příkazem z pravěku v podobě bizarních vos, které začínají ovládat zemi. Chřestění, vůně, feromon, páření. To je jeden velký evoluční jev, který má kořeny v mytologii a se kterým je nutno zápasit a bitvu vyhrát. Doporučuji jako adrenalinový zážitek.

2 21.09.2021

(SPOILER) V knize se nejprve píše, že Hanna má čtyři roky, pak jí je najednou sedm let. Chodí do školy, přemýšlí dospěleji jako kdyby měla o pět let víc. Je to velký kontrast, který jsem na začátku zaznamenala jako neúmyslnou chybu autora, revize či překladu. Pak jsem si uvědomila, že to, co považuji za chybu, chyba být nemusí, protože čtyřletá Hanna mohla být posedlá a třeba i dříve, ačkoliv u Suzette byl přelomovým rokem také čtvrtý rok, protože tehdy jí umřel její táta a ona začala zjišťovat, jaká její matka ve skutečnosti je. Přitom Hanna je tak jiná; to, co dělají děti v jejím věku považuje za nízké, hodné posměchu a pohrdání. Mezi Hannou a Suzette se rozvíjí rivalita, která nikdy nekončí. Je Hanna opravdu posedlá? Kniha má cval a praktický náboj, který rozvádí skvělou myšlenku autorky zabývat se problémem po psychologické stránce, protože tam je to semínko, které klíčí, ne v hororu. Příběh některé prvky hororu má, ale pouze ze začátku, protože pak přechází do volné psychologické prózy, která horor nechá rozpadnout na tisíc kousků. Ne, horor tohle opravdu není, je to dobře zvládnutá psychologicky laděná beletrie.

2 12.06.2021

(SPOILER) Autor ví jak na to. Zpočátku jízda v autě, vzájemné povídání si. Nejprve hrdinka povídá o sobě a o tom, co jí zajímá, totéž pak její přítel Jake. Říkala jsem si, proč si povídají způsobem, jakým si povídají. Nesourodá a nesouvislá komunikace, beze smyslu. V čem byla pointa? Vždyť Jake je úplně mimo chápání. Bude to důležité pro děj v knize, bude se vůbec od ní odvíjet děj? Komunikace nikam nesměřovala a vázla, ty okamžiky ticha. Do toho všeho zvonění a pípání mobilu hlavní hrdinky. Stará a neobyčejně nepřirozená farma Jakeových rodičů. Zvláštní chování rodičů a Jakea. Cesta zpět. Opět nepřirozený rozhovor hlavní hrdinky s jejím přítelem. Velké pauzy ticha. Po tuto část knihy to bylo hororově vyznívající. Horor nastává až ve staré budově školy. Tma, plno sněhu, zima, hniloba, zápach. Kde je Jake? Tato část je nejlépe popsaná. Tady autor využívá psychologického podtextu, ví, kde napnout a zatahat za strunu, dokáže zachytit stíny a ze stínů i vyjít, dodává váhu pnutí, dokáže pracovat s melodramatem. Zpočátku nudná inscenace "něčeho" se změnila ve vkusný horor. Staré budovy nikdy neomrzí a tato kniha je toho příkladem.

2 15.05.2021

Připadalo mi to jako slabší knižní zpracování na motivy filmu Silent Hill. V knize Chlad jde o řeku, někde jezero, které jsou nepropustné stejně jako městečko Silent Hill, ze kterého také nešlo jen tak odejít. Obojí skrývá své původní obyvatele. Nutno dodat, že Silent Hill bylo tajemné, při sledování filmu jsem měla strach a nevěděla jsem, co se v temné atmosféře města skrývá, čemu bude muset hlavní hrdinka čelit. Film Silent Hill si s oblibou pouštím. Kniha Chlad má výborný námět a indicie, které lze pochopit, ale myslím si, že celkové zpracování autor špatně stylisticky uchopil a už vůbec nepoužil hororové prvky, které měly obsahovat psychično pro hororový námět nebo alespoň podtext tolik potřebné. Zaujetí - to je přesně to, co tam chybí. Knihu s krásným a bezpochyby pravděpodobně poutavým námětem psala nesprávná ruka. Knihu si už nepůjčím.

2 16.04.2021

Kde je ta Dívka od vedle? Ta ostrost, nekonvenčnost, břitkost až surovost prožívání, ta tendence barvitého vykreslení psychiky ústící v drama až do vyčerpání, to čemu se říká psychický teror. Když jsem četla knihu Schovka, říkala jsem si, že to snad ani nemůže být Jack Ketchum. Od něj jsem zvyklá na jiné podání. Tady se tím pomyslným štětcem malovalo, aby se něco namalovalo, ale někde to chtělo přitlačit, někde zvýraznit, prokreslit a dotáhnout, někde vymalovat, vytvořit stíny a udělat pozadí. Prostě si s tím více vyhrát. Tenhle příběh měl jen povrchní děj a přiznám se, že jsem si jednu možná dvě chvíle prohrávala s myšlenkou knihu odložit.

2 03.04.2021

Byla to moje první sbírková kniha od Stephena Kinga, půjčená v knihovně. Nadšeně jsem si ji půjčila s vědomím, že se do ní začtu jako do Kingového TO. Jedna povídka za druhou, všechny pěkně napsané, ale tak nějak očekávatelné. Příznak strachu tam byl, ale důsledkem nebylo, že bych se bála podívat se pod postel, nebo jít do vedlejší místnosti či na WC. Chtělo to něco víc, něco co je symbolické pro Kingovo TO, ale co je zároveň kratší, tedy povídkové a textově i co do kvality obsahu hutnější, nakřáplé ne mrazivou, ale přímo mrznoucí atmosférou, napětím, tajuplnem a rychlým spádem děje na teď a nadoraz.

2 14.03.2021

Beletristická kniha Po hlavě od M. Frayna je dokonce poučná; tolik životopisné a výtvarné historie z Brueg(h)elovy tvorby jsem nikde nečetla. Nejsem odborníkem na dějiny umění, ale taková přímočarost v uchopení jeho děl a až animozita boje o ně je neuvěřitelná. Autor je zřejmě sám kunsthistorikem a čerpal z archivů, nebo je poučeným laikem v blízkém okolí kunsthistoriků zasvěceným do děl Brueg(h)ela, protože se v knize zabývá snad až vědecky shodami a rozdíly v dílech tohoto malíře a hledá právě v obrazu Veselice shodné prvky, které by formálně poukazovaly na Brueg(h)ela. Dokonce i signaturu autora studoval. Teprve v této knize jsem se na příkladu dozvěděla, že vedle ikonografie existuje i ikonologie a jaký je mezi nimi rozdíl. Beletrie podaná s teoretickým výkladem, a to tak, že bych to v koncepci hodnotila napůl. Musím říci, že tomuto malíři opravdu nerozumím, resp. neznám jeho tvorbu a kniha, připadá mi, pracuje s tím, že čtenář bude mít o Brueg(h)elovi alespoň teoretický základ. Knihu bych neváhala zařadit do teoretických svazků, možná by se zahanbil i ten nejprotřelejší uměnovědec. Proto jsem několika pasážím v knize nerozuměla a myslím si, že kniha je přednostně určena čtenářům výtvarného zaměření v období Brueg(h)ela.

2 12.03.2021

"Je to něco jiného, než co u Lisy Jackson znám." Přesně tohle jsem si říkala, když jsem začala knihu číst. Začátek je uvozen nelegální adopcí dítěte ženou, která vlastní dítě a manžela ztratila (autohavárie) a která odjížděla z právnické firmy, kde byla zaměstnána, hledat nový život. Adopci dítěte jí nabídl její nadřízený. Kniha je členěna do několika sekcí podle hlavních hrdinů a tyto sekce vypráví o okolnostech jejich narození, dětství, mládí a dalším životě vybroušeném krutostmi osob, s nimiž svůj život sdíleli. Zabíhání do soukromých životů hlavních hrdinů je důležité pro pochopení spletence vztahů sesterských, bratrských, blízkých příbuzenstev a dalšího soukolí. Tady šlo o boj, ve kterém měly místo peníze, lži, sex, manipulace, úklady a ubližování (psychické, fyzické). Dvě odlišné společenské vrstvy, dva odlišné rody s odlišnými životy a východisky, přesto provázané krví, myšlením, emocemi a city. Autorka mě velice překvapila, jak se jí vše podařilo skloubit a pozor! bez toho, aby šlo o thriller v tom řádu, v jakém je zvyklá psát, tedy počínaje vraždou, s obsahem vražedných a/nebo sebevražedných úmyslů. Poradila si jiným uvozením a jiným záběrem, kterým je rodové schizma. Podle mého názoru výborně zvládnutým, na Lisu Jackson až netypickým, alespoň já jsem jiný začátek u thrillerů než vraždu při sportu nebo vraždy při shromažďování různých předmětů do sbírek, nezaznamenala. Od nelegální adopce se odvíjí celý příběh, který je svým sepětím, okolnostmi a hlavně deformacemi rodů a cíli odlišný od toho, co u autorky znám, a to je příjemná změna, protože nyní vím, že autorka je nezávislá na svých příbězích, na tom, jak škatulkuje a jak své příběhy rozmáchne v několika knihách v sériích i románů samostatně vydaných. Skvělé. Impozantní. Stejná a přitom jiná Lisa Jackson.

2 01.01.2021

Může se, bohužel, někdy stát, že knihu nedočtete. Ačkoliv se vždy snažím knihu dočíst, v tomto případě, vysílena, jsem ji musela odložit. Ze začátku to byl zmatek v osobách, takže nevíte, kdo ke komu patří. To se někdy stává. Neodradilo mě to, protože i za této nepřehledné situace se příběh začal rozbíhat. Následovalo další zklamání v podobě absence pochopení samotného příběhu. Myslela jsem si, že jsem ho až do strany 127 pochopila, ale autorka udělala rázný přešlap tím, že místo, aby čtenáři potvrdila pochopení příběhu, tak začala příběh zašmodrchávat, takže nakonec jsem měla pocit nepochopení již dříve pochopeného. Když už nechci, aby čtenář rozeznával jednotlivé osoby (nechápu proč, když každá má svoji roli a jsou jí přikládány důležité vlastnosti a funkce!), tak alespoň se snažím zapracovat na příběhu. Tragikomická změť osob a nějakých do sebe zapletených situací, které vůbec na sebe nenavazují, nejsou v souladu a ani třeba jako rozporuplné nejdou k sobě, vyvolává v čtenáři nechuť číst dál, pocit promarněného času a zvláště otazníky, proč autorka vůbec píše, resp. co ji k tomu vede. Autorky mi bylo v tomto smyslu líto, protože zřejmě hledala někde uplatnění.