Vjeerus
komentáře u knih

Tak tohle bylo překvapení roku. Nejsem moc fanoušek autorky, co jsem četla některé předchozí knihy, tak hlavní hrdinky pro mě byli strašně nesympatické, sebestředné a arogantní a nebudu lhát, že jsem se toho vážně bála.
Addie byla vážně perfektní, žádná blbka, co potřebovala nosit modré z nebe. Měla své vášně, za které se nestyděla a snažila se proplouvat maloměstskou střední s co nejčistším sociálním štítem. Známe malá města, na jednom konci si prdnete a na druhém jste se po.
Zbavit se jedné nepříjemné nálepky jí pomůže samozřejmě hlavní hrdina, který nebyl ani badboy, ani vyloženě hodňous. Takže pro mě další plusové body za normálního člověka s opravdovými a smysluplnými emocemi.
Kniha je milá a hravá, jede na vlně toho, co je dneska v módě a krásně to funguje. Nutné zádrhele mezi hrdiny trvali většinou fakt krátce, opravdu nebyl čas se ublíženě pitvořit týdny v pocitu křivdy a díky tomu konverzace mezi hrdiny plynula každý den bez pubertálních výlevů.
Navíc to grafické zpracování je na jedničku, to se mi líbí ostatně na všech autorčiných knihách, ale forma adventního kalendáře to posunula ještě o stupínek výš (i když jsem knihu slupla za pár dní a nedržela se předepsaného tempa :D)
Knihu opravdu doporučuji, odpočinete si u ní, zamilujete se, možná chytíte vánoční náladu a celkově vás hodí do pohody bez nějakých dlouhých a zbytečných dramat. Do toho všeho ale autorka nezapoměla naťuknout právě mentalitu malého města, vztahů na dálku nebo sebepřijetí.


Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Milý, jednoduchý příběh s naprosto úžasným prostředím. Myslím, že autorka dokáže svými popisy jídla a krajiny navnadit do navštívení destinace líp, jak kde jaká cestovka. Minimálně na mě to funguje.
Hlavní hrdinka mi přirostla celkem k srdci, líbil se mi její vývoj, kdy se ze dna dostala opět na vrchol. Překvapilo mě, že jsme tentokrát zabruslili od dělání jídla spíš k řízení hotelu, byla to vcelku příjemná změna.
Co se týká hlavního hrdiny, toho jsem si už zamilovala v Paříži a jsem ráda, že i on dostal svůj kousek příběhu. Upřímně musím říct, že mě vlastně mrzí, že z jeho pohledu nebylo víc kapitol, ráda bych si prožila to jeho odpoutání se od jedné ženy a vytvoření si vztahu k jiné.
Vzhledem k tomu, že se jedná o romantiku, asi není úplné překvapení láska jak trám, ale u této jsem se trošku zarazila, že by byl dospělý a pracující člověk schopný udělat tak velké rozhodnutí po necelých dvou měsících. Já bych do toho nešla, účty se sami nezaplatěj, ale k tomuto žánru to asi patří, abychom řádně achali.
Knihu jsem opět konzumovala v audio podobě v podání skvělé Veroniky Lazorčákové, bez které si tuto sérii asi ani nedovedu představit.


Tohle je asi první kniha, kdy mě hlavní postava vytáčela s každou stranou víc a víc. Většinou mívám jen nějakou část příběhu, kdy ji nemůžu vystát, ale nakonec jí i většinou fandím, ať dojde k tomu svému štěstí. Ale tady? Ne, ne, ne, tisíckrát ne.
Hlavní hrdinka se nedá jednoduše popsat ani definovat. Protože dost často popírá to, co jí má definovat. Nesnáší tajemství, potřebuje všechno hned vědět, ale o odstavec dál mávne nad něčím rukou s tím, že "kdo se moc ptá, moc se dozví". Stejně tak její přístup k lhaní. To ona přece nedělá a neumí to. Až na to, že celá kniha je o tom, jak někomu lže a zatajuje věci. Do třetice bych zmínila to, že v první třetině knihy se vzdá po prvním nezdaru, ale v poslední třetině je přece hrdinka, co se nikdy nevzdává.
To, že kniha obsahuje snad všechna klišé a stereotypy středoškolských filmů vydaných kolem roku 2005 jsem ochotná skousnout, stejně jako zjevnou inspiraci z videoklipu jedné písničky od Taylor Swift. Co mě ale už vadí je ta údajná Hate-To-Love romantická linka. Ano, vidíte správně, údajná, protože jsem se za celou knihu nedozvěděla důvod té ultrasilné nenávisti, takže jsem spíš měla pocit umělého dramatu.
Za mě nejpodařenější části knihy jsou ty chatové konverzace a nebýt toho, že kniha je psaná tak pro třináctky (i když je postavám zhruba 17!, na což se vůbec nechovají) a díky tomu se snadno čte, tak by aspirovala na jednu z nejhorších knih roku.


Můj první dojem z knihy byl, že ta obálka je strašně divná a jak tohle mohl někdo zvolit. Ale po přečtení ji chápu a dává naprostý a dokonalý smysl, protože perfektně odráží pocity z příběhu.
Užila jsem si vlastně všechny postavy, protože ani jedna se nedrží nějakého hodný nebo zlý. Jsou naprosto přirození se svými dobrými i špatnými vlastnostmi, osobními pohnutkami, které jsou někdy dost sobecké, ale sedí do charakteru hrdiny, který je konstantní, takže se jeden člověk nestane najednou ze sobce samaritán.
Ve světě, který autorka vytvořila, de fakto neexistují nemoci, protože je k dispozici zázračný lék. Ale takový Zázrak musí mít prostě háček a mi jsme vrhnuti do společnosti, která se začíná hroutit pod tlakem kruté reality, když se nemožné stane možným. A jak tato situace rozevře pomyslné nůžky mezi těmi nahoře a těmi dole.
Sledujeme bláznivý příběh, který od první strany prostě jede a bohužel na konci nezastaví. Kniha má tak moc otevřený konec, že nikdy nepřestanu věřit v nějaký druhý díl, protože mám opravdu hromadu otázek, obzvláště pak, jestli se příběh knihy O dracích a sedmi spojí s příběhem knihy O dracích a lidech. Aktuálně mají obě společný tak maximálně svět a asi dva tři drobečky, které si třeba jen představuji.
Příběh je o všem možném, o obětování, přátelství, zradě, rodině, závislosti, lásce. O osobní i kolektivní síle. O důvěře ve všech podobách - té slepé, té se zadními vrátky a únikovým plánem i té hrané. Takže až na ten konec jsem si knihu opravdu užila, i když je velmi těžké o ní mluvit, vzhledem k tomu, jak je obsáhlá (tématy, ne na počet stran) a bláznivá.


Kniha, která je převážně o strachu a útlaku. Ale ani ne o strachu o sebe, jako o svou rodinu.
Autorce se skvěle povedlo navodit atmosféru a musím říct, že mě hlavní hrdinka Tierney skvěle provedla příběhem. Člověk se nejprve vztekal nad nespravedlností, která je páchaná na ženách. Nechápal, proč lidi tak slepě dodržují pravidla a byl plný vzoru a toho, jak málo by stačilo se tomu útlaku od mužů postavit.
Ale pak přijde prokletý rok, o kterém se nemluví. Dívky jsou odvedeny vypudit svou magii, aby mohli být poslušné manželky. Události v táboře jsou drsné, psychicky náročné a hraničící se zoufalstvím. Ukazují se rozdíly ve víře v systém. Od fanatického uctívání až po pochybovače. A mezi tím stojí dav, který čeká na silnou vůdčí osobnost.
Romantická linka je decentní a před poslední částí příběhu jsem jí téměř odsuzovala, že je zbytečná a hlavně krátká.
Každopádně závěr knihy dramaticky změní vnímání všech předchozích událostí. Došlo mi, jak chytře muži systém postavili a tím si zajistili poslušnost ne jen obyvatel města, ale i širšího okolí, protože každý krok mimo pravidla bude vykoupen pravděpodobně smrtí. Že ticho, sklopené hlavy a pokora nemusejí být znakem slabosti a že se dá komunikovat i jinak, než slovy.
Poslední stránky jsem byla plná naděje a těšila se na ten milý konec. Ale ve světě, jako je ten z knihy, existují jen hořkosladké konce, kdy každý střípek štěstí jednotlivce je vykoupen zármutkem pro ostatní a mě nezbývá než doufat, že v nějakém alternativním světě vše dopadne tak, jak si hlavní hrdinka vysnila.


Poté, co jsem se letos vrhla na doplnění znalostí z klasických děl (nějakou tu dekádu po maturitě), trošku jsem se tohoto díla bála, jelikož mě zatím nic moc neoslovilo.
Každopádně jsem velmi mile překvapená, protože se to četlo strašně dobře a dost to odsýpalo.
Když to vezmu kolem a kolem, děje tam je hodně pomálu, ale jako ironicky napsaný způsob života tehdejší doby hodně povedený.
Situace mi přijdou v knize vyhnané do extrémů, aby bylo vidět nesmysly, které se od žen žádají. Tedy upřímně doufám, že je to opravdu poukazání na pěstovanou hloupost žen (ale ve své podstatě i mužů) a že tohle nebylo myšleno vážně.
V celém příběhu jsem nenašla vyloženě sympatického hrdinu, právě proto, že mi přišli všichni přehnaně hloupí a naivní, ale díky myšlence, že je vše ironické, jsem si příběh užila.


Rozhodně třetí díl považuji za slabší, než předchozí. Vysoké hodnocení dávám za luxusní intriky v první části (i když se mi to četlo trochu pomaleji, rozhodně to bylo hodně zajímavé) a pak také za závěrečnou bitvu. I když zároveň za ní dávám černý puntík, jelikož jsem si poplakala nad ztrátou jedné postavy tak trochu zbytečně.
Líbilo se mi, že nám zde autorka všechny jasně nenapárovala, tak jako v sérii skleněný trůn (i když je mi jasné, že to se dočtu v navazující sérii o Nestě).
Rozhodně tato kniha neobsahuje nic obohacujícího, ale pro náctileté čtenáře (nebo ty se zamrzlou pubertou, co hledají něco na vypnutí) je tato serie opravdu povedená. Autorka prostě ví, co funguje a její víly mám prostě ráda, i když to jsou majetničtí alfablbci. Nutno podotknout, že hlavní hrdina s tím statečně bojuje.
Takže za mě velké ano, pokud hledáte něco jednoduchého, nenáročného, vlastně i docela hloupého, ale co slupnete za pár dní, i když to má stránek jak dva telefonní seznamy. Užijete si politiku, válku, lásku ve všech podobách a magii, která ne vždy funguje tak, jak jsme si mysleli, ale to autorce odpustíme, protože milujeme svět, který vytvořila.


Tak tahle knížka byla jízda. Hodně věcí člověk tušil, ale jakým stylem to autorka sdělila a rozpletla, to bylo něco. Dlouho už jsem nečetla YA, které by si mě na začátku zaháčkovalo a nepustilo do konce.
Nutno podotknout, že si nejsem tím zařazením YA tolik jistá, objevuje se zde hodně pasáží, které jsou opravdu silné. Ale i 17let je stále YA, takže asi v pořádku.
Hlavní hrdinové mi všichni přišli hezky propracovaní se všemi vlastnostmi - dobrými i špatnými.
Za mě se tato kniha zařadí mezi top za tento rok.


Maas je pro mě už taková sázka na jistotu. Otravná hlavní hrdinka a zástup sexy borců, ze kterých si může vybírat zabalených do obří bichle, která se čte velmi snadno a rychle.
Milé překvapení bylo, že se mi začátek knihy tolik netáhl, jak jsem u této autorky zvyklá, i když je fakt, že dost dlouho hádáte, co by mohla být ta hlavní zápletka, protože zjišťování, že víly jsou taky jen myslící bytosti by se po chvilce omrzelo.
Za mě tedy velké dobré, pokud si chcete odpočinout a zakoulet očima nad zástupem nasvalených dívčích idolů a užít si příběh jak z pohádky, kdy se chudá holka vyšvihne ze dna jen svým důvtipem... A velkou dávkou štěstí.
Závěr knihy byl povedený, trochu opepřený krutostí. Kniha by mohla stát i sama, děj se vcelku uzavře a tudíž i lidi, co je kniha nenadchne, dostanou vcelku ucelený příběh a nemusí tolik pátrat po "a co bylo dál".


Bohužel mě začíná asi dohánět věk při čtení knih od tohoto autora.
Irituje mě neustálé opakování a připomínání toho, jak jsou hraničáři úžasní střelci, jak a proč se umí nepozorovaně plížit (a co si o tom myslí prostí lidé), jak jsou jejich koně speciálně vycvičení a chytří a pod. Vždyť už je tohle kniha číslo 15 a minimálně jednou je to zmíněno v každém předchozím díle.
Dále už chytám averzi vůči systému padouchů, který autor nahodil hned na začátku - kdo četl všechny ostatní knihy ví, že jakmile se v knize objeví postava s tmavými vlasy a očima, ideálně v černém oblečení, co od ní zhruba očekávat.
Co nemohu upřít je čtivost i přes relativně ploché hrdiny, kteří se ne a ne charakterově vyvíjet a zub času se na nich projevuje jen šedinou ve vlasech.
Takže za mě ano, pokud Vám je kolem 13, v pozdějším věku to bude spíš nostalgie na ty roky, kdy se člověk k příběhům dostal. Jinými slovy, do dalších dílu se pustím, protože jsem zvědavá, jestli můj tip na podrazáka je ten správný.


Na jednu stranu je tahle kniha skvělá, na stranu druhou už mě některé věci nudí.
Pozitiva vidím v tom, že kniha opět obsahuje nějaký problém, se kterým se lidé mohou v životě potkat. V tomto díle autor narazil na kouzlo osobnosti, umění řečnit a přesvědčovat. Také zde dost poutavě a nenásilně ukazuje rozdíl mezi klasickou a normální vírou a fanatickou sektou (k tomu se krásně vyjádřila babička, na kterou naši hrdinové narazili v prázdném městě).
Další plus je prostor, který dostala postava Halta. Neznám nikoho, kdo by ho neměl rád a dozvědět se o něm víc je prostě super.
Negativa - už od prvního dílu vím, že hraničáři jsou neomylní střelci, jejich koně super chytří, Horác je přímočarý rytíř (a nejlepší v království s přirozeným talentem). Také vím, že hraničáři jsou záludní a Horác s nimi tráví asi moc času, když občas pochytí nějaký jejich móres. Hraničáři mají až přílišnou zálibu v kávě a nikdy, opakuji nikdy, neodmítnou příležitost si tento nápoj dát. Jo a hraničářská pláštěnka má skvrnitý vzor, který nás skryje, když se nebudeme hýbat. Tohle a mnoho dalších informací je fajn vědět, ale opakovat je v každé knize několikrát, to už je na mě asi moc.
Další věc, která mě mrzí je ta, že celkově knihy od Flanagana postrádají jasnou časovou linku. Víme, že na začátku série bylo Willovi 15 a v učení byl 5 let. Ale to je tak asi celá časová osa, takže můžeme jen odhadovat, že 8 díl by mohl být zhruba o 8let později. A zde je ten problém - všichni se chovají stále stejně, jako v prvním díle, takže charakterový posun nulový.
Suma sumárum, jako dítě jsem sérii milovala a hltala knihu za knihou. Teď v dospělosti už vidím i ty chybky, které mi trochu kazí dojem a tak si musím příběh dávkovat a mezi jednotlivými díly si dát i něco jiného. Přesto stále knihu hodnotím velmi pozitivně a mohu jen doporučit - a obzvláště těm dětem.

Tak tohle je skvělé otevření příběhu. Upřímně to pro mě nebylo moc lehké čtení, ale rozhodně zajímavé a hlavně poučné. Děj mi přišel velmi uvěřitelný a stránky jsem otáčela se zatajeným dechem. Ohromný charakterový vývoj, který podstoupil hlavní hrdina je obdivuhodný a drsný.
Ze začátku jsem se trochu bála, jak se takto vážné téma, jako je šikana ve školním prostředí, dokáže dostatečně popsat pomocí obrázků. A upřímně, možná mě to zasáhlo víc, než kdybych četla jen věty. Poslední strany jsem otáčela několikrát, abych se ujistila, že jsem (bohužel) opravdu na konci a netrpělivě vyhlížím druhý svazek, protože tohle je skvělý příběh s obrovským potenciálem.


Romantický příběh odehrávající se na pozadí války. Mám z toho trošku zvláštní pocity, ale příběh je rozhodně silný a já jsem ráda, že jsem konečně překonala tu averzi ke klasice, kterou ve mě vypěstovala povinná četba ve škole.
Naprosto mě dostal svět a celkově ukázka toho, jak válka působí na mladé lidi - a to jen vědomí, že kdykoliv může někde spadnout bomba a nebo musíte narukovat. Svým způsobem jsem i ocenila dost netradiční charakter hlavního hrdiny. On, jakožto muž, má být ten na vše připravený, ale autor ho naopak podal dost citlivého se sklony k depresi a nebojím se říct, až zženštilého. Naproti tomu Lucie byla ta silná a stále veselá a určitě ji zformovalo prostředí, ve kterém vyrůstala.
Co mě opravdu nesedlo je vlastně délka příběhu - za 100 stran se toho stihlo rozebrat opravdu hodně a asi bych nepohrdla pár stránkami navíc. Rozhovory mezi hlavními hrdiny mi přišli takové umělé. Takové nemastné, neslané a místy až přílišně naivní. Ale možná se tu teď tluče dnešní doba a to, co jsem zvyklá číst s dobou, kdy žil autor.
Třešnička na dortu je pro mě krásná obálka z edice CooBoo classics a pak shrnutí života Romaina Rollanda a celkově vliv toho, co dělal a jak žil na celé dílo.


Příběh je trošku z jiného soudku. Autor nám plně odhaluje, co obnáší práce hraničáře, že to není jen nekonečný trénink a ježdění po lese na děsně chytrém koni. Opět jsme dostali pár morálních poučení i ukázek toho, že ne vždy jde vše podle plánu, ale je třeba se z toho poučit, oklepat a jít dál.
Celkově si myslím, že tento díl má dětem představit sílu osobního kouzla, přetvařování, předsudků a touhu po moci s lehkou dávkou magických triků. Jak se s prohnanými dospělými popasovat se ale dozvíme až v dalším díle, jelikož zde máme velmi kvalitně připravenou půdu pro další díl.
Prostor dostává stará-nová postava z prvních dílů i velmi pomalu se rozvíjející vztah dvou hlavních hrdinů. Zde se mi trochu nechce věřit, že vzhledem k věku postav, by to bylo tak nevinné a nesmělé, ale pro změnu je vlastně milé číst něco takového.


Tak tohle je takový holčičí bizárek. Jinak se to asi nazvat nedá. Vezměte Hunger Games, osekejte z toho to drsný a krutý v aréně a účastníky navlečte do krásných šatiček a vyleze vám Selekce. Hlavní hrdinka neví, co se svými city a chce pro celý svět rovnost a mír. A taky mi přišla tak strašně ufňukaná. Obě hlavní mužské postavy mají naproti tomu v citech docela jasno, ale každý je svázaný jinými povinnostmi a každý musí ukazovat tu tvář, která je potřeba. (Sakra i charaktery postav z hlavního milostného trojúhelníku jsou téměř totožné s těmi z HG)
ALE... panebože, to se tak dobře čte. Stránky při čtení doslova ubíhají pod rukama a ani se nenadějete a koukáte na text "konec prvního dílu".
Další plus je, že kniha opravdu plní to, co slibuje a v 15 bych z toho byla asi úplně v sedmém nebi. Jen to označení fantasy mi tam úplně nesedí, spíš bych to zařadila do nějakého hodně lehkého odvaru dystopie.
Takže, pokud hledáte něco na vypnutí, kde se vrátíte do dob svého mládí a ideálů, směle do toho. Stejně jako bych tuto knihu doporučila mladým slečnám, protože na stránkách Selekce se plní sen mnohých z nás - ucházet se o neskutečně sexy bohatého prince.


Shoduji se s většinou, že tento díl je nejslabší z celé série (a tím nemyslím počet stránek, i když těch je také nejmíň). Cassandra Clare umí psát, takže se to čte dobře, ale něco zajímavého se děje až téměř na konci. Přišlo mi, že dost vymizel i typický humor. Jelikož to není tak úplně první díl, nebylo čím ten úvod nové série vyplnit (představení světa) a tak autorka zvolila dost nezáživně piplání ve vztazích.
Ústřední postavou je v tomto díle je Simon. Můj oblíbenec to sice není, každopádně dostal vcelku zajímavou zápletku, kterou bych asi v patnácti ocenila (teď už tolik ne, ale s tím se nedá nic dělat, když čtu YA). K nějakému vývoji Simona tedy dochází, ale oproti tomu se v kruhu zasekli Clary s Jacem. On má neustálou potřebu se stále tvářit jako tvrďák a ona se utápí v zoufalství. A to se opakuje neustále, celou knihu. A to na mě bylo trochu moc. Už už se to tvářilo, že krizi zažehnaj a v další kapitole jsou opět na začátku.


Tak tenhle díl, ten se vážně povedl (když pominu vcelku dost chyb v korektuře). Od začátku do konce to byla jízda. I když nejsem cílová skupina, tohle mě opravdu baví. Autorka dokáže udělat hlavním hrdinům ze života peklo, ale vše se v dobré obrátí. Dokáže nám naservírovat tolik informací a přesto se v tom člověk neztratí. Po dvou předchozích dílech, které neskončili úplně happy endem, byl tento závěr příjemný, i když v mnohém i smutný. Kniha si stále udržela vysokou laťku a já mohu s čistým svědomím říct, že mě bavila i víc, než první díl.
V tomto díle jsme se více dověděli nejen o komunitě lovců stínů, ale i o pohnutkách jiných ras. Příběh je krásně uzavřen a opravdu bych i uvěřila, že teď by mohlo nastat "žili šťastně až na věky".


Kniha mi přišla o maličko slabší než první díl, ale i tak plynula a já ji hltala stránku po stránce. Příběh má snad všechno, co by si mladý čtenář fantasy mohl přát - dobrý humor, bitvy, romantiku a boj proti dospělým. A víly. Neskutečně mě baví, jak si Cassandra Clare pohrála se zažitým myšlením o vílách a co z nich vytvořila.
Co je pro mě nervy drásající je Clary. Ta holka je mi tak strašně nesympatická a já bych jí asi už propleskla. A teď jak to brát, jako mínus knihy a nebo plus, že se autorce povedlo tak dokonale popsat pubertálního fracka? Já to beru spíš jako plus, jelikož mi tím autorka dokázala knihu přiblížit reálnému světu a reálným postavám.


(SPOILER) Hraničářův učeň je moje srdcovka, kterou čtu už od jejího prvního vydání. Je to příběh, který mě ke čtení vůbec dostal. I po těch letech se k němu ráda vracím a stále mě baví. Kniha je psaná velmi jednoduše, žádné dlouhé natahování a pokud si potřebuji odpočinout, je to ideální volba. Pro mě má Will a jeho přátelé skoro stejný význam, jako Harry Potter a spol., i když zde je vše až moc ideální a černobílé, nebo jak to nazvat. Hraničářští koně jsou jak komisař Rex, Horác, Will, Aliss, Jenny a pod. jsou nejlepší učni svých oborů, Halt je nejlepší hraničář a nepřítel je taky NEJzlejší, NEJpodlejší... Takhle bych mohla pokračovat se všemi postavami.
Ale, přeci jen je to příběh pro dospívající a před těmi 12 lety, kdy jsem s knihami začala mi to ani nepřišlo divné a stránky jsem hltala. A o tenhle pocit dle mého převážně jde. A třešničkou na dortu jsou ty úžasné přebaly (pevná vazba)


Nejspíš moje nová láska ve světě fantasy. Narazila jsem nejprve na seriál, který mě naprosto nadchl, pak jsem shlédla i film, ten mě až tak moc nezaujal (i když je ve výsledku přesnější vzhledem k příběhu v knize) a až nakonec jsem se dostala ke knihám.
První díl se četl neskutečně dobře, byl napínavý a styl psaní mi sednul. Clary mě úplně nenadchla, prostě jsem v ní viděla rozmazleného spratka. Ale může být i chyba u mě, už přeci jen nejsem úplná cílová skupina.
