veronika4001 komentáře u knih

Začíná to slibně, ale příběh odvisí z historického děje, roku 1857. Tam je začátek, tam začínají problémy současnosti.
Autor používá odlišné kultury a vrstvy moci (kasty, OSN), a spojuje je, proto v příběhu nevyznívají nadneseně, ale naopak působí přirozeně.
S nadpřirozenými rákši mi autor připomněl Barbaru Erskine. Chvílemi jsem viděla podobnost s Ruinami (Scott Smith).
Temné bytosti, temné síly jako celá temnota, jsou v příběhu přiléhavé. Samotný příběh má románovou strukturu (dějová komplikovanost, četné odbočky, větší množství postav, jevů, událostí, typický důraz na hrdinovu psychologii nebo četné epizody apod.). Temnota je hluboká, širá, je všude, dostává se k čtenáři pomalu a je plíživá; miluju, když ji mohu cítit a nechat se jí ve vlnách unášet od konečků po kořínky.
Je to krásně tajemné, prodchnuté dálkou - Indií, Pákistánem, bengálštinou, hinduismem.
Bohyně Kálí. Oddaní služebníci bohyně Kálí.
Pohybuje se to plavně, stín mezi stíny.
Výpravný román s výraznými mysteriózními prvky okultismu, magie, s tmářstvím, iracionalitou.
Od začátku četby se otevírá pravda, není to příběh se shocking závěrem.
Doporučuji těm, kteří mají rádi dobrodružné horory.

23.08.2024

Horor z vesmírného prostředí jsem ještě nečetla. Zcela jednoznačně se s ním pojí prostorová omezenost a naléhavost, obojí související s kosmickou lodí.
Hranice prostoru, bezútěšnost situace, role hlavních postav a operativnost je to, co se mělo v příběhu formovat, co mělo vyniknout.
Líbí se mi autorčina slovní zásoba z kosmologie a kosmonautiky jako by ji používala běžně, protože zcela rutinně žije život ve vesmíru.
Našli Auroru, která je opuštěná?
Auroru, ztracenou luxusní vesmírnou loď o pěti set cestujících a sto padesáti členech posádky, plující nyní zde.
Připomíná mi to jeden film, ve kterém se příběh odehrál na moři, kde v lodi plavaly mrtvoly lidí důsledkem halucinací a viru, který způsoboval, že se z nich stávaly zrůdy. Knižně to připomíná knihu "Pod hladinou" od Darcy Coates.
Paradoxně "Mrtvé ticho" hodnotím hůře, i přesto, že hodnotně obsahově je o level výš než zmiňovaná Darcy, vzhledem k tomu, že autorka "Mrtvého ticha" umí lépe popisovat a využívá odborných termínů z kosmologie a kosmonautiky, což je oproti Darcy Coates přidaný kredit.
ALE!
Mezi "Nyní" a "Tehdy" není velký rozdíl, proto jsem měla problém s rozlišením a musela jsem listovat zpět, abych si připomněla, v jaké časové linii jsem. Postupně jsem si na to zvykala, a pak už jsem to jako překážku nevnímala, nicméně pro začátek je velice důležité správně uchopit "Nyní" a "Tehdy", aby v tom měl čtenář od počátku jasno. Obě veličiny musí být něčím odlišné (časově, prostorově, postavami apod.), aby si čtenář včas mezi nimi uvědomil rozdíl a v dalších kapitolách (při dalším čtení) ho vnímal.
Text nemusel být tolik zhutnělý, mohl obsahovat více kapitol, mohl být více rozvláčnějsí, je "nacpáno" hodně informací do malého prostoru. Tím, že je příběh zhutnělý a není úplně rozlišeno mezi "Nyní" a "Tehdy", působí chaoticky.
Vzpomínky VT na dětství a prožitá traumata bych oddělila tak, že bych jim dala vždy jednu kapitolu, aby bylo přehledně znát, čemu musela v dětství čelit a z čeho traumata plynou. Nebo bych je oddělila od ostatního textu hvězdičkou, případně samostatnými, notně oddělenými odstavci. Rozhodně bych je však stavěla samostatně.
Zdá se mi, že se autorka nechtěla více rozmáchnout. Autorka má příběh v hlavě, je jednolitý a takhle jej podává i čtenáři, jinými slovy - základní údaje o tom, zda se hrdinové nachází ve své "mateřské" lodi nebo na lodi Aurora, autorka přehlíží jako zbytečné, pro čtenáře, pro orientaci v příběhu, ale podstatné a veledůležité.
Autorku příběh doslova pohltil, a na to by si měl dávat pozor každý autor - nezapomenout na čtenáře (pro koho píšu?, píšu pro sebe?, píšu pro čtenáře?, případně, pro jakou skupinu čtenářů?, má to být monolog?)! Autorka například píše: ..."Po vší té práci a stresu, které jsme museli vynaložit"... Ale vy to tam nečtete! Po jaké práci? Po jakém stresu? Autorka tu práci a ten stres nedala na papír! V hlavě mohla mít krásný příběh, ale mám pocit, že my ho ve vší komplexnosti nečteme! Něco, co měla v hlavě, nedala na papír, a přitom to mohlo být zajímavé, protože to mohlo krásně doplnit ono hororové, které se tam vyskytuje jen v malých, mezerovitých dávkách. Stres z čeho? Z akcí? Jakých akcí? Vždyť se čtenář nedozvěděl, o co jde! Autorka zřejmě byla tak ponořená do psaní, že zapomněla na čtenáře!
Nezbývá mi jinak, než ji ohodnotit třemi hvězdami, jako někteří čtenáři. Bohužel, potencialitu to mělo; chtělo to více informací a dát těmto informacím prostor, být rozvláčnější, více rozebrat, být pátravější, hloubavější a hladovější po akci.

06.08.2024

Segedín, Maďarsko.
Hrobka Attily, Biče Božího.
Primárně nejde o hledání hrobky hunského krále Attily, přestože si její nalezení vytyčili jako cíl. Je to pouze součást stejně jako vyhledávání a zjišťování obsahu podzemních komor, které tvoří celý komplex Attilova pokladu.
Skládačka pomocí latinských insignií a zkoumaných výbojů Attily.
5 komor.
Kopání v podzemních kryptách je poznávání Attilova výbojného života, které získávají jednotlivými insigniemi u nápisů, hledáním dalších míst (hrobek Attilových bojovníků) a skrze Attilovy pozůstatky, které mají plynout do muzea. S každým Attilovým pokladem a insigniemi se reálně posunují vpřed se získáním nových informací, ale současně se pohybují zpátky v čase jeho životem.
Kdyby byl román propracovanější, měl více techniky, popisoval by know how a nebyl by jen o akci a reakci, byl by čtivější.
Četba to nebyla špatná, možná to mohlo být více pružnější, dynamičtější. Možná do toho přidat více faktografie, aby příběh byl v reáliích provázanější a navazující v souvislostech, protože v některých ustanoveních měl příběh potenciál převyšovat a chtělo to bližší poznání a vysvětlení. Přece jen honba za hrobkou krále Hunů by tomu měla více odpovídat. Do budoucna určitě více napětí, akce, dynamiky, větší spád a neočekávaného, více haló efektu, na druhou stranu také více faktografie, promyšlenosti a dusivé atmosféry (nezvratnosti situace).
Líbí se mi pointa - nalézáním komor nalézají informace o králi Attilovi a vědecky se posunují. Současně brojí proti jeho pobočníku a pobočníkovým hráčům.
Přes výtky hodnotím tuto beletrii kladně, a to jako cestu výbojů hunského krále Attily a její vědecké poznávání. Kam jinam a jakým způsobem by se vědci posunovali, než hledáním, studiem v praxi a bojem vůči nepříteli (i nepřítel je zkušenost, zvláště ten posunuje)?

28.07.2024

Nejvodnatější a nejdelší řeka Amazonka s absolutně největším říčním ostrovem, který je velký jako celé Švýcarsko.
A ta pro ni typická vegetace a pralesní zvířata!
Manaus je pralesní metropole a největší město Amazonie ležící v samotném srdci amazonských deštných pralesů.
Knihu pojímám jako pozvánku do Amazonie, vzhledem k tomu, že se jedná o knižního průvodce, v němž autor seznamuje se zdejší kulturou, vybavením měst, dopravními, ubytovacími a jinými možnostmi.
Kniha obsahuje, bohužel, jen pár barevných fotografií, více černobílých, ale jinak se domnívám, že obrazové dokumentace by měla obsahovat o hodně více. Barevné fotografie v cestopisech ukáží mnohem více, než samotný text, přestože se bez popisu neobejdou.
Pokud jde o průvodce, jedná se o knihu časově omezeného trvání, proto ubytování, doprava včetně busových linek konkrétních čísel, nelze považovat za správné bez dalšího ověřování, stejně jako hotely, penziony, muzea, divadla a možnosti lidských průvodců.
S ohledem na fotografie, kterých je nedostatečné množství a navíc, z nichž jsou v převaze černobílé, dávám čtyři hvězdy.
Co je důležité říci je, že knihu jsem doplnila videem, protože tato kniha není moje jediná, první a doufám ani poslední, kterou jsem o Amazonii četla.

15.07.2024

Kniha je staršího data, přesto...
Kniha je studiem amazonských řek v oblasti Venezuely.
Pralesy pod pohořím Neblina.
Jinými slovy dostat se do pohoří Neblina přes dlouhou řeku Bariu, která má mnoho ramen, na kterou/na něž navazují další řeky (známější, neznámé, nové, ale také žádné a řeka se ztrácí), je cíl.
Upřímně, jsem nadšená, že máme mezi sebou Čechy, kteří takhle cestují a zanechávají za sebou poznatky, a domorodé obyvatelstvo, které si odnáší poznatky na Čechy.
Nejslavnější venezuelské pivo z pivovaru, který založil český sládek Roubíček?
Divila jsem se.
Řeka Orinoko.
Dokonce na str. 26 vidím náčrt peřejí Atures a Maipures na Orinoku ve Vrázově deníku (Archiv Ministerstva kultury ČR).
Přírodovědecké expedice s dlouholetým projektem Moravského zemského muzea v Brně zkoumající horní tok Orinoka a jeho přítoky v oblasti mezi San Fernandem de Atabapo a Cerro Yapasanou (poslední expedice v roce 2001)?
Jde také o důvěrnou znalost místa; kdyby výprava do Venezuely a ve Venezuele znamenala "autorovo poprvé", nebyla by psána tak, jak je napsána.
Z toho čiší autorova znalost možného průchozího prostředí, jeho podmínek, fauny, flóry, obeznámenost s dalšími místy.
Rio Apabapo je nejkrásnější řeka Amazonie?
Řeka Guaima.
Tato řeka bude možná výpravu doprovázet až k samotnému pohoří Neblina. Ne, není to tak.
Následuje řeka Maturacá.
V Příloze VI se mi líbilo vysvětlení bifurkace řeky Orinoko.
Autor je určitě skvělý malíř a kreslíř, ale do knihy plné autentických fotografií se jeho malby/kresby nehodí. Kde si nevystačil s fotografiemi, tam maloval. Kresby/malby jsou pěkné, ale namísto nich bych uvítala fotografie, které jsou autentičtější a přiblížily by krajinu více.
Je to velice dobrodružné (prales je všudypřítomný) a takové chytlavé. Autor používá odbočky do historie.
Kniha je studiem řek v deštných pralesích venezuelské Amazonie, jejich ústí, ramen, úžlabin, soutoků, zákrut, pramenů, koryt, kaňonů, lagun apod.
Autor je cestovatel a dobrodruh.
Knihu bych z hlediska obsahu nazvala "Poznávací cesta do venezuelské Amazonie", protože ačkoli bylo cílem doplavit se (někdy dojet, někdy dojít) do pohoří Neblina, kam se nikdo přes řeku Bariu nedostal, nejdůležitější je cesta do místa určení, protože tady se poznávají bifurkace řeky/řek, aneb počátky nových řek, které vznikají rozdělením stávajících.
Proč?
Protože se nechtěli ztratit. Cesta do Nebliny byla z hlediska zkušeností autora cesta nepoznaná a neprobádaná, pokud šlo o řeku Bariu.
Znali důvěrně místa ve Venezuele, ale ne tohle.
Jaké řeky/toky tam vedou? A to je ten problém. Řeky si razí nové a nové cesty.
Díky této knize můj čas běžel jako o závod. Přes malůvky dávám pět hvězd, protože text je velice poutavý a fotografie jsou jeho obohacením.

03.07.2024

Příběh napsaný na základě skutečných událostí Tsava pohledem 19. století.
Na pravdivý příběh jsem se těšila, Patterson ujišťoval, že nic nezveličoval, a že naopak se mnohé snažil potlačit, umenšit, význam snížit. To, co prožil ve skutečnosti, bylo horší a přesahovalo by to kapacitu knihy.
Nejvíce mě zaujala stavba železniční tratě, ryze manuální, bez těžké techniky, za plného soustředění, ale bez hlubších schémat a plánů a promyšlených postupů; jen za to, co poskytla divočina a co se mohlo nazvat materiálem, ale i překážkou v tvrdé manuální práci.
Nejprve bylo zapotřebí nastolit disciplínu tamního domorodého obyvatelstva, což nebylo lehké s ohledem na odlišný styl života, odlišné vyznání náboženství a kultu rozmanitých skupin a vrstev. Proces výstavby tratě se upravoval podle podmínek divočiny a námezdní pracovní síly.
Mohu říci, že film Lovci lvů jsem musela shlédnout a dodat tomuto pravdivému příběhu správnou atmosféru a tím si ho zacelit.
Jediné, co mi v knize vadilo, byl rozměr kapitol, ačkoliv si plně uvědomuji, že se jedná o výpravu a tedy o záznam událostí v čase, ve kterém byly sepsány, jak postupně přicházely. Tento příběh nemohla žádná kapitola zkrátit nebo uměle prodloužit; většinou vývoj událostí kulminoval pomalu, stále jsem si musela připomínat, že tohle není beletrie a jedná se o 19. století, proto vzrušení bylo trochu přízemní a tušené, nicméně tohle napětí, vzrušení a hlavně strach by možná ne každý chtěl prožít ve svém reálném každodenním životě.

06.03.2024

Nejprve to byl starší a tajemný Velký bratr.
Přestože je jeho chování nijaké, podivné, někdy silácké, někdy křehké, nevyzpytatelné, všichni k němu vzhlíží. Upoutává pozornost. Je v depresích, působí, že neví, co chce, točí se v začarovaném kruhu. Neví, kam patří, anebo ví, ale je to nereálné. Oba bratři svobodní svojí duší se v určitých okamžicích vrací. Mladší prodělává běžný vývoj. Starší bratr je "těžkomyslný", zádumčivý, charakteristický životním stylem, výrazným typem osobnosti s psychopatickými sklony. Prohlubuje se u něj neléčený depresivní duševní stav a ten berou všichni, že k němu patří a zřejmě si říkají "je takový jaký je a berme ho podle toho". Nikdo neví, co udělá příští minutu, jak se zachová a nikdo z něj nemá strach (!). Čili je plně začleněn. Je to příběh nebývalé cesty - proměny staršího bratra.

14.02.2024

Přívětivé uvítání čtenářů od Stana Leeho na úvod. Otec a Nia, rodič a dítě, učitel a žák. Reminiscence do dětství. Cameron, který prozkoumává Erijské jezero, protože chce být úspěšný.
Mají Cameron a Nia něco společného?
Jezero Erie je tajemné se záhadnými lodními vraky, pohřešovanými osobami a nevysvětlitelnými elektrickými bouřemi. Samota, odevzdanost a spalující energie.
Mimozemský virál.
Kyberkeneze, která zesiluje. Tajemství už nejsou tajemstvími. Dostává pod kontrolu virtuální svět, reálný svět se ztrácí. O jaké míře postižení kyberkenezí můžeme hovořit? Čím víc se ztrácí skutečný svět, tím víc má ten virtuální pod kontrolou. Prvně boj a potom spolupráce. Může se stát z živého člověka avatar (vrhá avatar stín)? Vytrácí se mechanika a automatické napojení na elektroniku nastává v mysli jednoho člověka.
Jste virál; cítíte, jak vás fotí, sledují, nahlíží na vás. Všechen virál máte v sobě a jste virálem pro virální prostředí. Je to ohlušující, přitěžující až panické. Přesto využitelné. Mysl, která skenuje, chytrá čočka v oku, celé tělo virálně sonduje a očekává přísun dat ze všeho, co data má. Všichni jakoby byli robotičtí. Víte, kdo co má v mobilu, jakou a komu odesílá sms, e-mail, bez toho, abyste mu do mobilu nahlíželi. Vy víte a oni vědí. Virální manipulace a zneužití myslí. Zneužití člověka umělou inteligencí. Vše je "chytré". I tělesné implantáty, které zvyšují IQ, měří tuky a cukry v těle, krev, hormony apod. Ti, co sledují jsou rovněž sledováni. Některá tajemství jsou ale tajnější a mnohem hlubší, než internetový život. A internetový život nám nechává mnoho prostoru pro budování svého vlastního digitálního světa. Moc internetu je v lidech, ne v technice. Prozatím, zdá se, je nejvyšší vědátorská inteligence (uvědomělá vědátorská inteligence) ta lidská.
Lidé, avataři, androidi, boti. Je v digitálním světě tohle celé AI? I sofistikovaná AI je omezenější než lidský mozek, když se dostanete za hranici jejích naprogramovaných reakcí.
Přesto je umělá inteligence jako lidé - vytváří. Některé druhy jsou propracovanější, vybavenější, mají více možností, jsou nebezpečnější.
Přítomnost není jen chytrá, je inteligentní. A tato inteligence umožňuje reminiscenci v lidech, v času, kdy se prožitky vracejí do budoucnosti. Je minulost skutečná? Vrátil se opravdu do svého dětského těla? Nejde jen o živé lidi a mrtvé lidi, ale jde i o lidi z filmů skutečné a fiktivní. Ti všichni sehrávají roli umělé inteligence. Digitální lidé, digitální hlasy. Je člověk se svou umělou inteligencí portál, který je schopen se napojit na vyšší umělou inteligenci?
Knihu doporučuji pro silnou akčnost, vzhledem k tomu, že nejsem čtenářem sci-fi, nevím, zda je akčnost pro tento žánr typická, ale tady je to velice žhavé a dobře načasované - ne, že nevíte, co bude na další stránce, ale ani nevíte, co bude na dalším řádku. Nevíte, co čekat, a to je asi na tom to nejlepší, protože se necháváte unášet vzhledem k námětu, k jakému umělá nebo superumělá inteligence patří.
Obálka knihy? Když víte, o čem je obsah, obálka je dokonalá. Je to science-fiction/dobrodružná kniha, nabitá akcemi a umírněnými hororovými prvky.

21.05.2023

(SPOILER) Nini. Jak bohatou imaginaci mají děti. "Tatínek odjel do Boží země." Taková bujná představivost. Bella je zvláštní dítě, o čemž je přesvědčená její matka Veronica a pomalu o tom začíná přesvědčovat i své okolí. Matka stále přikládá věrohodnost tomu, co Bella tvrdí. Nini je možná dětský duch, ale jde o synonymum se slovy "hřmět" a "vyděsit", anebo je to schizofrenie, která je součástí rodinné anamnézy. Manžel Veronicy má pracovat jako letec v Diamond Corporation, v budově, která má mít 22 poschodí. Ve skutečnosti jich má 15.
Belle moc nerozumím, je opředená záhadou, mluví útržkovitě, v hádankách a člověk si musí domýšlet. Nerozumí jí ani její matka Veronica. S ohledem na nezvěstného manžela Veronicy je vedeno policejní vyšetřování.
Kdo je Nini?
Kdo je Bella?
A kdo je Veronicin manžel Micah?
A kde je?
Podvádí Veronicu? To je až to poslední...
Boží země je Boží kraj, a to jsou lesy na severu Wisconsinu. Tam nefunguje nikomu mobilní signál... Srub poblíž jezera Plum Lake.
Najednou zvoní telefon, číslo je skryté. Šepot: "Naslouchej své dceři."
Někdo obhlíží jejich dům. Něco se děje.
Neušlo mi, že vyšetřovatel doporučuje Veronice, aby nechala žaluzie zatažené, přitom, když byl u ní v domě, měla je vytažené (ještě se divila, že je jako v akváriu) a zatáhla je až několik dnů po jeho návštěvě. Možná to podezřelé je na straně Veronicy a policie ji prověřuje.
Je zvláštní propojenost mezi obrázky, které Bella (její imaginární kamarádka Nini) maluje, a skutečností, protože ty wisconsinské lesy, dům, maják a bójka vypadají, jako kdyby ta místa Bella už navštívila.
Není to z manželovy strany jeden velký podvod?
Manžel zřejmě žije více životů. Objevuje se Gabrielle, padne i jméno Natashy (Tashe). Veronica potratila dva chlapce a teď vidí v domě v Key Westu fotografie svého manžela se změněnou vizáží a se třemi dětmi - dvěma chlapci a holčičkou. Někdo na zahradě pozoruje dům v Key Westu. Situace se opakuje jako v domě na Shadowlands.
Co se to děje? Na případu manžela Veronicy pracovali federální agenti, vždyť ji jeden z nich přišel ještě domů v Shadowlandsu navštívit. Byla jím sledována i v bance. A teď se od vyšetřovatele dozvídá, že federální policie případ nikdy nepřevzala a nikdy na případu jejího manžela nepracovala. Jsou to klamy Veronicy, nebo ji chce někdo zneužít?
Dozvídáme se o Connorovi a Brandonovi. Jsou to další Bellini imaginární přátelé? "Bydleli u maminky v bříšku." Takže se jedná o chlapce, které Veronica potratila. Ale proč s tím Bella začíná až teď? Nini už dříve byla v Shadowlandsu, Key Westu a všude, kde byl tatínek...
Mnoho detailů, které do sebe vůbec nezapadají. "Naslouchej své dceři." Telefonát z telefonního čísla s předvolbou pro Key West, které je registrované na Veronicu vzbuzuje další podezření. Synchronizace telefonní linky s počítačem a generování volání má za následek, že mohla zavolat sama sobě.
Říkám si, proč policie tak dlouho otálí s vyslechnutím Veronicina tchána, když měl s jejím manželem Micahem neshody. Bella si představuje tatínka, komunikuje s ním. Jsou to skutečně představy?
Příběh je plný zvratů, očekáváte něco, co se nakonec neuskuteční a máte za skutečnost to, co nemusí být skutečné. Knihu doporučuji.

06.05.2023

Jeskyně, jejich ledové hloubky, temnoty, jejich kluzkost, prolákliny, hřebeny stalaktitů a stalagmitů, a jakási nenávratnost, mě vždycky lákaly. A skály s úzkými stezkami, přehrazenými větvemi a nánosy listí, které se otevírají. Punkevní jeskyně s propastí Macocha, Sloupsko-šošůvské jeskyně, Bozkovské dolomitové jeskyně, Koněpruské jeskyně, Mladečské jeskyně, Jeskyně Na Špičáku a další u nás známé, méně známé a možná neznámé až neprobádané jeskyně.
Terénní podmínky na Měsíci může modelovat dlouhodobý pobyt v jeskynním prostředí. Tom a Whitney jsou speleologové, Tom je ten významnější z nich, ale Whitney má něco víc; má zkušenost, která ji pojí s předtuchami zlého.
Příběh je velice poutavý; stěžejní jsou pasáže o zvrácenosti dozorce a zvrácenosti vědecké, protože dozorce, který vraždil byl až neúměrně zaujatý a shovívavý k zapřisáhlému vědci a jeho výstřednostem.
Kdo má peníze, má moc.
Více než příběhu jsem se oddávala atmosféře, která mě oslovila "dvojí tváří" - jednak rozmanitou ledovou stálostí a jednak neustálým neklidem a probubláváním podstaty zlého, které bylo všude cítit. Příběh s hlavními aktéry se mu oddával, potřeboval nebezpečno, akci.
Co je důležité? Informace, orientace, zkušenosti, to za prvé; pohotové reakce a schopnost operativně navazovat na situaci. To za druhé a není to totéž.
Dvě skupiny lidí. Obě vedou Tom a Whitney Burkeovi. Nejprve každý jinou cestou, za jiným účelem, do stejného cíle. Pak už byl jen stejný cíl se stále větší ctižádostí a chtíčem. Nebylo to nevyhnutelné, bylo to nutné. Pro Whitney, Toma a pro Cricket.

08.04.2023

Autorka chvílemi pracuje s nadpřirozenem, jehož hnací síla je v nehodách. Černou skvrnou na nehodách může být cokoli a kdokoli. Nejsou zde dvě časové roviny, vše se odehrává v současnosti. Děj a styl psaní je zde trochu jiný než u Zahrady kostí, kde je historizující nádech děje znát a je temnější a víc syrovější jako kdyby se nejednalo o tutéž autorku. Zahrada kostí je dobře propracovaná, ale tento příběh má vzpruhu a je "vzdušnější" - to proto, že u Zahrady kostí jsem nemohla ani dýchat, jak mi bylo nad mediky od žaludku nevolno. Autorka, jak zjišťuji, si vybírá neotřelá témata.

14.01.2023

Až příliš skutečné, hlavně tolik intimní a bolestný popis porodu. Sem tam jsem musela přestat číst a odvrátit se nad tehdejšími lékařskými praktikami. Čtení ve dvou a více časových liniích mi trvá déle pro sesumarizování a vstřebání děje. Je to lepší pro zapamatování a další četbu. Obchod s mrtvými, pitvy mrtvých a odebírání orgánů mrtvým bez souhlasu jejich zástupců. Organizované vraždy, hanobení lidských ostatků. Neuvěřitelné.

13.01.2023

Chybí mi spletitost, hlubší procítění a prožitky. Větší vysvětlení postav, proč jsou tu a co jsou zač, by neškodilo. Trochu chybí orientace v ději, a větší podrobnost, aby se instalovalo napětí, které by se už jen zvyšovalo, stávalo se propustnějším a směřovalo k odhalení osoby pachatele. Myslím, že to chtělo lépe zaujmout vším - dějem, postavami, atmosférou, vytříbeným jazykem (zde i jazykem z oblasti veterinárního lékařství). Kniha může nějakého čtenáře zaujmout, ale neholduju jízdě ve smyslu klouzání se po povrchu. Prostě si to neužívám a tohle pro mě nemá smysl.

05.01.2023

Je to jedna z knih, která vybízí k večernímu čtení. Líbí se mi neohrožená postava Aloysiuse Pendergasta, s prominutím slizkého blond až bělovlasého zvláštního agenta FBI se svými manýry opět slizouna, který je ovšem svojí odvahou, intelektem, nevyzpytatelností a smyslovostí muže, přitažlivý. Bílý límeček. Je zvláštní, že každá kapitola patří jedné a další osobě, která nebyla uvedena v těch předchozích. Vzkazy a nadbytečné části těl, než jsou části těl obětí. Vrah se snaží být viděn. Proč? Akce na akci, slyším tikot jejich načasování. Ty udržely moji pozornost, abych se dozvěděla, jak to je s Nova Godói. Oceňuji skvěle napsaný smutek Pendergasta.

27.12.2022

Ta honička stojí za to. Skrývání, zastírání identity, vzájemné napadání, touha zvítězit. Kdo nad kým? Hra začíná. Psychiatr dostává nástroje, které neumí ovládat, diagnózy pacientů záměrně stanovuje podle libovůle. Z lidí, které uměle pochytá, dělá pacienty, které si podmaňuje a dostává je do pravidelné terapie, na jejímž základě předepisuje libovolné (nadměrné) dávky zhoršující jejich stav a prakticky likvidující jejich osobnost, což má za následek bezmoc pacientů. Je váženým psychiatrem, váženým ředitelem kliniky a policie nemá důvod mu nevěřit (vždyť jsou pacienti psychotiky s vážnou anamnézou). Nitrosvalové injekce, methylamfetamin. Maska bytosti.

18.12.2022

Zvláštní je natáčet vlastní umírání, hranici mezi živými a mrtvými, jaké pocity jsou při krocích k vlastní smrti a kam odcházíme po smrti. Obálka knihy může trochu zarazit, protože je na ní stará kazeta, ale nenechte se mýlit. Mnoho knih není vyhledávaných, přesto jsou poměrně nové a hlavně dobře napsané. Skvěle napsáno, propojeno, žádná lichá místa. Psáno s obraty, vysokou vnímavostí a humorem. Námět je originální, protože tady se jedná o výjev živého člověka, ne duchů nebo živých mrtvých. Jde o nahraná slova umírajícího. Za mě krásný písařský styl. Doporučuji.

14.12.2022

(SPOILER) Začátek je pomalejším seznamováním s tématikou, možná je to tak lepší, protože pro rozjezd je třeba prostor, aby děj mohl vyplynout, rozvíjet se a na stejné "anabázi" se rozšiřovat. Výborná myšlenka s otcem synů, i když začátek mohl být důslednější. Trochu více to rozvinout, atmosféru lépe vsadit do záběru života bratrů, vykrystalizovat jejich vlastnosti a projevy, a k tomu vybarvit prostředí a celkovou atmosféru. Nevíme, odkud bratři přicházejí, a to je ono, možná to bylo právě na čtenáři, který si je sám vsadil do situačnosti, do děje, v jakém se postavy samy projeví. Jednou započaté dobrodružství už nelze zbrzdit, a to platí i o téhle knize. Jede to. Uf! Po straně 100 se příběh rozbíhá na plné obrátky. Jít vpřed je nebezpečné, ale na cestě zpátky čeká smrt. Nejvíce se mi líbila pasáž o březí samici jaguára a ještě předtím o anakondě. Fauna je dokonale popsána a vy se za všech jejích zvuků nacházíte v divočině se všemi pátracími skupinami. Počátek je nic oproti spádu, který přichází. Zážitek z četby je všeobjímající a já jsem ráda, že se nachází autoři, kteří dokáží beletristickým zpracováním nebezpečenství deštného pralesa rozproudit krev. Adrenalin stoupal, srdce bušilo o sto šest a já myšlenkami plula s příběhem.

29.11.2022

(SPOILER) Kniha, která přináší náhled na smrt, posmrtné změny, určování doby smrti, na poškození těla (fyzické), či organismu (psychické) fyzickou a psychickou silou/mocí. Kniha se zabývá závažností a účinky poškození (poranění, úrazy, rány), povahou a vlastnostmi těchto poškození, léčbou (jakou metodou, jakým způsobem a čím) a efektivitou léčby. Kniha nahlíží na druhy a typy zbraní (nástrojů), jejich ovládání, úchop, proč a aby způsobila očekávané a očekávatelné poškození/zranění/poranění/úraz/ránu, nebo aby je nezpůsobila. Jaký nástroj, jaká zbraň, jaká střela způsobuje to které poškození? Kniha popisuje způsoby a metody jak usmrtit, druhy a typy smrtí, druhy, typy a účinky pitev. Pracuje s toxickými látkami, teplotami, zářením apod. Kniha je na jejích 80 stranách hutná a zájemcům/praktikům/teoretikům nabízí přehledné penzum informací z věcného hlediska, které je zamýšleno jako pomoc právnímu řešení věci a dalším, nebo jiným právním úvahám. Bylo to pro mě jiné a jistým způsobem přitahující povyražení, protože hned mám pořádek v rozlišování toho, co je co, co a jak vzniká a proč to tak je a hlavně, že to není stejné. Pro zajímavost a zpestření chvíle.

28.10.2022

Příspěvky napsala celá plejáda autorů. Ze začátku zde stojí působení práva ve společnosti, stavovská šlechta a její moc vůči panovníkovi, panovník, který omezuje moc šlechty, vliv společnosti na právo a schopnost práva reagovat na potřeby společnosti. Panstvo, šlechta, města, poddaní. Knihu jsem nečetla celou, prošla jsem si jen ty kapitoly, které mě zajímaly. A to je přesně ono - kniha není učební text, jde o to vybrat si něco zajímavého a dozvědět se. Líbilo se mi pojetí Obecné dobré, které znamená různá hlediska dobré věci, tzn. veřejného blaha z mnoha pohledů (věcných, nárokových, osobních) a skupin lidí (stavů nejen šlechtických) ve společnosti. Významnou část tvořilo obsahově velmi široké zemské právo. Kniha přináší vhled na právo ve středověku doby 1500 - 1619, na to, jak bylo veřejností viděno skrze obecné praktické instituty, jež se vyskytovaly v jejím životě (spravedlnost x spravedlivost), jak působilo pro její život, zda a nakolik bylo používáno, kde se nejčastěji vyskytovalo, jeho funkce, literární zastoupení práva atd. Knihu jsem si půjčila v knihovně, ale patří mezi ty knihy, které by stálo za to vlastnit, protože ve svém základu pojednává o tom, jak bylo právo usazeno ve společnosti, jak na něj bylo nahlíženo, pojednává o bojích o něj (obsahově a z hlediska právo utvářejících a rozhodujících pravomocí), nebo o jeho rekonvalescencích. Knihu doporučuji.

08.10.2022

Bohužel se svým hodnocením se budu tentokrát držet při zemi. V prvé řadě kniha musí zaujmout tak, aby čtenář nepřemýšlel nad předělem knihu číst nebo odložit a nechtěl dělit svůj čas mezi knihu a jinou zálibu. Kniha nepřináší nic, čím by mě obohatila. Začátek na první nádech výborný, už přemýšlím, kam se s knihou na volné okamžiky uvrtám, ale pak to jde postupně dolů a já se začínám nudit. Jiné zálibě přednost nedám, budu číst zase, ale tentokrát něco jiného.

26.08.2022