veronika4001 komentáře u knih

Tohle je neuvěřitelně strhující veledílo!
Vzácná soška inckého boha, incký idol, Duch inckého lidu, vytesán z meteoritu.
Rukopis: Pravdivé vyprávění mnicha v zemi Inků.
Cuzko.
Výpravné dějství je hutně napsáno.
Autor na nic nezapomíná; fauna a flóra, tolik potřebné pro navození atmosféry, jsou džunglí a autor jim věnuje přiměřený popis a poznatky.
"Umlknutí zvuků lesa a naprosté ticho" a vy jste prožívali každou část; za umlknutí zvuků lesa a naprostému tichu jsem zapomněla dýchat a sledovat svoji tepovou frekvenci vzhledem k tomu, že moje srdce zřejmě vynechalo jeden tep.
Za každým koutem číhající nebezpečí a smrt.
Napětí zesílilo v zápasu o holý život s pumami/rapami, černými kajmany a plazem.
Několik nepřátel; lidských i zvířecích. Nepřátelé mezi přáteli.
Akce střídá akci, napětí střídá napětí.
Nevýhodou pro mě bylo, že se mi akce později slévaly v jeden celek, takže jsem měla zmatek v dohodnutých strategiích, kdo kam šel, za kým, za jakým účelem, kdo s kým bojoval a zda může být/je při bojích účastna další osoba.
To jsem ale za pár okamžiků překlenula a nerušeně v četbě pokračovala dál.
Líbí se mi prokleněné čtení rukopisu s aktuálním příběhem. Rukopis je kusovitý, výprava se k jeho jednotlivým částem postupně dostává. Tužší nažloutlé stránky dávaly knize mohutnost, kratší kapitoly zase čtivost.
Samotný děj vás také nabudí k rychlosti a hlavně neodložitelnosti. V příběhu se vyskytuje mnoho jmen, ale ta není třeba si pamatovat, protože v příběhu rychle zanikají buď tak, že jsou to vedlejší osoby, anebo tak, že ač se jedná o hlavní postavy, záhy umírají.
Je to velice dynamické čtení a tato kniha nebude pro mě poslední od tohoto autora. Je to vzrušující zážitek a já četla vyšponovaná na každé slovo.
Knihu rozhodně doporučuji!

1 22.09.2024

Zajímavé a poutavé.
Identifikační předmět, a už se rozbíhá něco, co se nachází mimo lidské chápání, spíše co je v souladu s lidským popíráním.
Ztracen v čase.
Nová zkušenost v četbě - ve skutečnosti čas neplyne, ten je. Čas je neměnný, plyneme my, my se vyvíjíme. (A lhůta plyne?)
Samotná myšlenka cestování časem je nesmyslná a protože minulost není místo, nedá se do ní cestovat.
Plyneme do 14. století.
Je to hezky napsané, podrobnější, a to je jeden z důvodů, proč číst dál.
Michael Crichton je jedním z mizejících autorů, pročež je velká škoda, že nakladatelství a vydavatelství tuto skutečnost nereflektují a knihy mají za nedostupné.
Mám zkušenost, že starší knihy mají vyšší kvalitu, potenciál pro knihy novější, a čtenáři starší knihy vyhledávají.
M. Crichtona a M. Reillyho mi dokonce někdo na Databázi knih poradil. Dílo Koule od M. Crichtona není ani v knihovně.

1 15.09.2024

Autorka se od hororů posunuje k thrillerům, Co pozdější dílo, to pozoruji, že její tvorba je slabší horor, možná silnější odvar thrilleru. Nicméně ve strašidelných domech se stále udržovala na hraně hororu a z toho také dokázala vytěžit.
Příběh začíná lesem, těžkou provlhlou zemitou půdou, útěkem hlavní hrdinky.
I když se jedná o jinou/další sérii, autorka používá stejný scénář jako se strašidelnými domy. Duch se ale pohybuje venku. Hrdinka zůstává. Zčásti osamělá, nenechavá, sebevědomá, silná žena. A její bezprostřední podpůrce, tentokrát v ženských sukních.
Neznamená, že tam, kde se píše o duchovi, jde o duchařinu. Tady o duchařinu vůbec nejde, nejedná se o horor. Možná Darcy chce už také vybočit a nechce být pořád vytěžovanou autorkou hororu (zde připomínám Roberta McCammona, přestože jeho díla jsou mnohem propracovanější).
Nejedná se ani o povídku s hororovým nádechem, ale pouze fantasy povídku. Začátek bezvadný, ale potom už se to vezlo po rutině krátkých fantazijních povídek. Místy úsměvné.

1 08.09.2024

Dům nemá moc pěknou historii.
Spiritualisté.
Zaříkávači.
Rodiče Mary.
Přítomny jsou duchařské prvky, např. volně houpající křeslo, dětský pláč, kvílení, dusivé rozléhající se kroky na vrzající podlaze a schodech, práskající dveře.
Halucinace, vidiny, noční můry.
Nechoď se šílenci.
Strašlivé noci.
Seance.
Autorka má velký repertoár hororových námětů a tvůrčí vášeň.
Opět další z několika strašidelných domů od Darcy Coates, které doporučuji k četbě!

1 06.09.2024

"Do té části domu jste se vůbec neměla dostat."
Velká knihovna s tituly knih Smlouvy s mrtvými, Paranormální jevy a prokletí, Legendy, mýty a nadpřirozeno, Mrtví, kteří chodí a Kryptidové a okultismus.
Krev jako vedlejší produkt děsivé temnoty u Darcy Coates neznám.
Není to živé, není to přízrak.
Grimlock.
Červené dveře.
Trochu mě zmátlo, že Sophie s Josephem neřešila Rose už dříve.
Grimlock mi popisem filmově připomněl Vetřelce, knižně nápadně připomíná sérii od Darcy Coates Černá zima, stručněji pojednané v jedné knize.
Líbí se mi, že příběh končí uprostřed knihy, aby nanovo začal, resp. aby se nevzdal. Aneb, skončila jsem, aby to pokračovalo dál.
Jak se oba hrdinové poznávali, nabyli vůči druhému vnímavosti, všímavosti, vynalézavosti, a proto jisté dávky ohledu.
Okultismus, magie, kryptozoologie.
Sophie byla příliš všetečná, s ohledem na nebezpečí, které hrozilo, až nezodpovědná a nedalo se na ni spolehnout. Na druhou stranu měla štěstí.
Darcy Coates si hoví v pěstování bylin, psala o sobě, že má bylinkovou zahrádku; část své záliby zřejmě přidala do příběhu.
V příběhu autorka obsazuje duchy i zombie, a bez hrdinčiny/Sophiiny postavy by nebylo o co stát. Sophie, nepochybně, byla tmelem.
Nezkrotná Sophie.
Dávám plný počet a doporučuji k četbě.

1 26.08.2024

Autorka má působivý vypravěčský um, s knihou si výrazně vyhrála. Příběh hororově laděný je spíše fantastika notně prokládaná temnou atmosférou bytí i Ducha.
Duch je hlídač, ale hlídá Otec.
Fantasy se promítá do hororu. Přes proměnu člověka ve zrůdu, zrůdné bytosti stále řídí "člověk", ale vůči němu to není neodmítavá poslušnost. Domnívala jsem se, že hororové má být lešácké údolí, ale i tam vše pokrývá fantasy. Z místních zvyků a duchařských tradic se jeví úzká hranice mezi živými a mrtvými; příběh krásně jemně popisuje přechod mezi nimi.
Autorka krásně vypráví o proměnách v nadpozemském světě, o zmatku vesničanů, o jejich povídačkách, prokletí, o tom, že se "něčeho" bojí. Používá všechny prvky fantasy. Ohňové tance, čarodějnické rejdy, u kterých si mrtví Probuzení hledají živé se jeví hororově, ale je to pouze část temné fantastiky.
Příběh vyznívá jako boj, spíše střet, mrtvých s nemrtvými.
Ladné, autorka využívá každé chvilky, každého prostoru, aby zakomponovala ráz fantasy. V beletrii se fantazii meze nekladou. Ani na chvíli jsem se nenudila.
Ale horor? Horor to skutečně není.

1 16.08.2024

Obrazy ze života světců k nám promlouvají skrze fotografie převážně dětských maleb a kreseb. Text postihuje základní teorii; psáno je to malebně, půvabně a vstřícně každému čtenáři.
I hrubý náčrt/nákres/nárys v dětské malbě/kresbě pojímá v sobě detaily.
Řeč tvarů, barev, rozměrů a převažujících částí těla světce a jejich/jeho umístění v prostoru, symbolik, výraznosti, emocí, pocitů.
V obrázcích se odráží dětská fantazie, nevinnost, vnímavost a všímavost a bezprostřednost.
Promítají se různé výtvarné techniky: malby temperou, vodovými barvami, lepení (papírmaš), linoryt, kresba tužkou, tuší, tuhou, perem, pastelkami, objevila se i fotografie figurky světice z textilu a malování na sklo.
Škoda, že u obrázků nejsou uvedeny výtvarné techniky; někde to lze poznat bez dalšího, jinde je to obtížnější a mohu odhadovat.
Doporučuji hlavně kvůli krásným dětským obrázkům.

1 12.08.2024

Muzeum dokumentující válku na oslavu míru. Ares pro Irenu - bůh války na oslavu míru.
Zřizování nového muzea, které je na začátku ve stádiu hypotetických úvah, projektu, který Luise Brooksové svěřila Nadace a odbor kultury městské rady.
Pořád jsem musela přemýšlet nad tím, kdo byl on. Psalo se o něm, odkazovalo se na něj, ale žádné konkrétní jméno nezaznělo. Luisa ho znala, odkázal jí mnoho zápisníků a dalších svých sbírkových "věcí", aby vyprojektovala muzeum, jehož hlavním účelem bylo zabránit válce.
Zřejmě jím byl prof. Diego de Henriquez, ale k tomu jsem musela přečíst zadní listy.
Pokud jím byl on, kdo potom byla Luisa?
Procházíme jednotlivými sály, kde má být uložen vojenský/válečný arzenál. Každý předmět je připodobněn situaci a místu, ve které a kde byl využit a popisuje se jeho základní funkce spolu s tím, k jakému přesnému účelu byl využit.
Válka spojuje.
Zmizelé zápisníky o pachu zpoceného, zaprášeného, špinavého, o pachu smrti, ale i o vůních.
"Aby se člověk, když dojde do posledního sálu, dostal ven, musí projít celou trasu zpátky a znovu se shledávat se vším, co si myslel, že má za sebou."
Je to obtížnější četba už kvůli tomu, že autor nepopisuje skutečnosti, pouze pracuje se souvislostmi, zasazuje je časově do tématu a nemáte se k nim jak dostat, pouze ona osoba znalá faktů.
Dostáváte se k nim pouze skrze Luisiny příběhy a příběhy z dokumentací o lidech, o situacích; co "zaniklý" člověk, to příběh.
Jde o projektaci muzea s dokumentačním materiálem, konkrétním příběhem konkrétního člověka a dalších lidí se jmény položených časově a místně do událostí.
Autor používá hodně cizích výrazů, vojenských/válečných slov, výrazů používaných jinými společenstvími a kulturami a více významových slov.
Doporučuji.

1 11.08.2024

Zabití může počkat, alespoň na chvilku.
"Dědové" odjeli. Na stará kolena.
Iniciativní (a dominantní) Frank, role se prohazují.
Veselé, někde až rozmarné.
Stáří odkrývá humornou i bolestivou stránku života.
Klíčí obava o ztrátu svobody a důstojnosti, z čehož vyvěrá trochu manipulátorství a hra s lidskou povahou.
Snaha vzdálit se od stáří a souvisejícím omezením, které dusí a nejsou člověku vlastní, přestože se mohou zdát naléhavé a potřebné.
Nechat žít a nechat zemřít?
Frank de Selby aneb Frank Adams, skvělý průvodce životem jeho faktického (ne formálního) začátku a konce. Životabudič, přispěvatel.
Humoristický román využívající epizodickou kompozici a situační komiku.
Doporučuji pro náhled do nitra pocitů stáří.

1 09.08.2024

Horor z vesmírného prostředí jsem ještě nečetla. Zcela jednoznačně se s ním pojí prostorová omezenost a naléhavost, obojí související s kosmickou lodí.
Hranice prostoru, bezútěšnost situace, role hlavních postav a operativnost je to, co se mělo v příběhu formovat, co mělo vyniknout.
Líbí se mi autorčina slovní zásoba z kosmologie a kosmonautiky jako by ji používala běžně, protože zcela rutinně žije život ve vesmíru.
Našli Auroru, která je opuštěná?
Auroru, ztracenou luxusní vesmírnou loď o pěti set cestujících a sto padesáti členech posádky, plující nyní zde.
Připomíná mi to jeden film, ve kterém se příběh odehrál na moři, kde v lodi plavaly mrtvoly lidí důsledkem halucinací a viru, který způsoboval, že se z nich stávaly zrůdy. Knižně to připomíná knihu "Pod hladinou" od Darcy Coates.
Paradoxně "Mrtvé ticho" hodnotím hůře, i přesto, že hodnotně obsahově je o level výš než zmiňovaná Darcy, vzhledem k tomu, že autorka "Mrtvého ticha" umí lépe popisovat a využívá odborných termínů z kosmologie a kosmonautiky, což je oproti Darcy Coates přidaný kredit.
ALE!
Mezi "Nyní" a "Tehdy" není velký rozdíl, proto jsem měla problém s rozlišením a musela jsem listovat zpět, abych si připomněla, v jaké časové linii jsem. Postupně jsem si na to zvykala, a pak už jsem to jako překážku nevnímala, nicméně pro začátek je velice důležité správně uchopit "Nyní" a "Tehdy", aby v tom měl čtenář od počátku jasno. Obě veličiny musí být něčím odlišné (časově, prostorově, postavami apod.), aby si čtenář včas mezi nimi uvědomil rozdíl a v dalších kapitolách (při dalším čtení) ho vnímal.
Text nemusel být tolik zhutnělý, mohl obsahovat více kapitol, mohl být více rozvláčnějsí, je "nacpáno" hodně informací do malého prostoru. Tím, že je příběh zhutnělý a není úplně rozlišeno mezi "Nyní" a "Tehdy", působí chaoticky.
Vzpomínky VT na dětství a prožitá traumata bych oddělila tak, že bych jim dala vždy jednu kapitolu, aby bylo přehledně znát, čemu musela v dětství čelit a z čeho traumata plynou. Nebo bych je oddělila od ostatního textu hvězdičkou, případně samostatnými, notně oddělenými odstavci. Rozhodně bych je však stavěla samostatně.
Zdá se mi, že se autorka nechtěla více rozmáchnout. Autorka má příběh v hlavě, je jednolitý a takhle jej podává i čtenáři, jinými slovy - základní údaje o tom, zda se hrdinové nachází ve své "mateřské" lodi nebo na lodi Aurora, autorka přehlíží jako zbytečné, pro čtenáře, pro orientaci v příběhu, ale podstatné a veledůležité.
Autorku příběh doslova pohltil, a na to by si měl dávat pozor každý autor - nezapomenout na čtenáře (pro koho píšu?, píšu pro sebe?, píšu pro čtenáře?, případně, pro jakou skupinu čtenářů?, má to být monolog?)! Autorka například píše: ..."Po vší té práci a stresu, které jsme museli vynaložit"... Ale vy to tam nečtete! Po jaké práci? Po jakém stresu? Autorka tu práci a ten stres nedala na papír! V hlavě mohla mít krásný příběh, ale mám pocit, že my ho ve vší komplexnosti nečteme! Něco, co měla v hlavě, nedala na papír, a přitom to mohlo být zajímavé, protože to mohlo krásně doplnit ono hororové, které se tam vyskytuje jen v malých, mezerovitých dávkách. Stres z čeho? Z akcí? Jakých akcí? Vždyť se čtenář nedozvěděl, o co jde! Autorka zřejmě byla tak ponořená do psaní, že zapomněla na čtenáře!
Nezbývá mi jinak, než ji ohodnotit třemi hvězdami, jako někteří čtenáři. Bohužel, potencialitu to mělo; chtělo to více informací a dát těmto informacím prostor, být rozvláčnější, více rozebrat, být pátravější, hloubavější a hladovější po akci.

1 06.08.2024

Rozmanité přírodní národy se svými tradicemi a způsobem života.
Afrika, Asie.
Žijí zde desítky kmenů, které poznáváme.
Důležité jsou jejich typické fyzické vlastnosti, zdobení a tělesné zvláštnosti.
Některé kmeny se ovlivňují navzájem, některé jsou přátelské, jiné naopak. Čím více se vzdalujeme prvnímu (civilizovanějšímu) kmenu (čím hlubší a divočejší příroda), tím je těžší dále postupovat a setkat se s dalšími (divočejšími) kmeny. Nepustí vás tam nejen kvůli neprostupnosti přírody, ale kvůli stále více nebezpečnějším kmenům.
Zdobí se šperky, bolestivým tetováním, malováním, potíráním máslem, věcmi běžné potřeby/spotřeby.
"Tetování je bolestivé a toho, že jizvy vystoupí nad okolní kůži, se prý dosahuje sypáním popela do čerstvých ran." (kmen Karů)
Některé výstupky kůže jsou hodně vysoké (1 cm).
Ozdoba = hrdost, identifikace s kmenem.
Ženy z kmene Mursiů si do spodního rtu vkládají terakotové talířky, čím zdobnější talířek, tím je dražší žena. Totéž platí o ostatních s nimi sousedících kmenech.
Odlišný způsob života je nacházen v odlišném zdobení (zastrkávání šourků a omotávání listem, kosti zastrčené do nosu) a uctívání rituály (usekávání článků prstů, ženská obřízka).
Co na to říci?
Lidský úděl?
Knihu doporučuji kvůli stručnému a výstižnému textu a hlavně kvůli fotografiím, na kterých si dal autor záležet, a které knihu "dělají".

1 23.07.2024

Mapy mají svoji krásu, zvláště letité (historické, dějinné?), zkoumající povrchy způsobem, jakým se utvářely.
Jsou mapy mnoha verzí, rukopisné, tištěné. Klaudios Ptolemaius - první velký kartograf na světě.
Mýty, zvané Alexandreidy byly poměrně přesné ve svých popisech některých národů, míst a událostí.
Je důležité sesbírat všechny materiály o Arábii.
Je Omanum Emporium Ubár?
Proč vědci nebrali Ubár vážně?
Toto město nebylo na Ptolemaiově mapě. Přesto tam bylo od začátku, jen pod jiným jménem a na nesprávném místě.
Je Iram Ubár?
"Kdokoli nalezne Ubár nebo do něj vstoupí, strachem zešílí."
Vyhledání cesty do Ubáru na mapě předznamenávaly důkladné přípravy.
Je to cestopisné a velice poznávací, ale chyběl mi tam drive. Je pravda, že jsem kolikrát vypadávala z orientace a nemohla se rozpohybovat k další četbě. Organizace výpravy do Ubáru byla zdlouhavá, nešlo mi do toho zapustit kořeny, nemělo to pro mě výzvu, ačkoliv kniha samotná není špatná, jen si myslím, že nemá náboj na delší četbu. Knihu řadím k dokumentární literatuře, zpracovává události dějinných i současných a vědeckých materiálů. Je to teoretická faktografie.

1 29.06.2024

..."Až objevíte svou historii."
Sierra Leone.
Odlétáme.
Prožít svůj minulý život, vrátit se tam, odkud to začalo a kde to skončilo.
Zvolíte stejnou cestu a prostředky.
Upřímně? Těžko říct.
Na začátku mě to hrozně bavilo, ale jak šla kvalita příběhu vzdušnou čarou směrem dolů, knihu jsem začala odkládat, až jsem ji úplně odložila, i když jsem si myslela, že ji jenom položím a třeba se k ní ještě vrátím. Nevrátila jsem se. Přitom začátek měl velkou potencialitu.
No nic, čekají jiné knihy.

1 26.06.2024

Kniha menšího formátu, která se četla poměrně dobře.
Hora Mount Hess, vysoká 3639 metrů.
Je k ní dobrý přístup z dálnice Denali směřující k jihu, ale je to terén pro zdatné turisty, protože vede nádhernou divokou krajinou, aljašskou divočinou.
Unikátní cesta jako výzva.
Jenže zabil, i když zabít nechtěl.
"Nikdy nepodceňuj inteligenci grizzlyho. Jsou zlí, jsou to zabijáci od přírody, ale nejdůležitější je, že umí myslet.
Mrtvé ticho.
Je pronásledován.
Jedná se o příběh s pravdivými skutečnostmi, proto není významově a stylem vyprávění příliš nadnesen.
Čtení o horolezci, který je dobrodruhem výpravy, jejímž členem je pouze on sám, doporučuji.

1 22.06.2024

(SPOILER) Kratší výpravný román.
Když jsem četla, příběh byl jako promítaný film, který jsem ale předem neviděla. Možná se na něj podívám, abych mohla srovnávat.
Mochileros.
Výlet do džungle.
Šli pěšky a pluli vpřed, poté se vrátili a zase šli pěšky dál, chvíli pluli, uvažovali, zda se vrátit, někdy se rozdělili po dvou, někdy šli a pluli tři, čtvrtý se k nim přidal, zase rozmýšleli, zda pokračovat nebo se vrátit a nakonec se rozdělili po dvou s tím, že dva budou pokračovat a dva se vrátí.
Očekávala jsem více popisu přírody v džungli, zatímco vypravěč ve svém vědomí řešil, kdo s kým vychází a nevychází. Když se ale do příběhu zahryznete, zjistíte, že je to důležité (a možná by vás to provázelo taky).
Kevin a Yossi - ti putovali dál.
A pak byl ve většině příběhu jen Yossi.
Nic bych na příběhu neměnila. Byl úžasně napsán a já si ho plnými doušky užívala.
Jako film jsem si dokázala příběh představit, možná, že kniha byla pro tento účel napsána. Ať tak či onak, v knize to byl krásný příběh, hezky vykreslený, prožitý se všemi strastmi a se vším krásnem, co džungle poskytuje.
Dojít do cíle.
Přežít.
Překonat nástrahy.
Důležité jsou fantazie jako únik z reálného světa.
A víra v Boha.
Bohužel, na psychiku to nestačí, Yossi si začíná pomáhat jinak. Přichází o rozum, blouzní. Zavčas se ale napomene, zdravý rozum je smysluplné si ponechat.
Musí se dát dohromady.
Přes nehostinnost přírody a všeho živého a neživého to vyžaduje ohromnou psychickou sílu. Nedostává se odhodlání, ale musí.
Román je krásně napsán způsobem, aby si ho čtenář vychutnával, přestože namísto detailnějšího popisu přírody nastupuje velekrásný popis atmosféry, a to je pro tento účel víc.
Prožít to.

1 17.06.2024

Dokonce bez ohledu na anotaci se vždy na živé mrtvé, neživé či zombie moc těším.
Dnes jsou zombie nedílnou součástí popkultury. Netušila jsem, že otcem zakladatelem zombie žánru, spíše podžánru, byl George A. Romero.
Kvůli čemu se mrtví vrací? Co v nich vyvolává oživení?
V krátkých povídkách nejsem na živé mrtvé zvyklá, námětu zombie dávám přednost v románech, přesto je jako celek krátkých novel hodnotím kladně. Trochu mi tam zaznívá, že povídky byly sesbírány kvůli autorům, nikoliv pro příbuznost zombie témat.
Škrcení na ně nefunguje. Asi proto, že nedýchají... (?).

1 08.06.2024

Tato kniha mě zaujala dřív, než jsem si přečetla předehru. Anotace nabízí něco jiného než obálka. O to zvědavější jsem byla, a modlila se, aby příběh byl alespoň trochu o tom, co vidím na obálce.
Musela jsem si vygooglit Jeremyho Ironse (viz str. 37 knihy), abych měla představu pro dr. Corvuse.
Duch La Llorony, Naříkající ženy. Příběh odkazuje k filmu, který miluju a je vidět, že La Llorona "je schopna" prostoupit i do zdánlivě jí se netýkajících částí. La Llorona tedy oslovuje; možná tím, že mohla být skutečná, anebo se jedná o oblíbenou duchařinu, která je výplodem fantazie, převzatou více částmi filmového a knižního světa. Příběh pokračuje dál.
Jeden z největších nálezů fosilie tyrannosaura (rexe) v dějinách?
Slavný tyrannosaurus ve Fieldově muzeu?
Tenhle musí mít desetinásobnou cenu.
Tyrannosauři byli opeření?!
Zatím šlo jen o teorii, se kterou přišla před pár lety skupina mladých paleontologů v muzeu.
Teď mají příležitost.
Fosilie. Nejdokonaleji zaznamenaná fosilie.
Araukárie, obří magnólie a sykomory, metasekvoje, obrovské palmy a obří kapradiny.
Kachnozobí dinosauři, edmontosauři, anatotitiani, triceratops, alamosaurus, deinosuchus, leptoceratops, ankylosaurus, nanotyronnosaurus, torosaurus, quetzalcoatlus, purgatorius, ornithomimus, troodon, struthiomimus, centrosaurus, oviraptus, coelophysis.
Názvy dinosaurů mě dostaly.
Mnoho pachatelů doufá, že najde jednu jedinou věc.
Za pachateli jsou ještě větší pachatelé a za každým zájmem jsou peníze. A život každého.
Možná, že nakonec nejde o fosilii tyrannosaura (rexe), za kterou se každý sápe a má být oním strhujícím nálezem. Možná jde o něco mnohem většího.
O Venušiny částice nákazy.
Román určitě není obdobou Cesty do pravěku. Doporučuji ho kvůli akčnosti, napětí, strhující poutavosti a hlavně kvůli tomu, že nepracuje pouze se vžitými názvy druhohorních (křída - jura) živočichů, proto můžete nalézat, objevovat, zjišťovat. Tohle byl pro mě potenciál knihy, byť beletristické.

1 05.06.2024

Diablo Mesa.
Na jeho okraji by se mělo vyskytovat přechodné tábořiště Pueblanů staré tisíc let. Zároveň tu stála i španělská strážní věž, takže by zde mohla být historická pohřebiště. Podle zákona je nutné určit, jestli se jedná o hrob...
Douglas Preston, Lincoln Child, James Rollins, Dan Brown, i náš Alec Palmer se čtou lehce a snadno se do nich pohroužíte, proto četba s nimi rychle ubíhá a kromě toho neztrácíte tempo.

1 26.04.2024

Pembridge Barrow - pohřební jáma ve Walesu s ostatky Boadicey, anglické královny z 1. století.
Ale tady jde o něco většího.
Jde o skutečnou hrobku prvního faraona, krále Narmera, který sjednotil Horní a Dolní Egypt. A s hrobkami, jak známo, je vždy spojena kletba.
Zaujalo mě prostředí Suddu s dlouhými šlahouny hutných a těžkých rostlin, bahnem, zemitým, vodnatým a syrovým vzduchem, které poskytuje ne zcela bezpečné zázemí pro nalezení samotné hrobky.
Ostrakon je klíčem k největšímu archeologickému tajemství v dějinách, který spočívá v nálezu hrobky, kde je ukryta koruna sjednoceného Egypta.
Nejprve nevábný Scudd s perspektivou nalezení hrobky a potom nalezení hrobky a kletba provázaná s Jennifer.
Náměty, které Lincoln Child uchopuje jsou mi cizí, ale zároveň velmi přitažlivé a autor zřejmě musel prokázat jistý přehled, protože co kniha, to tenhle polytematický skvost, který autor dokáže uchopit způsobem, jímž vytvoří zajímavý příběh. Lincoln Child, Douglas Preston, James Rollins, Dan Brown, možná Wilbur Smith. Doufám, že k nim patří další, kteří mají stejný repertoár a já je budu už jen nacházet a jejich tvorbu si užívat.

1 22.04.2024

Je v rodině nějaká nemoc?
Potřebovala bych vědět rodinnou anamnézu.
"Podle Starých Keltů existují místa, ve kterých je vzdálenost mezi naším světem a záhrobím kratší než jinde. Propustná místa."
Overtoun a starý most za ním; most, který se tyčí nad roklí zámečku Overtoun House je místem psích sebevražd.
Příběhu hodně pomohlo, že vycházel z pravdivých skutečností; jedná se o tři dějové linie, ke konci na sebe navazující a propojené v jedno dějství.
Za námět hororového žánru a vcelku dobře pojatý scénář, který mísí keltskou mytologii navázanou na historické místo tragických událostí s profesí a problémy současného života novinářky Avy a její rodiny, hodnotím knihu velice kladně.

1 30.03.2024