Villon komentáře u knih

Z celkového hodnocení jsem trochu rozpačitá. Ne, že bych čekala od Kinga jiný level, ale některé povídky mě doslova uzemnily, jiné však překvapily tím, že jsem od Kinga čekala něco víc. Ale to je jen můj problém. Co u autora však zcela bezkonkurenčně oceňuji, to je jeho vstup do lidské duše...tak jak on dokáže popsat myšlenkové pochody různorodých lidí, to je prostě rozbor psychologie lidské duše, jak z partesu. .mně zpočátku dělal hodně problém číst povídky za sebou, přece jen jsem u Kinga zvyklá na postupně vypracování děje a naprosté vygradování zápletky v posledním okamžiku. Ale to nic nemění na celkové kvalitě u Kinga nezvykle krátkých příběhů . Za mě hodnocení na 5*.

Druhý díl Aristokratky byl naprosto odpočinkovým čtením, jehož čtení a následný můj smích donutil mou maminku nasadit konečně brýle a začít číst něco jiného než televizní program. Naprosto nás obě odboural a hradního skrblika s hradní hospodyní( ve filmu Eliška Balcerová nemá konkurenci) jsme trochu porovnávaly s životem mých rodičů a smály jsme se obě o to víc. Tuhle knihu doporučuji, pokud vám není v životě do smíchu a chcete přijít na jiné myšlenky, u téhle knihy si odpočinete a smích vás probudí ze splínu zpatky do života...

16 26.06.2024

Ke knihám Krchovského jsem se dostala díky zdejší databázi - a zůstala jsem s pusou dokořán. Shodou okolností se dostala do rukou i mé matky, která s očima dokořán prohodila: "... no co to čteš?..." A já seděla , s hlavou zabořenou do tátova křesla a nořila se do rýmů-nerýmů, které mě nabíjely a zároveň odpoutávaly od tohoto světa. WAU- tohle je můj šálek čaje, tady si má dušička koupe v šílenosti života a ocitá se ve světě, kde je pojmenována každá sračka sračkou, na nic si tam nikdo nehraje a ušlechtilost se neplete se zbabělostí. ANO, TOHLE JSEM TŘEBA I JÁ.

16 13.06.2024

Prvotně jsem knihu zvolila proto, že se děj odehrává kolem mé milované Křemelné a od Vydry, aby se pak spojily do Otavy. Už jen cesta podél břehu obou řek vám vypráví příběhy. Už jen příroda tady čaruje a bájí . Když k tomu přidáte ne ledajaký příběh , vznikne z toho naprostý unikát- Ignis Fatuus. V 70 letech se na mnohá místa Šumavy dostali buď jen pohraniční stráž, nebo lidé opouštějící na věky své domovy. A to vše, jejich bol a jejich naděje, si zdejší příroda zapamatovala a vypráví dál....
Do Kašperek jsme jezdívali ještě s dětmi a nechali jsme je různě po lesích pobíhat - no ale teď , pokud se tam podíváme s vnoučaty.... nevím, nevím, jestli je pustím z dohledu...

15 30.12.2024

Naprosto nepřekonatelný textař a hudebník, Jeho nahrávky nás doprovázejí v autě a nedávno mě rozesmál syn, který jel s námi v autě a u písničky Morituri te salutant si s námi zpíval Cesta je tér a prach a udusaná hlína....
Tohle prostě přežije do dalších generací a Krylovi to z celého srdéčka přeji, zaslouží si úctu nejen naší ale i budoucích generací.

15 17.12.2024

Když nám, před lety, zemřel náš první psí frajer, bylo nám neskutečně smutno a já v slzách konstatovala, že psa dom už nikdy. Vždyť jeho oči mluvili ke mě psí řeči a já věděla, že si rozumíme, jak s nikým. Po 30 letech jsem své další štěstí dostala a to ještě v mladě štěněcim věku, kdy mu maminka zemřela a my ho po nocích krmili podle scénáře pana veterináře. A zase promluvili psi oči...a já se v nich totálně utopila a pochopila Čapkovo konstatování: pes je z rodu humoristů, „je dobromyslný a vulgární jako anekdotář, který by se bez publika musel ukousat nudou“.
Kniha je naprostá pecka, psí příběhy jsou napsány s takovou náručí lásky a něhy, kdy každý, kdo má doma jakékoli domácí zvíře , jihne a nejraději by toho svého mazlika, uňuhňal...přesto, že se včera nepochopitelný způsobem podhrabal do sousedovic zahrady a způsobil tam neskutečnou paseku. Z jeho oči se dá totiž vyčíst..." to máš za to, že jsme včera nešli na procházku, cos slibovala..."
Čapek psům ohromně rozuměl a jeho.laska k živým tvorům je cítit nejen z této knihy.

15 30.08.2024

Možná tím, že jsem strávila 25 let po boku zarytého rybáře, měla jsem pruty pomalu u postele a zažila přenádherná brzká rána u rybníka, kdy nad mlhou vykukuje sluníčko, všude mír a klid, příroda se probouzí a já se při vzpomínkách vracela do časů, kdy jsem se učila zaseknout, šermovat s prutem tak, abych neublížila sobě ani okolí, zakrmovat, manipulovat s navijákem tak, aby byl správně nastavený a v neposlední řadě hlavně vydržet být ticho ...pro mě nepředstavitelné utrpení, které mi zrovna ta probouzející se příroda vynahradila....pro mě byla kniha takový nostalgicky , přesto krásně vyplněný čas u vzpomínání nad tím vším co život dal a vzal. Ota Pavel umí neskutečně uklidňujícim způsobem vykreslit, či spíše vypsat, co všechno se dá u vody-a nejen tam-- zažít, naučit se a vzápětí pochopit. Žena rybáře se časem naučí i patlat se s krmením a
neremcat nad zapatlanou kuchyňskou linkou, umí navíjet naviják v právě uklizeném obýváku, kde v klidu překračuje pruty aniž by se jich dotkla, protože to nevadí, že s vysavačem zavadí o televizi, či jiné zbytečnosti, hlavně, že se nedotkne prutů.
Protože čas u vody se přece nepočítá....
Za mě 5 hvězdiček a kdyby to šlo, tak i víc.

15 23.08.2024

Kniha se mi v životě dostala do rukou již opakovaně. Nyní v době, kdy jsem se vrátila, po 50 letech , do rodného města mohu porovnávat pocity, kdy jako mladá studentka jsem chtěla roztáhnout křídla a vyletět co nejvíc do toho velkého, úžasného světa, který mi má co nabídnout. A nyní chodím rodným městem, vzpomínky na mladí naskakují jak ve filmu a já stojím u splavu a vidím Jeníka Ratkina....a říkám si u řeky sama pro sebe:"....jo děvče, kdepak jsi...včerejší a pošetilé"...Za mě ...Kniha čtena v mládí vám způsobí v duši zmatek, čtena v době, kdy se vrátíte do rodného města a bilancujete...tak to vám přivodí ještě větší depku, než v mládí. Ale asi stojí ta to číst...

Vrátila jsem se ke knize téměř po deseti letech, kdy už je člověk snad ani ne dospělejší, ale vnímavější na svět kolem sebe, Nemohu se zbavit pocitu určité tísně při čtení a přičítám to právě tomu, jak Viewegh náramně popsal, jak si člověk toho právě jemu darovaného života neváží. Musíme zřejmě projít životem s jeho radostmi a starostmi, zažít v rodině návštěvu konce (myslím tím smrt) u člověka , bez kterého vám je neskutečně teskno a zažít fyzickou bolest z této ztráty, na druhou stranu zažít i tu nepopsatelnou radost u pokračování rodu, z toho, že máte zdravé děti a vnoučata...tohle jsem si zpětně u Viewegha uvědomila a díky této knize i snad pochopila, že život nepočká, až si pofoukáme bolístky, které nás v životě potkají, každý promarněný den zůstane už navždy promarněný, každý ztracený rok, který jsme neprožili tak, jak jsme chěli zůstane už navždy ztracený. Život si námi nehraje na opakování a pokud andělé jsou-a já opravdu věřím, že nám ať již intuice nebo cosi v nás samo napovídá, když jdeme špatnou cestou- pak nám to "cosi" ukazuje nebo snad i napovídá, když děláme něco blbě , něco co jsme snad ani nechtěli, jen nás to "něco co je špatně" v životě potkalo nepřipravené... Za mě kniha sice trochu depresivní, ale po přečtení se mi najednou tak nějak zvláštně ulevilo na dušičce.

14 15.08.2024

Kdo se v knize pozná, tomu se neskutečně uleví.
Že se člověk občas, obzvláště v období
zamilovanosti a pak v období konce vztahu chová jako totální blb a nevnímá svoje vlastní JÁ, to asi zažil každý ale určitě sobecky potěší, že v tom nebyl sám. A že takových po světě chodí... hafo...
I ta hrdost nám s tím vztahem kamsi odchází. A pak z čista jasna přijde den, kdy se i ta hrdost a sebevědomí vrátí a hodně litujeme, jakéhoto blbce jsme ze sebe udělali a druhé teď již vlastně naší protistraně tím zvýšili pocit dokonalosti. A to zase tůdle...je dobré si přečíst na toto téma i knihy, které vám vysvětlí rozdíl mezi láskou ,posedlostí a zamilovaností. A pokud s někým odpovědným a k tomu určeným proventilujete celý vztah-nevztah, pak máte vyhráno a nepronásledujete neustále své zlomené srdíčko větou: "Co jsem mohla a neudělala, co jsem měla a nemám.... a potoky slz se hrnou, aniž bychom to sami až tak moc chtěli" Rozum velí, ale srdíčko ho vůbec neposlouchá
Tady totiž hezky fifty:fifty...problém je vždycky 50:50 a to stejně na obou stranách ..A v závěru jedna obzvláště hezká citace, se kterou se tady asi v komentářích níže setkáte...
"úzkost z nezodpovězené zprávy je pokaždé stejná a jediná možnost, jak se jí vyhnout, je žádné zprávy neposílat.“

14 13.08.2024

(SPOILER) "Odvážny Amundsen odletěl na pomoc trosečníkům a nevrátil se.Mnohe slavné činy vykonal, ale tento nedokončil. Přesto však jeho jméno bude navždy spjato s těmi, která zůstanou symbolem odvahy, hrdinsky nezištně pomoci a oběti: ITALIA-Krasin-Latham"

Dovolila jsem si místo komentáře závěrečnou citaci z knihy. Víc asi k obsahu není co dodat. Snad jen to, že mám výtisk z roku 1957 s nádhernými ilustracemi a doložené fotografie podtrhují celý děj.

14 30.06.2024

Knihu jsem četla poprvé někdy před deseti lety a nyni se k ní vrátila. A opět se mi stalo , že jsem věděla co budu číst, spousta věcí i myšlenek mně však u prvního přečteni unikala, tím jak jsem byla zábrana do hlavního děje. Téma holocaustu je pro svět bolavé do dnešních dnů, přesto se bezpráví a násilí na nějaké skupině lidí děje neustále.
Příběh mě emočně dostal opět na dno duše, stejně však jak při prvním setkání jsem nepochopila vsazovaní upírské limonády. To jsem opět přeskakovat, možná ke své škodě, ale do toho se ne a ne začíst. Možná i proto jsem knihu měla za dvě noci přečteno.
Možná bych se ke knize snad ani nevrátila, ale tím, že jsem se i se svojí knihovnou přemístila a tahle na mě vykoukla hned v první krabicí, tak jsem ji vzala do rukou....ale možná ve špatnou , dost hektickou dobu,číst ji třeba v jinou dobu, byl by komentář pro knihu vřelejší...

14 30.06.2024

Tak co k Villonovi...můj favorit ve světě poesie...romantik, rebel, vagabund. Vše v jednom. Setkala jsem se s ním v 15 letech a neskutečně se do něj a jeho básní zamilovala. Cestou životem jsem pochopila, že pro život a to v jakémkoli století by byl nepoužitelný, ale jako básnik života, jak člověk, ktery poznal život jak nahoře, tak v totálni spodině, je prostě nepřekonatelný. Svým způsobem mi připomíná našeho Krchovského . Občas je vám z básní dusno, občas letíte ke hvězdám....Jak v životě samém...Ale rozhodně za čtení stojí. Za moji lásku k Villonovi stojí paní Loukotková a její Navzdory básník zpívá. U čtení této knihy začnete Villona totálně milovat a jeho básním totálně propadnete..nebo taky ne a to vám už pak nic nepomůže...

Moje první setkání s Olbrachtovým Nikolou bylo ve filmu s Petrem Čepkem a Evou Jakoubkovou. Pak teprve přišla na řadu kniha, u které jsem si vyloženě sedla na zadek. Ani ne tak z příběhu samotného, jako z neskutečně půvabné popisu přírody.Škoda, že už se tam pravděpodobně nikdy nepodívám. Někdy v roce 2018 jsem viděla dokument o Eržice, která je v Koločavě údajně pochována. Pak teprve jsem se ke knize vrátila. Najednou mi všechno připadá neskutečné, snad až i naivní ... v hlavě mi zní úryvky z dalšího zpracovaného hudebního provedení; " Bylo tu , není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu...smutný život Nikoly, Eržiky a vůbec všech v tehdejší Koločavě žijících obyvatel.

14 22.06.2024

Svobodné povídky z nesvobodné doby. Trošku návrat do dob minulých, ale Kundera psal tak nadčasově a s takovým přehledem o lidské povaze, duši...prostě o člověku, že jsou jeho knihy aktuální a čtivé. Nehledejte v jeho knhach jen tragiku té doby, tahle
kniha mě bavila a i když se jedná o trochu parodii života, který žijeme vsichni, alespoň se člověk vlastně směje sám sobě...a to si myslím, že takovou pouť do vlastní duše měl přesně Kundera tímto lehko-těžkým povídánim na mysli.

13 08.01.2025

Jindřich VIII a Anna Bolenyová...setkala jsem se s nimi v 10 letech u filmu Tisíc dnů s Annou a od té doby jsem touto dobou trochu posedlá...S Annou opakovaně prožívám její osud , fandím ji...I když vim, že zbytečně.
Kniha přenádherně popisuje středověk, jeho opulentnost i bídu života. Politické machinace, které dokázaly zamávat i s životem šlechty...
Nechtěla bych v té době žít...

13 20.12.2024

Historické detektivky od pana Vondrušky mě před lety nadchly, ale po krátké době už jsem měla "převondruškováno". Začátkem měsíce mě tato kniha v hradeckém futuru naprosto fascinovala a byla moje. A jsem moc ráda, že jsem si knihu koupila. Naprosto jsem Vondruškovi zpětně propadla. Karel IV je moje láska od dob dějepisu v 6 třídě a panu Vondruškovi děkuji za nádhernou cestu do naší české historie. Karla IV i Jana Lucemburského známé z dějepisu jako strohé postavy, přitom to byli lidé, se svými starostmi i radostmi. Moc krásná kniha.

13 22.08.2024

Tak asi tak...máme domy s ústřednim vytápěním, koupelny s teplou vodou, máme základní zdravotní péči, máme v marketech 24 hodin k dispozici naporcované maso dle vyběru..a pořád si stěžujeme...na něco...Corinne tohle všechno obětovali kvůli lásce, kterou ani nevěděla, kde hledat. Tak se tak ptám sama sebe...Závidím, nebo nechápu? Ať to dopadlo, jak dopadlo, byla urputná v tom co chtěla, co bytostně potřebovala ke svému životu. Navzdory celému světu. Co na to řict???Jak říká jeden můj kolega v práci, když se mi něco povede: "Dobře ty"...
To, že to dopadlo, jak to dopadlo...poznala svoji sílu a houževnatost...když popisovala s oji cestu, s dcerou, k letadlu, ani jsem nedýchala a držela ji palce...

13 22.06.2024

Pokud si chcete odpočinout od starosti a blíží se vám důchod, kdy najednou nevíte, co budete s tou hordou času dělat a chytá se vás splín, že vlastně se do důchodu netěšíte, protože už asi vlastně nebude nic...tak to je přesně čteni pro vás. Žádné desinfikování domácnosti, jak jste měla v plánu...nic z toho doufám nebude. Po přečtení této úžasné knihy budu v důchodu cestovat, užívat si, smát se zbytečným starostem a žít sama pro sebe. Vlastně konečně....Kniha ve mně nabudila ztracenou energii, oplakané životní jistoty, co se staly nejistotami házím za hlavu...a co čekat na důchod...léto před námi...můžeme začít hned. Díky paní Mlynářová za tuhle knihu, antidepresiva házím do koše a jdu žít....doporučuji všem, co si nevěří, mají splin nad svým životem...a prostě hledaji... něco, co už stejně nenajdou....tahle kniha je prostě balzám..

13 20.06.2024

Potkat se s Villonem- to je jako potkat první lásku a vědět, že to je na doživotí. Jeho rýmy bolí, zároveň však umí potěšit, uklidnit, aby vzápětí vyburcovaly vaši nervovou soustavu do maximální roztříštěnosti duše.... Dokonalé, smutné, vzrušující.... villonovské

13 12.06.2024