Vidlička komentáře u knih
Za první klad považuju, že někdo napsal knížku o mejch dvou oblíbenejch postavách. Za druhý, že se nebál pocuchat fasádu Václava a Ludmily. Tím ale všechna sláva končí. Když už se tvůrce na začátku vykecává proč a nač použil takový a makový jazyk, tak ať se toho drží a nekolísá mezi archaičností a mega moderním výrazivem. Taky urputná snaha nacpat do příběhu všechny vědomosti, které naše společnost (nebo autor) o této historické epoše má, byla až k smíchu. A když do toho namixoval i Monu Lisu, o počtu hvězdiček bylo rozhodnuto...
Typická naivní braková mayovka se spoustou charakteristických postaviček, kterejm byste nejradši naflákali, a se spoustou ukrutnejch šťastnejch náhod a krásně nevinnýho rasismu a předsudků, ale na druhou stranu i nějakého toho poučení... Nicméně už jako dítě mě tohle dílko krutě nebavilo a druhé pokusné přečtení na prahu staroby tento pocit jen dotvrdilo. Ale za nostalgický návrat do dětství dám celé dvě hvězdičky.
Ježiš, to bylo tak milý čtení! Spousta zajímavých článků sestavených do knihy nás zavede především do první poloviny 20. století a dá nám nahlédnout nejen do továren, podniků a nakladatelství, ale leckdy i do soukromých knihovniček spousty fajn osobností. Vřele doporučuju.
Připravte si játra, neboť některé hry se s tím opravdu neserou, a to taky umím chlastat první ligu!
(SPOILER) A pak že Elvis nežije! A kdo jiný než Kuba Nedomý tomu může přijít na kloub! K mému milovanému Dědkovi přibyl navíc ještě mazlík Ronin a jízda Arkádií a částečně i Plesnivkou může zase svištět!! Už se těším na další díly, ještě že jich Neffík napsal víc!!! Vikřičník!!!!
Beletrii tohohle typu normálně nečtu, ale protože mám úchylku na Rusko (klid, lidi, jo...) a knížka byla ve výprodeji, popustila jsem uzdu svojí svobodomyslnosti a koupila jí. Od námětu z ruských devadesátek jsem teda ale čekala daleko větší maso. Tady ho ovšem bylo asi jako v salámu junior, takže jsme se s hrdinou plytce prochlastali a provzdychali nad Soňou až k happy endu. Trapnost nad trapnost, a jak nad tím teď tak přemýšlím, jdu ještě jednu hvězdičku ubrat. A knížku frknout do knihobudky...
Je zajímavý pozorovat, jak se každý popasuje se zadáním úplně jinak, ať už nás zavede do klasického fantasy světa nebo přivede magii do toho našeho. Mému srdci nejbližší byl Jarní panic. Každopádně současné spisovatele fantasy máme kvalitní a Ve stínu magie je velmi zdařilá antologie.
Vedle Silmarillionu další úžasný náhled do dějin tohoto úžasného světa.
Co mě fascinuje nejvíc je, že když Christopher vypráví, jak se třeba ptal otce na nějaké detaily, ten odpovídal, že o tom nic neví, nebo že se zmínky nedochovaly! A společně s ním věřím na tenhle svět i já a určitě i halda z vás.
Jako nápad s metrem dobrej, ale zpracování nemastný neslaný. Spoluhráči k Arťomovi vždycky přistoupili a pak zase vystoupili (nebo spíš teda umřeli), aby mu bez nějaké jiné logiky pomohli k dalšímu postupu metrem... Nelogické, nedotažené, nudné, bez nějaké větší přidané hodnoty. Škoda.
"Moc-li pak stál ten pulóvr?"
Hláška za hláškou, nádherné dětství, nádherná knížka i seriál!
Chápu, proč se knížka líbí, ale mě bohužel tyhle ADHD dětičky vždycky vytáčely...
Zevlujou krysy u nechutnejch popelnic a ta jedna praví:
"Nevím, jakého názoru jste vy, ale mě se zdá, že životní prostředí se soustavně zlepšuje!"
Všechny zvířecí vtípky dokonalý a v kratičkém textu se dozvíme, jak a proč Mistr tolik miluje zvířátka.
Během Woodyho vyprávění mi postupně běžely před očima jeho filmy, dokonale ilustrující jeho životaběh, ať už Zlaté časy rádia, Annie, Hana, atakdále na tři krále. Je to holt dokonalý vypravěč, asi i psycholog, a rozhodně jeden z největších hlásičů a frkálistů všech dob. Takže pět hvězd bez přemejšlení ode mě, a jednu by určitě zasloužil i v Hollywoodu, ale ceremoniál je určitě podmíněn účastí oceněného, takže to prozatím nehrozí. Naštěstí je mu světská sláva polní tráva.
Přes veškerou úctu i snahu, nemůžu dát víc hvězdiček filozofii, která válku zahrnuje mezi umění...
Nedá mi to ještě se zpětně nevyjádřit k tomu omílanému, že i po těch staletích je kniha stále platným návodem pro život: jistě, předkládané taktiky jsou bezesporu úspěšně použitelné, ale je mi líto každého, kdo má za to, že se musí svými vztahy strategicky probojovat! Já se třeba, sice trochu prostomyslně jako kníže Myškin, ale s neutuchající dobrotou a upřímností procházím mezi lidmi v mém živote docela příjemně a možná právě proto se mi to zatím taky v dobrém vrací. A pokud mě někdy někdo chtěl posrat, považuju to spíš za jeho boj. Snad jsem to teď, ťuk ťuk ťuk, nezakřikla. Karma holt vždycky byla, je a bude pořád zdarma!
Neffík mého života! Jeho humor a dědek Čuchák (nejhustší jméno ever!) mě tenkrát, když jsem to četla poprvé, přitáhli a nedalo jim práci "přinutit mě" přečíst každou neffovinu na dosah. A díky Neffu a jeho rozsáhlé tvorbě toho mám ještě dost před sebou. Mlsání se totiž musí vychutnávat s přestávkama.
P.S. Odepiště mi do diskuze, jestli i vám připadá, že se Kulhánek Neffovým stylem a frky inspiroval?
P.P.S. Jo, a ještě mě rozsekávalo slovo "doveda"!!! Omegalul, jak se dnes prej říká...!
Hu.
Nádherně graficky zpracovaná knížka. Obzvlášť se mi líbil nápad s měřítkem na protilehlé stránce k mapce a výřez tvaru území. Textové zpracování ale bohužel pokulhávalo za nápadem. Jako inspirace pro brouzdání na webu dobrý, ale když už čučim do knížky, tak z ní chci, himl, vyčučet taky ňáky informace...! Ale moc se mi líbila poslední kapitolka o zemích bez území, poněváč jsem vůbec netušila, že něco takového existuje. Celkově pěkné, ale trochu nedotažené.
Co stránka, to zajímavost a chytře vtipně doplňující ilustrace. Tyhle jazykový koutky já můžu! Dneska už by se to sotva chytalo jako nějakej ten blogghhhrrr...
Když pominu fakta, jako že pošlou bandu dětí na průzkumnou výpravu do nebezpečného prostředí s poměrně vychovatelsky neschopným dohledem, a že by tudíž do večera byli všichni na prkně, tak na druhou stranu oceňuju snahu o upoutání pozornosti čtenářů na ne příliš obvyklou historickou epochu, navíc ve spojitosti se scifíčkem. Najdeme všechno, co nesmí chybět: nějaký ten románek, nenásilnou moralitku, exotické kulisy, pochopení pro mládež a haldu dobrodružství. Bohužel najdeme ale i těžko kousatelný styl psaní, který mě v době, kdy jsem byla cílovka, donutil knížku zavřít a vrátit se k ní až po čtvrt století... Ale protože na mě z knížky koukaj nádherný ilustrace a nostalgicky dýchaj osmdesátky, jdu přidat ještě čtvrtou hvězdičku...
Kvituju hlavně množství odkazů a celosvětovou snahu o vyřešení. Dvojka vaří z čerstvějších surovin než jednička, ale protože jich je pomálu, pokrm je méně sytý, nicméně stále chuťově uspokojivý. Fanoušek se oblízne.