veronika4001 komentáře u knih

Neuvěřitelná spisovatelka, která mě vždy dostane do kolen. Její díla, ať již série thrillerů, nebo samostatné thrillery (romantický žánr jsem u ní ještě nečetla) jsou opravdu skvělá a bezpochyby vygradovaná do nejtenčího detailu, přestože thrillerový a detektivní žánr obvykle postrádají hloubku na úkor psychického prožívání, analýzy funkčně tělesných procesů, napětí, mrazení v zádech a očité i jinak smyslově vnímané situace nebo vnitřně očekávané i mimosmyslově získané situace (informace). I v této knize se čtenářka snadno vžije do role hlavní hrdinky a fandí ji, i když ne vždy a ne zcela s jejím rozhodnutím souhlasí, přesto se s ní vždy vnitřně ztotožní a přijme ji za svou, tedy za svou osobnost, za svoji vůli, se společností a atmosférou, kterou hlavní hrdinka spolu s dějem přináší. Ta s sebou nese vždy temné stránky života v podobě příbuzných, blízkých, přátel, nebo bývalých lásek a milostných spletitostí, které postrádají psychickou normalitu, resp. osob, kteří trpí psychickou nevyvážeností (abnormalitou v podobě psychického nedostatku nebo přebytku). Lisa Jackson si umí vyhrát s lidskou nápaditostí a fantazií v prostoru, který příběh nabízí. A tento prostor byť vypadající omezeně, nakonec rozšíří o osobu vraha, který je zpočátku nepatrný, ale který příběh nakonec rozvětví o dvě nebo další dekády dál. A ta neurčitost a přitom upřímnost a pravdivost v neurčitosti má teprve tu pravou "požehnanou" sílu.

2 26.09.2020

Na začátku jsem si myslela, že kniha je hororovým žánrem, ale není tomu tak. Jde o životní příběh hlavní hrdinky Ellen Rimbauerové, jehož základní doménou je sexuální náruživost a zneužívaní (především) žen. Na mnoha místech mě Ellen překvapuje svojí vnímavostí, zaujatostí pro spravedlnost, ale také zrcadlem chladnosti a chuti po odvetě. Žena je zde popisována jako bytost, která se svému manželovi a jiným mužům ve všem podřizuje; podvoluje se jejich sexuálním touhám, choutkám, přitom si nemyslím, že sex by byl pravým účelem. Tím hlavním a snad jediným účelem sexuálního chtíče muže je jeho nadvláda nad ženou. Autor pod pseudonymem popisuje sexuální úděl ženy, sexuální rozkoše s manželem, její služebnou a s manželem a služebnou dohromady. Ellen, stejně jako ostatní ženy jsou sexuálně zneužívány hlavně jejím manželem Johnem Rimbauerem. Sexuální chtíč a náruživost. To je to, oč se v knize jedná. Nikdy by mě nenapadlo, že budu číst knihu o tom, jak to bylo s pohledem na sex v letech 1907 až cca 1928. Na několika místech je kniha hororově laděná, ale hororový žánr to rozhodně není. Pocit strachu a mrazení v zádech kniha nenavodila, což mě v tomto případě nevadí, protože příběh je svěží, zajímavý a poutavý, i když jinak, než jsem očekávala. Rozhodně nelituji, že jsem knihu přečetla, bylo to pro mě něco jiného, něco, co mi možná chybělo v repertoáru přečtených knih, nebo knih, které mám přečíst. Knihu hodnotím poměrně vysoko. Proč? Zaslouží si to.

2 06.09.2020

Celou sérii jsem četla už hodně dávno. Knihu Horká krev jsem si vypůjčila pro připomenutí, ale jakmile jsem ji otevřela, hned se mi vyjevil známý Otec John (a znalost toho, kdo to je), jeho charakterové vlastnosti, požadavky, zvrácenosti a psycholožka Sam. Netušila jsem, že se mi to až tak připomene.
Celou sérii včetně série Alvarez & Pescoli a série Savannah mám notný čas za sebou a musím říci, že všechny jsou opravdu povedené.
Tvorbu Lisy Jacksonové jsem si opravdu užívala.
Knihy, které jsem nečetla si vypůjčím, abych od autorky poznala zase něco jiného. A bude to ze série San Francisco.
Jinak knihy se u ní mohou číst na přeskáčku, má to své kouzlo a hrdiny si krásně připomínáte (i když někdy začnete zemřelou osobou, abyste potom v dalších dílech četli, jaká byla :-D).
Tři výše uvedené série (New Orleans, Alvarez & Pescoli, Savannah) doporučuji a doporučuji i samostatné romány autorky: Bez milosti, Nechtěj nic vědět, Prokletí.

1 16.03.2025

Islámská "Vznešená svatyně", známá pod názvem Chrámová hora.
Křesťanská část, muslimská část.
Znesvěcení.
Urna s kostmi.
Delfín obtočený kolem trojzubce.
Kniha silně připomíná tvorbu Dana Browna a tento autor nemá příznivců málo. Vzhledem k tomu, že jeho fanoušci mají jeho tvorbu zdokumentovanou a přečtenou, doporučila bych jim právě knihu Tajemství chrámové hory od Michaela Byrnese a jinak zkusit mimo jiné tvorbu Michaela Byrnese. Třeba se jim bude líbit.

1 16.03.2025

Jacob?
Já ho znám.
"Pocit, že jsem ho už někdy předtím viděla."
Kdo je Jacob?
BCG nebo BCV?
Proč Sarek?
O co skutečně jde?
Krásně vykreslená mrazivá severská příroda.
Jako kdybych tam byla s nimi; spala jsem ve stanu a budila se celá polámaná, trpěla jsem v ledové vodě, prodírala se porosty, šplhala po horách, postupovala skalními stěnami, brodila se ledovou řekou a močály, sem tam uklouzla na vlhké půdě a kamenech. Pohybovala se v těžkém terénu a přemýšlela, jak se dostat z nehostinného ledového počasí a nehostinné ledové přírody, byť jakkoliv krásné.
Anna se zpronevěřila své profesi. Milena, zdá se, též.
Za mě je to jedna z TOP knih a já ji doporučuji k přečtení.
Opravdu skvělé a podle mě nepředvídatelné.

1 12.03.2025

Rovnováha přírody byla narušena.
"Žraloci. Můžeš říct, že jsem srab, ale já se strašně bojím žraloků."
Něco není v pořádku.
"Vypadá to jako dráp."
Něco čeká...
"Ta věc se blíží."
"Je cítit čpavek."
Druhý dráp jako žiletka, stejně ostrý jako ten první.
Cefalopod byl pro mě nový termín.
Humboldské olihně, obří oceánská oliheň, kraken.
Nikdo netušil, co tam dole je.
Prehistorický predátor, jehož život je cyklický.
Velká oliheň je fenomén, je jedním z větších myslících článků přírody.
Autor zachycoval její uvažování v potravních záměrech.
"Ať to bylo cokoliv, nechtělo nás to napadnout."
Pár druhů živočichů, o kterých jsem nikdy neslyšela/nečetla, je v knize uvedeno, zaujala mě např. sliznatka.
Hutný text na pár stránkách, který se mi před očima slil do filmu. Podrobnost koresponduje s příběhem.
Zvláště ke konci je to nervydrásající. Ano, oliheň mění tvary.
Kniha od polozapomenutého autora je velice zajímavá i nyní, a příznivcům Čelistí, filmu a knihy, ji doporučuji.
Vedle toho, kniha byla zřejmě zfilmována pod názvem Mořská bestie. Film jsem neviděla.

1 05.03.2025

Sumerské písmo.
Mezopotámská kultura.
Skutečná pravda o starověkých písemných záznamech.
Jeskyně skrývá podivné obrazy a ještě něco jiného...
Mysteriózní příběh.
Krátké kapitoly pro tak ucelený román četbu podporují. I když kniha obsahuje mnoho vojenských, výbojných akcí; byla jsem spíše natěšena na to výpravné, odborné rozkrývání, protože tam to bylo tajemné. Četba je podmaňující a žene vás do dalekých zemí (daleké Mezopotámie).
Mezopotámie a rivalských zemí.
Těším se na další díly.

1 01.03.2025

Jaký je skutečný příběh?
Co se v lesích tenkrát odehrálo?
Thriller je zvláštně napsaný, zřejmě nezkušenou, nepoučenou rukou, je v něm málo dramatu, pomalu a lehce plyne, vzbuzuje napětí, ale opět lehce, což je podtrženo reálnější situací, která může nastat.
Kolo se začíná pomaloučku otáčet pod přístěnkem novináře a...
Vracet se ve vzpomínkách do minulosti není dobré. O tom vědí všechny tři a někdo další, možná Persefona.
Hra nebyla dokončena.
Lež se prolíná myšlením hlavních hrdinek, možná nezáměrná lež. Ale nakolik je to utáhnutelné?
Nicméně je zabíhavé myšlenky na lež stále doprovázejí.
Stane se nakonec lež pravdou?
Nevěděla jsem, jakou roli Ethan hraje.
Na začátku byla četba pomalá, nijaká, moje pozornost snadno zabíhala jinam. Pak ale děj zesiloval a tím zesilovala i moje pozornost.
Příběh je nastartován s méně emocemi, vztahy jsou vlahé, odtažitější, autorka je zevrubně nepopisovala. Není to příběh plný dramatu, gradace, překombinovanosti. Naopak je to příběh uměřený, jakoby se ho autorka snažila mít pod kontrolou. Možná právě tohle chtěla. Příště by se ale autorka mohla pokusit do toho dát více emocí, více nechat prokvést charaktery a vztahy, zkusit kombinovat a čtenáře párkrát záměrně přivést na scestí.
Knihu k četbě nakonec doporučím, protože je to trochu něco jiného, než běžné vygradované thrillery. Tohle je takové ustálené, nezabíhavé, přímé a lehké v napětí.

1 26.02.2025

Je to vcelku příjemné počtení, autor píše poutavě.
Beletristických knih o posedlosti ďáblem, myslím, není tolik, abych knihu bez dalšího odložila. Ona je totiž neodložitelná, ani na začátku se k četbě, kdy to zpočátku vypadalo na YA, nemusíte nutit.
Nikde v knihách jsem nečetla o počátečních projevech usazení ďábla v těle lidského nositele a o pocitech lidského nositele v okamžicích ďáblova usazení. V knihách jsem četla a ve filmech jsem viděla pouze vnější projevy, ale ty vnitřní nejsou vidět a v knihách jsem o nich nečetla. V těchto skutečnostech je pro mě, z hlediska beletrie, kniha nová.
To vnitřní psychické, co je zároveň základním a současně vedlejším znakem (záblesky - může to být únava, vyčerpání, nebo třeba projev nízkého tlaku), zná jen osoba stižená ďáblem. Projevy chování ale stále drží na uzdě.
Pak se trochu začíná měnit povahově a svými vnějšími projevy. Změn si teprve teď začíná prostředí všímat.
Jak už jsem výše uvedla, v žádných beletristických knihách jsem nečetla o vnitřních pochodech osoby posedlé ďáblem (ve filmech se to vždy přehouplo do fyzických/fyziologických projevů). Nebylo by od věci, kdyby tyto pochody byly v knize obšírněji a hlouběji rozpitvány, nicméně autor si jich povšiml. Mentalita, duševní pochody se musí přece nějakým způsobem a od určitého okamžiku změnit, a to prvotní uvědomění si nese osoba stižená, ale co se jí změní, jak se jí změní, než to vyjde na povrch, ví jen ona sama - a to je přesně to důležité, co se obvykle ovšem vynechává. My už vidíme/čteme jen ty fyziologické projevy, ale to utváření (klíčení) ďábla uvnitř těla ne.
1) Obviňování ostatních, kdo jí to udělal? Začíná se poznenáhlu povahově měnit.
2) Ona ví věci, které nemá jak si zjistit (např. intimního charakteru u druhých lidí).
3) Začíná bledost, tmavé kruhy pod očima, šrámy a jizvy po těle, třes, zvracení husté hmoty.
4) Neočekávatelné/zvratové jednání.
5) Nepřátelská a bojácná zvířata, mrtvá
zvířata v bezprostřední blízkosti osoby nebo v jejím okolí.
6) Fyzická degradace osoby, zápach, absolutní změna osobnosti. Pouze uměle pohybující se tělo.
7) Téměř okamžitě přichází velký zvrat, osoba se navenek jeví úplně v pořádku (ustoupila fyzická degradace, zápach apod.), ale... není to ona. Přesto navenek nelze posedlou osobu odlišit.
8) Vyřizování účtů s ďáblem - osoba se stává mrtvou, výměna míst. On je tady, ona tam, v temnotě.
9) Dochází ke klonu; ona je ona i on. Kdy se osoba stává ďáblem, kdy je posedlá a kdy ne? "Musíš je zastavit, teda myslím mě."
10) Osoba posedlá ďáblem se stává ďáblem sama; někdy posedá více lidí, páchá trestné činy, přestupky, obviňuje nevinné, a to vše v těle lidských nositelů.
11) Uvádí společnost ve zmatek, posedlí lidé mění své návyky a přijímají návyky jiné/jiných lidí. Důvěrně je napodobují. Zrazují sami sebe a své okolí. Už to nejsou oni. Někdy páchají sebevraždy.
12) Konečně Vymítač.

Kniha je hodně čtivá, moc mě zaujala. Je tam obsaženo něco víc a autor si s tím moc dobře pohrál, i když mohl detailizovat. U mě kniha dosáhla vysokého hodnocení a myslím, že by například i Lee Mountford mohl závidět. Ostatně jeho knihu Posedlost už netrpělivě vyhlížím.
U knihy Exorcismus mé nejlepší kamarádky mi nezbývá nic, než jí dát plný počet a doporučit ji k četbě.

1 19.01.2025

Ledovec Fear z posledního glaciálu.
Líbí se mi, jak autor vždycky dokáže prolnout hlavní postavu s vedlejším dějem, který se postupně přelévá do děje hlavního. Propojení obou linek je vždy povedené, korunované následně celým (neomezeným) příběhem.
Teorie evoluční turbulence, Kalistin efekt.
Něco z dávnověku se probouzí.
Efekty polární záře.
Tajemství minulosti.
Noční můra.
Kurršuq.
Doku-noir má být hybrid mezi dokumentem a filmem noir.
Velice zajímavé spojení a koncept.
Doku-noir bych označila za noirovou dokumentaci, třeba noir časopis, noirové dokumenty jako podklad pro sepis knihy, atd.
Knihu rozhodně doporučuji, příznivci Lincolna Childa vědí.

1 01.01.2025

"Na schodech stojí lidé a nehybně na ni nahoru zírají."
Hora Le Maudit.
Autor umí myšlenky a sny prokládat realitou. Jak sny dokáží prostupovat vědomím člověka, tak člověk formuje myšlenky.
Výborně popisuje, slova si okamžitě přetavíte ve sluchovou vizualizaci a cítíte je. Každou kapku, každý šelest, ozvěnu.
Co na to říct?
Ráda bych napsala, že mě to bavilo, ale nebavilo. Délka románu by nevadila, kdyby byl příběh smysluplný; autor hodně přeskakuje z děje do děje a nenavazuje.
Popis nestačí, když nemáte dobře zpracovanou dějovou konstrukci.

1 19.12.2024

Jak to napsat objektivně a přitom nepohanit rodící se autorku?
Hned na začátku udeřil do mých očí poměrně jednodušeji psaný text. Je vidět, že jde o autorčinu prvotinu.
Příběh mohl být pojat podrobněji; na druhou stranu je to stále prvotina a autorka má potenciál.
Jen je nesprávně užit.
Příběh má výbornou námětovou myšlenku, ale ta mohla být lépe zpracována.
Příběh ani nemá špatnou strukturu, ale opět jde o zpracování; je pojat nudně, někdy trochu nesouvisle bez nápadu (?).
Existuje nápad bez nápadu, bez života? Tak tady to je.
Co mi dále chybí, je větší procítěnost, empatické souznění s hrdiny, ztotožnění se s nimi. Autorka o nich píše s odstupem.
Knize dávám tři a půl hvězdy. Kdyby téma bylo hlubší, procítěněji a intenzivněji pojaté se zájmem (!), s jistou anachronicitou, dala bych autorce vyšší počet.

1 18.12.2024

Miluju beletrie, které mě nutí zapnout mobil nebo otevřít slovník a vyhledávat.
Jezero Avernus.
Protoarchaepteryx robusta.
Dnešní ptáci jsou ve skutečnosti potomky dinosaurů.
Je možné, že se budu na tvorbu Roberta Masella soustředit více; kniha začala víc než zajímavě.
Jeskyně Lago ď Avernus.
Zkamenělina. Vzorek původní vyvřeliny, ve které je zachovaná zkamenělina.
Hlasy, šepot. Hlasy přecházející do šepotu.
Kniha andělů známá jako Ztracená kniha Henochova.
Záhadologie.
Román je vystaven na mystice. Blíží se knize Údolí tyrannosaura od Douglase Prestona.
Přirovnání ke Stephenovi Kingovi je trefné, trochu podobné je to i Barbaře Erskine, kdybychom odečetli linii současnosti, i když i ta se u Erskine vyskytuje.
Kniha Vigilie má zajímavý námět a zpracování, a tato kniha mě chytla a nepustila.

1 02.12.2024

Se strnulým klimatem, dusnou atmosférou, těžkou identifikací mi to připomíná severský horor. Je to transcendentní, šílené až bizarní, psychologické. Nepředvídatelné.
Bohužel velkým mínusem byl zmatek, kdy chvílemi nebylo jasné, co je skutečné a co ne. Nebyly vymezeny hranice mezi myšlenkami hlavní postavy, mezi jejimi halucinacemi smísenými se sny, mezi jejími rodiči a duchem. Sny měla hlavní postava často a co to reálné? Co bylo jejím prožitkem a co bylo skutečné, všední?
Pro velký chaos dávám tři hvězdy.

1 24.11.2024

Tak, kdo s kým?
Na straně 75 jsem byla celkem překvapená, ale prosím, věci se stávají.
Okolnosti případ zauzlovávají.
Vypočítavost nebo upřímnost?
Možná vidíme věci způsobem, jakým uvažujeme a tím, na co myslíme a co bychom dělali my.
Když autorka narazí na nějaký okamžik v přítomnosti, má tendenci vysvětlit jeho historii i s lidmi, kteří se v tomto čase vyskytovali. Proč to tak je, tzn. od čeho se to odráží, s kým to bylo a kdo je ten dotyčný zač.
Narafičit situace, aby vyhovovaly a říkat to, co se zrovna hodí.
Čím více jsem se dostávala k závěru, tím více jsem si kladla otázku, jakou roli v tom všem Kelly sehrává?
Zrcadlo, tj. stejné jednání z opačné strany.
Závěr zvrácený a překvapivý.
Doporučuji knihu přečíst.

1 28.10.2024

Začátek byl velice čtivý a čím více jsem si čtivost uvědomovala a měla z ní vnitřní radost, tím spíše začala opadat. Kapitoly byly delší, vleklé, příběh začal být zašmodrchaný, a přes moje pochopení pro mládež, jsem začala být znuděná a četbu jsem rovněž začala odkládat.
Přitom to vypadalo tak slibně!
Ponurá atmosféra, rovněž ponurá až temně pojatá silueta bábinky, která předznamenávala cokoliv jen ne normální osobu, spíše přízrak, magii, čarodějnici, osobu, kterou nikdo nebere nebo nebere vážně.
Kniha nebyla po stylistické stránce dobře zvládnutá, byla chaotická, zmatečná, s ubíhajícími stránkami přicházel úpadek textu. Přece cílem autora je čtenáře udržet! Tady jsem se od příběhu bezelstně a přitom zmučeně odplížila, a nebylo mi to jedno. Jen je velká škoda nevyužitého potenciálu (stará žena se zašitýma očima a ústy, spoutaná řetězy, nepřirozená až nadpřirozená, pocházející z jiného světa, s nápadným chováním vzbuzujícím hrůzu), kniha mohla být lépe napsaná. Smíchané páté přes deváté; a hlavně když píši horor, je zapotřebí dodržovat krátké kapitoly. U tohoto žánru/subžánru je to více než žádoucí, je to nutné! Velká škoda, že musím hodnotit tak nízko.

1 05.10.2024

Těžko srovnávat s knihami od jiných, žánrově shodných autorů a se současnou tvorbou, alespoň po roce 2000, když román Dračí zuby byl napsán v roce 1974. Jde o prizma roku 1974, nadto označovaný za prequel k Jurskému parku.
Kniha na mě nemá účinek; přešlapování na místě. Ano, příběh byl nenáročný, a to je pro mě hrob, potřebuji něco náročného na psychiku, něco, co mě stáhne a "nafackuje mi".
Mám ráda, když mě kniha unaví, četba je důrazná, vyčerpávající, téměř nekončící, když ji mám v hlavě a notnou chvíli rezonuje.
Hodnotu knihy Dračí zuby spatřuji v jejím nenadálém objevení v autorově pozůstalosti a v možné (!) návaznosti na Jurský park. Z tohoto důvodu ji musím ocenit, a to třemi hvězdami. Jde tedy o hodnotu sbírkovou, zasazení do reálií tvorby autorovy.
Čtenářský požitek to ale není, s ohledem na literaturu, kterou jsem četla, není tak oslovující a možná příběh není k Jurskému parku tak úplně prequelem (je pouze označován za prequel). Události v něm jsou vágní, jde o plochý, popisný příběh. Postavy nejsou vykresleny, chybí mi tam charaktery, které by vyzněly k příběhu a spolu s příběhem, které by zapadaly a určily by své místo a tímto i příběh.
Nesouzněla jsem s ním. Možná je to tím, že jsem včera dočetla knihu o 450 stranách, krásnou, dobrodružnou, s mystikou, akcemi a teď se mi dostala do rukou kniha o 250 stranách, která spíše potřebuje, než dává.
Těším se na neděli, až zase nějakou knihu otevřu nebo třeba začátkem příštího týdne. A to si nedám vzít. Potřebuji se začíst do 450 a více stránek (a souznít se situací, s hrdiny, s atmosférou).

1 23.09.2024

Tohle je neuvěřitelně strhující veledílo!
Vzácná soška inckého boha, incký idol, Duch inckého lidu, vytesán z meteoritu.
Rukopis: Pravdivé vyprávění mnicha v zemi Inků.
Cuzko.
Výpravné dějství je hutně napsáno.
Autor na nic nezapomíná; fauna a flóra, tolik potřebné pro navození atmosféry, jsou džunglí a autor jim věnuje přiměřený popis a poznatky.
"Umlknutí zvuků lesa a naprosté ticho" a vy jste prožívali každou část; za umlknutí zvuků lesa a naprostému tichu jsem zapomněla dýchat a sledovat svoji tepovou frekvenci vzhledem k tomu, že moje srdce zřejmě vynechalo jeden tep.
Za každým koutem číhající nebezpečí a smrt.
Napětí zesílilo v zápasu o holý život s pumami/rapami, černými kajmany a plazem.
Několik nepřátel; lidských i zvířecích. Nepřátelé mezi přáteli.
Akce střídá akci, napětí střídá napětí.
Nevýhodou pro mě bylo, že se mi akce později slévaly v jeden celek, takže jsem měla zmatek v dohodnutých strategiích, kdo kam šel, za kým, za jakým účelem, kdo s kým bojoval a zda může být/je při bojích účastna další osoba.
To jsem ale za pár okamžiků překlenula a nerušeně v četbě pokračovala dál.
Líbí se mi prokleněné čtení rukopisu s aktuálním příběhem. Rukopis je kusovitý, výprava se k jeho jednotlivým částem postupně dostává. Tužší nažloutlé stránky dávaly knize mohutnost, kratší kapitoly zase čtivost.
Samotný děj vás také nabudí k rychlosti a hlavně neodložitelnosti. V příběhu se vyskytuje mnoho jmen, ale ta není třeba si pamatovat, protože v příběhu rychle zanikají buď tak, že jsou to vedlejší osoby, anebo tak, že ač se jedná o hlavní postavy, záhy umírají.
Je to velice dynamické čtení a tato kniha nebude pro mě poslední od tohoto autora. Je to vzrušující zážitek a já četla vyšponovaná na každé slovo.
Knihu rozhodně doporučuji!

1 22.09.2024

Zajímavé a poutavé.
Identifikační předmět, a už se rozbíhá něco, co se nachází mimo lidské chápání, spíše co je v souladu s lidským popíráním.
Ztracen v čase.
Nová zkušenost v četbě - ve skutečnosti čas neplyne, ten je. Čas je neměnný, plyneme my, my se vyvíjíme. (A lhůta plyne?)
Samotná myšlenka cestování časem je nesmyslná a protože minulost není místo, nedá se do ní cestovat.
Plyneme do 14. století.
Je to hezky napsané, podrobnější, a to je jeden z důvodů, proč číst dál.
Michael Crichton je jedním z mizejících autorů, pročež je velká škoda, že nakladatelství a vydavatelství tuto skutečnost nereflektují a knihy mají za nedostupné.
Mám zkušenost, že starší knihy mají vyšší kvalitu, potenciál pro knihy novější, a čtenáři starší knihy vyhledávají.
M. Crichtona a M. Reillyho mi dokonce někdo na Databázi knih poradil. Dílo Koule od M. Crichtona není ani v knihovně.

1 15.09.2024

Autorka se od hororů posunuje k thrillerům, Co pozdější dílo, to pozoruji, že její tvorba je slabší horor, možná silnější odvar thrilleru. Nicméně ve strašidelných domech se stále udržovala na hraně hororu a z toho také dokázala vytěžit.
Příběh začíná lesem, těžkou provlhlou zemitou půdou, útěkem hlavní hrdinky.
I když se jedná o jinou/další sérii, autorka používá stejný scénář jako se strašidelnými domy. Duch se ale pohybuje venku. Hrdinka zůstává. Zčásti osamělá, nenechavá, sebevědomá, silná žena. A její bezprostřední podpůrce, tentokrát v ženských sukních.
Neznamená, že tam, kde se píše o duchovi, jde o duchařinu. Tady o duchařinu vůbec nejde, nejedná se o horor. Možná Darcy chce už také vybočit a nechce být pořád vytěžovanou autorkou hororu (zde připomínám Roberta McCammona, přestože jeho díla jsou mnohem propracovanější).
Nejedná se ani o povídku s hororovým nádechem, ale pouze fantasy povídku. Začátek bezvadný, ale potom už se to vezlo po rutině krátkých fantazijních povídek. Místy úsměvné.

1 08.09.2024