vevu. komentáře u knih

Na Tiché roky jsem se moc těšila a rozhodně bylo proč! Nechci knihu srovnávat s předešlými knihami paní Mornštajnové, protože každý z těch příběhů je jiný.

Tiché roky jsou příběh ze života, příběhem plným smutku, frustrace a nevyřčených slov...
Procítěně popsaná traumata života a do hloubky vykreslené charaktery a situace vás zasáhnout. Ačkoliv v příběhu není víceméně žádná velká akce, je příběh natolik silný, že vás cosi žene ve čtení dál a ani po dočtení nechcete knihu odložit.

15 02.09.2019

Tady nejde jinak, než hodnotit velmi kladně... Čtivě napsaný příběh plný reálií z kraje, kde to dodnes není moc jednoduché... Proplétající se osudy postav, vytříbený jazyk, polské a slezské výrazy dodaly knize kouzlo, které vás od čtení nepustí.
Velkým plusem pro mě bylo doplnění informací o tom, co se v tomto kraji po první světové válce dělo. Uf...

13 09.07.2020

Uf, tento díl byl stejně "nadupaný" jako ten první!
Pořád a pořád mě překvapuje, jakým těžkým situacím museli Slezané čelit. O to víc mě zaráží, že se o tom běžně člověk nedozví, že se o tom neučí...
Tím spíš je tato série "must read"...

12 24.03.2021

Za mě zatím nejlepší díl s HH! Linka s vrahem super, skvěle gradovala. Linku s Harryho osobním životem také chválím, tam bylo taky dost zvratů. Jsem ráda, že došlo k vyřešení zásadního problému v aktuálním Harryho životě. Rozhodně jsem zvědavá na další díl :)

10 31.03.2023

Malá kniha, ale velký příběh. Psychologie postav není příliš barvitá, ale život v lágru je popsaný naopak barvitě celkem dost.

Přála bych si, aby se o komunistickém režimu a jeho zločinech psalo stejně jako o zločinech během 2. světové války...

10 16.12.2020

Těžké téma, těžká četba. Odhodlávala jsem se k ní dlouho, protože to fakt nebylo veselé čtení. I styl psaní paní Tučkové není pro každého, její čeština a stavba vět je krásná. Věřím, že pro někoho mohly být zmatečné chybějící uvozovky v dialozích.

Osobně jsem se občas ztrácela, když skončila kapitola, já jsem čekala rozřešení v další a ejhle, další kapitola byla z pohledu jiné postavy.

Místy vyprávění plynulo velmi rychle, místy bylo zase pomalejší - jako proud řeky. :)

Za mě rozhodně skvělé dílo!

10 15.11.2018

Po předchozím dílu, do kterého jsem se vůbec nemohla začíst, byl tento jako ty první. Kypěl humorem a skvělými replikami, plynul, nezadrhával se... :) Těším se na další díl.

Egypťan Sinuhet je jednou z těch knih, jejíž četbu jsem velmi dlouho odkládala. Odrazoval mě počet stran i archaický jazyk; ani jedno však nakonec nebylo mínusem.
Ale tak jako všichni jsem z ní "odvařená" nebyla, i když jsem se začetla a před zraky mi díky popisům vyvstávaly jednotlivé scény, osoby a prostředí.
Pro milovníky starého Egypta rozhodně jedna z "povinných" knih, pro ostatní fajn vhled do dané doby.

Je to však také kniha a životě se vší jeho krásou, slastmi, zlem a bolestmi. A z tohoto pohledu pro mě byla skvěle napsána.

9 17.10.2018

Neuvěřitelně silný příběh, který chytne a nepustí. Musíte o něm přemýšlet ještě dlouho po přečtení. Ač se lidé těšili na konec války, mnohdy jim to žádnou úlevu nepřineslo.

9 01.07.2017

Rozečteno, nakonec doposloucháno jako audioknina na Radiožurnálu.
V psané formě mě příběh moc nenadchl, ve čtené verzi už to bylo lepší, ačkoliv je to obvykle přesně naopak.
Temno doby mi evokovalo místy spíše 2. světovou válku, ale co my víme, jak to opravdu funguje v zarytě komunistických státech...
Celkově si ale myslím, že mohl jít příběh více do hloubky.
Ač mi byla postava Magdaleny-Lenky ne zcela sympatická, bavila mě její příběhová linka o něco víc.

8 22.11.2021

Ze začátku mi trošku dělala problém epistolární forma, ale po pár stránkách a dopisech jsem se v postavách dobře zorientovala. Navíc mi zvolená forma přišla vyhovující vzhledem k době, kdy se příběh odehrává.
Ano, je to spíše román pro ženy, ale není to klasická červená knihovna. Naopak, zasazení příběhu do doby po skončení 2. světové války a na ostrov stižený okupací dodává příběhu to "něco", co vás pohltí a vás budou osudy postav opravdu zajímat.

8 08.10.2019

Vše už to bylo napsáno a zhodnoceno. Příběh byl prostě úžasný, dojemný a bolestný. Celou dobu jsem si říkala, jak z toho autorka vybruslí, aby to byl příběh s happy endem. Možná byl ten konec trošku moc uspěchaný, ale dalo se to čekat. Co se týče postav, tak mě všechny bavily, žádná mi nepřišla zbytečná. Líbily se mi i drobné vtípky, které odlehčily jinak téměř bezvýchodný děj.

7 26.08.2023

Do příběhu jsem se začetla hned, i přes těžké téma se čte kniha sama. Některé pasáže ze současnosti mě skoro fyzicky boleli, jak jsem se vžívala do postav a jejich situace. Samozřejmě je zde očekávaný happy end, takže si nejsem jistá, že by k tomu pozitivnímu obratu na konci došlo ve skutečnosti tak rychle. Každopádně se tu ale ukazuje, jak je důležité mezi sebou komunikovat i o věcech, co nás bolí hodně hluboko uvnitř a i když si myslíme, že jsme na to sami...

7 25.07.2023

Já nechápu, že tato kniha nemá více ohlasů na sítích. Možná proto, že je o jejich nadužívání, tak o ní lidi raději mlčí? :D
Každopádně by si větší pozornost zasloužila, protože byla prostě skvělá. Postavy byly uvěřitelné, správně ulítlé a zabředávající do nepochopitelných situací, které byly ve výsledku komicky hloupé. Kniha je skvělou satirou dnešní doby a nastavuje společnosti zrcadlo. Nejen k používání sítí, ale i k někdy přehnané korektnosti...

7 08.03.2023

Příběhů z doby normalizace je bezpočet, ale tento vás dostane paralelou mezi dávnou historií a ne až tak dávnou historií...
Bezmoc na jedné straně a zneužívání moci na druhé straně...
Plíživě se vám bude během čtení lepit na paty tíseň a temnota a pak přijde konec...

7 04.02.2020

Jako povídka to nebylo špatné, je to klasický Backmanův styl cílící na emoce, kterých je na tak malém prostoru opravdu hodně. Vše doprovází krásné a jemné ilustrace.
Spíše bych si povídku ale dokázala představit v nějakém souboru společně s A každé ráno je cesta domů delší a delší...

7 16.12.2019

V podstatě kniha splnila má očekávání. Čekala jsem odpočinkovou četbu a toho se mi dostalo. Příběh plyne uvolněně, s nadhledem a vtipem. :)

7 10.07.2019

Lehké, poetické čtení, které zvládnete během hoďky (maximálně), ale pocit z něj ve vás přetrvá mnohem delší dobu.
Je o svobodě, překročení hranic společnosti a komfortních zón nás samotných; také o tom, že i když bytím sebou samým a cestou za svým snem a cílem (proti proudu) můžeme mnoho ztratit, přinese nám to mnoho jiného, nového...

V dnešní době, kdy se hodně řeší, že by měl být člověk sám sebou, je to jeden z těch příběhů, který je v tomto směru nosným.

7 17.10.2018

Po Zabíjakovi už se mi do Jonassona moc nechtělo, ale Sladká pomsta byla zase super jízda!
Svižná, rozlítaná, plná nepochopitelných a vtipných situací, u kterých jsem přemýšlala, jak z nich autor/postavy vybruslí.
Pro mě zůstanou Stařík a Analfabetka nepřekonatelní, ale Sladká pomsta je jim v závěsu. :) Takže jako oddechovku určitě doporučuji. ;)

6 16.12.2020

Bolestivý příběh jedné rodiny. Kolik takových kolem sebe máme a ani o nich nevíme? Myslím si, že autorka dobře vystihla Štěpánovo dospívání a rozvoj, jeho vztahy k rodinným příslušníkům. Bolest a smutek rodinné tragédie z knihy prýštily.
Rozhodně doporučuji přečíst.

6 09.10.2020