VeruFreckles komentáře u knih
Všeobecný přehled osobností začátku 20. století podaný zábavnou, lehce bulvární formou. Taky jsem četla s Googlem v ruce a moc jsem si to užila.
Super by bylo, kdyby knihu využívali třeba na gymnáziích napříč předměty. Studenti by mohli navnímat kontext doby a toho, co se dělo před tím i potom.
Čistá feel-good jednohubka. Když se trefí do nálady, tak bodne jako některý z těch skvostných moučníků, co peče hlavní postava. Noc zázraků i Příběh Arthura Truluva se myslím budou líbit fanouškům knih Fredrika Backmana. Čtěte, když potřebujete vrátit víru v to, že svět může být fajn místo k životu a že dobří lidé jsou stále mezi námi.
Z popela se mi četlo trošku těžce. Snad to bylo tou všeobjímající tísní, možná i nezvyklou časovou osou. Vypravěč Benjamin mi ale nakonec velmi přirostl k srdci.
Závěrečný zvrat jsem nečekala a mám docela chuť si knihu přečíst znovu, s vědomím toho, co se stalo. Třeba bych rodinu nesoudila tak přísně…
K páté hvězdě něco chybí, ale zatím nedokážu pojmenovat co. I tak doporučuji k přečtení!
(SPOILER) Souzním s komentářem KLHannah níže. Je rozhodně dobře, že se o tragédii píše a dostává se do širšího povědomí bez nánosu komunistické ideologie. Ale v knize se mi prostě špatně orientovalo. Jako by se autorka nemohla rozhodnout, jestli téma pojednat faktograficky, nebo v rovině osobních příběhů. Skákat z jednoho do druhého mi nevyhovovalo.
SPOILER
V knize je vícekrát zmíněno, že se mezi oběti nesprávně dostali i obyvatelé z jiných obcí, než z Životic. Jakoby tím byla jejich tragédie nějak větší. Vždyť to přece bylo jedno velké zvěrstvo a žádnou z vražd nelze ani trochu pochopit. Aspoň z mého pohledu.
Jednoznačně knížka, u které se vyplatí trochu zatnout zuby. Ano, taky se mi na začátku zdál text kostrbatý (těžko říct, jestli je to překladem?) a děj zdlouhavý. Ale vydržte 100 stran a nebudete litovat!
Z hlavní hrdinky, která je na začátku takovou hloupou a nezkušenou Nanynkou, se vyloupne osobnost. Osudy domu a jeho obyvatelů mě pohltily a dramatické události mě nenechávaly chladnou. A k obálce není co dodat!
Tohle je velká kniha. Počtem stran i obsahem. Stehlík pro mě není odpočinková četba. Je to jedna z těch knih s atmosférou, která se kolem vás rozprostře tak, že i vaše dny v průběhu čtení ubíhají tak nějak v rytmu toho velkého příběhu.
Donna Tartt vytvořila skvělé postavy a umí krásné popisy míst, věcí a hlavně citů. A v průběhu té občasně statiky se jednou větou celý příběh posune do úplně jiných rovin.
Stehlík mě bolel a zůstává se mnou. Tak to s velkými knihami totiž je,
Česky vyjde na konci září a doufám, že se slušným překladem! Jinak se to celé rozpadne a to si Donna Tartt nezaslouží.
Na tuhle knihu nikdy nezapomenu! Výzva naší matikářky: "Otevřete si Petákovou.", mě bude strašit asi nadosmrti! Přesto dávám 5 hvězd, protože je to legendární sbírka.
První kniha od Ewalda Arenze, kterou jsem četla a už po pár kapitolách jsem tušila, že pan spisovatel mne zaujme.
Docela často se setkávám s tím, že čtenářům vadí hlavní hrdinové v teenagerském věku. Jasně, umí být dost otravní, mají to v popisu práce, ale tady to tak nějak nebije do očí a vlastně mi byla ústřední čtveřice dost sympatická.
Kniha má atmosféru (jako bych s nimi jezdila městem na kole a skákala z věže) i silné příběhové momenty (o smrti, manželství, rodině, lásce i zamilovanosti).
Pro někoho možná jednoduché čtení, ale bezduché rozhodně ne. Užila jsem si to moc! Zkusím i další autorovy knihy.
Mrzí mě to, ale druhý díl byl nudný. Rozplizlé příběhy s očekávaným dějem a nic moc pointami. Další díl mám doma, ale čtení určitě proložím něčím jiným. Škoda. Po prvním dílu jsem čekala víc.
Probudím se na Šibuji mě moc bavilo a zvláštním způsobem i pohladilo na duši. Kniha je čtivá, s rozumnou mírou kouzel a propletených dějových linek. Zajímaly mě všechny. K tomu ty hezké ilustrace!
Kvůli konci jsem nad pátou hvězdou váhala. Neplýtvám jimi. Nicméně Jana na Šibuji našla, co hledala a tak tedy vše končí jak má. Vždyť není třeba každou linku doříct do posledního dechu.
Držím Anně Cimě palce a budu ráda za další počiny.
Všechny postavy absolutně na ránu! Hvězdičky za čtivost, občasnou ironii a konec! Díky němu to nebyla ztráta času. I když v mém vydání mám i další díl (Každá sedmá vlna), zkusím odolat a nekazit si to. Už tak to bylo jen tak tak.
Moje první kniha od Fulghuma. Podařilo se mu na mě skvěle přenést atmosféru tančírny Century. Příběh čtenáře nabádá ke zkoušení nových věcí, protože jen když vystoupíme ze svého pohodlí, můžeme se o sobě dovědět zase něco trochu nového a mít pocit, že skutečně žijeme. Po přečtení budete mít chuť odhodlat se konečně k otevření dveří, u kterých nevíte, zda jsou zamčené a možná se i trochu bojíte, že zamčené nebudou.
Od plného hodnocení mě odrazují občasná klišé. Vysoko ale hodnotím skvělé ilustrace Willow Bader, které čtení dávají další rozměr.
Skvělá kniha! Nesmírně čtivá. Ač jsem to na začátku nečekala, prolínají se jí určité detektivní prvky a to já ráda :)
Příbě je skvěle napsaný, logicky provázaný a vygradovaný. To, že je příběh postaven na reálných základech přidává knize na další přitažlivosti, ale autorka nebaží po senzacích. Ze zajímavého tématu perfekním příběhem a spisovatelským umem vytěžila maximum. Knížku řadím do mých oblíbených knih. Určitě se k ní ještě vrátím. A teď se moc těším na Vyhnání Gerty Schnirch.
(SPOILER) Série se mi líbila, nicméně mi třetí díl přišel nejslabší. Jako by to celé mimo zdi Scholomancie už tak dobře nefungovalo. Neustálé přelítávání mezi kontinenty a vysvětlování magických principů. Pak taky ten zmiňovaný, na sílu tlačený LGBTQ+ vztah. Trochu jsem se musela nutit to dočíst, což nikdy není velká pochvala. I tak jsem ale ráda, že jsem si sérii dala.
Ten konec byl epický!
A kdyby v průběhu dílu nebylo tolik keců o různých enklávách, jejich vzniku, historii a vzájemných vztazích, tak bych tomu klidně dala i pětihvězdu.
Těším se na třetí díl. Autorka si to rozehrála moc hezky.
(SPOILER) Opravdu takhle přemýšlí moje generace?
Čtivě psaná kniha (musela jsem si zvykat na chybějící uvozovky v přímé řeči), kde je příběh prokládaný e-mailovou korespondencí hlavních hrdinek. Ty si ale moc nepíší o tom, jak se mají, ale spíš řeší, kam ten svět spěje. To taky řeší tak nějak pořád a u toho mají strach dovolit si žít a něco prožít. Až nakonec v posledních dvou kapitolách popřou samy sebe a přijdou happy endy v tradičním hávu.
Tak já nevím..co to znamená? Nevíme, co se sebou, tak nakonec stejně zopakujeme vzorec generací předešlých. Jen později a prosadíme si možná trochu víc rovnosti?
Chtěla bych ještě pokračování “po dětech”. Najdou si čas na úvahy o dělnické třídě a povaze krásy? Přála bych jim to.
Mám ráda, když dětské knihy nejsou jen diblíkovsky roztomilé. Květolelo kombinuje pěkné ilustrace se zvukomalebnými básničkami, které v sobě nesou i pár informací o říši rostlin. Věřím, že si knihu dcera oblíbí.
Prameny Vltavy se mi četly tak nějak kostrbatě. Až jsem si někdy říkala, jestli mám pokračovat. Ale vytrvat se vyplatilo, takový závěr za to stál!
Kniha zaujme názvem a grafickým zpracováním, ale nakonec to nějak nebylo pro mě.
Na čtenáře čekají unylé postavy, které za sebou sice mají i zásadní životní dramata, ale dále vše prožívají tak nějak mimochodem. Jako by společně bloudili tmou, volali na sebe, ale navždy se jen míjeli.