VladkaBU
komentáře u knih
Bílá Voda
Kateřina Tučková
... na knihu jsem se těšila, začala jsem číst krátce předtím, než jsem se na Světu knihy účastnila besedy s paní autorkou. Ta se věnovala dlouhých deset let pátrání po tom, jak se tehdejší režim choval k ženám a církvi. Příběh Leny i dalších sester se mi líbil. Už méně jsem vstřebávala dochované dokumenty z té doby. Určitě to ke knize patří, má to svůj význam, ale pro mne složitejší.
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
... mnoho emocí. Chvílemi mi oči létaly po řádcích, stránky utíkaly, jak se příběh ubíral drsně dál. O botičkách u Dunaje jsem nikdy neslyšela, ale okamžiky to musely být strašné. Kniha se velmi dobře četla, byť při ní mrazilo. ale zapomínat nesmíme.
Sůl moře
Ruta Sepetys
... sotva jsem začala číst a poznávat postavy příběhu, přemýšlela jsem, že ji odložím jako nedočtenou. Nemastné neslané, jak se říká, ale ještě jsem vydržela, postupně jsem s nimi šla. Čím víc se blížil konec, bylo to zajímavější. Nakonec se mi to líbilo
Zahrada
Petra Dvořáková
... no, to bylo něco. Zprvu jsem si říkala, co všechno se o zahradě ještě dozvíme.... Jaroslavovi fandila, začal nový život, zabydluje se, poznává své sousedy, řeklo by se, že idyla. Jenomže je to trochu jiné... a pak jsem čekala, co s ním bude, jak tohle dopadne.
Černá a purpurová
Wojciech Dutka
... zajímavý příběh ze smutného a děsivého protředí, zase trochu jiný, než jsem přečetla doposud. Čtivý od začátku, ale od poloviny to mělo takový spád, že jsem knihu nerada odkládala.
Chaloupky
Štěpán Javůrek
... příběh dnes již zaniklé obce Chaloupky ve vzpomínkách staré paní Rity, která tu žila. V postavách jsem se celkem orientovala. Tehdy ještě nikomu nevadilo, že Češi a Němci žijí vedle sebe
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
...skutečné příběhy nebo příběhy podle skutečných událostí mám ráda. Jak jsem dlouho měla pod kůží Heřmánkové údolí, tak na tento příběh budu taky dlouho vzpomínat. Příběh žen v tak těžké době, jaká válka byla, o pomoci, naději, ale i sebestřednosti, sobectví a nadřazenosti otce a manžela v jedné osobě, mě stále nutilo číst dál, a dozvědět se, jak to vlastně všechno bylo.
Memento
Radek John
... tak tohle byla síla. Co se z člověka stane, když tomu podlehne. V hlavě nic, než jak se k tomu dostat, kde na to vzít... Pokud nechci, tak si drogu nevezmu. Není to droga, co člověka níčí, je to člověk sám. Tolik osvěty je, jak to končívá... atd, a přece je spousta těch, kteří svoje tělo i život vedou do záhuby.
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
... po nějaké době zase děj, který zaujal. Zpočátku nijak zajímavá, ale pak se děj začal rozvíjet, přibývaly postavy. Život pro obyčejné lidi nebyl vůbec lehký. Aby člověk nebyl ničím podezřelý, jak autor píše, mohl jenom chodit do práce, jíst a spát, což si nikdo neumí ani představit. Z posledních 100 stránek jsem nemohla spustit oči, už jsem potřebovala vědět, kdo přežije
Skříň plná Diora
Natasha Lester
... hned zpočátku jsem váhala, zda mám pokračovat nebo knihu odložit. Jestli mě nezlákal název. Nechtělo se mi číst o letectvu. V momentě, kdy se objevilo to samé jméno znovu, jsem zpozorněla, a začala mě příběh bavit. Jsem ráda, že jsem dočetla do konce. Krásné to bylo
Sestřičky ve víru osudu
Donna Douglas
... další díl ze života sestřiček. O lásce, zklamání, naději, smutku. Krásné čtení *****
Jelení vršek
Hana Marie Körnerová (p)
... jéé to byl hezký příběh. Přenesla jsem se do doby Pána hor. Jan mi ho velmi připomínal. Krásný čtivý historický příběh.
Žena roku 1900
Helena Šmahelová
... moc hezky napsaný příběh, který by mě ani nenapadl si přečíst. Do čtenářské výzvy jsem hledala autora, který prožil první světovou válku. Po dlouhém hledání jsem objevila tuto knihu. A jak se mi líbila! Hlavní hrdinka mi sice byla chvílemi nesympatická svou pýchou, na druhou stranu mi ji bylo líto. Neustále se přizpůsobovat nestálému manželovi, kterého všechno nadchlo jenom na chvíli, nebyl žádný med
Hluchavky
Luboš Panda (p)
... my slyšící si vůbec neuvědomujeme, jaké nástrahy čekají v našem světě na ty, kteří neslyší. Velmi zajímavé příběhy a podněty, o kterých je třeba vědět
Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
...o paní baronce jsem dosud nevěděla nic. Jaké milé překvapení na konci bylo zjištění, že zámek skutečně stojí, že paní baronka skutečně žila. Dokument o paní baronce jsem shlédla a teď ještě vidět ten zámek, jež byl svědkem křivd minulého režimu. Krásný, čtivý příběh už od začátku
Mlýn
Michal Vaněček
... velice čtivý příběh. Bylo, myslím, velice málo lidí, kteří se v minulém režimu nebáli neuposlechnout rozhodnutí moci. František s Josefem mezi tu hrstku lidí patřili. Prostě dali slib a stáli si za tím, ať se dělo, co se dělo. Ráda bych se na již zmíněný mlýn chtěla podívat.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
... těšila jsem se na ni a nezklamala. Velmi čtivý příběh, jiný než tři předešlé od paní autorky, stránky jsem otáčela ani nevím jak. Souhlasím, že konec mohl být o malinko delší. To jedno poslední slovo sice říká hodně, ale přece jenom ....
Dívky od svaté Magdalény
V. S. Alexander
... to bych nevěřila, jak málo stačí k tomu, aby se žena stala padlou. Všechno se snadno překroutí, pravda nikoho nezajímá. Zajímavé je, že muži takové napravení nepotřebovali. Krásný příběh.
Narodili se, aby přežili
Wendy Holden
..... tak to byla síla. Už jsem četla několik knih o této době, ale tuhle knihu jsem četla s mrazením v zádech, smutkem nad tím, co si tam ti lidé vytrpěli. Nikdo si neumí přestavit, jaké to je, když lidský život nemá žádnou cenu.
Levhart
Jo Nesbø
..... tak tohle bylo hezký, od začátku poutavé, čtivé, jako u Sněhuláka. Na str.13 už jsem měla husí kůži. Poslední třetinu knížky jsem přečetla jedním dechem, abych už zjistila, kdo je všechny má takových způsobem na svědomí. Teď už mám srovnání s dalšími knihami od autora a Levhart se Sněhulákem rozhodně vedou.
