veronika4001 komentáře u knih

Polská autorka díla v bezvadném překladu jakoby šlo od počátku o češtinu.
Útrapy manželství přecházející z neporozumění a hádek v mučivou až sebetrýznivou tichost, ignoranci, útěk od reality do spásy vlastního života bez mužského/ženského protějšku.
Začátek skvostně popsán. Tichá mučivá agrese a vzpomínky na léta, kdy manželský vztah ještě fungoval. Pokusy o otěhotnění berou za své. Samé předstírání ze strany obou manželů a přitom si každý vede svůj vlastní vnitřní život, než se tento život obrátí ve vnější.
Možná bych knihu zařadila do psychologické prózy; v průběhu četby se mi doteď nejevilo, že by se jednalo o thriller, spíše by šlo o psychologické drama, temnější prvky nespatřuji.
Do života manželů jsou postupně přimícháváni další lidé; takhle je skládán příběh. Když se řekne pravda, lidé to podvědomě cítí jako lež a když sladce zalžete, považují ji za lichotivou pravdu, která je přijímána.
Tu chtějí slyšet.
A potvrdit.
Pravdě nevěří.
Najednou se u vás objevují cizí věci - šaty, které nenosíte, kosmetika, kterou nepoužíváte. Vztahové propletence, výčitky svědomí a obsedantní chování jsou hlavním námětem příběhu, který se nakonec schyluje k podobenství thrilleru.
Cizí věci a úmrtí domácího mazlíčka. Stojí za tím některá z milenek, nebo soused, kterému ledacos vytýkáte, anebo kolega, který převezme službu za vás? Nezpůsobuje to nakonec některá z hlavních postav sama?
Nevěra, lži. Krátké románky, aby si člověk uvědomil, že chce tu pravou/toho pravého. Sbližování, sex, oddálení, konec "vztahu". Přece jen nevěrou narušený vztah Anity a Adama je hlubší. A ten mě v knize zajímal, protože v něm došlo k více akcím a průlomům.
Trojúhelníkový vztah Erika a jeho dvou milenek je v příběhu zpočátku upozaděn a při četbě čekám návaznost na vztah Anity a Adama, která se dostavuje s blížím se závěrem.
Příběh má silný vztahový repertoár, z psychologické prózy se mění na psychologické drama a až za polovinou knihy mohu mluvit o prvcích psychologického thrilleru.
Každý to ve vztazích hraje na více stranách.
Je to příběh s vazbou na Prahu. Proč to zmiňuji? Příběh je psán s vyzněním do detailů a v tomto smyslu mi připomíná české autory. Není to překladem, překlad z anglofonních zemí je jiný, nepoužívá tolik typických českých výrazů, které si poskládáte někdy jen do české hovorové řeči. Autorka umí plynně přecházet z oblasti Polska do oblasti Česka; to, že Erik je v Praze bylo zpočátku nerozpoznatelné.
Příběh se, se stále proudící četbou směřující ke konci, stává ucelenější.
Vysoce čtivé.

9 31.05.2023

Nádhera! Zvláštní příběh. Kromě toho název knihy ve vás střádá myšlenky na její obsah, který je ale jiný, než ten, ke kterému vás nabudí vlastní fantazie. Děj mě navnadil tak, že všechno je o penězích, technice, publicitě, zábavě. A o boji. A o přátelství a pomoci. Richards měl útěk velice promyšlený, ačkoliv byl operativní a čas k přemýšlení neměl.
Já fandila!
Moc se mi líbilo, jak hlavní hrdina dokázal přimět některé na svoji stranu a všechny obelstít. Neuvěřil do poslední chvíle. Litovala jsem ztráty života těch, kteří mu pomáhali a jeho samého.
Velice čtivé, poutavé a nepředvídatelné.

9 13.03.2023

Nepochopila jsem členění knihy na Bludičku, Rusalku, Sudičku, Meluzínu a Nymfu, než jsem k nim přiřadila konkrétní jména, ke kterým jsem se dopracovala četbou skrze poznávání povahových rysů. V hlavní roli jsou mezilidské vztahy; závist, přetvářky, ale i otevřené nepřátelství, imponace jednou osobou, láska k ní až posedlost a další lidská slabost jménem nenaplněná a stále žhnoucí touha. Kdo z koho? Se Sudičkou jsem měla problém, postupně mi docházelo, kdo to může být. Příběh je protknut serpentinami lidských povah a provázán je několika úmrtími blízkých, vlivem nichž se čtenář dostává na stopu pachatele. Pachatele jsem nejprve tipovala hned na začátku, pak se mi vykreslováním dalších postav v průběhu děje ztratil, své úvahy jsem přehodnotila a následně na závěr se mi potvrdila stejná osoba jako na začátku. Pěkný kotrmelec. Přiznám se, že spletitost lidských povah a taková ta jejich malost není mým šálkem čaje, ale to je přesně to, co dodává této knize benefit a co lze považovat za odrazový můstek k pachateli. Povahy jsou vykresleny tak, že z nich hned vycítíte jejich temný temperament a způsob, jak osoby přemýšlí. Autorka se skrze lidské slabosti proklestila ke skvělému příběhu a i když to není "to moje" musím dát plný počet hvězd.

9 03.03.2023

(SPOILER) Poznávání okolí patří k novému bytu a novým vztahům. Joni, který se potýká s MD, je zvláštní a vnímavý. Je až k neuvěření, že centrum všeho dění má tvořit činžovní dům, přestože začátek příběhu se bezesporu tímto směrem ubírá a naznačuje, že hlavní děj se bude odehrávat právě v tomto domě. Zdá se však, že to, co si žije svým životem, je byt Joniho se vší provázaností s domem. Ví, že v bytě byla zavražděna malá holčička, ale žádné příběhy zdejších obyvatel domu se k tomu neupínají. Nic, co by odvedlo pozornost, nic, co by bylo s vraždou spojeno, nic, co by bylo dýchavičné a rozmetávalo kousky této skutečnosti směrem k příběhu, který by se tím stal ponurejším. Žádná rozhodující role nastíněná vraždou nebyla obsazena, nic se nekonalo, proto začátek, kde byla vražda zmíněna, není přílivem očekávatelného. S domem souvisí zvuky. Ach ano, ty zvuky ve všech trubkách, v chladicí jednotce, zvuky dveří, oken, pod podlahou, ve sklepě. A hudba. Každý starý zvuk je spouštěčem toho nového. Hučení, střípání, vrzání, bouchání, snad škrábání, dunění pod rychlými kroky, plížení. A podivní sousedé. Každý je nějak zvláštní a do atmosféry domu zapadá. Nakonec se vražda přece jen stává hlavní konstrukcí příběhu jako když poslední chybějící dílek, který zapadne do mozaiky, dává celistvý obraz. Každá kapitola je tajemná a jakoby nedovysvětlená, ale nakonec se vše dostává do souladu s nadcházející kapitolou. Fotografie, sebevražda, záhadné světélkování, symboly, kroky, dech, sny a halucinace, ve kterých se předměty posouvají, odpadávají, snad ožívají. Možná je něco za nimi, možná je něco v nich. Kdo je Aaron Kelli a co má společného s činžovním domem? A co je to vůbec za příběh? Za autorovu vynalézavost, nevyzpytatelnost děje a udržování tajemna dávám 5*.

9 11.06.2022

Stejně jako V temnotě, hodnotím plným počtem hvězdiček. Cara Hunter je mistryně, píše jako ďas. V knize se dozvíte, jaký hlupák může člověk být, když si neověří informace předem. Zpočátku byl děj stočen způsobem, že šlo o mezigenerační rivalitu v boji o peníze. K mému překvapení výsledkem byla zaslepená hloupost snad až neurvalá tupost jednoho člověka, který postupně ztrácel sám sebe až po okamžik, kdy nechal vyhasnout životy svých blízkých. Za hříchy se platí, tady bohužel zaplatili nevinní. Temperamentní příběh vás bude hnát jako na vlnách stále vpřed bez zastavení.

9 01.05.2021

King má svůj styl psaní a podání příběhu v intenzitě, jakou považuje za správnou a jakou chce, proto také ovlivňuje čtenáře v dávkách, v jakých chce. Ačkoliv se to nemusí zdát, přesnost je Kingovou doménou, proto i když se mi mnohokrát zdálo, že příběh není úplně hrůzostrašný, nebo že třeba není dotažený do konce, nepochybovala jsem, že to byl autorův záměr. Totéž jsem pocítila u knihy Cujo. Líbilo se mi nastavení předělu z přátelského a hravého štěněte k dospělému a nenávistnému psu. To překlenutí, že ten předěl nebyl najednou, ale postupně, kdy z obyčejného lovu drobného hlodavce v obilí se stal boj o život a tento lov určil příští chování. Takové to nenadálé poznávání jinak dosti známého psa (Vždyť jsme ho vychovali, známe ho, ale teď se chová jinak! Následuje údiv a zděšení...). Zjišťujeme, že to vědomé se nakonec stává nevědomým. Pes Cujo nebyl tak hrozivý, možná to S. King ani takhle nechtěl, ale hrozivý byl přerod dobrotivého psa v něco, co bylo zlé, co se mstilo, co zabíjelo. Ta přeměna.

9 02.11.2020

(SPOILER) Tato kniha byla pro mě velice poutavá, zřejmě proto, že jde o realistický horor, jehož děj můžete prožívat jako skutečný bez fantasy, mýtů či předsudků. Zcela jednoduše to je horor, sice slabší, ale hororové prvky hned pocítíte, když se dozvíte, že holčička se ztratila, a že místo, aby se vracela, bloudí dál a dál, hlouběji a hlouběji. Čím hlouběji do lesa proniká, tím více se jí zjevují nadpřirozené věci s jejich ekvivalenty (hluk, křik, dýchání, náhlé světlo, močál tam, kde prve nebyl, krev v trávě), které mají za následek úprk holčičky z místa a tudíž další noření se do lesa a bažin, za účelem najít cestu zpět k autu, ve kterém má matku a sestru. Nedaří se a holčička je ponechána napospas svému osudu, ve kterém řeší jídlo, pití, spánek a útěk od nadpřirozena. Nadchlo mě tajemno a taková ta zákoutí, které může poskytnout les jako typické hororové dějiště, pohybující se větve jakoby ve vánku, šelest (zvířat?), náhlé osvícení (prodírající se paprsky?). Prchá před něčím, co nevidí, ale cítí jeho existenci, cítí, že tam je a že mu jde o něco, něco, co má nadvládu, něco, co jí chce ublížit. Pro mě jednoznačně výborná kniha, která byť je tenčí než jsme na Kinga zvyklí, splnila u mě kvality hororového žánru, protože vygradovala ve mně strach, na některých místech se mi až zatajil dech, jak jsem byla ve velkém napětí a očekávání, co bude dál. Skvělé.

9 19.10.2020

Dílo Stephena Kinga Pod kupolí bych srovnala s Kingovým dílem To, ovšem zde za absence prvků hororu. Nevím, proč je kniha Pod kupolí řazena mezi hororové žánry, když se o horor ani na chvíli nejedná. Jde spíše o sci-fi příběh s prvky špionáže, ale horor bych v tom nehledala jednoduše proto, že chybí psychologicky podprahové vybízení ke strachu, strach, mrazení v zádech, očekávání tajemna, stupňování vzrušení a jeho eskalace do tajemné hrozby něčeho, co spíše neexistuje, co je strašidelné, co má moc. Pro mě to bylo prozatím nejpropracovanější dílo, jaké jsem kdy u Kinga četla. Kniha To byla také velmi podrobná a rozsáhlá svým detailním postupem, ale Pod kupolí bylo skutečně až nad míru detailistické, takže čtenář se dostává hlouběji a hlouběji do zákoutí spisovatelova vyjadřování, myšlení a vůbec děje, neboť tady se opravdu jedná o příběh se všemi sepětími, stromy, větvemi, květy a plody, které si lze vůbec představit. Jsem ohromena, jaké miniaturistické pojetí dokáže King obsáhnout, do jakých až ambivalencí musí jít, aby je podrobně vysvětlil a došlo tak k parádnímu rozuzlení. Za mě jedna z výborných knih S. Kinga, které ovšem nelze podřadit pod jeho oblíbený hororový a detektivní žánr.

9 19.10.2020

Kniha bez kapitol, příběh oddělován třemi tečkami. To jsou úvodní znaky Cary Hunter.
Proč je kniha tak čtivá? Nejprve cesta vlakem tam a zpět, poté doma. Pořád samé čtení. U všech jejích děl s Adamem Fawleym jsem dala pět hvězd, teď tomu nebude jinak.
..."Sladká svoboda."
Lhaní jí připadá stejně přirozené jako dýchání...
Někdy mohou vězeňské dozorkyně pomoci. Ale komu a jak?
Zapojeno je mnoho osob, a to vzroste na důležitosti šetření případu.
Na příbězích Cary Hunter se mi líbí poslední zúčtování. Jen bych nerada v dalších knihách série přišla kvůli přeložení o Adama Fawleyho a jeho tým.
A Chloe Sargentová? Skvělá posila policejního týmu, jíž autorka propůjčila jméno od skutečné osoby - dívky bojující s rakovinou.
Možná se autorka mohla v příběhu zmínit o Carterovi. Trochu se na něj pozapomnělo vzhledem k tomu, jak se zachoval k Chloe (podvod?).
Snad to jsou tak trochu otevřená vrátka k dalšímu dílu, v němž bychom se s Carterem a Chloe mohli setkávat. Nuda by to nebyla. Alespoň doufám, soudě podle tohoto dílu.

8 16.04.2024

Je to originální.
Říkala jsem si, tohle psal autor? Vsadila bych na ženu. Je to velice vtipné, obratně napsané, každé slovo má pevné místo. Příběh má nápad.
Děj s nešťastníky a nešikovnými mouly, kteří jsou šikovnější než leckterý šikula, ubíhá rychle, protože mají trefné poznámky, které dokáží odrazit i geometricky přesně nastavený granát, a vy cítíte, že je vám s nimi dobře.
Jejich společnost není žádaná, ale je žádoucí, protože vylučuje všechno možné a životně normální a nastoluje vše nemožné, nenormální a životně problematické.
Jednotlivé příběhy zformované do jednoho mají spíše neuvěřitelný než hororový podtext, strach z toho rozhodně nevyznívá; spíše je to hravé, absurdní až ztřeštěné.
Komické a leckde až tragikomické přestřelky jsou jako svěží vítr.

8 09.03.2024

Je to tak. Klasika je klasika a já si opět pročítám Agathu Christie. Její detektivní novely jsou nesmrtelné a pro mě hrozně přitažlivé, proto svoji letošní četbu a četbu pro příští rok sem tam přiživím touto stálicí.
"To je tak, když knihy zdivočí, všude se roztahují, množí se a násobí a nikde není silná ruka, která by je udržela zpátky."
To se mi v knize moc líbilo.
V této detektivce Poirot nepřichází jako hlavní detektiv, figuruje zde pouze z povzdálí, přesto je jeho role nezastupitelná.
Ještě se mi nestalo, že bych knihu od Agathy Christie nedoporučila, i když je pravda, že například její životopis nebo Sešli se v Bagdádu jsem pročítala znuděně. Nicméně kniha Hodiny je jedna z těch poutavých a já si ji užila.

8 04.11.2023

Na reality show vždycky vidím adrenalin a moc si přeji, aby to bylo i tady. Zábavné, dobrodružné, vzrušující a nebezpečné.
Hledá se nedotčené útočiště k založení společnosti a vytvoření nové utopie. Hlavně se adaptovat na nové prostředí, podmínky hry a ostatních účastníků, na vývoj událostí a operací v terénu. Vyplatí se znalost botaniky; názvů bylin, jejich poživatelných částí, léčivých účinků, vyplatí se být lovcem, a hlavně být praktický a ve všem mít alespoň zběžné zkušenosti. Fyzická zdatnost neškodí.
Hlavní postavy zatím jen přežívají a nevyvíjí se. Dělají a vytváří věci, aby přežili; tak, jaká a kde má být ta nová společnost?
Vztahy mezi účastníky jsou nerovné. Z počáteční pohody vzniká předstírání, neshody, vnitřní boje. Nespravedlnosti a křivdy vystřídají naschvály a šikana.
Sociální experiment se zadrhává, vzájemné nevraživosti ustupují, aby se změnily v bitvu celku vůči jedinci, na kterém všichni parazitují. Jedinec je vytlačován ostatními pro "prospěch celku".
Nakonec si říkám, jestli to není záměr celé reality show vypíchnout slabosti účastníků a zkoušet jejich psychickou odolnost nejen vůči klimatu a omezeným zdrojům, ale kvůli chování ze strany ostatních.
Někteří jsou tam věkově starší, proto nechápu jejich reakce. Na druhou stranu byl to boj o přežití a reality show má jinou mechaniku než soutěže. Není to soutěž, ačkoliv ve výsledku jde o výherce. Ale výherce čeho? Výherce politiky? Výherce podlosti? Štěstí? Výherce přežití?
Jde o zneužívání. Šikanovali ji, protože byla nejlepší. Byla jiná, hodnotnější, dávala smysl bytí na ostrově a přežití. Přesto přese všechno jim pomáhala, výkonnostně byla hlavní tahoun.
Ostatní v ní vyvolávají pocit viny. Jinak zdravá kritická sebereflexe není u ní důvodem, proto se podivuji, proč k ní dochází. Kvůli zhodnocení dosavadního stavu? Ne, kvůli sebeobviňování, sebemrskačství, které chtějí ostatní v ní vyvolat a zakonzervovat.
Vše je plné nevyřčeného nesouhlasu. Uniformita ostatních vůči jedinci byla v nenávisti. Věřila jednomu člověku z ostatních, tomu jsem zase nevěřila já. Každý byl přelétavý pro zachování sebe samého, pro svoji záchranu.
Objevuje se první fyzické násilí, drogy z hub, otravy. Byť odsouzená k samotě ve svém týpí, začíná být kořist. Drobné krádeže kvůli jídlu, příručkám pro přežití, hygienickým a zdravotním pomůckám. Týpí je podpáleno. Po pronásledování se přemístila do jeskyně, kde je po nalezení ostatními pohřbena zaživa.
Přežila.
V jejích myšlenkách se objevuje čarodějnice z příběhu, který jí kdysi vyprávěla teta. Čarodějnice se stává smyšlenkou karmy a tou se vypořádává s ostatními přeživšími.
Lepší knihu o reality show jsem dosud nečetla. Doporučuji pro velkou čtivost a možná pro poučení.

8 04.06.2023

Návrat na místo prožitého dětství a mládí, který je návratem myšlenek na rok 1987 a vzpomínek na ostatní "Heddiny děti". Tento návrat je také návratem k činu, který se stal 13. prosince 1987, v době, kdy hlavní hrdinka dospívala. V osudný den se setkává s ostatními, kteří jsou stejní, přesto jiní. Jack, Iben... Ty pocity. Něco tu nehraje. Prolínání časových linek umocňuje děj. Líbí se mi nastavené rozdíly mezi minulostí a současností. To, jak jsou ti lidé najednou jiní a mají zkušenosti ze života. Někteří z nich zemřeli v osudný den požáru. Ostatní se setkávají po letech. Ty pocity...

8 30.08.2022

Je to detektivka a už styl zachycující jemné nuance naznačuje, že začátkem to rozhodně nekončí a příslib dynamického příběhu bez jediného zaškobrtnutí je na spadnutí. Líbí se mi neortodoxní Tilly, která je přehlížená a opovrhuje se jí. Tím, že nezapadá, se stává podstatnou součástí kolektivu, protože její znalosti, myšlení, zaměření, její jinakost v uvažování a úchop věci jsou nezaměnitelné a začínají být velkým přínosem. Tilly je funkční a lze s ní počítat, což vyšlo najevo díky Poeovi, který odhalil její přednosti. Nakonec se Tilly stává neodmyslitelnou pomocnou rukou, která vede strategii. Příběh nemá takový spád, kdy uvnitř cítíte, jak se vám tělo rozechvívá a vy ho dávkujete adrenalinem. Tento příběh je podrobnější a poukazuje na různé mechanismy vyšetřování, které nabývají na síle s neortodoxní Tilly. Po přečtení několika řádek na mě dýchla sebejistota autora, což se mi u knih ne vždy stává. Taková ta rozehranost, kdy on je na tahu a ví, na jaké prvky se soustředit.

8 13.08.2022

Nápaditá myšlenka použít pro děj geocaching. Teď už vím, co to je, a děkuji, nechci. Jsem zvyklá, že v příbězích bývá mapa a doprovodný text, který je předem vytvořen a má pomoci najít poklad, nebo vyřešit záhadu. Tady je to trochu jiné. Hledačem je k mému překvapení policie, která si musí souřadnice vytvořit sama z indicií v textu, který jí podsouvá pachatel. Opravdu musí policie celou tou mozaikou projít? Stage a další stage. Až stage 5. Pomalu... Samá voda... Posunuje se policie vpřed? Nevynechala něco? Proč to nepasuje? Během čtení jsem si u jednoho svědka říkala, že ho policie měla upozornit, aby neotevíral nikomu, ne aby neotevíral nikomu, koho nezná. Říkala jsem si, že u tohoto svědka byl risk policie neuvážený, a že ho měla ochránit dříve, než se k němu dostal vrah. Stabat Mater.

8 24.07.2022

(SPOILER) Líbí se mi časové linky, které na sebe volně navazují a spojují jeden děj, jedné rodiny a hlavních postav. Rozdíl nastává v časovém období. Je to román zahalený v temnotě. Lekací momenty nečekejte, jedná se o plynulý temný román. Ta ustavičnost temnoty, s jakou se vnáší do útrob atmosféry, která udává tempo vaší četby. Není to psychologické drama. Námět ovládá celý příběh, není zde žádný předěl. Vy jím proplouváte. Celý příběh se odehrává v rituálu slečny Ellen, která, jak se později ukáže, je prostředkem vyšší moci. Záhad přibývá. Přízraky se vynořují a s nimi jasná identita - zemřel, aby se znovu objevil a žil, nebo existoval v jiném životě? Příběh není psán do podrobností, ale ani není příliš obecný a v pasážích rozvláčný, takže dává prostor fantazii. Ze začátku je příběh duchařina, ale pak nastává návrat oživlých mrtvých a dostáváme se ke klasickému hororu a k fantasy. Vysvěcené a nevysvěcené hroby. Je zde několik linií sledu událostí, ty časové mají několik etap, nakonec poznáváme dějství ze 17. století. Příběh Dracul je prvotinou příběhu Dracula, proto poznání historie o Draculovi vychází z dřívějších dob. Je to temné se všemi zákoutími. K příběhu je třeba přistupovat, že něco má své "před". Možná, že přízraky časové období nerozlišují, a že to je jen o tom stát se, přihodit se, vzniknout. Je to něco zvráceného. Přízraky měnící se ve zvířata a naopak, živí mrtví, nemrtví. Whitby s posvátnou a odsvěcenou půdou. Tam jsou i ruiny kláštera. Dále Vesnice mrtvých. A tajemství. Celý příběh je provázán jako spletitá vlákna pavučin a vede k Draculovi, de facto autorovi příběhu. Ten má kontrolu nad tím, co se událo a příběh ovládá. Skoro se mi chce říct: "Tak milý čtenáři a ty jsi nepatrnou součástí toho všeho". Po přečtení jsem se cítila těžce jako kdybych měla na sobě čerstvě vyhrabanou mokrou hlínu. Cítila jsem její vůni, těžkou, zemitou a po dešti.

8 17.05.2022

Je to čtivý příběh, i když ne neobyčejný, protože třídní šikanu a naschvály snad prožil každý, kdo něčím zajímavým a nutno dodat hodnotnějším vybočoval z třídního "standardu". Tady je to ale spojené s trestným činem proti životu dívek nebo jejich zdraví, případně s následkem ublížení na jejich zdraví. Na mapce Jordyn založené v učebnici je nejasná postava bez tváře. Je v tom něco zvráceného, nebo si s námi zahrává imaginace? Pozitivní je, že děj pokrývá tolik přímé řeči a emoce z knihy jen čiší. Právě tento fakt mě strhnul do děje a díky tomu mi četba ubíhala rychleji. Příběh je temperamentní, činorodý; kapitoly se netáhnou ve vleku. Vnosnou autorčinou myšlenkou je vsuvka o historické legendě městečka spojené s depem a násilnými činy. Jak to tak bývá, závěr byl pro mě překvapením. Knihu jsem dočetla na cestě vlakem ke svým rodičům. Tématické. :-)

8 23.10.2021

Nádherné, zapeklité. To byla moje první slova po přečtení této knihy. Nejsem rychločtenářka a čtení knih si obvykle vychutnávám, ale Cara Hunter vás hned uvede do děje. Navíc to její jasné, čisté povídání bez kliček, otáček, pologramotných obratů, přehmatů a "omylem" zkombinovaného děje. Cara Hunter ale není stručná, jen ví, kdy a jaké slovo na kterém místě použít, kde zdůraznit, přitlačit a kde naopak vyhladit do ztracena. Děj je přiléhavý, má schopnost udržet zájem čtenáře a příznivci Cary Hunter ví, že to umí roztočit. Děj je psán žánrově nezvykle čistě. Líbí se mi e-mailové komentáře lidí. Konečně někdo zaznamenal, že v 21. století se používá (i) jiná forma komunikace než papírové dopisy, které navíc hlavní postavy nachází venku na rohožce, nebo uvnitř domu prostrčené dveřním otvorem. Zainteresovanost a nenávistná kampaň lidí ze sociálních sítí svižnosti děje napomáhá. Skvěle napsané vnímání a myšlení osmileté dívky a desetiletého chlapce. Žádná stránka nepřišla na zmar. Těším se na další knihu Cary Hunter s detektivem konstáblem Verity Everettovou - energickou, ostražitou a věcnou, která vždy umí zatahat za nitky. Líbí se mi závěr - změna jména, změna života. A víc už nepovím.

8 09.10.2021

Paranoia, halucinace, iluze, zlé sny, křik, probouzení se, chorobná bázeň, pocity dotýkání a blízkosti druhého člověka, znásilnění a sebevraždy. Univerzita v Cambridge, její rituály a zvyky. Ulpívání na psychických slabostech a nedostatcích se stává nástrojem zabíjení. Tady Lacey pod pseudoidentitou Laury poznává zákoutí cambridgeské univerzity a sebevražd. Stává se novou studentkou a je jednou z nich. Zapomeň na autoritu, Lauro, do spletence studentských vztahů a závislostí musíš zapadnout. Jsou mentální sebevraždy iniciativou procesí? Jednotlivce? Záměrně vyvolaná nedůvěra v sebe sama, podlomená psychika, velebení sebevražd, nutkání k sebevraždě. A záhadné telefonáty a e-maily. Hororové prvky miluju a v lese pověšená těla hadrových panáků se záhadným správcem je pro Bolton odvážné hororové gesto, kterých málo užívá. Bolton se nebojí vybočovat. Psychotické stavy osob a jejich následné iluze a deziluze v našeptávání a v hudbě jsou podnikavým krokem. Příběh je nahlédnutím do psychologie zla a pocitu moci - udělám to, protože mohu. Knihy od S. J. Bolton jsou skvělý noir set a tato je první, kterou bych označila za pravý thriller.

8 26.09.2021

Tady vypráví Lacey Flintová. Tušila jsem, že bude něco jinak oproti Tak to je, tak to bude, díky němuž jsem se s Lacey už obeznámila. O to zajímavější to bylo zde. Trestné činy střídají trestné činy. Příběh ze začátku upoutá případem, který řeší Lacey. Nebudu o tom psát, je zapotřebí si to přečíst, protože je to hodně zvrhlé. Natolik nechutné, nakolik je to výstižně a přirozeně psáno, že mě to nutilo číst dál. Zajímaly mě souvislosti, které skládaly všechny střípky dohromady do jednoho případu. Tady ty souvislosti byly úplně jiné, jakoby odtržené. Někdy je prospěšnější číst první díl po druhém díle, odhadovat spletitost nitek a zjišťovat, jak se ty nitky, které spojovaly skutečnosti v druhém díle, odvíjí. Proč se dělo to, co se dělo a jak se to dělo. Je to další výborná kniha od Sharon J. Bolton.

8 21.08.2021