Vjeerus komentáře u knih
Tak za mě opravdu síla té myšlenky. Co mě úplně neoslovilo je celý koncept knihy - psaný jako úryvky deníku nebo něčeho takového. Měla jsem trochu problém si udržet časovou linku. Otevřený konec je opravdu nervy drásající, nemám je ráda.
Ale když se oprostím od osobních sympatií, tak kniha plyne a ve mě rozhodně vyvolala mrazení. Tuto knihu si řadím do skupiny "něco jiného, něco co tu nebylo" a rozhodně si myslím, že stojí za přečtení, kam až je možný se dostat, když se moci chopí extrémisti.
(SPOILER) Hraničářův učeň je moje srdcovka, kterou čtu už od jejího prvního vydání. Je to příběh, který mě ke čtení vůbec dostal. I po těch letech se k němu ráda vracím a stále mě baví. Kniha je psaná velmi jednoduše, žádné dlouhé natahování a pokud si potřebuji odpočinout, je to ideální volba. Pro mě má Will a jeho přátelé skoro stejný význam, jako Harry Potter a spol., i když zde je vše až moc ideální a černobílé, nebo jak to nazvat. Hraničářští koně jsou jak komisař Rex, Horác, Will, Aliss, Jenny a pod. jsou nejlepší učni svých oborů, Halt je nejlepší hraničář a nepřítel je taky NEJzlejší, NEJpodlejší... Takhle bych mohla pokračovat se všemi postavami.
Ale, přeci jen je to příběh pro dospívající a před těmi 12 lety, kdy jsem s knihami začala mi to ani nepřišlo divné a stránky jsem hltala. A o tenhle pocit dle mého převážně jde. A třešničkou na dortu jsou ty úžasné přebaly (pevná vazba)
Knihu jsem už začala číst s vědomím, že o hry zde nejde. Ale i tak mě zamrazilo, jak došli daleko ve vývoji v chování ke splátcům. Příběh se mi četl dobře, ale jak už psalo více lidí, začátek se četl podstatně lépe, než konec. Stále si nemůžu spojit Snowa z Hunger games se Snowem z balady. Nějak mi to do sebe úplně nezapadlo (možná to hodně bude tím, že závěr jeho psycho vývoje mi přišel až moc rychlý a místy nelogický k jeho dosavadním rozhodnutí)
I tak hodnotím knihu kladně a myslím, že za přečtení stojí. A kdyby někdy autorka vytáhla příběh z pohledu Lucy Gray, byla bych jí vděčná, protože by mě vážně zajímalo, jestli byla tak skvělá herečka a nebo to vše byla pravda.
Stále nemám slov. Kniha se mi naprosto skvěle četla, děj ubíhal plynule a co mě samotnou překvapilo - napětí se dá udělat i jinak, než epickou bitvou na konci, kdy má čtenář doufat, že neumřou jeho oblíbené postavy.
Celá myšlenka světa beze smrti je fascinující a řešení přelidnění ještě lepší. Sama bych se ale v tomto světě ocitnout nechtěla už jen z toho důvodu, že bych asi přišla o cíle "než budu stará".
Na to, že je kniha určená pro mládež, tak bych se opravdu nebála ji dát přečíst i svým rodičům. Pro mě má určitě jistou hloubku.
Pro mě asi největší zklamání, které se mi dostalo do ruky. Příběh jako takový mi nepřišel špatný, možná trochu přeplácaný všemi problémy světa, ale dohromady s pohádkovým vyprávěním i prostě nesedl dohromady. A to jsem knihu začala číst relativně později po jejím vydání a tak jsem už věděla, že vyvolává dost rozporuplné pocity.
Za mě bych ji ani nedala číst tam malým dětem, jak je doporučována a nejsem si jistá, jestli zase starší ocení ten opravdu pohádkový styl. Nevím, opravdu mám pocit, že se autorka snažila na 300 stranách i s ilustracemi (a ty se povedli, z nich mám radost, takže dvě hvězdy jen kvůli nim) ukázat až příliš problémů. Charakter postav byl na jednu stranu pohádkově černobílý a na stranu druhou nám nastínila tak komplikované intriky, že jsem občas i já přemýšlela, abych se do toho nezamotala.
Nejspíš moje nová láska ve světě fantasy. Narazila jsem nejprve na seriál, který mě naprosto nadchl, pak jsem shlédla i film, ten mě až tak moc nezaujal (i když je ve výsledku přesnější vzhledem k příběhu v knize) a až nakonec jsem se dostala ke knihám.
První díl se četl neskutečně dobře, byl napínavý a styl psaní mi sednul. Clary mě úplně nenadchla, prostě jsem v ní viděla rozmazleného spratka. Ale může být i chyba u mě, už přeci jen nejsem úplná cílová skupina.