Vesmich
komentáře u knih
Čtvrtá opice
Jonathan Dylan Barker
Již od Kolumbovské světové výstavy, na které lovil návštěvníky proslulý americký Jack Rozparovač - H.H.Holmes, je známo, že v Bílém městě se dějí věci! Kombinace deníku takové soudržné rodiny, která si žije pro sebe, její členové se k sobě chovají pěkně a otec se synovi věnuje a pomáhá mu zorientovat se v životě a osvojit si klíčové dovednosti, a pracovního života party detektivů, kteří se sice špičkují, ale tak nějak v pohodě a mají se rádi. Celé je to bojovka a hra s překvapením, při které je potřeba hledat a sbírat indicie a dojít k pokladu. Když se ještě autorovi povedlo zvládnout závěr a neudělat z toho nějakou totální hňupinu nebo to odfláknout, tak je z toho velmi originální a zajímavé počtení. Pro mě to tedy rozhodně bylo. Dám si i pokračování.
Sova
Samuel Bjørk (p)
Začíná to pěkně ponuře a tajuplně. Začátek ovšem nehraje žádnou roli v příběhu a zase se vynoří až někdy v poslední čtvrtině. Severští vyšetřovatelé jsou přiměřeně depresivní, ponuří, rozháraní, nestabilní, prostě jsou pojatí civilně, jak už to u severských autorů bývá. Je to taková prevence nápadů stěhovat se do Skandinávie. Vyšetřovací tým a jeho různé stavy a pohnutky, je v textu rozpitván daleko podrobněji, než různí možní pachatelé a jejich motivy, což třeba mně nijak nevadí. Hlavní ženská postava /Mia/ je čím dál lépe vykreslená a i když nemusí být nějak extra sympatická, je prostě pravděpodobné, že když umí toto a zažila tamto, v reálném životě by se prostě chovala přesně takto. Příběh sám je směsicí takových obvyklých bububu a lekání, nicméně jedna z point, řečeno se starou Škopkovou "samou roztažeností už lidi nevědí, kam se vrazit", je sice naznačená lehce a prostor v textu nemá velký, ale je to trefený hřebíček přímo na hlavičku. Závěr je poněkud uspěchaný, ale až ten úplný, jinak až do TÉMĚŘ konce paráda. Úplný konec je zvláštní především tím, že takto zkušení autoři by nemuseli mít až takový problém napsat konec příběhu nějak tak, aby z toho čtenář neměl dojem, že je tlačil termín uzávěrky a dopisovali to honem honem, dvě minuty před odevzdáním.
Nevítaný host
Shari Lapena
Starosvětský hotýlek, zimní romantika, mrzne, až praští a víkend je tu. V hotýlku se sejde taková prima partička docela všedních typů. Všichni mají tajemství, ale nikdo zas takové, aby z toho čtenář vydechl hrůzou "oh jeeeh, co je toto!"Poslouchala jsem jako audioknihu, která byla ve slevě, a zaujalo mě pokusných 50 minut zdarma, tak jsem zakoupila i zbývající čas. Je to super načtené, až tedy na takové výkřiky mezi jednotlivými kapitolami (jakýsi hudební doprovod), které mě dokázaly spolehlivě vyděsit nejvíc. Příběh mi přijde docela uvěřitelný, takhle se to může asi docela dobře všechno stát. Člověk by si měl rozmyslet, kam o víkendu :)
Manželé odvedle
Shari Lapena
Taková normální rodinka..rozjezd velkolepý, napínavé, nápadité a všechny pohnutky a postavy vlastně docela běžné a proto uvěřitelné. Když se to tak všechno sejde, klidně to může probíhat takhle. V nějakou chvíli za půlkou přišel ovšem bod zlomu, kdy se autorka, kdoví proč, rozvášnila hodně divoce a od té chvíle už je to takové utrpení až do konce. Je to vlastně jedno, co tam kdo dělá, protože se mi tomu už nechtělo věřit, že by toho osud na matku naložil až tolik, co spisovatelka. Škoda.
Hadí doupě
Agatha Christie
(SPOILER) Když božská Agáta vpustí na scénu Poirota nebo slečnu Marplovou, dá se očekávat, kudy se zhruba bude příběh ubírat. V případech, jako je tento, je to všechno ještě o moc zapeklitější. Podezření jsem pojala až hodně ke konci. Také by se mi hodilo nějaké to dědictví po dědečkovi. myslím, že bych věděla, jak s tím naložit.
Šelma
Andrew Mayne
Začátek je hodně lákavý. Vědec, takový tradičně pojatý génius/mimoň, se přimotá ke zločinu a pak do toho furt šťourá, neb nemůže jinak. Je to ostatně docela uvěřitelné, že on tak všechno chápe jako výzkumný projekt. Poslední třetina už je poněkud slabší a ke konci byl autor buď totálně sjetý, nebo se žánr změnil v grotesku, aniž by byl čtenář dopředu nějak varován. Bylo to místy tak absurdní, že už se tomu ani nedalo smát.
Série C-L
Eduard Fiker
Bylo to naprosto nečekaně napínavé a nutilo mě to číst a číst. Film znám a přišel mi vedle knihy jako slabý čaj. Pozoruhodné bylo, kolik lidských zdrojů měl kapitán k dispozici, častý výrok "vemte si tolik lidí, kolik budete potřebovat", dokresluje, proč policie mívala tak vysoké procento objasněnosti trestných činů. Karlíček je parádní postava, hodně jiná, než ve filmu. Děj se počíná v roce 1951 a všechno, co tvoří pozadí příběhu, je popsáno střízlivě a přesně. V předchozím komentáři autor/ka píše, že si s tím lučebníkem/chemikem dělal asi autor legraci. Mně ten jazyk také zaujal a úplně jsem si ho vychutnávala. S lučebníkem si ale možná legraci nedělal, protože přírodozpyt se učil na českých školách až do 40.let 20.století a fyzice se ještě dlouho říkalo silozpyt a chemii lučba, takže to slovo jednak autor měl určitě ve svém slovníku pevně zabudované a podle mě je vysoce pravděpodobné, že se ta slova mohla v 50.letech skutečně používat vedle sebe. Chemik i lučebník.
Kaštánek
Søren Sveistrup
Tento člověk napsal Zločin, snad jediný novodobý detektivní seriál, který se mi chtělo sledovat. Takže přečíst si toto, byla výzva. Bylo to napínavé, místy tak, že se mi chtělo zhasnout a schovat se, střihy jsou snad rovnou připravené pro film, pachatel je tak specifický, že je sice jasné, že to co dělá, je fuj, ale je také jasné, že moc na výběr teda neměl. Detektivové jsou charakterově přesně podle mého gusta. Pro mě naprosto dokonalé!
Les přízraků
Juraj Červenák
Je to jasné - mám nové literární oblíbence! Již v Praze, kde se prolévala krev prvorozených bylo jasné, že na ně hned tak nezapomenu. Zde - v Krkonoších a kousek pod nimi, se HNED TAK časově zpřesnilo na aktuální NIKDY:) Tentokrát zůstal Barbarič v Uhřích, zato Bohdan se do toho opřel :) Parádní loupežnická historka a ještě napsaná tak, že není těžké se do Trutnova virtuálně přesunout a všem jim tam poradit, jak to mají dělat:) za mě velká paráda!!!
Šarlatán
Josef Klíma
Odkudsi z propadliště dějin vytáhl autor filmového scénáře téměř zapomenutou postavu (kolik ještě takových naše dějiny 20.století skrývají?) výjimečného člověka s mimořádným darem a vyprávěl nám příběh o tom, co s tím darem udělal. Proč scénárista vypíchnul ze života J.M. zrovna to a ne něco jiného, je naprosto jeho věc, nicméně vzhledem k tomu, že je to příběh reálné postavy, tak ten konec je hodně přes čáru. Marek Epstein toho na záda Jana Mikoláška naložil tolik, že to nelze unést a ubírá to příběhu na věrohodnosti a čtenář(já tedy rozhodně, marně hledá odpověď na otázku PROČ? Co to komu mělo přinést? Josef Klíma ten divný dopad a nepochopitelnou hořkost v rozsáhlém doslovu zmírní a přispěje tím k jakémusi smíření.
Krev prvorozených
Juraj Červenák
První setkání s trojicí pozdně renesančních detektivů a hned se mi zavrtali hluboko pod pokožku! Napínavý je to jako skřipec starýho Jaroše, originální, napsané parádním, čtivým stylem. Odsejpá to a těžko se od textu odchází. Vůbec mi nevadilo, že nevím přesně, co bylo v prvním dílu, to si dočtu jindy :)
Vídeňské bratrstvo
Ingar Johnsrud
Bylo to napínavé a pěkně se to četlo, akorát mi nějak uniklo, a to i při zvýšeném úsilí, o čem že to vlastně bylo...proč se to stalo a co to jako mělo být...?
První dámská detektivní kancelář
Alexander McCall Smith
Ženský úděl je těžký všude, takže proč by to tak nemělo být zrovna v Africe? Afričané mají rádi svou Afriku, ať se děje co se děje, lidé se milují a nenávidí a odvahu najdeš na nepravděpodobných místech. To je asi tak všechno, o čem to bylo.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
U některých textů jsem nabyla dojmu, že je MUSÍM přečíst, jinak by to představovalo mezeru ve vzdělání. U tohoto textu se jednalo o třetí pokus v průběhu cca patnácti let, tentokrát úspěšný. Podařilo se mi přenést se přes první třetinu, která je pro čtenáře mého typu dost nesnesitelná a jestli lehce nebo těžce je jedno. K tomu, abych byla zaujata vztahovou linkou románu nemám zřejmě dost sexuální touhy a představivosti, takže mě to uzívává k smrti. Na některé filozofické exkurze jsem zase asi překvalifikovaná a o estetice nic nevím. Bylo proto, chtěla-li jsem dosáhnout cíle a zaplnit tuto mezeru ve vzdělání, nutno přimknout se k lince sociální a politické, k postřehům a úvahám o Evropě (zejména) šedesátých a sedmdesátých let. Autor, s přihlédnutím i k jeho osobní zkušenosti a příběhu, je v této lince pevný, jistý a jeho představení (ve smyslu prezentace) této části společné historie, mi místy bralo dech, jak brilantní to bylo. Při popisu vrcholné akce Velkého pochodu jsem se smála hlasitě. Od půlky jsem text četla už pozorně a celá poslední třetina představovala jakési vykoupení za tu první. V každém případě bylo nutné najít nějakou osobní techniku, jak se proklestit obrovským množstvím slov, která na mě místy působila jako automatický text.
Ostravská mystéria
Marek Skřipský
To bylo ale příjemné překvapení! Republika je ještě mladá, před legionáři se otevírají nadějné vyhlídky, protože zvítězili. Jejich spolužáci, vojáci rakouské armády, mají vyhlídky méně nadějné, protože prohráli. Četníci jsou páni, náckové jsou ještě nemnozí a nemocní a komunisté zrovna tak. Když bubáci v Ostravě dojdou, zajedou si pro ně hrdinové do Prahy. Osvěžující, příjemné čtení a zajímavý výlet do začátků republiky.
Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
Ilonu Borskou znám výhradně jako autorku dětských knih a její Výpravy s paní Klomínkovou dokázaly probudit zájem o historii i v ledaskom jiném. Příběh Vlasty Kálalové je napsaný strhujícím, mimořádným způsobem, zřejmě i proto, že sama autorka měla složitý život plný divných překážek, které je třeba nějak přelézt. O Bagdádu píše Borská tak, že se mi chtělo se tam okamžitě vypravit. Konec války prožívaný tady, v klidných jižních Čechách, v místech, kudy procházela demarkační linie, je plný takto zvláštních příběhů, kdy se během krátké chvíle změní všechno a nic už nikdy nebude a nemůže být jako dřív. Když je o čem psát, je nejtěžší vybrat to, o čem nepsat a vzhledem k datu prvního vydání, to muselo být extra těžké. Kniha PRO ŽENY to rozhodně není, stejně jako Jako bychom dnes zemřít měli, není kniha pro muže. je to kniha pro každého.
Bretaňské tajemství
Jean-Luc Bannalec (p)
Jde do tuhého, komisař si posvítil na Svatý grál a Artušovské příběhy. Původně přijeli všichni Dupenovci na podnikový výlet a jen tak lehce kohosi vyslechnout. Vyklubala se z toho pořádná zabijačka a komisař musel vypít hodně kávy, aby to rozlousknul!
Vlak z Paddingtonu
Agatha Christie
Od Vraždy na faře uteklo dost vody, soudě podle toho, že vikářův syn už pobývá kdesi na internátě a domů se vrací na Vánoce a taky podle toho, že slečna Marplová se nevrtá v zahrádce, aby pod záminkou dobývání pampelišek monitorovala cvrkot v obci. Jedna z jejích mnoha přítelkyň spatřila ohavný a geniálně provedený zločin, ale jako na potvoru jela zrovna na návštěvu k Jane Marplové, takže vrah nemá šanci uniknout.
Bretaňské světlo
Jean-Luc Bannalec (p)
Komisař Dupin na dovolené je oxymoron, protože kde je komisař, tam je zločin a kde je zločin, nemůže mít komisař dovolenou. Vůbec mu nevadí, že je v cizím revíru a čmuchá jako ohař! Tentokrát růžové pobřeží, bílé pláže a hodně vína.
Samuraj
Šúsaku Endó
Tak na nějaké mávání mečem a hrdinské činy tradičního střihu jsem rychle zapomněla a ponořila se do příběhu, který byl tak univerzální, že je to asi jedno, jestli se odehrál tam, či onde.