Vjeerus komentáře u knih
Poslední dobou mě lákají knihy se silnějším tématem, který opravdu zasáhne. A tahle kniha tím byla napěchovaná od první stránky, ale nepůsobilo to přeplněně.
Oba hlavní hrdinové se se svými problémy vyrovnávají velmi odlišnými způsoby a to je naopak nevědomky dost spojuje.
Musím uznat, že ačkoliv je vcelku jasné, jak tato YA romantika dopadne, ve výsledku mi právě ta romantika přišla až na druhém místě. Primárně jsem z toho cítila neskutečně kvalitně popsané pocity a emoce hlavních hrdinů, postupné odkrývání minulosti a srovnávání se s tím. S komunikací nejen dítě x rodič, ale i kamarád x kamarád nebo například učitel x student. Celkově je zde vlastně krásně ukázáno, jak je komunikace důležitá a naopak škatulkování člověka, kterého neznám, nevede nikam.
Na tak tenkou knížečku nám tento satirický příběh řekne hodně, když začneme trošku číst i mezi řádky. Nedivím se, že je dílo považováno za nadčasové, ačkoliv tehdy bylo psáno jako politická novela na tehdejší dobu okolo druhé světové války.
Příběh působí tak absurdně, že je nasnadě si říct krásnou větu „To by se přece nikdy nemohlo stát“. No, historie mluví jinak a bohužel se toto nestalo jen jednou. Pomalu každý politický převrat nebo změna ve výsledku dopadne úplně stejně jak popisuje autor. Pak se zdá, že nejzdravější přístup má asi osel, ale musíme si říct, že takový osel je ve své hlavě pravděpodobně každý a všichni ostatní jsou pro něj při nejlepším ovce nebo slepice.
Obrovsky se mi líbí i zpracování od CooBoo, které dalo knize nový kabátek, který je opravdu příjemný do ruky a rozhodně na první pohled zaujme a úplně na člověka nedýchne „tohle je nudná klasika“. Oceňuji i změnu názvu ze známějšího „Farma zvířat“ na „Zvířecí statek“, protože v knize dává toto pojmenování trošku větší smysl. Co se týká změn některých jmen mezi postavami, to už je spíš o zvyku, ale mohlo by to někde zapříčinit pár nedorozumění (Sněhulák alias Kuliš).
Tato kniha má pro mě ale něco navíc, co mi dost často chybí u ostatních klasických děl – krásně svižný děj, čtivý styl textu a již zmiňovaný satirický humor, který věci převede do absurdních rovin. Přesto si nemyslím, že je vhodné tuto knihu NUTIT čtenářům ve škole jako povinnou, protože tím se spíš mladým lidem do rukou takto důležitý příběh nedostane (období vzdoru není jen u malých dětiček)
Asi už chápu, proč bylo rozhodnuto zfilmovat z celé série zrovna sedmý díl.
Za mě z této knihy opravdu odkapávalo mrazení a na Sněhuláka už se asi nikdy nebudu dívat se stejně nevinnýma očima (tak ti dík, Nesbo!).
Většinou mám problém hlavního padoucha odhadnout, ale minimálně se dostává do mých tipů, i když ne na přední příčky. Zde jsem ale do poslední chvíle opravdu nevěděla a vlastně z počátku ani úplně nevěřila, vzhledem k těm zvratům v průběhu celého příběhu.
Na to, jak jsem se bála, že příběh nebude bez Prince to pravé, tak jsem se opravdu spletla a tenhle počin byl fakt zážitek. Trochu mě mrzí, jak si autor některé informace nechává pro sebe a nebo je sdělí tak napůl a čtenáři, domyslete si (např. linka s Harryho bývalým šéfem). Ale vzhledem k tomu, že většinou tyto informace s dějem moc nesouvisí, je to možná pochopitelné a zbytečně to nenatahuje děj.
Tak i já jsem se konečně dokopala k nějaké té klasice. Jistě, Kytici jsme probírali ve škole, ale ruku na srdce, kolik z nás to zajímalo.
Musím říct, že text je krásně srozumitelný a člověk v tom to poučení najde, i když opravdu extrémně a morbidně pojaté. Ale nějak jsem kdysi měla pocit, že těch se špatným koncem je tam víc a tak jsem byla příjemně překvapená, že většinou hrdinové z básní dojdou odpuštění.
A velká třešnička na dortu jsou pro mě ty nádherné ilustrace ve vydání z roku 2020. Opravdu je to takový šperk v mé knihovně.
Stále nemám slov. Kniha se mi naprosto skvěle četla, děj ubíhal plynule a co mě samotnou překvapilo - napětí se dá udělat i jinak, než epickou bitvou na konci, kdy má čtenář doufat, že neumřou jeho oblíbené postavy.
Celá myšlenka světa beze smrti je fascinující a řešení přelidnění ještě lepší. Sama bych se ale v tomto světě ocitnout nechtěla už jen z toho důvodu, že bych asi přišla o cíle "než budu stará".
Na to, že je kniha určená pro mládež, tak bych se opravdu nebála ji dát přečíst i svým rodičům. Pro mě má určitě jistou hloubku.
Přečíst si historický román byl pro mě dost velký výstup z komfortní zóny. Ale musím říct, že jsem příjemně překvapená. Kniha je silná, srdce mi rozdrtila fakt mockrát a to hlavně svými částmi týkající se dětí.
Autorka zvolila opravdu perfektní hlavní hrdiny a i když se ze začátku zdá, že je jich možná až moc, člověk si rychle zvykne a díky tolika různým charakterům je krásně proveden příběhem. Střípky událostí jsou sdělovány od různých postav a dohromady dávají velmi děsivé a mrazivé svědectví o tom, jak se lidem z různých společenských vrstev a rodinných zázemí asi žilo za vlády Franca.
Vím, že příběh je fikce, ale postavena na mnoha skutečností. A právě tyto reálné střípky dodávají příběhu perfektní atmosféru se spoustou emocí. Chápu to vychvalování nejen knihy, ale hlavně i autorky. Tolik let, které věnovala rešerším, je znát a jsem opravdu vděčná za obohacení svých znalostí ze Španělské historie.
Třetí díl ze série s HH jsem si naprosto užila. Nevím, jak to autor dělá, ale tak dokonale všechno zamotat (nebo spíš zaplést a skrýt), že opravdu nevíte, kdo by mohl být vrah a pak přijde ten konec a vám dojde, že to všechno vlastně dává dokonalý smysl.
První polovinu knihy jsem opravdu nevěděla, která bije. Ještě že má kapitoly označené i rokem, jinak bych opravdu byla ztracená. Celou dobu jsem čekala na ten zvrat. A když už konečně přišel, autor mi vytřel zrak zvratem číslo dva a byla jsem zase na začátku. Já sice věděla, ale hlavní hrdina ne. To bylo opravdu k vzteku a o to víc jsem se chtěla pročíst na konec.
Příběh je docela dlouhý, ale vše má v ději svůj smysl. Navíc mi vyhovuje autorův styl psaní, takže mi stánky rychle utíkají. Svůj díl na tom mají určitě i krátké kapitoly.
Jediné, co mě trošku mrzí, je nedořešený případ kolem Ellen, ale to si asi (snad!) autor nechá na další knihy.
Hned na úvod bych ráda napsala, že nebyl dobrý nápad tuto knihu číst uprostřed léta při teplotách kolem 30°C. Měla jsem neustálý pocit žízně a marnosti, že sedím na sluníčku a vím, že doma tu vodu mám (snad...)
Sucho dalece přesahuje běžný scénář YA žánru a myslím, že mrazení z děje postihne i mnohem starší čtenáře. Vždy jsem věděla, že voda je nedílnou součástí života, ale při čtení této knihy o ní začnete přemýšlet úplně v jiném rozměru. Takže ano, kniha ve mě určitě něco zanechala.
Děj je nám servírován z pohledu několika postav. Dále jsou do textu vloženy takzvané momentky, což jsou krátké příběhy i jiných postav, z nichž některé se setkají s naší ústřední partou a nějak ovlivní její další postup za hledáním vody. A autor se s hlavními hrdiny opravdu nemazlil, protože co se mohlo pokazit, to se pokazilo.
(SPOILER) Co mě trochu zklamalo, tak byl závěr. Prostě si nemůžu pomoct, ale mě tam prostě chybělo vysvětlení, jak krizi vyřešili. Došlo k obřímu požáru, náhodou hlavní hrdiny zachrání vrtulník a bum, najednou jsou doma a voda zase teče. Navíc prostě vzhledem k tématu až moc velký happy end a čekala bych i nějakou tu smrt. (KONEC SPOILERu).
Co knize nemůžu upřít je skvělý postup. Nikde se nezadrhává a plyne dost zběsilým tempem. Postavy se vyvíjejí a ukazují, kam až je možné se v krizi vyšplhat a nebo propadnout. Navíc jsme od autora dostali pár užitečných tipů, kde si sehnat vodu, kdyby došlo na nejhorší. Takže rozhodně doporučuji přečíst.
Kniha mě bavila o notný kus víc, než první díl, ale zase mi tak úplně nesedlo rozdělení, kdy se první polovina zaměřuje převážně na trojici člověk-trpaslík-elf, která mě už jen volbou postav baví mnohem víc než dvojice Sam a Frodo.
Musím velmi vyzdvihnout výkon Aleše Procházky při namlouvání audioknihy, obzvláště za části s enty, protože mě vlastně ukrutně uspával. Což zní asi jako paradox to chválit, ale díky tomu naprosto vystihl povahu těchto tvorů a pro mě je to znak opravdu dobře zvoleného interpreta, který knize dal něco navíc.
Bohužel druhou polovinu nezachránil ani ten skvělý hlas. Pro mě je Frodo stále ta nejvíc zbytečná postava celého příběhu, která je až nesmyslně uctívaná nejen jeho sluhou, ale i všemi ostatními z družiny. Možná má tak působit cíleně a tím donutit čtenáře se vžít do postupného rozkladu duše a mysli nositele, ale já bohužel jen vyhlížela konec jeho části.
Druhý díl Pána prstenů je rozhodně o velký kus akčnější a plný nečekaných shledání, stejně jako nalézání spojenců a nebo obnovení starých známostí. Do popředí se dostává i velká dávka zoufalství a těžkých rozhodnutí, mnohdy učiněná, vzhledem k situaci, dost na rychlo. Za sebe bych ale asi uvítala častější prokládání pohledů všech zúčastněných, abych líp držela časovou osu děje.
Asi takhle, očekávala jsem něco jednoduchého, milého a že tím proložím tu kupu fantasy, co čtu. A to všechno jsem dostala. Hned od začátku je člověku jasný, kdo s kým bude, ale předpokládám, že romantické knihy se nečtou pro ten wow moment, že fakt tihle dva spolu skončí, ale pro tu cestu k tomu happy endu a očekávání té krize a jak z ní hrdinové vybruslí.
Knihu příjemně namluvila Veronika Lazorčáková, které se perfektně povedlo navodit atmosféru a emoce postav. Trošku mě v poslechu rušila hudba mezi kapitolami, ale s tím se nedá nic dělat.
Začátek knihy se na můj vkus trošku vlekl a než se děj přesunul do oné slibované Kodaně, hodně jsem přemýšlela, co všichni s těmi romantickými útěky od Caplin mají. No, teď už asi vím a i pár dní po poslechu mám stále chuť na skořicového šneka a nebo obložený chléb, protože kniha je opravdu provoněná jídlem.
Hlavní hrdinka (a nejen ona) prošla několika změnami a uvědoměními, díky dánskému životnímu stylu, kdy je potřeba se radovat z maličkostí a ne se honit jen za kariérou. Tyhle přerody v postavách mě opravdu bavili a mám pocit, že se možná i kus toho poselství přenesl na mě skrz knihu, takže se chystám určitě na další příběhy z ruky autorky.
Chápu, proč jsou knihy Kasie West tak populární. Hrdinka má velmi originální povahu a moje srdce zaplesalo v závěru, kdy ten vyvolený není bad boy, což je teď očividně moderní.
Krásný byl i ten kontrast mezi tím, co hlavní hrdinové ukazovali před ostatními a co si pak sdělovali v soukromí plotu.
A dál tleskám tomu, jak Charlie nalezla samu sebe a že zájem i o holčičí věci nedefinuje, jak dobře umí člověk sportovat.
Z této knihy jsem byla mile překvapená. Četla se mi o mnoho lépe, než Příběh služebnice, jelikož byla psaná víc jako příběh. Dále oceňuji, že jsme pohled na Gileád dostali z více zdrojů. Jak společnost vnímal člověk, který tam vyrůstal, který vyrůstal mimo a v poslední řadě osoba, která byla u jeho vzniku a jak jí samotnou to změnilo.
Svět, který vytvořila Atwoodová je opravdu děsivý a to hlavně po té psychologické rovině. Po přečtení knihy jsem se ptala sama sebe, jestli je reálné, že lidé dokážou něco takového udělat. Co vlastně způsobí zoufalství z vymírání společnosti.
Příběh je opravdu silný a rozhodně ho považuji za velmi kvalitní dílo. Jediné, co mě mrzelo byl ten poměrně rychlý závěr. Když porovnám ten popisný a promyšlený každý krok ze začátku, tak to ve své podstatě snadné proplutí na konci mi tam prostě nesedělo.
Jo, tak tahle kniha mi neskutečně sedla, takže za mě zatím nejlepší díl ze série s HH.
Hlavní "hrdina" stále bojuje se svou neřestí, čímž se pro mě stává díl od dílu paradoxně sympatičtější, i když chápu, že pro někoho to cyklení už může být otravné. Ale ruku na srdce, kolik autorů si troufne udělat z hlavní postavy tak moc nepříjemného hrdinu?
Konečně jsem také dostala to dlouho očekávané rozuzlení a upřímně jsem byla docela v šoku, jak drsný ten závěr byl.
Jsem zvědavá na další pokračování, i když se zároveň obávám, kam naše hlavní postavy půjdou dál, když jim odpadl jeden spojující článek, co fungoval jako hnací motor přes více dílů.
(SPOILER) Tak toto je naprosto krásná oddychovka, dokonce i s menším přesahem a tím jsou sociální sítě, lži a přetvářka. Hlavní hrdinka je prostě perfektní a na svojí dokonalosti si dává opravdu záležet. Avšak stačí jedna malá a nečekaná změna v jejím životě a její svět se začne pomalu bortit a těch změn je najednou až příliš, a tak se do všeho dost zamotá.
Opravdu jsem si užila vývoj hlavní hrdinky a i když nebyla nejpříjemnější a nejhodnější a nejobětavější, tak mi sedla. Vždyť vlastně byla prostě člověk se sebevědomím. Naopak mi jí bylo hrozně líto, jak jsem se postupně dovídala, co jsou zač její "kamarádky" (ač vyloženě nebyly zlé, spíš víc povrchní než hlavní hrdinka). Z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké odrážet překroucené pravdy (až lži) člověka, který to prostě s lidmi umí líp. Jak je člověk zoufalý a drží se toho, co zná a umí nejlépe.
Hlavní hrdina měl na začátku sebevědomí za dva a opravdu byl ňuňan. Stejně jako hlavní hrdinka žil ve své bublině, kde řešil problémy a musel zjišťovat, jestli jsou jeho přátelé tací, jak je vidí. A pak vypluje na povrch, že zas tak obří sebevědomí nemá.
Hodně jsem si užila kutí piklí vedlejších postav - od sestry hlavního hrdiny, kterou budete milovat, až po bratra hlavní hrdinky, který je prostě na facku. A korunku podlého člověka získává "kamarádka" hlavní hrdinky.
Z celé knihy nám čiší poučení, že je lepší říkat za každých okolností pravdu a nehonit se za sociálními úspěchy, ale na obranu Gii, kdo má odvahu ztratit nejlepší přátele?
Postupný vývoj vztahu mezi nejen hlavními postavami, ale i interakce s těmi vedlejšími byl opravdu krásně popsán, spolu s uvědoměním si toho důležitého v životě (díky bohu, že to nebyla instalove!).
Pátý díl nás zavede do pouště a seznámí nás se všemi nástrahami a strastmi, které v ní číhají. Nechybí zde ani pořádná dávka napětí a pár zástav srdce (ten závod!).
Hlavní hrdinové nám dospívají a připravují se na své budoucí role. Líbí se mi krásně popsaný vstup do dospělosti, kdy se míchá nejistota, jestli vše zvládnou s jasnými ukázkami toho, že jsou připravení se osamostatnit. Celkově mám na knihách od Flanagana ráda, jak umí nastínit mladým lidem dilemata a strasti dospívání a že z nich vždy vede cesta ven.
Co se týká charakterů postav, ty se nám ale výrazně nemění. Velký, bezelstný a silný Horác je stále velký, bezelstný a silný Horác. Otázka zní, jestli je to dobře, nebo špatně? Při prvním čtení této série v roce 2009 mě upřímně tato otázka ani ve snu nenapadla. Teď, o 12 let později, už asi nějaký ten vývoj postav potřebuji. Každopádně čtu knihu pro děti a mládež a s tím se pojí i jistá přímočarost.
Opět tedy doporučuji, tato série si opravdu to vychvalování zaslouží.
Uf, tak tohle bylo náročnější čtení ve smyslu, že tam bylo tolik vycpávky, že se hlavní příběh hledal těžko. Opravdu odstavec věnovaný močení psa nebo rakouské krajce (sama v podstatě nevím, jak taková rakouská krajka vypadá, o to víc mě udivuje, že to ví hlavní hrdina) je pro děj irelevantní.
"Samolepka" s odkazem na Harryho Pottera na obálce je velmi zavádějící, jelikož o kouzla a čáry v knize moc nejde a oba příběhy spojuje tak maximálně Londýn.
Dějem nám prochází dvě dějové linky - spor matky a otce Temže a samotné vraždy, kdy jsem význam sporu moc nepochytila, takže doufám, že bude vysvětlen v dalším díle. Pokud to celé bylo napsané kvůli jedné jediné větě, která obě linky spojila, tak jsme vlastně dostali další hromadu vycpávky.
Když už jsem narazila na postavy - je jich tam opravdu mnoho a spousta jmen se tam objevila jen proto, aby byla odstraněna, takže jsem občas musela lovit v paměti, kdo je kdo.
Závěrem jen dodám, že se kniha navzdory všem neduhům čte poměrně dobře. Kniha je psaná z pohledu hlavního hrdiny, kdy mu vidíme do hlavy a některé jeho poznámky opravdu pobaví.
Tak za mě opravdu síla té myšlenky. Co mě úplně neoslovilo je celý koncept knihy - psaný jako úryvky deníku nebo něčeho takového. Měla jsem trochu problém si udržet časovou linku. Otevřený konec je opravdu nervy drásající, nemám je ráda.
Ale když se oprostím od osobních sympatií, tak kniha plyne a ve mě rozhodně vyvolala mrazení. Tuto knihu si řadím do skupiny "něco jiného, něco co tu nebylo" a rozhodně si myslím, že stojí za přečtení, kam až je možný se dostat, když se moci chopí extrémisti.
Tak už i u mě došla řada na onu slavnou Darcy a její sérii strašidelné domy. A vlastně jsem asi dostala to, co jsem očekávala.
Jsem fakt docela strašpytel, takže obava, že to bude moc, byla. Ale vlastně se mi potvrdilo podezření, že je kniha cílená na velké publikum a tak je děsivý prvek tak akorát pro mě (a asi slabota pro ty náročnější).
Atmosféra knihy se mi opravdu líbila a ta postupná gradace si mě chytla, bohužel pak to trošku pokazil závěr, kdy se zlý "duch" ukázal. Honba v lese byla děsivá, ale skok ze střechy už byl spíš tlačen do nechutnosti a působil na mě spíš komicky.
Hlavní hrdinka mi byla sympatická a bavilo mě, jak se strefovala do hororových klišé, kdy se postavy chovají naprosto stupidně a sama se těmto hloupým rozhodnutím snažila vyvarovat. Selský zdravý rozum rozhodně nepostrádala.
Takže jo, kniha mě bavila, rychle ubíhala, dobře se četla a pro člověka, který úplně nevyhledává děsivé knihy, ale chce sem tam zkusit něco nového, je Darcy skvělá volba, protože píše pro masy lidí a rozhodně asi necílí na fanoušky Kinga.
Je to víc jak deset let, co jsem knihu četla poprvé a za ty roky jsem se k ní několikrát vrátila. Tentokrát v podobě audioknihy, kterou načetla Renata Honzovičová Volfová. Její přednes mi sedl, jen jsem si musela knihu zrychlit.
Nikdy jsem se nepídila, nakolik jsou informace v knize pravdivé, ostatně na literaturu faktu bych si vybrala jiné tituly, ale to, jak autor umě využil konspirační teorie spolu s tajnými společenstvími a konzervativnost církve je prostě dokonalost.
Příběh není nijak super akční, tato honba za pokladem je spíš na intelektuální úrovni a v schopnostech hlavních hrdinů luštit šifry a hádanky. A na mě to perfektně funguje, miluji záhady v knihách.
Upřímně jsem nikdy vyloženě netoužila navštívit Louvre, ale kdybych měla tu možnost, mrknu se na všechny pyramidy a budu uvažovat, jestli je reálné tam podobným způsobem uschovat poklad.
Co ale člověk nemůže upřít autorovi, tak jsou to právě hádanky, které ve své knize použil. Jejich dvojsmyslnost a genialita musela stát hodně přemýšlení a propojit to do těch reálných bodů napříč Francií a Anglií? Perfektní.
Přesto konec knihy miluji ten filmový, tak nějak mi přijde, že líp odráží tu tajemnost a možnou reálnost celé teorie o Svatém Grálu. Ale obě verze téhož příběhu mi v hlavě neustále nechávají červíka pochybností - co když? A tak i po těch letech mohu příběh z celého srdce doporučit.
Já ten příběh o třpitivém a dokonalém upírovi a jeho totálně nešikovné lidské přítelkyni stejně miluju. I když vím, co je tam všechno špatné, divné a přitažené za vlasy.
Když jsem příběh četla poprvé, v tom správném věku, nevšimla jsem si, jak je hlavní hrdinka psychicky narušená a nedozrálá (i když se nám kniha snaží nakukat opak). Normálního dospělého člověka by přece docela vyděsilo, kdyby se dozvěděl, že ho někdo v noci sleduje ve spánku a rozhodně by z toho nebyl rozpálený.
Stejně jako by se měl jít někam léčit hlavní hrdina s tím stalkingem a přehnaným utápění se v tom, jaký je netvor.
Co mě ale překvapilo je, že Bella není tak moc jiná, jak se nám snaží nakukat film. Zajímají jí kluci, jak se kdo obléká a jak kdo vypadá, což jen prohlubuje její nízké sebevědomí a absolutně si nevážení sama sebe.
Další překvapení je na straně Jacoba, který je prostě malé děcko, ale jako jedna z mála postav se tam chová adekvátně svému věku a vlastně i dost racionálně.
Celá kniha je opravdu postavena na velmi špatném modelu vztahu, kde oba partneři manipulují tím druhým pomocí emocí a citového vydírání, které je obhajováno tvrzením je to pro tvé dobro.
Posloucháno jako audiokniha a bohužel mi tentokrát přednes v podání Renaty Wolfové moc nesedl. Její vyslovování anglických názvů na mě působí moc jako školní britská angličtina ala horký brambor v puse a celkově tón hlasu paní Wolfové je, vzhledem k věku hlavní hrdinky, moc vyzrálý.