Vjeerus komentáře u knih
Tahle kniha se moc nepovedla. Děj se neskutečně vleče a kdybych vyzobala ty nejzajímavější části, dali by tak na čtvrtinu knihy.
Hlavní hrdinka je jeden velký červený vykřičník. Hazarduje s vlastním životem, kdy sama sobě vsugerovává, že to tak přece není. Propadá se do depresivních stavů, nikdo to neřeší a když už tam ta pohnutka je, Bella se zachová jak malý hysterický spratek ohánějící se dospělostí na papíře. O jejím nízkém, spíš nulovém, sebevědomí není třeba mluvit, to už ukázala v díle předchozím. Ta její závislost na jedné osobě je také dost nebezpečná. Ještě krůček a byl by z ní dokonalý stalker (asi jako Edík).
Jacob je v této knize trošku chudák. Je to mladý kuře, který se snaží dorovnat starším osobám. Někdy mu to vyjde, někdy ne. Každopádně se na něj vrší jeden kopanec za druhým od hlavní hrdinky, která ho při první příležitosti odhodí jak proděravělý a špinavý hadr na podlahu.
Konec knihy se postaral o řádné drama, kdy si hlavní hrdinka prostě nutně potřebovala prosadit svou, bez ohledu na její nejbližší okolí. Vlastně se jí do krámu návštěva Itálie hodila.
Knihu jsem poslouchala jako audio v podání Renaty Wolfové. Z prvního dílu už jsem očekávala, že mi její tón hlasu a výslovnost tolik nesedí, ale už jsem si zvykla a tak jsem dokázala víc ocenit, že autorka příběhu umí i přes všechna negativa psát svižně.
Tento příběh je krásná ukázka toho, že i běžný život studentů může být zajímavý. Hlavní hrdinka Nanami nastoupila na střední školu. Do třídy, kde nikoho nezná a snaží se najít si hlavně přátele.
Začátek mangy byl trošku zmatečný, než člověk naskočil do školního režimu s klasickými problémy, jako je matematika nebo školní výlet.
Manga ukazuje několik různých charakterů a že opravdu není jednoduché zapadnout. Že na první pohled nemusejí být lidé takoví, jací se zdají a že se každý vyrovnává s problémy a ztrátou jinak. O to je to občas těžší, když jste plaší a do života vám vpadne kluk, jehož nálady se mění jak aprílové počasí.
Hlavní hrdinka mi je sympatická tím, že není ta dokonalá a skvělá, ale je opravdu průměrná a proto je velmi snadné se ztotožnit s jejím zmatkem ohledně citů, s tím, když plácne nějakou pitomost nebo udělá chybu. Zastupuje tu velkou skupinu lidí, kteří si nepřipadají nijak zvlášť zajímaví, protože to zajímavé se přece děje lidem okolo.
Budování vztahu hlavních hrdinů je chytlavé a nenásilně vás dostane na vlnu pohody, a vy jim z celého srdce fandíte. Jediné mínus, které mě z té pohody vytrhávalo, je absence nějaké časové roviny, protože není zcela zřejé, zda se příběh odehrál během podzimu, roku, či týdne?
Za knihu moc děkuji @humbook a @humbook_blogeri v rámci spolupráce.
Já si nemůžu pomoct, ale už jen obálka mangy mě rozněžněla a já se těšila na jemný a laskavý příběh.
Hlavní hrdina, Kósei Arima, byl představen v nejtěžším okamžiku svého života, ve dne, kdy ztratil vlastně vše, co jeho život naplňovalo barvami. Poté ho pozorujeme, v jeho monotónním a vlastně i letargickém přežívání, kdy prostě jen chodí do školy a existuje.
Díky bohu za střeštěné kamarády. Ti dodali příběhu tu veselou kotvu v jinak černobílém světě a přinesli Kóseiovi do života houslistku Kaori a s ní i hudbu, o kterou přišel na začátku knihy.
Manga pracuje velmi příjemně a s respektem s pocity, které hudebníci, a předpokládám i celkově umělci, potřebují pro svou tvorbu. Jak je těžké se vyrovnat se ztrátou toho něčeho, co je třeba pro pohyb v kreativních činnostech.
Užila jsem si každou stránku, obzvláště pak ty, které zobrazují lásku hlavních hrdinů k hudbě, jak je probouzí a oni díky ní doslova září. I když může manga působit melancholicky, obsahuje tolik naděje, že se člověk na konci usmívá a je plný klidu. A celou knihu podtrhávají detaily ve formě krátkých informací k hudbě zmíněné v příběhu na konci kapitoly, spolu s QR kódem na danou písničku.
Za knihu děkuji @crew_komiks v rámci spolupráce.
Musím se přiznat, že jsem se této mangy z počátku bála, jelikož pan Sakamoto z obálky má prostě hodně zvláštně nakreslený obličej. Ale ve chvíli, kdy jsem se do knihy začetla, jsem pochopila, že jeho výraz dostává úplně jiný význam a tím skvěle podtrhuje humor v příběhu.
Hlavní postava, pan Sakamoto, býval legendárním zabijákem, ale jak se to tak stává, lidé se zamilují a usadí. A přiberou. Avšak minulosti se ne vždy dá utéct a velmi rychle dochází ke střetu s jedním známým. Rozjíždí se akční příběh, který se prolíná s obřími porcemi nudlí a mi záhy zjišťujeme, že hlavní hrdina nebyl legendární pro nic za nic, protože si stále uchoval dost svých schopností a nepřátele ještě dokáže oklamat svým tělem.
Po dočtení jsem opravdu dostala chuť se podívat do jeho samoobsluhy a pozorovat kooperaci nových zaměstnanců, kteří by byli asi úplně na konci seznamu lidí hodících se na tuto profesi.
Za knihu děkuji @crew_komiks
Za mě určitě skvělé a originální prostředí kláštera s velkým tajemstvím. Atmosféra byla opravdu ponurá a autorka mě dokázala chytit právě na místo, kde se děj odehrává a bavilo mě odhalování toho, proč je klášter takový, jaký je.
Co mi ale úplně nesedlo, jsou dialogy a postavy, které byli na svůj věk hrozně hloupoučké a naivní. Vím, že je kniha cílená na mladší čtenáře a chování a uvažování postav v knize tomu odpovídá, ale hlavní hrdinka má být plnoletá a všechny ostatní postavy jsou starší, než ona.
V tomto případě mi tedy nesedí, jak rychle poznají kdo je špatný a kdo zlý (a vždy se trefí), jak rychle odsuzují druhé a jak snadno se na své přátelé naštvou a nemluví s nimi.
A dialogy, které mezi sebou vedou, také odpovídá spíš věku kolem 12let a ne 18+.
Každopádně když nad tím přimhouřím oko, nemůžu než knihu doporučit. Dětem se bude určitě líbit nádech tajemna a několik krutých a děsivých činů. I mě to vlastně moc bavilo.
A nesmím zapomenout za nádherné provedení knihy. Ty ilustrace nádherně podtrhují jednotlivé situace v příběhu.
Ze začátku jsem měla problém se začíst, jelikož jsem se těšila na příběh Scarlet a rušila mě dějová linka s Cinder, která už přeci svou knihu dostala. Ale brzy jsem si zvykla a došlo mi, že bez dvou (tří) dějových linek by nedošlo k tak plynulému spojení.
Kniha plynula dost svižně a všichni hlavní hrdinové mě bavili. Autorka umí opravdu originálně pojmout tradiční pohádky a udělat z nich scifo-fantasy příběh. Červená Karkulka nebyla sice pojata tak bizarně, ale i tak opravdu netradičně, hlavně co se týká vlka.
Opět jsme dostali lehkou dávku romantiky, která rozhodně nedominuje, ale dělá příjemné pozadí. A taky dostane trošku lepší konec, než v knize předchozí, i když já stále věřím, že to pro Cinder dopadne dobře.
Těším se na další díly a jsem zvědavá, jak se všechny hrdinky propojí a porazí (snad!) zlo.
K této knize se vracím zhruba po deseti letech a rozhodla jsem se dát rereading formou audioknihy. A musím přiznat, že začátek byl šok. Nějak mi úplně vypadlo z hlavy, jak moc je to pro děti. A jak moc je příběh náboženská masírka.
Teď mě neberte špatně, ke každému náboženství přistupuji s respektem a když vynechám radikálně smýšlející věřící, občas těm lidem tu víru ve vyšší moc i závidím, protože nikdy na nic vlastně nejsou sami. Překvapení spíš pramenilo z toho, že jsem si ten důraz nepamatovala.
Rozhodně má dílo i v dnešní době co říct a určitě může dětem ledasco předat. Kdo by si nepřál být u zrodu magického světa? Já rozhodně ano a nepotřebuju být ani dítě.
Líbí se mi, jak autor krásně vystihl dětské charaktery. Úplně mě to vrátilo v čase, kdy všechno bylo vlastně jednoduché, třeba přestat se zlobit na kamarády, objevovat tajná zákoutí a vrhnout se do každého dobrodružství.
Kniha byla příjemná jednohubka a návrat ke sterému dobrému fantasy, kdy děti jsou děti a žádní super nadaní vrazi už v patnácti. A navíc jsme dostali krásné otevření série s jeho tajným světem, který známe jako místo za skříní.
Co si budem, čtení to není vůbec snadné. Autorka se opravdu nebojí ničeho, takže během čtvrtiny knihy navštívíte snad všechny ústavy nutné pro dostání masa na pult obchoďáku. S vcelku velkým množstvím detailů.
S hlavním hrdinou nelze než soucítit a sympatizovat. Má racionální pohled na svět a jeho zprostředkováním zjišťujeme, že se společnost změnila, ale vlastně se nezměnila skoro vůbec.
Ti krutí zůstali krutí, hovada jsou stále hovada. Arogance, sebestřednost, nulová empatie, odtržení od reality, přizpůsobení se. S tím vším nás autorka konfrontuje a to opravdu surovým způsobem, kdy vyhrabala ty největší exkrementy společnosti a hodila je na kupu ve formě postav, co mají v knize nějaké slovo.
Upřímně pro mě nejhorší postava byla sestra hlavního hrdiny. Ta představovala tu masu, co nad ničím nepřemýšlí, jde poslušně v davu osob, ke kterým chce patřit a dělá vše pro to, aby ji přijali. A přijde jí to v pořádku, protože její sociální bublina to tak prostě dělá, tak funguje.
Konec byl víc než šokující, ale vzhledem k všemu, s čím byl hlavní hrdina konfrontován, je pochopitelný. Krásně popsaný zlom, kdy se ve vašem životě objeví střed vašeho vesmíru.
Můžu knihu doporučit? Určitě ano, jen musím opravdu upozornit, že obsah není o nic miň šokující, než samotná obálka a určitě je určený jen pro lidi se silným žaludkem.
Tohle je jedna z knih, která spadá do kategorie pořízeno, protože má luxusní provedení. Nic jsem o ní nevěděla, jen to, že ji napsala stejná autorka, která napsala Neviditelný život Addie LaRue.
Po přečtení oné slavné Addie jsem se opravdu upřímně bála, že i Gallant bude utrpení. A k mému překvapení nebyl, co víc, neskutečně jsem si ho užila.
Děj mi příjemně plynul, tajemno na mě z knihy dýchalo a občas mě i zamrazilo z toho, co hlavní hrdinka viděla. Příběh krásně doplňovali ilustrace a deníkové zápisky (a celkově to provedení knihy!), takže se člověk nejen že nenudil, ale i těšil na další a další části. Napínavých úseků bylo dost a kupodivu mi nepřišla kniha nijak moc předvídatelná.
Nejoriginálnější pro mě byla hlavní hrdinka. Němý člověk bývá málo kdy postaven takto do popředí a ještě ke všemu mi sedla svým racionálním uvažováním, ale zase nic přehnaně nepitvala a dost věcí přijímala s chladnou hlavou a logicky nad tím uvažovala. Ani si neměla potřebu zoufat nad svým osudem co každou druhou stránku a rvala se za svůj život. Takových hlavních postav víc, prosím.
Hodně mě bavila linka, jak zjišťovala věci o svých rodičích (a celkově rodině) a k čemu došla, TO byla teprve bomba. Opravdu smekám, jakou atmosféru autorka vytvořila a já si užila téměř každý moment knihy.
Začátek knihy byl trochu náročný na zorientování se, jelikož jsem byla doslova vržena doprostřed akce, kdy se na mě vyvalilo velké množství pojmů. Určitě mi chyběla nějaká mapa na začátku, která by pomohla s orientací nejen ve světě, ale i s rozmístěním jednotlivých ras.
Autorka si hezky hraje s dávkováním informací, takže stále udržuje jisté napětí a vcelku velké množství nezodpovězených otázek typu Jak? Kdy? Kdo? a Kde?. Na většinu svých otázek jsem ale odpověď dostala, a málo kterou jsem dokázala odhadnout.
Nejvíc mě na knize nadchnul ten svět. Jeho pravidla a tresty, různé charakteristiky jednotlivých ras a uskupení, mocenské boje a to jak pomocí klasických způsobů, jako jsou pěsti, meče, dýky, luky apod., tak i slušnou dávkou intrik a tajností, a že se nikdo neštítí ničeho. Příjemná změna pro mě byla ta surovost hraničící s krutostí. Bojový výcvik se spíš podobá mučení, kdy se samotní učitelé sázejí o to, jak dlouho přežijete. A tím se vlastně dostávám i k dost specifickému humoru, který mě opravdu bavil. Nic pro slabé povahy!
V příběhu se objevuje velké množství postav na různě dlouhou dobu a i když bych ráda ulehčila hlavě a nějaká jména zapomněla, dočetla jsem s pocitem, že víc jak polovina z nich se o své slovo znova přihlásí.
Hlavní hrdinka je na jednu stranu dost jednoduchá postava, ale zároveň hrozně složitá. Má jasný cíl, uspokojit své vnitřní nastavení. Ale ta cesta k tomu je nejen dlouhá, drsná a krvavá, ale i nikdy nekončící, protože se o ní tahá víc hodně mocných osob, na které (zatím?) nemá.
Oproti tomu dostal hlavní hrdina podstatně míň prostoru, ale jeho charakter je dost jasnější, protože nemá svojí tajnou minulost. Zatím se jeví jako klasický prototyp rytíře. Bohužel pro něj se narodil do špatného světa, který tyto čestné, hodné a bezelstné lidi krutě semele a musí se buď nechat sežrat a nebo vystrčit lokty.
Konec knihy slibuje velké věci, které budou opět plné pletichaření, krve, pomsty a snad i víc ostatních ras. Autorka mě přesvědčila a získala si mě, takže se nemůžu dočkat, až se vrhnu do druhého dílu. Tímto bych jí i chtěla poděkovat za poskytnutí knihy v rámci spolupráce.
Další kniha z mé série re-readingů v podobě poslechu audioknihy. A tady to bylo tedy náročné na udržení pozornosti a strašně utahané. Hlavní hrdina podstupuje výcvik u elfů, kde zjistí jejich překvapivé tajemství a snaží se nasát velké množství informací za pár týdnů, i když původní jezdci na to měli roky.
Upřímně, nebýt druhé linky týkající se obyvatel Carvahallu, asi bych se ukousala nudou. Vývoj těchto postav byl obrovský a jsem ráda, že autor zvolil tuto cestu, jak nás s jejich příběhem seznámit a né nějakou zkrácenou verzi vyprávěnou v rámci shledání hrdinů na konci knihy.
Líbilo se mi, jak se hlavní hrdina pral sám se sebou. Jak se snažil být dospělý a moudrý, tak, jak to od něj bylo očekáváno, a zároveň mu to prostě sem tam uteklo a byl to prostě dospívající kluk hledající své místo ve světě dospělých, kteří ho chtějí po svém ovládat. Oproti tomu se velké množství dlouhověkých a rozvážných elfů chovalo víc, jak nedospělý zhrzení puberťáci, nebrající ohledy na strasti jiných.
Závěr knihy byl dle očekávání akční, i když vzhledem k obálce s červeným drakem, trošku předvídatelný. Stále ale platí, že autor píše velmi pěkně a srozumitelně, už jen s přihlédnutím k jeho věku v době psaní. A v namluveném zpracování od Martina Stránského to byl velmi příjemný návrat do dětských let, kdy jsem tuto sérii hltala.
Ano, tak tohle si mě získalo. Říkala jsem si, že to bude zajímavé, protože knih o stockholmském syndromu se mi do rukou dostalo hodně málo.
Avšak ono je to ještě lepší. Protože začnete pochybovat, jestli o stockholmský syndrom vůbec jde.
Sama jsem se přistihla, jak si říkám, že únos byl pro hlavní hrdinku to nejlepší, co se jí v životě stalo a že jí to vlastně přeju (v dobrém slova smyslu).
Zarazil mě začátek knihy, kdy je čtenář rovnou vržen do části po únosu, hezky do bytu onoho únosce, kdy se hrdinka rozplývá, že je šťastná. Ale postupně si to sedlo a já doufám, že se v dalších svazcích dozvíme jak únos proběhl a co vedlo hlavního hrdinu k tomu činu. Ty náznaky mi nestačí.
Bonusové kapitolky jsou skvělé, ale taky mohl narušitel dojít trochu později :D.
Málo kdy mi druhý díl nějaké trilogie tak vyrazí dech. Dostali jsme pořádnou porci dechberoucích víláků, nad kterými by slintal kde kdo. A ženy jsou samozřejmě také k sežrání.
Než jsem začala číst, už jsem něco věděla o hlavním hrdinovy a bála jsem se, že ty slintající zástupy fanynek zase nebudu chápat jako u Temnyje v Griše. No, dost jsem se spletla a zařadila jsem se do toho zástupu.
Celkově musím vyzdvihnout práci s postavami, která je v této knize fakt povedená a já si užila každou minutu v jejich společnosti, obzvláště pak s těmi na nočním dvoře. A na některé obraty v charakterech jsem opravdu zírala.
Co se týká rozjetého děje, tak věřím, ze závěr bude epický a moc doufám, že s dalším dílem opět nepřijde ta zhruba první čtvrtina nudy, stejně jako tomu bylo i zde. I když musím uznat, že mi ten začátek přišel míň nudný, než obvykle, takže buď to je fakt a nebo už jsem si na styl Maasové zvykla a jsem otupělá.
Jo a málem bych zapomněla, že v této knize je opravdu povedený humor. Fanarty s metrem a křídly dostali úplně jiný rozměr.
Takže celkově mě kniha opravdu bavila a dala mi to, co jsem chtěla. Jak říká moje mamka, mám zastydlou pubertu. Bez ní by ovšem číst tohle dílo asi opravdu nešlo.
Čtení po sto padesáté a stále to miluju.
Jasně, čím jsem starší (a mám víc načteno), tím víc vidím díry v příběhu, obzvláště pak velmi strohý sloh s neustálým opakováním jmen nebo v podstatě půlka knihy téměř o ničem, protože do Bradavic se dostaneme až v polovině knihy.
Ale všechny tyhle nedostatky stírá moje duše dítěte, která stále čeká na svůj dopis. A než dorazí, nezbývá mi nic jiného, než si užívat neskutečně originální příběh s pořádnou dávkou napětí, překvapení a objevování spolu s přáteli, které konečně hlavní hrdina získá.
A třešnička na dortu je to krásné ilustrované vydání, které jsem si musela pořídit k mé staré sérii. Těším se, až mé děti budou spolu se mnou obdivovat ty úžasné ilustrace.
Po několika letech jsem se konečně dostala ke knižní verzi. A jsem úplně stejně nadšená, jako z anime.
Už od začátku má člověk příběh nabitý morálními otázkami a tím, jak se společnost i jednotlivci k těmto otázkám (a odpovědím na ně) staví.
Hlavní hrdina je bravurně vykreslený a jeho vývoj na čtenáře hodně zapůsobí. Vyvstává pak otázka, zda to v sobě měl a nebo ho to naučili okolnosti?
Uh, asi půjdu zase trochu proti proudu, ale tak první dvě třetiny bylo utrpení. Díky bohu za tu akci a napětí v té poslední, takže ve výsledku zas tak špatný pocit z knihy nemám.
S rostoucím počtem přečtených knih od autorky zjišťuji, že nemám tak problém se světem grishavers (protože ten je fakt skvělý, včetně hlavních dějových linek), ale právě se samotným autorčiným stylem, kdy mě prostě nedokáže přimět se pořádně začíst a těžce se mi k jejím knihám vrací.
V knize jsem si výjimečně oblíbila snad všechny hrdiny tak, jak jsou napsaní a rozhodně se nedá říct, že bych nikomu nefandila. Žádný hrdina mi nelezl krkem svým nesmyslným a toxickým chováním.
Co rozhodně mohu s čistým svědomím říct, že série Griša je proti Šesti vranám opravdu slabota.
Další díl, který jsem zhltla na posezení. Opět skvělé a krásné, plné emocí, ale i středoškolské srandy.
Hlavní hrdina to stále nemá jisté, ale alespoň se trochu otevřel. Ostatním opravdu nezávidím to, že vědí, protože i když se snaží, stále musejí jen doufat, že jejich činy nepřijdou vniveč.
V tomto díle si nemohu odpustit vyzdvihnout Suwu, protože jeho role v celém příběhu je pro mě vlastně nejbolestivější.
No, za mě asi spíš ne, než jo... tedy alespoň ne, pokud je Vám víc než 15 let.
Nápad knihy a vlastně její první kapitola až dvě jsou absolutní pecka a člověk má pusu dokořán a říká si - tohle si musím přečíst.
Jenže pak začne peklíčko ve formě hlavní hrdinky. Jedna věc je být naivní a věřit v dobrotu lidí. Druhá věc je se nepoučit ze špatných rozhodnutí dalších 250 stran, dělat stále stejné chyby a co víc, když už vám někdo řekne "Nebuď hloupá", tak při první možné příležitosti spadnout do jasné pasti. I když víte, že po vašem životě prahne snad každý na světě.
Závěr knihy mě zarazil snad ještě víc, než hloupost hlavní hrdinky. Logika se propadla někam do jádra planety. Polovičaté vysvětlení pohnutek záporáků bez kontextu. Hlavní hrdinku z problémů tahá famfárami ověnčená vyšší moc, která jde očividně čistě náhodou kolem. Závěrečný boj - neboj. Vraždící maniak a příšery najednou nechávají žít své oběti. Jeden záporák začne být milý a trousí povzbuzující řeči hlavní hrdince, aby odešel s větou "a třeba kecám *mrk mrk*". Epilog je absolutně zbytečná věc, díky které budete mít nad hlavou milion otazníků. A romantická linka taky za moc nestála.
Plus knihy shledávám pouze v krátkých kapitolách, díky kterým to docela odsýpá, vtipné scény jsou opravdu vtipné a text se snadno čte. Dále pak za ukončení královnina příběhu a trpaslíci byli taky fajn. Jo a Arno, za mě nejlepší postava příběhu!
Příběh nabírá na zajímavosti a mrazení v zádech je větší, než z prvního dílu.
Ocenila jsem vysvětlení, jak se mohlo stát, že hlavní hrdince přišel dopis z budoucnosti.
A konečný zvrat vyvolal opravdu obří WOW a náležitě mě nalákal na další díl.