Vidlička komentáře u knih
Zařadila jsem si knížku do tématu ČV "Kniha jejíž postava má fyzickou indispozici", protože už vidím, že až došmodrchám ty bačkory, tak ta zvířátka budou mít stoprocentně fyzických indispozic hned několik... Černobyl hadr! :-DDD
"Maminko, můžu si vzít s sebou do batůžku želvičku?"
Teď už je to jasný, definitivně chci želvu! Akorát, že želva není, pane tesaři (Kantůrku nebo Pratchette?), obojživelník ;-)
Má oblíbená témata náboženství a filosofie, tož to jsem byla ranec zvědavá, jak si z nich Terry ztropí žerty. A taky že jo. Samozřejmě ale přidal i trochu té hlubokomyslnosti. A jako vždy trefil hřebíček na hlavičku! Výpisky z četby to dosvědčují:
"Nemluv o mně! Nevzpomínej moje jméno! Řekni třeba, že jsi písař nebo něco takového!"
"- písař," dokončil Bruta nepřesvědčivě.
"Jasně," přikývl Urno. "To je vidět na první pohled. Ten výmluvný mozol na palci a ukazováku, kterými držíš pero. A oba rukávy umazané od inkoustu."
Bruta se podíval na levý palec. "Ale já nemám - "
"Jasně," přikývl Urno s lišáckým úsměvem. "Jste levák, že?"
"Ehm, já používám obě ruce. Ale všichni říkají, že to není žádný zázrak."
"Aha," přikývl Didactylos. "Bilevák?"
"Vezmi si tedy člun. Když už musíš. Přál bych si jen, aby to bylo -"
"Fér?" dořekla za nej Mořská královna. Postoupila kupředu. Om ji cítil všude kolem.
"Nic takového neexistuje," odpověděla. "Život je jako mělčina. A nakonec zemřeš."
"Kde je Vorbis?" zavrčel dychtivě.
TEN SE ZACHRÁNIL.
"Ano? To není žádná sprvedlnost!"
JSEM JEN JÁ.
Krkavce nic nežralo, jen ostatní krkavci. Zato krkavci požírali věci, ze kterých by se udělalo i supovi špatně od žaludku. Krkavci by sežrali i supa, který zemřel na žaludeční nevolnost. .... Podle krkavčí zkušenosti bylo jedlé všechno, když se to nechalo odležet dost dlouho.
Za sebou uslyšel tiché ťukání. Krkavec zkoumal zobákem Brutova chodidla, ale jeho průzkum skončil, když se mu kolem nohy sevřely želví čelisti.
"A mám dě, midero!"
Vypadal nervózně jako ateista za bouře.
Poetický styl tak odlišný od Karlova, přesto právě díky němu nahlédneme nejhlouběji, jak to jde. Málo se dozvídáme "šel tam a tam a dělal to a to", není ani potřeba, to už známe odjinud. Dozvíme se ale proč bratři mysleli a jednali tak, jak mysleli a jednali, a to nás s nimi seznámí určitě důkladněji.
P.S.: Ta matka byla teda pěkná čůza! Já vím, říká se psychicky nemocná, ale takhle protěžovat jedno dítě a nevražit na druhý dvě...
"Došli jsme ke Gustiho kavárně, posadili jsme se, objednali si obvyklé espreso a pozorovali Blízký východ v akci."
Typický Kishon, typický blízký východ (asi) a hlavně nehorázná koza!
Trochu slabší díl, ale i tady se pochopitelně megafrky najdou!
"Vypadáš, jako by sis chtěl jí po ránu zaběhat, Garfielde."
To se mýlíš, propocená ponožko. - Někomu se asi běhání může líbit... ale já jsem nikdy nebyl z kyslíkového dluhu odvázaný...
"Často si říkám, co se asi honí ve tvé složité mysli, Garfielde." - "Nebylo by to úžasné, kdyby se lidé a zvířata mohli dorozumět?" - "Kdybys uměl mluvit, co bys mi řekl právě teď?"
Zabil jsem mouchu někde na tvém koláči s rozinkami.
"Tvůj kašel už zní líp, Garfielde."
To by měl. - Trénoval jsem ho celou noc.
(Na veterině) "Řekni Á, Garfielde." - "Jestli neřekneš Á, tak ti změřím teplotu."
"Á."
"Tady jsme s Garfieldem v ZOO." - "Tady Garfield sedí vedle velmi vzácného papouška v hodnotě 10 tisíc." - "A tady jsem já, jak solím deset klacků za Garfieldův oběd..."
"Jsi moc tlustý, Garfielde, ode dneška máš zase dietu."
Ten mě tak štve. - Kdybych dokázal vylézt na to křeslo, zmlátil bych ho tak, že to ještě nezažil.
"Já vím, že jsi nešťastný, Garfielde, nemusel bych tě držet na dietě, kdyby ses tak nepřežíral."
Nemůžu si pomoct, mám nemocné žlázy. - Moje slinné žlázy jsou hyperaktivní...
Jé, já se cítím dobře. - Mám chuť být dnes na každého hodný. - Určitě na mě něco leze.
Můj dotaz: funguje reinkarnace chronologicky nebo můžete i "skákat"? Každopádně Garfield a já jsme očividně "jedno tělo, jedna duše"!
Každý zvířátko- i humoromil zaplesá. Kam na ty ptákoviny pan Švandrlík jenom chodí?! A Neprakta samozřejmě nasazuje korunu vtipnými i roštomilými žvířátkovými ilustracemi.
Poezii nemusím, ale jak jde o satiru, tak se přemůžu. A vida - měla jsem recht! Básně, hlavně ty pozdější (protože osmdesátky se stávají mým oblíbeným obdobím), se mi zalíbily natolik, že původní záměr po přečtení sbírku odložit do knihobudky také odkládám a knížka putuje do mého zatím tak řídkého regálu s poezií. Četla jsem po čekárnách při lítání po doktorech, kdy se nedá moc začíst do něčeho souvislejšího, a tu se tyhle básničky ukázaly jako naprosto ideální, jak délkou tak poselstvím. Mňam. Jenom moc lituju, že nebyly v originále, to by knížku asi plný počet medových hvězdiček neminul!
(SPOILER) Když už se to všude hemží alternativními "co by kdyby", tak proč ne i ve Středozemi?! (příhodně vydáno v nakladatelství Brokilon Alternativa) Pohodičková roadmovie nám ukáže rasy, které si myslíme, že známe, i z jiných úhlů, a zjistíme, že to všechno bylo vlastně trochu jinak... Výtku mám ke zcela zcestnému použití tapisérie z Bayeux na obálce, ale jinak jsem se i přes strach, se kterým jsem do čtení šla, výborně bavila. Autor uchopil dílko s nádhernou láskyplnou neúctou!
Zhýčkaná Gordonem a Herriotem bohužel nedokážu Kufřík dostatečně ocenit. Humor a milo skoro nikde, zmar a deprese všude. Pouze klobouček před všemi lékaři a podobnými lidumilnými zaměstnáními všech dob.
Zhýčkaná Gordonem a Herriotem bohužel nedokážu Kufřík dostatečně ocenit. Humor a milo skoro nikde, zmar a deprese všude. Pouze klobouček před všemi lékaři a podobnými lidumilnými zaměstnáními všech dob.
Hmmmmmmmmmmmm..... tak nevím. Ten seriál naprosto zbožňuju a viděla jsem například i dokument, jak David Suchet jede Orient expressem, a připadal mi jako fajn pán, a proto jsem se na knížku neuvěřitelně těšila. Ale dlouho už jsem nečetla nic tak nanejvýš suchýho! Ano, neuvěřitelná úcta páně Suchetova k dámě Agathě i Poirotovi, a kterak s nimi šel jeho čas, ale už nějak nic víc. A fotografická příloha opět bídná. Vím, že na internetu jsou toho mraky, ale já to chci, himl, v tý knížce! No prostě, lehké zklamání... A navíc skoro nic o mém miláčkovi a největším borci celého seriálu - Hugh Fraserovi jako kapitánu Hastingsovi! Fuj!!
Jak už mají povídkové knížky ve zvyku střídat tu lepší - tu slabší povídku, mívám i já ve zvyku oceňovat je proto průměrným počtem vesmírných hvězd. Nejinak tomu je i u tohoto svazku. Ale moc moc se mi líbila dílka dvě, a to (ééé, jak byly ty názvy???) Zpráva pro krále Brobdingnagu (téma snaha o použití vědy pro dobro lidstva a co z toho vzejde, bude asi aktuální v každé době) a Mystifikace okolnostmi (velmi zajímavý námět myslících hornin). A díky těmto dvěma povídkám asi vyplním i kolonku Doporučuju ;-)
Už na první stránce jsem se málem rozbrečela dojetím, jak krásným slohem a neuvěřitelným vtipem KP disponuje! A jestli jste si mysleli, že film je mega vtipnej, tak kam se hrabe na knížku! Je toho v ní, jak už bývá obvyklé, asi tak desetkrát víc! Nemá cenu rozepisovat se, co všechno se mi líbilo, protože to byste četli do zejtra, ale nejvíc jsem se chlámala označování nezdárného Lubomíra jako "reparát". Tahle perla jde do mého zlatého fondu.
Retrospektivní linka se ještě dala přežít, navíc si člověk oprášil a ujasnil znalosti ze zmíněné doby, ale hrdinovo putování Evropou mi připadalo takový naivní a nevěrohodný a ty lidi s ním... Vzdala jsem to 150 stran před koncem, protože představa, že to budu muset číst, mě příšerně krušila. Dokonce i já se už časem naučila, že nemá cenu dočítat za každou cenu všechno. Ufff.
Židovské vtipy nemají chybu, ale už jsem četla i lepší sbírky. Ilustrace to celé bohužel ještě trochu srážely...
Receptů málo a chabých. Slovníček je plusem knížky.
(SPOILER) To vás umíme, chlapi, dobře zblbnout, co?! ;-) Naštěstí pro Déčko vynalezli operaci na odstranění fantazie. Já chci taky!!!
(SPOILER) Poučný náhled do mysli zasloužilých revolucionářů, kteří sloužili až do smrti, a to i svou smrtí. Nikdy jsem moc to přiznávání nechápala (když se nebavíme o mučení), takže tady mi to bylo vysvětleno. Psychologie holt není moje liga, proto jsem u čtení i lehce trpěla, kniha je venkoncem hlavně psychologická, ale svou kvalitou a významem si co nejkladnější hodnocení zaslouží.
Aha, tak u tohodle komiksu pravděpodobně vzklíčila moje láska a obdiv k Neffíčkovi! Jako dítě jsem ho ranec žrala, škoda, že se někam poděl (jako ten komiks ;-))...
Jó, kde jsou ty doby, kdy jsme si místo wikipedie otevřeli nějakou takovouhle knížku! Úplně se vidím, jak by se podle ní dělaly referáty jak víno! Sice v každé kapitolce agitka jak prase, ale jinak poučení, inspirace a nostalgie jak brno! (Hergot, koukám, že se ze mě sypou přirovnání jak lupy!)