Veruci
komentáře u knih

Výborný román. Po dlouhé době jsem se u knížky smála nahlas, místy jsem měla doslova záchvaty smíchu. Poprvé snad už na první stránce. Tento román by skvěle fungoval i bez detektivní zápletky, která je spíš takovým příjemným bonusem pro čtenáře.
Jednu hvězdu musím strhnout za uměle našroubované politické hořekování. To je snad u polistopadových knížek této autorky standard. A také za ten doslov, který jsem nedočetla.

Zpočátku mě kniha vůbec nebavila, ztrácela jsem se v postavách i v ději. Myslím, že za to může nepříliš zdařilý překlad. Nesoustředila jsem se na četbu, takže jsem se často musela vracet (i vícekrát k jedné části). Nemohla jsem si zvyknout ani na vyprávění v přítomném čase.
MOŽNÝ SPOILER!
Celý příběh trochu sráží fakt, že tam byl jen jediný vyšetřovatel, který tam navíc byl pouze za trest na výpomoc, s jakousi neomylnou intuicí jak interpretovat důkazy a jehož závěry všichni ostatní rezolutně odmítali.
Nakonec to byla celkem dobrá detektivka, dokonce se společenským přesahem - těch dětí mi bylo opravdu moc líto a cítila jsem obrovskou bezmoc. Pachatel mě překvapil, i když část motivu byla celkem záhy jasná. Také oceňuji, že ani jeden z vyšetřovatelů nebyl totální ztroskotanec s nějakou závislostí, jak je tomu nyní v severských krimi zvykem.


Hodně dobrá detektivka s nečekaným rozuzlením. Moc se mi líbilo, jak je do toho hrůzného příběhu nenásilně vpašován typický anglický humor.


Co všechno dokáže osud na jednoho člověka navršit. A je vůbec možné se s něčím takovým vyrovnat? Není to jednoduché čtení, nejen kvůli obsahu.
Pro mě to bylo hlavně ze začátku velmi náročné na soustředění. Krátké věty, příliš mnoho jinotajů a metafor, přeskakování v ději a mezi vyprávěním v ich formě a v er formě. Nakonec jsem se tak nějak naučila orientovat a chápat a musím uznat, že styl psaní celému příběhu vcelku dobře posloužil.


Román z lékařského prostředí, detektivka, vztahovka, trochu psychologický román - vše pěkně propojeno, jak to Frýbová prostě umí. Zase mi jednou bylo líto, že už je knížka u konce.


Příběh bezpodmínečné lásky, naděje a beznaděje.


Wow! Grandiózní zakončení celé série. Pokud první dva díly byly skvělé, tohle je ještě o stupeň výše. Opět je první část knihy taková zahřívací, děj plyne v jakémsi zvláštním poklidu, všichni jsou spokojení… Na rozdíl od názvu druhého dílu, kdy je nám význam Temného lesa odkryt až v závěru knihy, je zde zcela jasné, kam se bude děj ubírat. Nebo to bude jinak?
Jsme svědky dalších a dalších gejzírů autorovy představivosti, která jakoby neznala žádné hranice a nemožné bylo samozřejmostí. A Tchien-mingovi pohádky, ty jsou úžasné i samy o sobě.


Výtečně napsané, skvěle vykreslené postavy, charaktery, popisy míst a obyčejů. Navzdory více než sto letům od napsání se čte velmi snadno i přes občasné pomalejší pasáže. Starý jazyk znamenitě dokresluje atmosféru.
Dva podněty mě vedly k přečtení této knihy - doporučení v jedné z recenzí pod knihou Muž jménem Ove a čtenářská výzva 2018. Rozhodně nelituji a chce se mi zvolat: Kdes byl celou tu dobu, Jane Cimburo! Od školních lavic mám odpor k autorům povinné školní četby, tak pro mě tato kniha spolu s mnoha dalšími zkrátka neexistovala. Díky čtenářské výzvě jsem objevila nádherné knihy, po kterých bych jinak nesáhla.


Bohužel musím konstatovat, že mi to přišlo stylisticky velmi slabé.
V knize se střídají popisy skutečných historických událostí, popisy dění na vsi a pokus o příběh. A byl by to příběh s velkým P, pokud by autor byl spisovatelem s velkým S.
Připadalo mi to chvílemi jako ucházející učebnice dějepisu, chvílemi jako kronika obce, ale román nikde.
Příšerná byla přímá řeč, dialogy jsou napsány velmi těžkopádně - zejména uvozující věty.
Plusy: Výňatky z tehdejších zákonů a vyhlášek. Je zde představen opravdu velmi zajímavý osud obou bratrů a mlýna (mám další tip na výlet). Nakonec hodnotím lehce nadprůměrně. Zejména za přiblížení životní pouti obou bratrů, díky čemuž byla kniha zajímavá.


Pro mě byl tohle přešlap. Zmatené přeskakování ve vyprávění odpovídá zmatku v hlavě hlavní hrdinky. Čtenáři to alespoň pomůže vcítit se do ní a možná ji i trochu pochopit.


Jelikož jsem z Plzně, docela jsem se těšila na druhý román od Jany Poncarové, ačkoli její prvotině jsem nepřišla úplně na chuť.
Popis města, hotelu, historických událostí, to vše se mi moc líbilo a příběh Eugenie si určitě zaslouží románové zpracování. Bohužel, ke způsobu, jakým je vylíčen osud Eugenie mám výhrady. Stejně jako v Podbrdských ženách, i v této knize je hlavní hrdinka vykreslena jako chudinka trpitelka. To za celá ta dlouhá léta v Plzni nenašla ani ždibec radosti? Tomu se mi ani nechce věřit. Ženy to v minulosti rozhodně neměly jednoduché a skutečně mnohdy nemohly se svým osudem nic moc dělat. Zde je nám však Eugenie představena jako velmi sebestředná osoba, která se sice podvolí vůli rodičů, ale celému světu pak roky dává na srozuměnou, jak je nešťastná. Přitom okolí by jí sneslo modré z nebe. Nejhorší pro mě bylo, jak je zde popsán její vztah - nevztah k dětem. Zajímalo by mě, zda skutečně taková byla doopravdy, nebo má jen autorka potřebu znázorňovat ženy v tomto světle. Nevím, možná dám ještě šanci dalšímu románu a budu doufat, že ta zahořklost zmizí. Protože vypravěčka je Jana Poncarová výborná.


Tahle série má vzestupnou tendenci. Po přečtení Volání kukačky jsem si říkala, že měla Rowlingová raději zůstat u fantasy pro děti. Díky zdejšímu hodnocení jsem dala šanci dalším dílům, které se mi už líbily o poznání více. Jen mi přijde, že Rowlingová trochu moc tlačí na pilu, aby čtenáře odvedla od správné stopy.


Nádherná kniha. Nerada čtu knihy, když jsem jako první viděla film. Ale film jsem viděla už hodně dávno a Zelená míle se mi krásně hodila do čtenářské výzvy. Díky za to. Mistrně napsáno. Úplně jsem uvěřila, že se to všechno klidně mohlo stát.


Po přečtení prvního dílu jsem už tušila, co můžu očekávat. Alespoň jsem si to myslela. Autor v Problému tří těles nastavil laťku poměrně vysoko. Zde příběh dále nabírá na síle, tentokrát obohacený o něco filozofických zamyšlení. Oproti prvnímu dílu je zde také více akce, i když to pro mě primárně není to, proč knihu číst. Rozehrává se zde rafinovaná hra, jakási šachová partie, ve které má lidstvo pramalou šanci na vítězství. Kolikrát se může zdát, že leccos postrádá nějakou hlubší logiku, ale vše je do detailu promyšlené. Klobouk dolů. Naprosto úžasný druhý díl a ne, za mě by toto neměl být konec příběhu, jak tu někteří píší.


Výborná knížka.
Uživatel jooosev to naprosto přesně vystihl. Není co dodat.


Jak jedna malá lež může člověku úplně zkazit šanci na nalezení štěstí. Pak nezbývá, než se sebrat a jít s kůží na trh. Místy dost smutné, místy humorné, ale velice lidské.


Po nemastné-neslané Mapě dní tak trochu návrat "ke kořenům". Docela pěkně se to v té Americe rozjíždí a jsem ráda, že Jacob opět bojuje s netvory. Těším se na závěrečný díl.


(SPOILER) Audio kniha - četba na pokračování z archivu ČR Dvojka
Určitě si to chci půjčit v knihovně a knihu si přečíst (a možná pak upravit hodnocení směrem nahoru), protože:
...nevím, jestli to nebylo zkrácené - nelogický konec:
Franka s Johnem zastřelili gestapáka Daniela, je večer kolem deváté. Nejspíš ho nikdo nebude cca 12 hodin postrádat, jsou 80 km od Švýcarských hranic, mají k dispozici auto, silnice jsou průjezdné a papíry mají také v pořádku. Přesto jedou po lesních cestách, pak pokračují pěšky. Těsně u hranic dojde ke střetu s gestapem.
Další: John má nohy v sádře, ještě nejsou zhojené zlomeniny. Nicméně před nástupem do auta se sádra sundá, pak může normálně utíkat před gestapem, pomáhá France, může šplhat po skále...
Až na tyto nesrovnalosti to bylo zajímavé, napínavé, dozvěděla jsem se o Bílé růži. Další kniha z pohledu obyčejného Němce, antifašisty.
Hrozný byl přednes a hlas Lucie Trmíkové.


Zkrátka jednohubky. Sezobnout jich pár na ochutnání je fajn, za oběd ale nevydají.


Čtení pro holky, u kterého nemusíte moc přemýšlet.
Autorka použila snad všechna myslitelná klišé a nějak je navzájem poslepovala, až se jí nakonec podařilo poskládat docela dobře fungující příběh.
Moc by se mi líbilo mít nějakou takovou kavárnu na pláži.
