Damatto komentáře u knih

Po Aristokratce jsem se pustila do Deníku kastelána a rozhodně nebudu porovnávat neporovnatelné. Obě knihy byly napsány pro potěchu čtenáře a svůj účel rozhodně splnily. Tady jsem ocenila nádech hororu, který vám nedovolí se při čtení v posteli pohnout, protože... co kdyby náhodou...a lampička nad postelí svítí až do rána . Jinak jsem ji poprvé četla v domě plném lidí, kdy tříská výtah, hádají se sousedi a odkudsi hraje naplno televize a jinak v domě, kde jste jen v sami, široko daleko nikdo a cesta ve dvě ráno do koupelny se stává dobrodružstvím. Za mě bezva čtení na dovolenou- ale ne pod stan na samotě u lesa...

Možná i dobou, kdy se mi kniha opětovně dostala do rukou, kdy prožívám , společně se sestrou "cílovou cestu" rodičů, do toho se derou vzpomínky na "Coby-kdyby" a naděje, které vlastně nadějemi asi ani nebyly, dokážu se vcítit do pocitů Marie - radovat se z lásky, být nešťastná z proher- Hájíček tohle prostě umí a za tuhle knihu mu z celého svého srdce velice děkuji. To co zažívám já na prahu s uvítacín plakátem "stáří", to je tady přesně vypsáno- touhy, zmary, malé radosti , které kompentují velké ztráty- prostě díky za to, že jsem se občas zasmála, občas skřípala zuby, občas se zamyslela sama nad sebou a přišla nato, že ne všechno je jen a jen moje vina... a za mě super kniha, pokud se chystáte na narozeniny, které již delší dobou nesou s sebou číslovku začínající ...sát"

16 03.03.2025

(SPOILER) Povídky Edgar Allana Poa jsou staré pomalu 200 let . Já se k nim prvně dostala před 40 lety o jedné letní dovolené s rodiči a sestrou a četli jsme povidky během dne, kdy slunce na pláži pálilo, kolem spousta kamarádů...legrace. po.letech jsem se ke knize dostala...V zimním čase, kdy jsem dočítala v noci a můžu na plné svědomí říct, že jsem se bála a když jsem po dočteni vzbudila manžela s tím, že se bojim( je mi 60.let a jen tak něčeho se nebojím) a potrebui jít do koupelny...tak po mě málem hodil budík...ale šel a vcera večer si ke knize sedl taky...jako představa, že se proberu v rakvi....a podobně zážitky....z čehož probuzení v rakvi není z nejhorších zážitků...tak jako za mě...jedna z nejlepších hororových povidkovych knih , kterou jsem četla...

16 09.01.2025

Po přečtení poslední stránky se mi v hlavně honí tolik myšlenek, že vůbec nevím, kde začít. Takováhle cesta do tehdejší ruské společnosti, kde potkáte tolik různých povah, charakterů, cestu k víře, k lásce, l životu samotnému. První, co mě napadlo, že to bylo hodně hutné a občas mi to hlava nepobrala. De facto na knihu myslím i po dočtení a chvíle pesimismus a marnosti se střídají z nadšení, že Dostojevskij vytvořil něco tak psychologickky náročného, přesto i krutého, nejasavého...
Zpracovávam všechny své myšlenky a strašně moc bych se autora chtěla na spoustu věcí zeptat. Každá postava je jiná, jakési vysvětleni podstaty víry, ať se jedná o pravoslavnou, katolickou, či jinou mě dostávalo do stavu deprese, aby vzápětí odněkud vzlétl láska a radost k životu. Nic podobného jsem nikdy nečetla. Možná i proto mi těch 900 stran zpočátku neubíhalo a měla jsem , nesčislněkrat, obzvláště zpočátku, chuť knihu odložit. Snad jen tím, že mě kdysi, střední škole naše ruštinárka k ruské literatuře přivedla a já měla jakýsi pocit, že tím, že čtení vzdám,ji určitým způsobem zradím ( kdo z dob totality pamatuje Puskinův památník ví, jak nás, co četli a bavila je literatura, byli jakýmsi způsobem vedení k reprezentaci školy a já patřila mezi " vyvolené ", kteří recitovali na každém přiblblém výročí , ač doma tatínek skřípal žulu mezi zuby)
Prostě ruská literatura má a bude mít ve světě velké, to nejvyšši renomé a Dostojevskij, Puškin, Tolstoj...tohle je prostě literatura excelentní

16 18.12.2024

Z celkového hodnocení jsem trochu rozpačitá. Ne, že bych čekala od Kinga jiný level, ale některé povídky mě doslova uzemnily, jiné však překvapily tím, že jsem od Kinga čekala něco víc. Ale to je jen můj problém. Co u autora však zcela bezkonkurenčně oceňuji, to je jeho vstup do lidské duše...tak jak on dokáže popsat myšlenkové pochody různorodých lidí, to je prostě rozbor psychologie lidské duše, jak z partesu. .mně zpočátku dělal hodně problém číst povídky za sebou, přece jen jsem u Kinga zvyklá na postupně vypracování děje a naprosté vygradování zápletky v posledním okamžiku. Ale to nic nemění na celkové kvalitě u Kinga nezvykle krátkých příběhů . Za mě hodnocení na 5*.

Možná tím, že jsem strávila 25 let po boku zarytého rybáře, měla jsem pruty pomalu u postele a zažila přenádherná brzká rána u rybníka, kdy nad mlhou vykukuje sluníčko, všude mír a klid, příroda se probouzí a já se při vzpomínkách vracela do časů, kdy jsem se učila zaseknout, šermovat s prutem tak, abych neublížila sobě ani okolí, zakrmovat, manipulovat s navijákem tak, aby byl správně nastavený a v neposlední řadě hlavně vydržet být ticho ...pro mě nepředstavitelné utrpení, které mi zrovna ta probouzející se příroda vynahradila....pro mě byla kniha takový nostalgicky , přesto krásně vyplněný čas u vzpomínání nad tím vším co život dal a vzal. Ota Pavel umí neskutečně uklidňujícim způsobem vykreslit, či spíše vypsat, co všechno se dá u vody-a nejen tam-- zažít, naučit se a vzápětí pochopit. Žena rybáře se časem naučí i patlat se s krmením a
neremcat nad zapatlanou kuchyňskou linkou, umí navíjet naviják v právě uklizeném obýváku, kde v klidu překračuje pruty aniž by se jich dotkla, protože to nevadí, že s vysavačem zavadí o televizi, či jiné zbytečnosti, hlavně, že se nedotkne prutů.
Protože čas u vody se přece nepočítá....
Za mě 5 hvězdiček a kdyby to šlo, tak i víc.

16 23.08.2024

(SPOILER) "Odvážny Amundsen odletěl na pomoc trosečníkům a nevrátil se.Mnohe slavné činy vykonal, ale tento nedokončil. Přesto však jeho jméno bude navždy spjato s těmi, která zůstanou symbolem odvahy, hrdinsky nezištně pomoci a oběti: ITALIA-Krasin-Latham"

Dovolila jsem si místo komentáře závěrečnou citaci z knihy. Víc asi k obsahu není co dodat. Snad jen to, že mám výtisk z roku 1957 s nádhernými ilustracemi a doložené fotografie podtrhují celý děj.

16 30.06.2024

Druhý díl Aristokratky byl naprosto odpočinkovým čtením, jehož čtení a následný můj smích donutil mou maminku nasadit konečně brýle a začít číst něco jiného než televizní program. Naprosto nás obě odboural a hradního skrblika s hradní hospodyní( ve filmu Eliška Balcerová nemá konkurenci) jsme trochu porovnávaly s životem mých rodičů a smály jsme se obě o to víc. Tuhle knihu doporučuji, pokud vám není v životě do smíchu a chcete přijít na jiné myšlenky, u téhle knihy si odpočinete a smích vás probudí ze splínu zpatky do života...

16 26.06.2024

Ke knihám Krchovského jsem se dostala díky zdejší databázi - a zůstala jsem s pusou dokořán. Shodou okolností se dostala do rukou i mé matky, která s očima dokořán prohodila: "... no co to čteš?..." A já seděla , s hlavou zabořenou do tátova křesla a nořila se do rýmů-nerýmů, které mě nabíjely a zároveň odpoutávaly od tohoto světa. WAU- tohle je můj šálek čaje, tady si má dušička koupe v šílenosti života a ocitá se ve světě, kde je pojmenována každá sračka sračkou, na nic si tam nikdo nehraje a ušlechtilost se neplete se zbabělostí. ANO, TOHLE JSEM TŘEBA I JÁ.

16 13.06.2024

Kniha se mi nedostala do rukou prvně. Jen musel dozrát čas ji znovu přečíst a zpracovávat vjemy, které mi při prvním čtení unikly. Holocaust, válka, vybíjení člověka člověkem...o to je již spoustu napsáno. Co jsem teď vnímala, tak tu neskutečnou tragičnost života, kdy dva tvorové ( jedno jakékoli rasy, ať lidé, či krysáci, myši či třeba orangutani) jsou na počátku života naladění na život v poklidu, v náručí šťastně rodiny...a jak se jim povahy, vlivem okolí a nějakého nesmyslného sváru , který ani sami nezávislí, změní k nepoznání. Z mladých lidí se stanou psycho invalidi, neschopní čisté lásky , protože v ní nevěří. Zažili takové nespochopitelne a bolestné strasti a to díky své rase, že nebyli schopni žít s radostí ze života. Smutné, děsivé, varující...

15 10.01.2025

Svobodné povídky z nesvobodné doby. Trošku návrat do dob minulých, ale Kundera psal tak nadčasově a s takovým přehledem o lidské povaze, duši...prostě o člověku, že jsou jeho knihy aktuální a čtivé. Nehledejte v jeho knhach jen tragiku té doby, tahle
kniha mě bavila a i když se jedná o trochu parodii života, který žijeme vsichni, alespoň se člověk vlastně směje sám sobě...a to si myslím, že takovou pouť do vlastní duše měl přesně Kundera tímto lehko-těžkým povídánim na mysli.

15 08.01.2025

Prvotně jsem knihu zvolila proto, že se děj odehrává kolem mé milované Křemelné a od Vydry, aby se pak spojily do Otavy. Už jen cesta podél břehu obou řek vám vypráví příběhy. Už jen příroda tady čaruje a bájí . Když k tomu přidáte ne ledajaký příběh , vznikne z toho naprostý unikát- Ignis Fatuus. V 70 letech se na mnohá místa Šumavy dostali buď jen pohraniční stráž, nebo lidé opouštějící na věky své domovy. A to vše, jejich bol a jejich naděje, si zdejší příroda zapamatovala a vypráví dál....
Do Kašperek jsme jezdívali ještě s dětmi a nechali jsme je různě po lesích pobíhat - no ale teď , pokud se tam podíváme s vnoučaty.... nevím, nevím, jestli je pustím z dohledu...

15 30.12.2024

Naprosto nepřekonatelný textař a hudebník, Jeho nahrávky nás doprovázejí v autě a nedávno mě rozesmál syn, který jel s námi v autě a u písničky Morituri te salutant si s námi zpíval Cesta je tér a prach a udusaná hlína....
Tohle prostě přežije do dalších generací a Krylovi to z celého srdéčka přeji, zaslouží si úctu nejen naší ale i budoucích generací.

15 17.12.2024

Kniha se mi v životě dostala do rukou již opakovaně. Nyní v době, kdy jsem se vrátila, po 50 letech , do rodného města mohu porovnávat pocity, kdy jako mladá studentka jsem chtěla roztáhnout křídla a vyletět co nejvíc do toho velkého, úžasného světa, který mi má co nabídnout. A nyní chodím rodným městem, vzpomínky na mladí naskakují jak ve filmu a já stojím u splavu a vidím Jeníka Ratkina....a říkám si u řeky sama pro sebe:"....jo děvče, kdepak jsi...včerejší a pošetilé"...Za mě ...Kniha čtena v mládí vám způsobí v duši zmatek, čtena v době, kdy se vrátíte do rodného města a bilancujete...tak to vám přivodí ještě větší depku, než v mládí. Ale asi stojí ta to číst...

Dostali jsme se doma k audioknize, takže jsme poslouchali skupinově a také jsme se skupinové hádali. Já nevím, za mě audioknihy prostě okrádaji čtenáře o svůj vlastní názor na věc, i když zrovna zde má historie navrch. Nedá se ošálit interpretací čítatele. Rozhodně tím neznevažuji odvahu parašutistů, vzdyt i ten Čurda musel a určitě měl odvahu...jen prostě selhal..ale to přeci měli ověřit v Londýně a posílat opravdu zocelené , ověřené lidi. Ale kdo z nás, co odsuzuje selhání , by vydržel...a vůbec do tohoto šel? Kdo by nechrání své blizké? Kdo jsi bez viny, hoď kamenem ...

14 09.01.2025

Jindřich VIII a Anna Bolenyová...setkala jsem se s nimi v 10 letech u filmu Tisíc dnů s Annou a od té doby jsem touto dobou trochu posedlá...S Annou opakovaně prožívám její osud , fandím ji...I když vim, že zbytečně.
Kniha přenádherně popisuje středověk, jeho opulentnost i bídu života. Politické machinace, které dokázaly zamávat i s životem šlechty...
Nechtěla bych v té době žít...

14 20.12.2024

Nepřestávám obdivovat, jak pánové Svěrák se Smoljakem tvořili a jak ti dva dostávali takové naprosto geniální nápady. Prostě čtete, nebo posloucháte ( já většinou čtu, ale Cimrmana poslouchám nejraději u žehlení) a mám pusu od ucha k uchu.
Jejich humor, nic nevnucující, přitom hodný k zamyšlení , je naprosto obdivuhodný.

Jednou, při návštěvě Luxoru na Václaváku jsem měla šílenou touhu objednat a koupit si všechny svazky Toulek. Představa knihovny, kde jsou všechny Toulky mě naprosto uchvátila a postupně si plním sen, i když ne všechny svazky se dají sehnat, Alespoň Ježíšek má inspiraci - zatím tedy alespoň naleštím na Štědrý den poličku , třeba tam přibude další.
Ale zpět k Toulkám, Takhle nesmírně čtivě představit naši minulost od samotného prvopočátku- to je prostě luxusní práce na velkou jedničku s hvězdičkou

14 17.12.2024

Historické detektivky od pana Vondrušky mě před lety nadchly, ale po krátké době už jsem měla "převondruškováno". Začátkem měsíce mě tato kniha v hradeckém futuru naprosto fascinovala a byla moje. A jsem moc ráda, že jsem si knihu koupila. Naprosto jsem Vondruškovi zpětně propadla. Karel IV je moje láska od dob dějepisu v 6 třídě a panu Vondruškovi děkuji za nádhernou cestu do naší české historie. Karla IV i Jana Lucemburského známé z dějepisu jako strohé postavy, přitom to byli lidé, se svými starostmi i radostmi. Moc krásná kniha.

14 22.08.2024

Vrátila jsem se ke knize téměř po deseti letech, kdy už je člověk snad ani ne dospělejší, ale vnímavější na svět kolem sebe, Nemohu se zbavit pocitu určité tísně při čtení a přičítám to právě tomu, jak Viewegh náramně popsal, jak si člověk toho právě jemu darovaného života neváží. Musíme zřejmě projít životem s jeho radostmi a starostmi, zažít v rodině návštěvu konce (myslím tím smrt) u člověka , bez kterého vám je neskutečně teskno a zažít fyzickou bolest z této ztráty, na druhou stranu zažít i tu nepopsatelnou radost u pokračování rodu, z toho, že máte zdravé děti a vnoučata...tohle jsem si zpětně u Viewegha uvědomila a díky této knize i snad pochopila, že život nepočká, až si pofoukáme bolístky, které nás v životě potkají, každý promarněný den zůstane už navždy promarněný, každý ztracený rok, který jsme neprožili tak, jak jsme chěli zůstane už navždy ztracený. Život si námi nehraje na opakování a pokud andělé jsou-a já opravdu věřím, že nám ať již intuice nebo cosi v nás samo napovídá, když jdeme špatnou cestou- pak nám to "cosi" ukazuje nebo snad i napovídá, když děláme něco blbě , něco co jsme snad ani nechtěli, jen nás to "něco co je špatně" v životě potkalo nepřipravené... Za mě kniha sice trochu depresivní, ale po přečtení se mi najednou tak nějak zvláštně ulevilo na dušičce.

14 15.08.2024