Viky007 komentáře u knih

Tak na tohle musíte mít náladu. Zaručuju vám několikahodinovou depku a spoustu filozofických myšlenek. Ne, fakt jsem si to musela dávkovat. Cítíte atmosféru strachu, zoufalství, beznaděje. Svět umírá - příroda, lidé, zvířata. Lidi se dělí do dvou kategorií - ti, co rezignovali a klidně snědí i batole, pak ta menšina, ve kterých zůstalo nějaké dobro. Sledujeme putování otce a syna. Co vlastně hledají? Mají nějakou naději? Tak si říkám, že pokud přežijí, co s nimi bude? Svět už je stejně mrtvý.

Ke knize mě přivedl skvělý film, natočený podle této knihy (excelentní Viggo Mortensen to prostě umí). Tenkrát jsem ho těžce vydýchávala. Kniha je v tomhle podobná - fakt se připravte na náročné čtení. Nechci ani pomyslet, že by se něco takového mohlo stát. To už radši zombie apokalypsu :-D.

27 29.07.2021

Já nemám slov! Absolutně netuším, jak knihu okomentovat, protože to v sobě stále zpracovávám. Poprvé v životě jsem hrdá na to, že jsem Češka. Zkrátka... hrdinové!

26 03.09.2016

Nebyla to kniha o hrdinech a hrdinský činech. Zkrátka jen o obyčejných lidech a jejich osudech. Překvapila mě neobyčejná čtivost i citlivost, která dýchala z každé stránky. Moje první kniha od Mornštajnové a určitě ne poslední.

22 26.12.2017

Přečteno na jeden zátah ve vlaku. Už chápu, proč je kniha tak vychvalovaná. Jsou to totiž stále aktuální témata - rodinné vztahy, dospívání, touha po dokonalosti, jakási věčná nespokojenost, domácí násilí,... Petra Dvořáková dokázala reálně vykreslit postavy a uměla se vcítit do dospívajícího děvčete. Myslíte, že je charakter matky přehnaný a černobílý? Neřekla bych. Vždyť kolik takových matek je, bohužel. Postava matky mě zaujala možná ještě víc, než samotná Bára. Ta touha mít všechno dokonalé, perfektní, věčná nespokojenost a stěžování si... evidentně sama potřebovala psychologa. Ale už dlouho mi někdo takhle nelezl na nervy, to je fakt. Z postavy otce mám husinu ještě teď, to snad ani nemusím komentovat. Co mě ovšem vytočilo, byl rozhovor učitelek s Bárou o možném problému - říct dítěti, které je možná týrané, že by to znamenalo sociálku a že by mohla skončit v dětském domově... to prostě považuju za naprosté selhání ze strany pedagogů.

Můžeme se ptát, co je a co není týrání. Co je ještě morální a co není. Kde jsou vlastně ty správné hranice? Tím vším se kniha zabývá. Třešničkou na dortu byla symbolika v podobě vran. Konec si mohl každý vyložit podle sebe, ale myslím, že je jasné, co se Báře nakonec stalo.

21 12.02.2020

Už dlouho se mi nestalo, že bych se do knížky tak "zažrala" (což je dost blbé, když musím psát bakalářku :-D) - četla jsem až do noci, protože jsem chtěla vědět, jak to skončí. Příběh Louisy Clarkové se mi zaryl do srdce. Neberu ho jako vyloženě romantický příběh. Je hlavně o hledání sebe sama a o tom, co od života vlastně chci. A já doufám, že se mi to také jednou podaří.

20 05.02.2019

O této knize se dá říct, že je zkrátka neuvěřitelně milá. Po přečtení hledám fotky Kodaně, peču skořicové šneky a užívám si kouzlo přítomného okamžiku, které na mě kniha přenesla :-). Zkrátka žít tady a teď, zažít dobrodružství, ale umět si vychutnat i zdánlivě obyčejný den. A o tom to je.

17 02.03.2024

Jedna z mých nejmilejších knih. Ano, je to lehce naivní, tak trochu sluníčkové, ale zároveň sympaticky nevinné. Jestli existuje nějaká kniha, která dokáže zahřát u srdíčka, je to tahle (má to šmrnc podobně jako Anna ze Zeleného domu, ale zároveň tomu nechybí vážnost Jany Eyrové).

Tento příběh není ničím výjimečným. Popisuje život čtyř sester. Jejich radosti i starosti a vše, co život přináší. A právě tímto je vlastně nadčasový. I já jsem se poznala v hlavních postavách - miluju psaní jako Jo, jsem stejně plachá jako Beth, někdy otravně rozumná jako Meg a čas od času i egoistická jako Amy. Nejvíc ovšem miluju tu atmosféru příběhu. Je to ideální čtení na Vánoce a já se moc těším, až si knihu znovu přečtu.

17 09.11.2021

Tak tohle byla jízda! Po dlouhé době jsem četla knihu, od které jsem se nemohla odtrhnout a nutně jsem potřebovala vědět, jak to skončí. A že to byl konec opravdu nečekaný. Úplně nevím, co si o tom myslet. Autorka psát umí, to bez debat. Příběh byl však místy tak bizarní, že se z toho vzpamatovávám ještě teď...

15 28.07.2023

Já tyhle knihy obvykle nečtu, ale nalákalo mě vysoké hodnocení a téma - tedy proč se někteří lidé rozhodnou žít bez lidí v přírodě, konkrétně na Šumavě. A rozhodně nelituji. Rozhovory jsou přirozené, nenucené a dotýkají se zajímavých témat. Tedy nejen odchodu do samoty, ale je to jakási sonda do duše těchto lidí. Jaký byl jejich život, proč se tak rozhodli, jaké zastávají názory, jestli jsou věřící... vážně mě to chytlo. Někteří teda byli celkem cvoci, když to napíšu lehce pejorativně, ale jiné slovo se v tomto případě hledá těžko. Já raději nazývám věci pravými jmény. Na druhou stranu, když nikomu neubližují, tak co na tom? Každý máme nějakou tu svoji výstřednost, no ne? Zajímavé taky bylo, jak byli všichni respondenti inteligentní. To se pozná už z jejich odpovědí. A to je možná i jeden z důvodů, proč se jejich cesty ubíraly tímto směrem.

Každopádně doporučuji všemi deseti. O této knize budu ještě dlouho přemýšlet.

15 11.07.2020

Já. Nutně. Potřebuju. Další. Díl. Ale fakt. Mám pocit, že nevydržím čekat tak dlouho.
Co víc říct? Druhý díl byl výrazný posun k lepšímu. Moc se mi líbí ta originalita - sklenit, duvaly, fajové,... Byla to nádhera! A od druhé poloviny jsem byla napnutá jak kšandy.
Jen mi trošku vadilo, že Petra nedala do slovníčku terminologii, která byla v prvním díle. Takhle jsem občas tápala, co který pojem vlastně znamená. A taky mapka by se hodila. No jo, už mlčím.

15 06.09.2018

Tak tohle byla asi ta nejnudnější kniha, jakou jsem kdy četla. Kdyby to autorka zkrátila o polovinu, vůbec nic by se nestalo. Co se týče děje a postav... no... nestačila jsem zírat. Kniha se hodí maximálně tak na podpal, ke čtení to fakt není. Theresa je naivní husa, která za Hardinem neustále dolézala a ve všem si protiřečila (miluje ho, nebo nenávidí? Ksakru, tak ať si vybere!). Hardin má skoro jistě nějakou poruchu osobnosti a taky je zdatný manipulátor. Už to úplně vidím, jak se za pár let vezmou a ona se ocitne v začarovaném kruhu domácího násilí. Ať mi nikdo neříká, že to má dobrý vliv na holky (hlavně ty mladší), které to čtou. Fakt skvělá práce, autorko!
Kdyby byl ten děj aspoň trochu zajímavý, ale ono se to točilo jen kolem hádek a sexu, pořád dokola, což podle mě nestačí. A zajímavé je, že ti dva neměli vůbec nic společného. Co vlastně kromě těchto dvou věcí dělali? Možná se ještě bavili o knížkách, to je tak jediné plus (i když Pýcha a předsudek a Na Větrné hůrce už je dost ohrané téma). A slovní obrat "protočila jsem oči" mě vytáčel do běla. Stejně jako Theresina matka, která nejspíš žila ještě v jiném stolení. Tož tak. Jsem ráda, že to mám za sebou.

Jen introvert dokáže pochopit a ocenit tuhle útlou knížečku. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo je takový mimoň. Na druhou stranu si myslím, že kdyby byli všichni extroverti, byla by to pěkná nuda. Jsme možná nenápadní, ale bez nás by to teda nešlo (a taky se umíme ozvat, když na to dojde!). Za sebe bych ocenila snad jen trochu pochopení, protože my si ty baterky opravdu dobíjíme jinak :).

14 19.05.2020

Musím přiznat, že jsem byla k české fantasy trochu nedůvěřivá, ale jelikož mi knihu doporučila sestra, tak jsem si Naslouchače konečně přečetla. A rozhodně nelituji! Petra má opravdu krásný styl psaní. Píše tak poutavě, že má čtenář problém knihu odložit. Navíc mi byla většina postav sympatická (hlavně Kapitán a Vargas), včetně hlavní hrdinky, což se málokdy stane. Čtení mi však dost kazila terminologie, kterou si autorka sama vymyslela. Sice to bylo originální, ale skoro pořád jsem musela koukat na slovníček, který je na konci knihy. Taky mi tam úplně nesedlo, že se jedná o příběh z budoucnosti (konkrétně z Evropy, pokud jsem to správně pochopila). Přišlo mi, že by bylo lepší, kdyby si autorka vymyslela svůj vlastní svět. Ve finále je to asi jedno, ale prostě mi to tam nějak nepasovalo. A ještě poslední maličké rýpnutí - přišlo mi zvláštní, že Ilan, která byla odmalička vychovávaná jako chlapec, přemýšlí jako dívka. Myslím, že takové dítě by bylo trochu zmatené, ale proč v tom zbytečně hledat složitosti, že? :-D

Jinak ale nemám co dodat. Moc se těším na další díl!

14 22.08.2018

Musím přiznat, že jsem nejdříve viděla film, který mě naprosto okouzlil. Kniha je samozřejmě stejně úžasná, ne-li ještě lepší. Pan Svěrák je prakticky sázka na jistotu. Je to jeden z mála českých autorů, ke kterým se budu ráda vracet. Rozhodně doporučuji!

14 11.10.2017

Kniha o lásce, bolesti, náhodě... zkrátka o životě. Je to příběh o dvou (ne)obyčejných lidech a o jejich (ne)obyčejném životě.
Musím říct, že už dlouho jsem nečetla tak krásnou knihu. Musela jsem číst pořád dál a dál, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Obě hlavní postavy jsem si neskutečně oblíbila.
Ale konec... konec mě totálně dorazil. Autorka mi vytrhla srdce a rozdrtila ho. Musím nad tím pořád přemýšlet a mám pocit, že už z toho začínám bláznit.

Dávám tedy všech pět hvězdiček, ale kdybych mohla, dám klidně i deset.

14 25.06.2016

Znáte ten pocit, kdy zoufale chodíte kolem přeplněné knihovny, máte tam asi tisíc nepřečtených knih a stejně na nic z toho nemáte náladu? Přesně tak jsem to nedávno měla, a tak jsem zkusila zalovit v knihách mé mámy. Fakt nevím, proč jsem se rozhodla pro tuto knihu, ale prostě mě něčím zaujala (nejspíš tím kapku kontroverzním názvem). A musím říct, že jsem nadšená. Pan Czendlik má nejen zdravé názory, ale i smysl pro humor. Ukazuje, že i farář je normální chlápek, který si rád zajde na pivo. Kromě toho hodně oceňuji jeho upřímnost a otevřenost, u některých otázek to určitě nebylo lehké. Akorát nesouhlasím s jeho tvrzením, kdy o sobě říká, že moc rozumu nepobral. Řekla bych, že je to přesně naopak, protože rozum není jenom o znalostech. Takže vážený pane, pokud tohle čtete, zkuste se nad tím zamyslet. Evidentně se i Poláci rádi podceňují :-).

13 26.03.2019

Bylo to dost depresivní čtení. Jímá mě hrůza, když si uvědomím, že se toto vážně dělo (a stále děje). Hlavně poslední stránky jsem musela dlouho vydýchávat.
Pokud bych však měla hodnotit 1984 jako knihu, tak bohužel musím říct, že z ní zas tak nadšená nejsem. Ty čtyři hvězdičky jsem dala za skvěle popsaný totalitní systém. Jinak se mi kniha zdála taková utahaná... zkrátka jsem se nemohla začíst.

13 15.11.2016

Tak jo, zařazuji mezi své srdcovky. Em a Dex, Dex a Em, to vůbec nezní špatně. Po Dexterovi možná jednou pojmenuju svého psa. Ale teď vážně. Tahle kniha by se dala přirovnat ke kostičce hořké čokolády, kterou si pomalu vychutnáváte. Hořkosladká. Úsměvná. Depresivní. A hlavně svým vlastním způsobem neuvěřitelně milá. Ti dva se k sobě vlastně vůbec nehodili. On byl floutek, co nic neřešil a žil bohémským životem. Ona byla zase příliš vážná intelektuálka. Ale i tak jste jim fandili, protože život přece není černobílý, stejně tak postavy v této knize. Mají své dobré, ale i špatné vlastnosti. Celkově mě uchvátil i styl psaní, díky kterému čtenář dokonale porozumí postavám. Tak už končím, chvály bylo víc než dost. Jen musím přežít knižní kocovinu, protože tohle z hlavy jen tak nedostanu.

12 23.08.2021

S několika přáteli jsme udělali výzvu - Jeho banán si dokola předáváme a každý tam vpisuje své poznámky. Když ohodnotím tuto knihu z literárního hlediska, tak prostě ten odpad dát musím. To se nedalo - styl psaní příšerný, postavy jednaly iracionálně a děj to bohužel nemělo žádný (už od začátku jde jenom o sex, i když si hlavní hrdinové namlouvají něco jiného). Plus ta příšerná předvídatelnost. Po poslední stránce mám pocit, že si budu muset naordinovat nějakého Kinga, protože tolik cukru nedávám :-D.

Ovšem pokud chcete vypnout mozek a na pár hodin se něčím zabavit, je to fajn volba. Jen nad tím prostě nesmíte přemýšlet. Já jsem se teda bavila hlavně nad poznámkami svých kolegů, ale takový pitomoučký příběh občas taky neuškodí.

Opět nádherně zpracovaná a svým vlastním způsobem magická kniha. Souhlasím s ostatními, že je trochu jiná, než jeho předešlá sbírka. Asi ji ocení hlavně zamilovaní, ale každý si v ní najde to své. Nejvíc se mi líbila poslední část, která byla temnější, ale hlavně na zamyšlení.
Prostě srdcovka.

Když nadešel jeho čas,
vzhlédl k smrti
a řekl...
"Ještě jeden život, prosím.
Slibuju, že ho do sebe kopnu rychle." (s. 233)

12 27.08.2019