Vidlička
komentáře u knih
Hovory se spodinou
Liao I-wu
Aniž bych snižovala ty hrůzy, co museli všichni ti zpovídaní zažít, tak mě všichni neuvěřitelně lezli na nervy, včetně autora s jeho podbízivostí. Přemýšlela jsem proč, a je to asi tou asijskou mentalitou, kdy oni přijímají jako naprostou samozřejmost, že jedinec až tak moc neznamená, a berou za hotové, že špatně je za každé dynastie (to mě hodně pobavilo, když tak skoro všichni nazývali i vládu KSČ), a taky, že dokáží být zároveň hodní i krutí. Aspoň takovej z toho mám pocit. Každopádně vhled do tamější společnosti zajímavý, ještě zajímavější by bylo podívat se tam touhle optikou znovu po těch dvaceti, třiceti letech... Nejhustší: Ten, kdo viděl nosiče mrtvol a všichni vězňové.
Sestry
Kamila Hladká
Škoda, že není takových knížek víc. Já mám tohle prostředí prostě moc ráda, a proto nekritických pět hvězdiček. Autorka navíc text hezky nastylizovala, že její vliv vlastně nepoznáte, a jen "posloucháte" vyprávění. Jepťandy fakt obdivuju a vždycky jsem tak trochu chtěla být taky...
Kočička z kávové pěny
Tereza Horváthová
Nejkrásnější knížka, jakou jsem kdy viděla!
Asi že taky vyšívám a miluju kočky, i když kávu ne, ale něco tak kouzelnýho, že jsem se málem rozbrečela v autobuse...
Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách - Zima
Karel Plicka
Ten pocit, když takhle začíná advent a vy uvaříte kýbl čaje a zanoříte se do křesla s touhle knížkou a pocitem, že tahle zima s touhle knížkou nebude asi vůbec špatná.
...a navíc vás čekají ještě tři díly, na každé roční období jedno!
"Tentonočky, otočky,
onohočky, od kočky."
No, a hlavně Svolinský a Když jsem já sloužil... udělaly z tohoto počinu pro mě jedničku (nebo vlastně pětku *****).
Garfield se užírá
Jim Davis
"Jaká je tvoje životní filozofie, Garfielde?"
"Celý svět je krabice cukroví a všichni muži a ženy jsou pouhé drobky."
"A co myslíš, že jsi ty?"
"Já jsem náhodou čokoládový bonbónek."
"Ležet celý týden v posteli bylo bezva. Ale já toužím po větší rozmanitosti. Myslím, že teď zas strávím celý týden v tomhle křesílku."
"Ani bych neřekl, že jsi tlustý, Garfielde, ale kdybys držel dietu, dvě rozvojové země by měly co jíst."
Ztotožňuju se s tímhle bonbónkem sešit od sešitu víc a víc!
Skleník
Brian Wilson Aldiss
(SPOILER) Jaj! Úžasný námět i závěrečná myšlenka! Sice často děj i zpracování vázly, břuňo-břicháči mi pili krev (a ten delfín byl taky pěknej parchant!) a autor si občas protiřečil, ale to všechno vyváží neotřelé téma, filozofie a obdivuhodná fantazie. Klobouk dolů, místo v edici si určitě zaslouží.
Židé a slova
Amos Oz (p)
Tady se projevuje typický židovský humor už v anotaci - prej útlý svazek! 210 stran mi až tak útlé nepřijde, ale pobavilo mě to notně. Bohužel jsem při půjčování, jouda, nepochopila, že knížka není o kabale a čarování se slovy, ale nevadí, i tak jsem se notně poučila a sem tam i pobavila, ale nejsem cílovka, tudíž jen 3*, i když by si text asi zasloužil víc. Je erudovaný, moudrý, vtipný a moderní.
Bič
Dick Francis (p)
Miluju ty Dickouškovy přímé řeči jeho hrdinů:
"Vy nemáte jednu ruku!!"
"Ano."
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
Teda, takhle bídný mapky v knize, kde je geografie hlavní postavou! Mám chuť strhnout hvězdičku, ale neudělám to. Jednak jsem jí četla v práci u zapnutého počítače, takže jsem si mapy mohla vystrejčkovat, a druhak (Miluju to slovo! Existuje "třeťak"?) si to text nezaslouží. A proto já nejsem génius, i když si to o sobě ráda myslím, když mě nenapadne podívat se na něco jiným úhlem pohledu, než je zaběhnuto. A přitom je to pak všechno tak jasný a jednoduchý... A moje nejoblíbenější kapitola? Éééé... všechny. Jo, a nezapomeňte, že už je na světě i "druhý díl" - Síla geografie ve 21. století.
Posel slunce
Wilbur Smith
Čtenářská výzva - Africký autor. Protože jsem nechtěla číst žádnou obřízku, harémy, slumy nebo dětský vojáky, musela jsem vykročit z komfortní zóny (všímáte si, jak se tu tohle úsloví poslední dobou rozmohlo?) se starým dobrým Wilburem. No, naše cesta nadále spolu nepovede... Dobrodružné (a značně naivní) romány nejsou holt můj šálek, i když oceňuju dobře zvládnuté řemeslo, a jednu ještě přihazuju za naštudované informace.
Další divné hlášky z knihkupectví
Jen Campbell
(SPOILER) Spoiler! Aspoň pro mě vtipnější než jednička, ale hlavně bombový ilustrace. Jak tam Áda hajluje s hůlkou a prej "Avada Kedavra", tak to se řežu ještě teď!!!
Divné hlášky z knihkupectví
Jen Campbell
Pracuju v knihovně, skoro v oboru, takže bych se dost bavila, nebejt toho, že mě ty pacienti neskutečně vytáčeli! Fakt nesnášim lidi :-) Ale hvězdičky jdou dolů za nebetyčně odbytou nakladatelskou práci! V knížečce, která obsah musí dohánět i formou, někdo rozházel odstavce a půlka knížky je fuč. To je prostě šlendrián. Ale vtipné ilustrace.
Ano, Masaryk
Zdeněk Mahler
Musím pochválit sebe, že jsem skoro všechno věděla, a pana Zdeňka, že to tak bezvadně napsal. To by mohla být moc fajn povinná četba.
Listy Bílé paní rožmberské
Anna Skýbová
A člověk furt pindá, jak se nemá špatně... Ono vůbec naší dobu do zlata zasadit. Tehdy se mělo bídně 99% populace Perchta Neperchta... Ale každopádně super, že se dopisy zachovaly, jako ostatně každý historický dokument, a že byly takto vydány, tuplem.
Vesnický román
Karolina Světlá (p)
(SPOILER) Spoiler! Teda já čučela jak blázen, jak se paní Karolína pustila hned do tří, na její dobu jistě velmi provokativních témat (manželství se starší ženou, konverze a rozvod) a hlavně jak vše v podstatě obhajuje, pokud se čest postaví po bok rozumu proti zastaralým zvyklostem. Musím si někde dohledat, jak tehdejší čtenářstvo reagovalo... Taky oceňuju nesporný autorčin talent, protože román je perfektně "sestaven" a štimuje od první do poslední stránky. V době, kdy kromě německých děl nemohl mít nikdo nic moc českého načteno, se jedná bezesporu o přirozenou vlohu. Tleskám a nemůžu dát jinak než 5*. (...teda až na to, že se nakonec nedostali! Brek, brek...)
Velký věk chce mít též velké mordy
Ivan Klíma
Mám vždycky před očima Pepíka Abrháma s Haničkou Maciuchovou, takže mě nikdy nenapadlo, že KČ a OS byli taky jenom obyčejní lidé sem tam i s nějakýma těma nectnostma. A vida, oni jo. Knížka perfektní, hlavně jak to všechno člověku krásně chronologicky dá do rámečku.
SAS - Příručka jak přežít
John Wiseman
Chca nechca musím jednu hvězdičku strhnout za zpracování knížky, ne za její obsah, tam si netroufám jakkoliv polemizovat s odborníky z nejodbornějších!
Překlad je tragickej (chobotnice a její tykadla), stylistika a gramatika jakbysmet. Knížka by taky zasloužila jiný formát, aby držela otevřená, když budu podle ní třeba smolit nějaký uzel. A takový ty barevný proužky na okrajích stránek, abyste mohli rychle nalistovat příslušný oddíl, by neměly být všechny v jedné výšce, ale rozděleny podle kapitol. Vím, jsou to blbosti, ale takový je holt můj dojem z knížky.
Jinak, klobouček před každým, kdo zkoušel i zkusil. Doufám, že nebudu nikdy muset, každopádně putuje do mého únikového zavazadla.
Vzdělanost jako živý dialog s minulostí
Dietrich Schwanitz
To, co chtěl autor sumarizovat, se mu, myslím, povedlo velmi dobře. Samozřejmě, že by se mohl rozkecávat i na 2000 stranách, ale to už klidně i na 20 000... Jistěže nezmínil milion věcí, ale Evropanům zabalil velmi úhledný balíček k zopakování nebo ucelení základních humanitních znalostí. Já se kupříkladu poučila o dobře temperovaném klavíru - ta informace, že správně naladěný klavír je vlastně rozladěný, mě dost překvapila a pobavila, protože noty jdou fakt mimo mě. Líbila by se mi nějaká taková knížka i o technicko-přírodovědných vědomostech. Oceňuju hlavně velkou autorovu vtipnost, místy jsem se chlámala fakt nahlas.
Adept
Adam Przechrzta
Prostředí, období, námět, všechno super, zase jsem se moc těšila, ale... Na knížce je hodně znát, že je to první díl, takovej rozjezd na seznámení, a všechno hlavní se dozvíme dál. Jenže dál se toho už moc nedozvíme, protože kromě druhého dílu už u nás další nevyjdou, což je škoda, protože by se člověk možná dozvěděl něco víc o Enklávě, jejíž fantasmagorie mohly být popsány daleko obsáhleji, tam se autor měl vyřádit. Taky se mi zdála logika příběhu trochu děravá - myslím, že když mohla fauna pronikat z Enklávy do našeho světa, děly by se větší věci a mnohem mnohem rychleji, že by se postavy (mimochodem pěkně jednostranné a trochu jednoduché - hlavně jejich chování a vztahy) nestačily ani uprdnout! Takže za mě spíš zklamání... škoda.
Po Praze chodím...
František Nepil
Člověk má chuť hned tam běžet a pokoukat se na všechny ty hospůdky páně Nepilovýma očima! Kdyby byl ještě víc nakloněn i truňku, připomínal by svou láskou komisaře Ledvinu z Adély...
