vladku komentáře u knih

- Geniální kniha aneb doporučuji. Jedna z nejlepších knih, co jsem na dané téma četl. Autor umí psát, píše věcně, stručně, systematicky, čtivě, znale s příklady (tj. bez odkazů, zdrojů), konkrétními radami, používá trefná přirovnání. Kniha je primárně určena pro rodiče sportovních dětí. Nicméně shledávám knihu vhodnou nejen pro každého rodiče, ale obecně pro lidi. Poskytuje rady pro sportovně založené děti, ale ty rady jsou na tolik dobré, psychologické, že s trochou úsilí je můžete přenést jak na výchovu dětí, kterým jde o jinou věc než sport, ale dokonce sami pro sebe, pro svého partnera. Systematická a přitom s rychlými tipy, které velmi usnadňují hledání v knize nebo rychločtení.
- V knize mě např. zaujalo: Celá se nese v duchu pozitivismu, konstruktivismu. Obecně nezaměřovat se na chyby, přijmout za fakt, že sportovec/dítě se bude zlepšovat (odstraňovat své chyby), i když je nebudete vyčítat. Zaměřit se na to, co se povedlo a nechat dítě samo si uvědomit, co příště opakovat, např. otázkou **Jak se ti to povedlo?** Perfektní práce se sebevědomím, na straně 69 až 71 máte pár otázek pro zdravé sebevědomí. Perfektně popsána krátkodobá hlediska a dlouhodobá hlediska víceméně v celé knize. V kapitole 4 důkladně popsány zóny kontroly, co máte v moci, co ne a co sice nemáte v moci, ale můžete svým dílem přispět, zvýšit pravděpodobnost. Např. pokud dvanáctiletý házenkář vyroste o dvě hlavy výš, může být krátkodobá vyhrávající strategie, že ho nasadí do útoku. Ale z dlouhodobého hlediska celý tým zakrní nebo dokonce odradí od dalšího sportování. Popisuje, jak nesmyslné je unifikované hodnocení. Perfektně popsána nervozita v kapitole 9. Od základů, proč ji máme, že vlastně to byla pozitivní vlastnost, která evolučně zvítězila. Dnes ji bereme negativně, ale jak ji brát pozitivně, protože nás připravuje na výkon. Perfektně popsány důvody víceméně tzv. bezpodmínečné lásky v kapitole 14, pp 138, i když v kontextu vztahu závislého na výkonu. V kapitole 15 popsán Pygmalion efekt, na co navazuje, proč raději se optimisticky plést. Píše o nebezpečí, když se dítě zaměří příliš na jednu stránku na straně 144. Učí jako korigovat bez negativních zpětné vazby (zaměření na budoucí rozvoj, ne k vyčítání minulosti) na straně 132. Celá kapitola 13 je o práci s chybou a jak ji brát pozitivně, např. denní otázkou **Co se dnes nepodařilo?** (pp135). V kapitole 20 víceméně popisuje pozitivně přísloví **těžko na cvičišti, lehko na bojišti** - jak cíleně si ztížit trénink a pak si na utkání přijít jen zahrát pro radost.
- Celou knihu by si měl přečíst každý učitel, kdokoliv spojený se vzděláváním kohokoli. Pokud ne celou knihu, tak aspoň kapitolu 5. Nehodnotit nikoho relativně vůči ostatním (např. dle Gaussova rozložení), ale dle jeho předchozího. Hodnotit jeho postup na jeho schodišti.
- Vždy si najdu něco negativního. Na konci knihy v pozdějších kapitolách už už jsem si myslel, že jsem něco našel, že už ta rodičovská chyba byla popsána příliš zjednodušeně, ale do konce kapitoly to dokázal zpřesnit. Takže asi jediné, s čím nemohu souhlasit, je to, že pokládám 7 let houslí za příliš velkou cenu za trénování tréninkového nekomfortu nebo nedělat výjimky (pp 178), ale vše je to o prioritách a schopnosti odůvodnit.
- Kéž by podobně dobře, jako se řeší sportovní nadání dětí, se řešilo i jiné nadání, proto i tato kniha je tak univerzální, většinu věcí lze využít nejen pro sportovně nadané děti, ale šla by využít i pro intelektuálně nadané děti. Bohužel realita je jinde.
- Geniální kniha. Pro všechny.

12.01.2025

Cílové skupině (dle mě začínající čtenář, ale pobaví se i dospělí) se to líbí, milují to. Textu je tak pár krátkých vět na dvoustránku, což pro začínající čtenáře je tak akorát. A čtou to dokola a dokola.

08.01.2025

Cílové skupině (dle mě začínající čtenář, ale pobaví se i dospělí) se to líbí, milují to. Textu je tak pár krátkých vět na dvoustránku, což pro začínající čtenáře je tak akorát. A čtou to dokola a dokola.

1 08.01.2025

- Doporučuji. Jak používat nástroje druhého mozku jako je LogSeq. Praktická příručka s plno tipy, příklady, návrhy.
- Kniha [[Jak si dělat chytré poznámky]] byla dobrá, na základě ní jsem začal používat Logseq. Tahle je praktičtější, na základě ní mám plno praktických tipů, které vyzkouším a pravděpodobně budu používat. Nebo z ní mám hezkou myšlenku, obvykle člověk pracuje jen s aktuálními myšlenkami, pomocí druhého mozku dokážete pracovat i s myšlenkami za dlouhé období. Pár praktických tipů:
- příklady návrhů projektů, oblastí
- jak pracovat s osnovou, můstkem (zapsat si stav, myšlenky před přerušením, abyste snadněji mohli navázat), redukce/omezení
- příklady kontrolních seznamů na pp 200
- psát to, co vás inspiruje (pozitivní, významná data), co je užitečné
- nebát se redukovat, zvýrazňovat (provádět až při dalším přístupu)

03.01.2025

- Autor prokazuje hluboké znalosti dané problematiky. Respektujíci kominikace. Knihou doprovází dva příběhy výbušných dětí, jejich problémy, jejich snahy. Na straně 178 prokazuje znalost rodičů.
- Popisuje tři plány. Plán A je takový, který každého napadne, direktivní, reakční, rozhodně se hodí, když zachraňujete život. Plán C je vlastně doplněk k B, když prostě těch problémů k řešení je víc, tak ty nejméně prioritní se odloží, což je plán C. A plán B je ten hlavní. Někdo by napsal respektující výchova nebo stylem dospělých. Sestává se ze ^^**zjišťování informací, jejich pochopení/opakování, zohlednění obav obou stran, hledání řešení**^^.
- Na straně 189 se věnuj i škole, pomáhají zde tři situační faktory, proč ve škole se výbušnost tolik neprojevuje. Nicméně tyhle faktory pak přispívají, že v domácním "bezpečném" prostředí se projevuje o to víc. Víc v jeho jiné knize Ztraceni ve škole
- cizí
- zahanbení
- biochemie (ráno, dopoledne)
- Tahle kniha by neměla chybět v žádné knihovně rodiče, učitele a přeneseně i partnera, kolegy.

28.12.2024

- Knihu doporučuji. Lituji, že jsem si nevšiml této knihy mého oblíbeného autora dřív. Knize neumím nic vytknout. Věcně, strukturovaně, odůvodněně, fundovaně řeší téma v názvu knihy. Z knihy mám plno poznámek, zajímavostí, tipů.
- Stručně: Jak mít lepší stáří a delší stáří?
- Všímavost aneb žít přítomností
- Diskutovat i s názorovými oponenty, z různých kultur, prostředí
- Být aktivní
- Mít velkou sociální skupinu, hledět na kvalitu než na kvantitu. Pozitivní zpětná vazba v obou směrech s depresemi.
- Pohybovat se - i malé změny, mají velké změny. Různé výzkumy různé délky pohybu, nejlépe v anaerobní oblasti.
- I jinak používat mozek: např. učit se (další jazyk) nebo učit.
- Spát, ani moc, ani málo, individuální (i 36 minut), většina by se měla pohybovat mezi 6-8 hodinami.
- Včas dbát na spánkové zvyky, které vám pomohou ve stáří (chodit spát, když jsem unaven; vyhrazená místnost, když nemohu usnout - vstát a část si nudnou knihu), tlumené světlo před spánkem (dodávám tlumená činnost, ne nové aktivity, problémy )
- Jíst zdravě: těžké konkretizovat: hodně zeleniny, spíše méně.
- Nostalgie - vzpomínat (na to dobré, ale je to obvyklejší), mít své písničky, rituály, být v prostředí svého mládí - propojit se svým mladým já
- Hry
- Dotyky, osobní kontakty, např. tanec
- Na konci dne si najít tři pozitivní věci, tři vděčnosti - učit se tak pozitivismu, být pozitivní.
- Okolo 25-35% záleží na vašich genech
- Chcete cestovat v čase? Zopakujte výzkum Ellen Langerové. Přesuňte se do domu vybaveném jak v nějakém dávném roce, kdy jste byli mladí (i když ve výzkumu bylo cestování jen do věku 50 let). Mějte jen věci, časopisy a technologie z té doby. Poslouchejte zprávy z té doby. Mluvte o tématech té doby. Nic z pozdější doby. Pomocí psychologie omládnete na fyzické úrovni...
- Aneb nezbavujte se věcí ze své minulosti. Mějte svůj vzpomínkový pokoj.
-

20.12.2024

- Jsem členem Mensy, plno lidí kolem mě je členem Mensy, aktivně se o IQ, nadání zajímám. Takže tuto knihu jsem si musel pořídit. Je psaná pro děti, částečně dětmi samotnými, protože jsou citováni děti, od 7 do 11 let. Věk dětí kolem mě. Kniha mě osobně sice nic moc nového nepřinesla, nicméně co je důležitější, žádná věta v ní mě významně nepohoršila. Je to psáno vhodným stylem pro děti, ale mnohý dospělý by si ji měl přečíst. Je psána uvolněně. Autorka propojuje výzkumy z praxí, vlastní průzkumy mezi dětmi, jejich reakce, řešení i neřešení. Kniha je strukturovaná, v každé kapitole srdce systematika zaplesá. Správně popisuje mnohé mýty jak o nadaných, tak "nenadaných". Např. nadání neznamená, že dítě umí všechno, má samé jedničky. A stejně tak správně komentuje rozšířené mýty o Romech, tělesně postižených, dědičném nadání. Doporučuji.
- Co bylo pro mě zajímavé, je na straně 37 a taky ať máte ukázku stylu: "A navíc, jako by to nestačilo, tvoje mozkové polokoule (pravá a levá hemisféra) jsou nejspíš nejlepší kámošky a komunikují spolu daleko lépe než běžné hemisféry. Z toho důvodu mívá mnoho mimořádných nadaných dětí aspoň do určité míry nevyhraněnou lateralitu (ambidextrií)." Všimněte si krásnou práci s přesným pojmy a přitom použity i pojmy poněkud srozumitelnější. (Poté následuje rámeček s vysvětlením co znamená ambidextrie.)

06.12.2024

- Není už moc knih/myšlenek, které by dělaly změnu v mém chování. Tahle kniha patří mezi ně. Co víc, udělala změnu, kterou bych nazval převratem. A převratem je i to přesto nebo právě proto, že je relativně jednoduchá. Auto použil přirovnání ke kontenerům v dopravě. Na první pohled se zdáli kontejnery neefektivní, omezující, ale v realitě přispěli k efektivitě.
Podobně systém zettelkasten (z němčiny kartotéka) je systém svým způsobem jednoduchý, jednotným způsobem si zapisovat dočasné letmé myšlenky, trvalé bibliografické poznámky, projektové a především trvalé poznámky. Vše propojovat, upravovat a využívat jako externí uložiště mozku s podobnou strukturou jako funguje mozek sám.
- Původní autor ho používal před sto lety formou kartotéky, s důmyslným systémem odkazů. Nyní můžete použít moderní nástroje typu LogSeq, ale důležité je, abyste funkce používali uváženě, aby ony nebyly pány vás, ale naopak. Držet se jednoduchosti.
- pp 212
- vždy vázat na předchozí -> vždy někam vázat
- při zařazování si opakuji
- oddělit poznámky od sebe -> dle mě stačí když máte nástroj, který je dokáže adresovat
- vytvořit si přehledovou tabulku, co vše zkoumám, chci zkoumat.
- pp 178 Nějaké omezení je + a ne -.
- pp 182 víc lidí je - ne + (lze redukovat předfází, kdy necháme lidi myslet samostatně a až pak budou dávat dohromady nápady)
- pp 185 Ten, kdo má víc myšlenek, bývá víc otevřený dalším myšlenkám
- pp 137 - zapomínání je důležitější než pamatování. Bez zapamatování máte horší abstrakci, pochopení
- Čtyři základní principy
- Psaní
- samostatné i vzájemně provázané činnosti
- co nejdříve vyprazdňovat mozek od pobočných myšlenek
- nejlépe tím, že si napíšu letmou poznámku win-win
- pobočná myšlenka zmizí z mozku
- není zahozena
- naopak naplnit si mozek myšlenkou
- !používat mozek jako zápisník (neustálým opakováním) je plýtvání mozkem, časem
- co nejdříve zastavit
- čtete tak, abyste textu rozuměli
- dělejte si poznámky
- rozvíjejte své úvahy
- propujte
- podělte se o své objevy
- využijte sílu zvyku
- Jednoduchost nade vše
- Nikdo nikdy nezačíná od nuly
- Nechte se motivovat svou prací

18.11.2024

(SPOILER) - Přemýšlíte, jestli byste nemohli mít lepší rodinu? Přečtěte si tuto knihu a věřím, že budete rádi za svou a budete si říkat, že je zlatá. Pokud ne, zvažte odpoutání od své rodiny.
- Kniha vhodná pro lidí, co mají thriler, horror, sadismus. Jedná se o skutečnou událost, autorem je "To". Knihu jsem na první dobrou nedal. Vrátil jsem se k ní po měsících. Na jedné straně je úzká, první část trilogie, celkem čtivá, srozumitelná. Na druhou stranu pro lidi s představivostí a empatií je dost podrobná, zvláště když si člověk uvědomí jak funguje paměť, že se často snaží vytěsnit negativní zkušenosti, na druhou stranu okamžiky silných emocí (např. čité hrůzy) naopak zapříčiní zapamatování si detailů.
- Nedozvíte se, proč z původních tří dětí (později pět) matka právě tohoto syna začala šikanovat, mučit. Protože mu otec říkal tygříku? Nedozvíte se, proč otec dělal stále méně pro syna, až ho opustil úplně na konci prvního dílu. Jen se dozvíte jak dítě pod tlakem na jednu stranu se dopouštělo krádeží, lhaní, na druhou stranu sílilo, s heslem nezlomí mě. A kniha začíná koncem, jak bylo "To" zachráněno.

3 18.11.2024

Potomek má rád komiksy, tak jsem půjčil i tento a když už byl doma, proč ho nepřečíst, i když je o kvantové fyzice. Je tam pes, plno obrázků a potomek chtěl číst dál a dál. Podat složité téma jednoduše. Není to snadné. A myslím si, že použili příliš vzorců zbytečně a pár věcí mohli podat lépe, ale šlo to a myslím si, že jsem divil pár lidí v trolejbusích při cestě na plavání.

1 14.11.2024

Čísla nelžou. Dostal jsem na knihu doporučení. Předmluva mě nadchla, jak popisovala, jak problematické může být číst a interpretovat čísla. Natěšil jsem se na čistě věcnou knihu, abych po pár desítkách stránek zjistil, že čtu i kapitoly prakticky bez čísel, čistě subjektivní názory jak vystřižené z blogu. Bohužel autor udělal směs článků, některé krásné jak slibuje v předmluvě, jiné zatížené svými názory, které vyjadřuje nepříliš jasnými implikacemi, jiné prakticky bez čísel, čistě názorové, včetně víceméně politických. Asi kniha jako celek stojí za to přečíst, ale na základě předmluvy nevypínejte svou ostražitost, budete ji potřebovat při čtení. Mně zklamala, protože jsem se těšil na oddechovou knihu, měl jsem vysoce nastavenou laťku, kde ostražitost mohu vypnout.

1 01.10.2024

Kniha z roku 2007. I jako laik mi některé odpovědi nesedí, zdají se mi překonané nebo s nimi nesouhlasím přístupem. Na straně 31 se zmiňuje diskuze o názorech, dle kterých v dávné historii lidstva, mohli mít jedinci s ADHD určité výhody pro svou schopnost rychle reagovat, rychle se orientovat nebo zaútočit, jejich zvýšená aktivita, ostražitost a bdělost mohly zlepšovat vyhlídky na úspěšné přežití.
A já podobně jako u dislexie (lepší prostorová představivost, souvisí s tím proč písmenka, které pootočením jsou stejná jako lev s různých stran) si říkám, jak je naše společnost zaměřena na hledání "nedostatků". Jak pojmenováváme povahy jako poruchy a jak některé povahy prostě se současnou společností mají menší a jiné větší problémy.
Za mě je důležité se zaměřit naopak na přednosti. A obzvláště těmto dětem/lidem dopřát možnost pohybu (což mimochodem je prospěšné během učení komukoliv - dle knihy Pravidla mozku dítěte od Mediny).

Doporučuji. Jít na operaci, vzít si pilulku a mít to vyřešení, to je většinou to, co lidé chtějí. V realitě levnější, ale pracnější alternativy existují a jsou asi mnohem účinější. Autorka naznačuje plno souvislostí se stavem mikrobiomu, odkazuje se na plno výzkumů, bohužel konkrétní odkazy ke zkontrolování chybí. Škoda, zvyšilo by to důvěryhodnost. Nicméně argumenty, vývody, které předkládá dávají smysl, jsou pro mě důvěryhodné.
Kvalita mikrobiomu do značné míry závisí na tom, co jíme. A tam je kladná vazba. Co jíme ovliňuje, jaké mikroby živíme a ty ovlivňují na, co máme chuť. A kvalita mikrobiomu také závisí na tom, jestli jsme byli porozeni přirozeně, jestli jsme byli kojeni. A jestli a jak často jsme byli na antibiotikách a jakých.
Vypadá to, že mikrobiom ovlivňuje naši váhu, naši psychiku, naši imunitu, naše zdraví.


Kolik lidí vnímá antibiotika jako velmi sporný lék? Nemyslím tím zvyšování odolnosti bakterií. Myslím tím, kolik pacientů je si vědomo, kolik lékařů upozorňuje, že antibiotika sice zachraňují životy, když už není jiná možnost, ale taky způsobuje mnohé problémy do budoucna (výzkumy co vše stále asi běží, něco už je jasně, něco méně), protože redukuje mikrobiom. Mimochodem pověra o čím lepší/větší hygieně, tím lépe. Jsou už výzkumy na tom, že po císaři by se měli na dítě přenést mikroby z pochvy matky. Probiotika jsou spíše placebo krom těch kvalitnějších a jen v době krátce po antibiotikách nějaký malý vliv mají. A kdo slyšel o transplataci stolice?

Kniha dává indície, že mikrobiom stojí za většinou moderních zdravotních problémů, resp. užívání antibiotik, porodů císařským řezem, nekojení, výplachy žaludku, přílišná hygiena, příliš zpracované potraviny bez vlákniny (i doma omezte odšťavňování, mixování, více zeleniny než ovoce). A dává naději, že některé problémy se mohou zmírnit po zlepšení stavu mikrobiomu, třeba i transplantací stolice (je ale velký problém najít nějakou ucházející, 95% lidí, co si myslí, že jsou zdraví, jsou nevhodní). I zde platí, čím dříve, tím lépe. Některé změny ze špatného mikrobiomu jsou trvalejšího rázu.


Kdybych měl zdůraznit něco tak: Jen císař v nejnezbytněšjím případě a pak přenést mikroby z pochvy matky na dítě. Kojení co nejdéle, nejlépe roky, zvláště po císaři. Antibiotika (výplachy žaludku/střev) v nejnutnějších případech a když tak kvalitní probiotika s nimi, po nich (jindy nedávají prakticky smysl, jsou příliš slabé). Obeznámit se s metodou transplantace stolice a posledních výsledků ohledně mnoha nemocí chronického typu zažívacího ústrojí, ale i autismu, alergie, obezity...

1 28.09.2024

(SPOILER) Až po přečtení, na doporučení, jsem zjistil, že se jedná o první díl triologie. Líbilo se. Vlastně postupně zjišťujete o co jde, abyste v nějakém okamžiku zjistili, že téměř vše je jinak a začínáte znovu. Na pozadí je do sci-fi knihy vpašovány čínské dějiny, nepříliš veselé. Konec prvního dílu končí na jedné straně pesimisticky, na druhé straně i s mlhavou naději. Jsme považováni za hmyz, nicméně jak my jsme schopny zlikvidovat kobylky se vší naší technologií ve srovnání s technologií hmyzu? Asi nezbude než si přečíst i další díly.

4 20.09.2024

Nejsem si jist, jestli kniha je schopna pomoci někomu s mozkovou mlhou - pokud jsem tento pojem pochopil správně, v takovém stavu obvykle člověk se špatně soustředí na čtení knihy, je nucen si číst pasáže opakovaně, aby je pochopil a je schopen vnímat jen velmi jednoduše napsaný text, což tato kniha až tak moc není napsaná jednoduše. Kniha rozhodně pomůže někomu, kdo přece jen má své lepší momenty a v těchto momentech se pustí do čtení knihy.

Kniha mě především uchvátila jako spíše obecná kniha, jak se chovat, jak se udržovat. Kniha nabízí hodně příkladů ze života i návodů jak se nejen v těchto případech chovat, jak prolomit "mozkovou mlhu". A tam vidím její největší přínos, relativně stručně, věcně, strukturované pomoci obecně.

Jako dítě jsem Neználek měl rád. Velmi hezké ilustrace, samotná postava je sympatická. A nevzpomínám si, že bych chápal tehdejší propagandu, chápal jsem to jako pohádku, veselou rozmarnou.
Nyní když to čtu, musím často komentovat a kniha se mi oškliví. "Zlo" je tu zesměšňováno skutky, popisem chování i vzhledem. Oslavována zlodějina od boháčů. Boháči mnohokrát popisováni jako podvodníci, zloději. Převzetí továrny jako vše řešící a hned vše lépe a skvěle fungující.
Prostě klasická propaganda socialismu, měsíčnani jako příšerná karikatura USA. Celkově velmi rozporuplné dílo. Nedoporučuji číst dětem bez vysvětlování, ukazování - naopak mám osobní zkušenost, že mnohé pohádky jsou s patřičným komentářem hodně výchovné. Nejen Neználek, ale např. i některé díly Krtka - především Krtek a zelinář.

Má první kniha o kvakerech. Dozvěděl jsem se z ní vše základní, co jsem chtěl vědět o kvakerech. Celkem působivé, kolika věcem se věnovali, kolik věcí ovlivnili, jak zásadoví jsou, jak tolerantní jsou - kvakerem může být křešťan, muslim, žid, ale i ateista. Mají nějaké hlavní "zásady", ale i ty jsou dobrovolné. Působivé, sympatické. Pomohli prosadit zákaz otroctví a rovnost pohlaví i povnost postavení (a zásady, aby tomu tak zůstalo) byla u nich samozřejmá hned od začátku, od roku 1652 - kdo zná tehdejší dobu, dovede si představit jak překvapivé to v té době bylo...

07.09.2024

Velmi zajímavá kniha. Pokud vás zajímá, jaké jsou poznakty cca z roku 2019, které se získali pomocí zkoumáním genů, je tato kniha pro vás. Dozvíte se, jak pravděpodobně se několikrát osidlovala Evropa přistěhovalci a jak po světě putovali nemoci a přispívali tak ke stěhování. Jak potkani asi vyhnali mor, protože vytlačují krysy. A jak se z genů dá odhadovat pohlavní vztahy v minulosti. Zajímavé.

2 07.09.2024

Na úrovni braku. Nicméně bohužel obě strany perlí podobné nesmysly, že vlastně i tak stojí za přečtení. Jen se připravte pozornost na plno manipulací, argumentačních faulů (např. slaměný panák) nebo špatných implikací (např. máme jiné pohlavní orgány, potřebujeme oddělené záchody, jakoby záchodová mísa pro ženy byla jiná než pro muže, jakoby ve Švédsku nebyly už dávno "společné" záchody, kabinky se samostatným vstupem použitelné muži i dětmi). To, že si mnohé argumenty navzájem protiřečí v různých částech knihy, částečně odpouštím, protože i druhá strana není zdaleka jednotná argumentačně a beru to jako snahu odpovědět na všechny možné protiargumenty. Kniha z roku 2018.  Navíc popisuje především americké prostředí.
Kniha je svým způsobem i nebezpečná, tolikrát opakuje stereotyp, že muži jsou ti násilničtí, že vlastně nepřímo popírá násilí na mužích a z toho plynoucí následky.
Kniha je přínosná pro toho, kdo chce v ucelené podobě znát argumenty strany říkající, že existují jen dvě pohlaví. ("Má" realita je "Člověk může mít ženské nebo mužské přirození, může mít chromozomy XY nebo XX (ale i např. XXY i jiné) a k tomu všemu se může cítit jako muž nebo žena ve své mysli. Podle prvního znaku určuje pohlaví veřejnost, podle druhého určují pohlaví lékaři. Podle třetího se chovají samotní lidé. Většinou jsou tyto tři věci v souladu, ale může existovat jakákoliv kombinace."
Na druhou stranu je špatně, že zákony diskriminují, nutí diskriminovat nebo (ne naopak) nařizuje nějak oddělené prostory. Nevidím důvod, aby různé instituce měli různý přístup. A ať si každý vybere instituci, která to má dle jeho představ. Ať už ta představa je ve stylu oddělení dle pohlaví, oddělení dle genderu, nebo třeba dle pohlaví + samostatná kabina pro vše ostatní. Mně osobně vyhovuje téměř cokoliv a z mnoha různých důvodů (např. i lepší vytížení) mi dává smysl švédské řešení, univerzální samostatné kabinky.
Stejně tak není hezké, když min. v Americe to má vliv na potírání zločinu. Nevím jak v USA, ale v ČR jako rodič dcery běžně chodím jak na mužské tak na ženské záchody, ženy nemálokrát jsem potkal na mužském záchodě, včetně akcí, kde lidé pili hodně alkoholu, nevidím na tom nic nemorálního ani nezákonného. A zatím jsem se nesetkal s negativní reakcí, maximálně s překvapením následované pochopením situace.

22.08.2024

Velmi podobná kniha jako Kapitalismus a svoboda. Nicméně tato kniha je známější, i díky stejnojmennému seriálu. Vliv může mít i to, že spoluautorem je Rose Friedman. Částečně se mi zdá, že je psána jednodušeji, srozumitelněji. (Nicméně jsem četl novější vydání, než je zde obrázek obálky.)

04.08.2024