vladku komentáře u knih

Osvětová kniha, která boří plno stereotypů o ptácích. Ptáci si v mnohém nezadají s člověkem, jinými zvířaty, v některých ohledech jsou některé druhy výjimečné přes celou Zemi. Jak jsou vynalézaví, umí vyrobit a i opakovaně používat nástroje, jak umí komunikovat včetně naprosto dokonalého opakované reprodukce cizích řečí, jaké mají estetické vlohy, jaké mají prostorové a časové dovednosti (výrazně lepší než člověk - tisíce míst pamatovat, doletět z tisíce km vzdálených neznámých míst a přizpůsobiví. Samozřejmě, že žádný pták neumí vše dohromady, jsou zde i individuální schopnosti, ale celkově naše výjimečnost není až tak velká, jak si lidé myslí a i obyčejný holub není jednoduchý bezduchý organismus... Pokud vás zajímají ptáci konkrétně, tato kniha je pro vás. A rád doporučím obecně pro tento typ knih malé brněnské nakladatelství Kazda.

7 25.07.2023

Málokdy sem dávám beletrii, i když ji čtu podobně často jako jiný druh literatury, pro relaxaci. Nicméně i beletrie, zvláště sci-fi, mě často naplní myšlenkami. Isaac Asimov je jeden z autorů, kdo to dokáže. A zvláště v tomto díle si člověk uvědomí, že s mnoha jeho názory včleněných do jeho děl souhlasím. Konec věčnosti je o cestování časem, ale hlavní myšlenka je o tom, že snaha o pohodlí, bezpečnost může být v dlouhodobém hledisku kontraproduktivní. Lidstvo svým způsobem potřebuje i negativní věci jako války nebo velmi rizikové pokusy o cesty do vesmíru, aby se mohlo vyvíjet, aby mohlo žít. Je velmi malebné, jak popisuje korporaci, která se stará o "dobro" lidí proti jejich vůli, autor je postupně odkrývá jako psychopaty.
A když se člověk nad tím víc zamyslí, může si uvědomit, kolik existuje lidí, psychopatů, kteří v menším či větším měřítku "zvyšují" bezpečnost a jistoty, v realitě jen pocity bezpečnosti a jistoty s mnoha nežádoucími účinky, vedlejšími důsledky podobně jako cestovatelé časem v knize.

7 15.06.2023

Kupovat knihu přes e-shop má tu výhodu, že člověk zažije překvapení, jakou bichlu si objednal. Přesně takové překvapení mě čekalo, když jsem držel v ruce tuto knihu, která má 648 stránek a k tomu rozměr 21 × 26,6 cm.
Téma mě zajímá z preventivních důvodů, ale taky kvůli tomu, že jsme na rodinném výletě s dětmi jednoho toho, který se rozhodl, našli na nejzápadnějším bodě katastru Brna. Takže byla příležitost (v každém případě nutnost) dětem vysvětlovat tuto problematiku dřív, než jsem si myslel.
Přestože je to bichle, některé stránky sebevražd jsou jen zmíněny nebo je musíte hledat jinde. Jen okrajově se věnuje eutanazií, na straně 104, k tomu spíš hledejte knihu Eutanazie - pro a proti
od Radek Ptáček, Petr Bartůněk, Kolektiv autorů. Stejně se jen okrajově věnuje obětováním z povinnosti – Černobyl, válka, vojáci jen krátce na straně 101, 130. Tato kniha se mi zdá málo strukturovaná, sice to přispívá k přesnosti, nezkreslení informací, ale pro někoho, kdo by případně nechtěl ji číst celou, je velmi obtížné se rychleji dočíst to, co hledá. Velmi schází nějaká shrnutí kapitol, o nějakém zvýraznění textu pro rychlo čtení nemluvě. Přispívá to k úctě k těm, kteří se rozhodli, přispívá to k nezkreslení, bohužel to dle mě omezuje množství lidí, kteří se rozhodnou knihu číst, přečíst. O to, že o přesnost jde autorům nejvíce svědčí i krátká třístránková kapitola (pp109) s názvem Tradované nepravdy a polopravdy – mimochodem pokud vás kniha odradí, tuhle krátkou kapitolku si určitě přečtete.
Nicméně pro toho, kdo si dá tu práci a bichlu přečte celou, dozví se hodnotné informace, zvláště pokud si přečte a zanalyzuje všechny (přes 100) konkrétní příklady těch, kteří se rozhodli, jak foto jejich činu, tak dopisy na rozloučenou. Dále máte k dispozici příběhy koronerů i policistů. Knize jsem věnoval velké množství času, přesto bych uvítal shrnutí kapitol i celé knihy.

6 22.03.2024

Smíšené pocity. Rád jsem penězi za knihu podpořil projekt Děti jsou taky lidi, i když jsem tušil, že žádné převratné nové informace se v knize nedozvím, protože autorku i projekt sleduji už roky. Kniha je vlastně výběrem ze souboru anonymních výpovědí, na které autorka reaguje a které jsou realativně dobře kategorizovaný.
Obsahově jsem rád, že kniha vyšla, je potřebná. I když jsem zjistil, že i autorka, jinak velmi svobodomyslná libertariánka má jednu oblast, kde upřednostní podporu zákazu násilí než současný stav. Sice dodává, že bez postihu, ale v realitě asi všichni tušíme jak to dřív či později dopadne. Je to paradox, v knize prosazuje (dle mě správně), že násilím děti nenaučíme nenásilí, nicméně to autorce nebrání násilím prosazovat nenásilí u dospělých.
Kniha nenaplnila potenciál ani formálně. Kniha předmluvou vzbudila vysoká očekávání o kvalitě zpracování, ale pak tyto očekávání byly zklamány. Nebýt té předmluvy, hodnotil bych knihu jako běžnou literaturu, takhle ji budu hodnotit přísněji jako jinou odbornou literaturu.
Kniha špatně odděluje ověřené a ozdrojované fakta, výzkumy od autorčin osobních názorů. Navíc ozdrojované informace nelze ověřit, často poznámka pod čarou je ve formě odkazu na celou doménu, dokonce je zde i odkaz na celý youtube. Tyhle odkazy mě mrzí o to více, že nepomohou ani laikovi, když se chce dozvědět víc.
Kniha je přes to všechno užitečná, pro laika, že není bohužel se svými traumatickými zážitky sám. Dozví se v knize jak od autorky tak z některých zpovědí možné způsoby řešení.

Kniha mi leccos dala, nelehce se čte, z mnohých zpovědí mrazí. I z těch "lehčích" jako, že učitelka řekne chlapci, aby si pro divadelní hru vybral princeznu a pak mu ji rozmlouvají, že se na princeznu "nehodí".
K zamyšlení bylo, jak některé děti vědomě lhaly a pak toho litovaly, jiné lhaly, protože zhodnotily, že i takoví rodiče jsou lepší než pasťák či jiná státní "řešení". Děsivé je, kolik dětí se rozhodly vše oznámit a nebylo jim věřeno nebo jich jejich blízcí zradili.
Takže všechny kombinace zde máme. Mně osobně to přesvědčilo, že člověk z venku, nějaký ouředník těžko může rozhodnout, co je lepší pro dítě v takové sitauci, to může jen to dítě, jen je mu třeba věřit.
Pozitivní je, že dost těch příběhů končí relativně pozitivně, i když vím, že je to dáno výběrem (ti, co opakují "vzor" rodičů, nenapíšou autorce. A i to, co napsali, se budou hodnotit pozitivně, i když budou nevědomky chybovat, např. nespadni.

6 20.11.2022

Knihu doporučuji, ale připravte se na nároční a dlouhé čtení. Knize by prospělo nějaké zestručnění, lepší struktura. Na druhou stranu raději takto než vůbec. Kniha je plná příběhů z praxe, dává náhled do praxe psychotereapie, rozhodně nešetří kritikou systému, chemie, která zastavila na dlouhou dobu jiné metody, které mohou a často jsou účinnější, trvalejší.
K knize popisuje jeho začátky, jak se dostával k tématu trauma, popisuje postupně různé případy, jeho chování. Kritizuje, komentuje tehdejší stav psychoterapie. Nakonec celkem dobře popisuje způsoby jak na trauma, výhody, nevýhody, na příkladech, popsané lidsky i pro laiky, pacienty.

Ale místy je to obtížné čtení pro empatika. Smutná fakta, která do teď zpracovávám: "V USA (a nevidím důvod si myslet, že jinde včetně ČR to bude výrazně odlišné) polovina znásilněných žen je znásilněna do 15 let." Pokud potřebujete pozitivní pohled, dá se na to pohlédnout tak, že když se dožije dívka 16 let, tak už má "jen" poloviční riziko znásilnění, poloviční riziko už má za sebou. Další pozitivní informace pro "normální" rodiny: pro ženy, které byly v dětství zneužívány a zanedbávány, existuje sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že budou v dospělosti znásilněny... (Tím pádem na ty nezneužívané zbude výrazně menší riziko...)
Ženy, jež byly v dětství napadení matky ze strany partnera (doplňuji, že tipuji, že to bude i v případě pohlavně opačném), jsou vystaveny mnohem většímu riziku, že se stanou obětmi domácího násilí... Poslední dvě informace ze strany 105.
V knize je opravdu dost případů, popisovaných věcně, možná proto na mě tak doléhali. Kniha nabourala dost stereotypů o šikanujících dětech (oni taky často potřebují pomoc), o zlobivých dětech, o vzteklých, náladových lidech obecně. Píše o amnézii a naopak detailních mnoho let starých vzpomínkách. Autor dával příklady, jak takovým lidem pomohl, případně co jim pomohlo, nepomohlo. Prostě můj pohled na vzteklého člověka už bude jiný, je možné, že je po traumatu, kterého si není vědom, které "zapomněl"...

5 03.11.2023

(SPOILER) Až po přečtení, na doporučení, jsem zjistil, že se jedná o první díl triologie. Líbilo se. Vlastně postupně zjišťujete o co jde, abyste v nějakém okamžiku zjistili, že téměř vše je jinak a začínáte znovu. Na pozadí je do sci-fi knihy vpašovány čínské dějiny, nepříliš veselé. Konec prvního dílu končí na jedné straně pesimisticky, na druhé straně i s mlhavou naději. Jsme považováni za hmyz, nicméně jak my jsme schopny zlikvidovat kobylky se vší naší technologií ve srovnání s technologií hmyzu? Asi nezbude než si přečíst i další díly.

4 20.09.2024

Kdybych byl pro povinnou četbu, tahle kniha by na seznamu povinné četby byla. Princip nenásilné komunikace znám léta, praktikuji podobnou dobu, nicméně stále je co zlepšovat a stále bude. Nenásilná komunikace je potřeba pro komunikaci s cizími lidmi, se svými blízkými i pro komunikaci sám se sebou. V zásadě lze zjednodušeně říct, že se skládá ze čtyř kroků: Pozorování, Pocity, Potřeby, Prosba. Každý krok má svůj důvod a svá pravidla. A o tom jak v praxi ji používat je celá kniha, na praktických příkladech, ze života.
1. Pozorování je popis situace bez hodnocení, která přispívá k tvé pohodě nebo naopak nepohodě.
2. Pocity je čistě popis emocí nebo tělsné pocity, které spouští pozorování (nicméně vyvarovat se náznaku příčiny).
3. Potřeby je popis potřeb nebo na čem ti záleží (spíše než tvoje preference nebo konkrétní čin). "Empaticky přijímám to, co by ti obohatilo život, aniž v tom slyším nátlak."
4. Konkrétní činy, které si přeješ tady a teď.
Princip jednoduchý, v praxi účinný, prospěšný, nicméně stále je co vylepšovat, např. v jak moc emočně vypjatých situací je jich člověk schopen použít.
Doporučuji.

4 13.06.2024

Skvěle zpracované téma, které by se nemělo dít. Přesto se děje často, příliš často. Rád jsem tuto knihu podpořil a podpořím ji i touto recenzí. První část knihy je velmi podrobný vhled do dětství Tomáše, které je ve vhodných chvílích přerušeno a doplněno komentářem odborníka na dané téma. Je to podrobné, svým způsobem napínavé, čtivé, postupně se vyvíjející, celkem "dobře" se člověk vciťuje do pocitů. Být bez zázemí, je vývoj celkem pochopitelný...
Druhá část knihy obsahuje další příběhy dvou žen a rozhovory s nimi. Už méně podrobné, ale vidím jejich roli v tom, aby ukázali jak pestré to mohou být příběhy a co všechno mohou způsobit. Následují příběhy zdánlivě z druhé strany, příběhy pedofilů. Tuhle část považuji za podobně důležitou jako úvodní rozebraný příběh Tomáše a to z několika důvodů. Veřejnost se často bojí pedofilů, ale statistiky hovoří jasně, valná většina útočníků je z blízkého okolí, nevlastní i vlastní rodiče, vzdálení i blízcí příbuzní, učitelé. Stejně jako jinde, i u pedofilů je nebezpečnější pedofil bez pomoci, bez uvědomění, bez zázemí než ten, který může čerpat ze zkušeností jiných, poučit se jejich chybami. A prostě stejně jako být heterosexuálem automaticky neznamená, že kudy chodí tudy znásilňuje opačné pohlaví, ani u pedofilů tomu tak není (ale samozřejmě i taková jsou, v médiích o nich nejčastěji slyšíme, stejně jako o všem jiném negativním). Jsem rád, že v knize je dostatečně zdůrazněn rozdíl mezi pedofilem a těmi, co páchají násilí na dětech, což vidím jeden z hlavních důvodů proč se obětem nevěří, proč to některým tak dlouho prochází - protože většina násilníků jsou "běžně" vypadající lidé z blízkého okolí a obětem zvláště dětem se spíš jim nebude věřit než těmto "seriózním" dospělým.
Jsem rád, že vyšla kniha. Jen doufám, že nebude výsledkem další regulace. Nevidím svět černobíle, zvláště poté, co znám pár, který začínal jako učitel a, pokud se nemýlím, ještě nezletilá studentka a nyní spolu žijí spokojeně s několika dětmi. A naopak znám dost příběhů bez jakéhokoliv sexuálního podtextu, kde lidé na pozicích manipulují, zneužívají svého postavení i moci. Osobně to vidím jako to horší na celém příběhu Tomáše, vlastně nutná prerekvizita k sexuálnímu deliktu, manipulace, šikana, zneužívání své pozice, podvádění, falšování, fiktivní doučování. Stejně tak příliš nesouhlasím s radou bát se cizích lidí, zvláště když opakuji, většina deliktů je z blízkého okolí. Osobně si myslím, že pokud něco má pomoci, tak umět si poradit, umět říct ne, především pseudo autoritám jako jsou učitelé, lékaři a další. Vychovávat "nevychované" dítě, které prostě nevidí důvod poslouchat cizího člověka. A které umí být hlasité a umí si říct o pomoc (právě cizím lidem).
Knihu doporučuji.

4 31.07.2023

Zajímavé. Plno myšlenek, informací a faktů. Celkový dojem je výborný. Je to novinář, má očekávání byla nízká, byl jsem překvapen úrovní myšlenek i argumentací, množstvím odkazů. Míst, která by vyloženě negativně vyčnívali, moc nebylo. Ale jsou, např. klasická novinářská zkratka na straně 122, která dává na roveň "není objektivní" s počtem kritických zmínek.
Kniha se snaží vysvětlit chování české společnosti na historii české společnosti. Autor si zbožtil do značné míry demokracii, ale to je tak masově rozšířený jev, že nemá smysl to řešit. Závěr je dobře vyargumentován, dává smysl.
Kniha přese všechno je velmi hodnotná, přes výše uvedené výhrady doporučuji.

4 19.05.2023

Brak. Odpírači, lháři, fosilní šmejdi... Jazyk této knihy mi značně nevyhovuje. Autor se netají snahou radikalizovat své příznivce, používá opakovaně pojem klimatická válka. Uvádí spoustu argumentů, mnoho odkazů, bohužel také mnoho svých názorů bez odůvodnění a ještě mnoho odsudků typu zmínění fosilní šmejdi. A to včetně kolegů s opačným názorem, např. na straně 211, kde je diskuze o jádře, je dehonestuje.
Chtěl jsem si v knize přečíst argumenty - bohužel styl knihy mě po několika desítek stránek znechutil. Autor se stylizoval jako vůdce svaté války, jako oběť druhé strany. Tolik dehonestujících výroků o názorových oponentech jsem dosud v žádné knize nečetl.
Veškeré nápady neprospívajíci jsou druhé strany. Nefér praktiky, které používali znečišťovatelé, o kousek dál používá ve jménu svého boje.
Kniha byla zklamání. Pro můj účel byla zbytečná a vůbec netuším k čemu konstruktivně je. Nepřesvědčené těžko přesvědčí, přesvědčeným nevím, na co by byla.

(SPOILER) Skvělá kniha, doporučuji. Kniha psána někým, kdo má levicové názory (osobní vlastnictví by se mělo zrušit). Nicméně přesto autor má velmi dobré schopnosti kriticky myslet (včetně komunismu), hledat pravdu, dedukovat. Kniha je hojně ozdrojovaná, jen pozor na tvrzení/představy z jeho hlavy v závěru knih, k těm zdroje nemá a i jeho argumentace mě nepřesvědčila nebo prostě chybí (krom časové korelaci neuvedl autor žádný jiný důvod pro „zlo“ osobního vlastnictví, a jeho argumentace příklady malých společných vlastnictví mě nepřesvědčila).
Nicméně kniha popsala pár pro mě známých omylů/podvodů vědy a pár pro mě neznámých. Spojil to do zajímavého celku, který mě přesvědčil nebo o mnoho věcech si nejsem jist jako dřív.
Stanfordský vězeňský experiment (cca že lidé se po pár dnech vcítí do negativních představ svého povolání)? Podvod (nepodařilo se zreplikovat). Příběh z knihy Pán much? Mediální „zkreslení“. Stanley Milgram a generátor šoků? Smrt Catherine Susan Genoveseové (cca že čím víc svědků, tím méně pomoci)? Mediální „zkreslení“. Ekologická katastrofa na Velikonočním ostrově? Mediální „zkreslení“. A k tomu příběhy z válek (jak o vánocích 1914 za první světové války, kdy vyšli vojáci ze zákopů a společně spolu oslavovali vánoce), o tom jak při bitvách tváří v tvář jen málo vojáků skutečně zabíjelo.
Autor poupravil i znalosti z mé povinné školní docházky. Z ní jsem znal příběhy hrdinů v Londýně, kteří překvapivě statečně čelili hroznému bombardování. Podobné příběhy jsem znal i o hrdinech ve Stalingradě. Autor ukázal, že to nejsou ani tak výjimky jako pravidlo, protože i bombardování Německa způsobilo vyšší morálku a pravděpodobně kvůli tomu prodloužilo válku. Současně dává odkazy na výzkumy, že důvody proč vojáci bojovali, nebyli ani tak ideologické, politické, ale za spolubojovníky, za rodiny, účel světí prostředky. Což v moderních válkách už moc neplatí, odpor zabíjet lze překonat „tréninkem“, vzdáleností cílů krom dlouhá léta využívané propagandy.

Kniha mě přesvědčila v tom, že většina lidí je dobrá, nesobecká. Resp. už z jiných knih vyplývá, že máme většinu pravidel, abychom zabránili zneužitím, které míří na max. pár procent lidí. Bohužel tohle obecné negativní přemýšlení má své důsledky. Sebenaplňující proroctví zvyšuje množství lidí, kteří se pak dle očekávání chovají (pokuta je forma platby a současně zmoralizování nevhodného chování). Nedůvěry plodí myšlenky na to, jak ochranu překonat. A samozřejmě zaměření médií na ukazování všeho výjimečného, především negativního, způsobuje nápodobu.

Doporučení ode mne: odpojit se od médií všeho druhu (fakt má velký vliv na psychiku nevědět o všem negativním, co stejně člověk neovlivní – mnoho let praktikuji), krom odborných či pečlivě odborných. Naopak učit se zaměřovat se ve svém životě na běžné/obyčejné pozitivní věci – pro inspiraci mohu nabídnout svou FB skupinu. Víc důvěřovat lidem. Nicméně za mě ne bezvýhradně, na druhou stranu kvůli možné malé škodě se ochranou/strachem/pravidly nezabývat.

Kniha přesvědčuje, že omezeně i zloději nabídnout kabát krom žádané peněženky, aby při loupení nezmrzl. Souhlasím s autorem, že naštvání z negativních věcí člověku víc otráví život než tomu zloději. Souhlasím s tím, že někdy občas to mohu zkusit. Nicméně mezi lidmi jsou i menšina psychopatů, bláznů a ty raději víc nevyvádět z konceptu.

Kniha se dobře čte, ale myšlenek vyprodukovala nadstandardně. Jednu hlavní myšlenku? Sebenaplňující proroctví, pravidla, zákazy, příkazy jsou značně a dlouhodobě kontraproduktivní.

4 12.10.2022

Konečně jsem se ke knize dostal. Autor skeptického kolega tentokrát se držel stručněji. Prostě "boj" s klimatickou změnou odčerpává peníze ekonomice, ale i jiným projektům, které by byly efektivnější než aplikování stále stejně neefektivních přístupů. Většinu věcí v knize popsaných už jsem tušil. Takže jen to, co mě bylo nové, zajímavé:
- Efekt "zvětšujícího se terče" - aneb proč rostou škody z přírodních katastrof - prostě máme dražší domy a zabíráme větší plochu - když se tento efekt odstraní, škody klesají...
- Stejně jako kdekoliv jinde, i zde masmédia odvádí jsou strašící a zkreslující politiku. Včetně toho, že prezentované závěry klima konferencí jsou poněkud jiné, než jaké jsou prezentovány médii a politiky. Ale jako jinde, málokdo si přečte celou zprávu a ne jen manažerské shrnutí...

Boj proti klimatické změně tak jak je nastaven je kontraproduktivní a neefektivní a zhoršuje situaci především chudých zemí. Několika způsoby způsobují, že pak nejsou peníze na skutečně efektivní pomoc.

4 21.09.2022

Úžasná kniha. Neřekne vám jasné ano či ne jako jiné knihy. Řekne vám, kdy ano, kdy ne. Žádné rychlé soudy typu mobil do rukou dětí nepatří (jak to začínají dělat některé školy), ale popis na co si dávat pozor, co ano, jak moc (přesnou hranici se nedozvíte, protože záleží na mnoho věcech, mimojiné na samotném dítěti). Takže ti, co chtějí rychlé soudy, tuhle knihu nečtěte. Musíte umět číst, chápat, rozmýšlet, aplikovat na vaši konkrétní situaci. Stručně říct rady knihy? Dítě potřebuje balanc a musí k němu dospět ideálně samo. Běžte mu příkladem, co chcete po něm, dělejte taky. Když chybujete, učte sebe i jeho se chyb pro příště vyvarovat. Nepoužívejte hry, sítě (TV) jako zbavení se dětí.
Líbí se mi, že autorka nezapomíná na jednoduché věci: dítě se potřebuje vyspat, najíst a sociální kontakty. Pokud mu čtete pohádku, jste s ním. Hry, pohádky nejsou až tak špatné, pokud jste s ním. Špatné je, když se naučí kvůli vám, že když se nudí, vás zdržuje od práce, tak mu dáte mobil, hru, pohádku, na kterou bude se dívat samo. I kvůli tomu, že ne každý pořad je vhodný. I kreslená pohádka obsahuje nevhodné části, když u něj nejste, nemůžete komentovat, uvést na pravou míru (např. v jednom díle Krtečka, Krteček krade, vysmívá se s přáteli okradenému, zahodí nůž do trávy; často jsou v pohádkách nesmysly typu ježek s jablkem na bodlinách; i mnohé české pohádky nejsou ideální – perníková chaloupka začíná tím, že děti kradou perník, ničí tak střechu domu). Pozor na rychlý střih pořadů.
Porno mě autorka překvapila statistikou, čtvrtina českých dětí vidí porno mezi osmi a jedenácti lety. Online porno je dostupnější, kdysi děti museli vyvinout úsilí dostat se k VHS kazetám, časopisům, nyní se jim porno zobrazí i omylem. Stejně jako u her, sítě není porno jako porno. Nicméně autorka tvrdí, že drtivá většina porna zdarma obsahuje velmi nevhodné prvky: násilí, stereotypy, nerealistické „výkony“, což je mnohdy dlouhodobé škodlivé pro dospělé, natož pro děti. (A to už vůbec nemluvím o tom, co pro tohle své „povolání“ nepřímo jsou nuceni dělat pornoherci.) Autorka navrhuje osvětu dětem, aby za vámi přišlo, aby si mělo s kým promluvit, abyste vyvraceli mýty z porna, prostě se sexuální výchovu se nespoléhejte na ostatní, např. školu, ale včas ji dělejte sami.
Kniha se dále zabývá modrým světlem – opět není to černobílé, ráno je modré světlo užitečné, prospěšné, večer před spánkem ne. Stejně tak varuje nejen děti před nevhodnými činnostmi před spánkem – hádky, práce s elektronikou. Dále fyzickým pohybem, prospěšnou nudou.
Knihu prostě doporučuji nejen pro rodiče.

(SPOILER) - Přemýšlíte, jestli byste nemohli mít lepší rodinu? Přečtěte si tuto knihu a věřím, že budete rádi za svou a budete si říkat, že je zlatá. Pokud ne, zvažte odpoutání od své rodiny.
- Kniha vhodná pro lidí, co mají thriler, horror, sadismus. Jedná se o skutečnou událost, autorem je "To". Knihu jsem na první dobrou nedal. Vrátil jsem se k ní po měsících. Na jedné straně je úzká, první část trilogie, celkem čtivá, srozumitelná. Na druhou stranu pro lidi s představivostí a empatií je dost podrobná, zvláště když si člověk uvědomí jak funguje paměť, že se často snaží vytěsnit negativní zkušenosti, na druhou stranu okamžiky silných emocí (např. čité hrůzy) naopak zapříčiní zapamatování si detailů.
- Nedozvíte se, proč z původních tří dětí (později pět) matka právě tohoto syna začala šikanovat, mučit. Protože mu otec říkal tygříku? Nedozvíte se, proč otec dělal stále méně pro syna, až ho opustil úplně na konci prvního dílu. Jen se dozvíte jak dítě pod tlakem na jednu stranu se dopouštělo krádeží, lhaní, na druhou stranu sílilo, s heslem nezlomí mě. A kniha začíná koncem, jak bylo "To" zachráněno.

3 18.11.2024

Celá kniha boří mýty. Především mýtus nejlepších společností za celou dobu historie. Jsme arogantní, že v posledních mnoha tisíc let jsme nejlepší ze všech. Jsme arogantní a mnoha způsoby jsme se zakonzervovali, protože když jsme nejlepší, pro mnoho lidí nedává smysl zkoušet nic jiného. Přitom osvícenství do značné míry bylo ovlivněno prastarou moudrostí severoamerických národů. Obhajujeme všudypřítomné vládnutí, násilí tím, že to prostě jinak nejde. že žádná větší společnost nemohla existovat bez hierarchie, násilí a je jen otázkou jak určit kdo bude vládnout. Přitom v minulosti byla mnoha tisícová města, která neměla centrální bod vládnutí. Byly národy, které odmítaly otroctví, podřadnost žen i jakékoliv vládnutí. Přikázat někomu něco bylo bráno jako urážka. … Kniha je velmi obsáhlá, přes 60 stran zajímavých poznámek, téměř 50 stránek literatury, plno informací faktů, útržků toho co nevíme, odhadujeme.
Pro mě kniha je definitivním potvrzením, že centralizované vládnutí není nutné. Kniha mi dává dost argumentů pro odmítnutí nařízené války i válečného práva obecně. Argumenty proti církvi na straně 64, proti penězům 65 (bez trestního zákonu, soudců). Dává hezké příklady schizmogeneze mezi národy (jinak je to zajímavý princip i během hádek, ale i mezi pohlavími) 67.
Autoři jsou židé (některé myšlenky jim dávali vinu za vše). Koncept války kritizován (vzájemná zastupitelnost viníků). Kritizován koncept vývoje společnosti (zemědělství, průmysl nebo kámen, železo, bronz). Kritizují otroctví, římské právo (ze které vychází naše právo a stále se učí na právních školách), které obhajovalo otroctví (možnost vlastnit člověka, zajmout kohokoliv z válek, libovolně zabít). Kritizují soukromé vlastnictví. Kritizuje mužskou nadřazenost a nepřímo dává do souvislosti s vyšší násilností. Kritizuje hierarchii v rodině, ve společnosti – chybějící ženský princip. Otroctví bylo zrušeno v minulosti několikrát.
Doporučuji.

3 04.07.2024

Mám čím dál delší seznam knih k přečtení, takže čím dál častěji už nevím proč, odkud jsem knihu zařadil do seznamu.
A přesně to se stalo s touto knihou. Krásně malá a útlá na cesty. To, co ze začátku vypadalo jako beletrie, se stává literaturou faktu a na konci přechází do možné budoucnosti.
Autor použil kombinaci upravených citací z relativně nedávné historie na nesmyslné příkladu se stromy. Jenže kolik těch dávných nesmyslů, dezinformací se nakonec stalo realitou a zákonem (i když naštěstí mnohdy jen dočasným).
Bohužel se obávám, že bude "další" "válka se stromy" mnoho lidí se bude chovat podobně jako minule, jako za komunistů, jako za Hitlera.

3 06.05.2024

Doporučuji! Kniha z roku 2020, tedy je nutné vzít v úvahu tehdejší témata. Nevidomý autor, právník, který má svou morálku a je svým způsobem odvážný. Je to člověk, u kterého se mi nechce věřit, že je nevidomý. Má neskutečný přehled, který v knize je poznat množstvím odkazů, kauz, jmen. Útlá kniha, hutné informace, 288 odkazů. Motivující, inspirující. Samozřejmě že s některými názory nebo návrhy nesouhlasím, pochybuji o některých informacích (bez odkazu), nicméně vzhledem k celkovému výsledku, knize, mají i tyto informace bez odkazu svou váhu pro mě, zvláště když jsou výborně odargumentovány. Celkově tato kniha reprezentuje výborně myšlenky, etiku, morálku, pozitivismus/realismus autora. Už kdysi mě autor zaujal, proto jsem si knihu pořídil, škoda, že jsem se k ní nedostal dříve.
Kniha mě inspirovala, inspiruje i vás?
Jak konkrétně mě inspirovala?
1. Pokusím se do budoucna viru z roku 2019 říkat čínský virus. Virus si to zaslouží nejen s ohledem na tradici pojmenování virů, že virus se jmenuje dle země původu, ale i skrz toho, že si to zaslouží samotná Čína.
2. Nedělám v oblasti financí nikdy velká gesta, důvodem je diverzifikace, ale i implicitní neznalost všeho, ale už dlouho uvažuji odstranit investice spojené s Čínou ze svého portfolia, tato kniha mě posunula v rozhodnutí dál, takže je možné, že Čínu opravdu brzy z portfolia odstraním. Začíná to dávat smysl nejen morálně, ale i věcně (další střípky, jak ekonomické údaje jsou zkreslovány).
3. Kniha mě namotivovala přece jen, asi už s křížkem po funuse, napsat jeden článek bude to můj příspěvek, co mohu udělat já. Co můžete udělat vy, aby se zde žilo lépe? (Ať už tím zde myslíte ČR nebo Zemi.)
4. Dle autora prý se stále neučí v dějepise prakticky vůbec o době po roce 1945. A já si myslel, že to byla dočasnost jen v době po revoluci. Pojďme to změnit. Nespoléhejme na překonaný koncept státních škol, řekněte, najděte svým dětem informace, zkušenosti z období poválečných až do současnosti.
5. Jdu hledat další zdroje od stejného autora.

3 11.09.2023

Druhá kniha od stejné autorky, nezklamala. Zajímavé, poučné, svým způsobem zábavné. Když člověk čte v přírodě, hodí se to chvílemi odhlédnout a zaposlouchat se do zpěvu živých ptáků kolem. Dozvíte se o životě mnoha ptáků, ale také jak byly poznatky zkresleny tím, že v minulosti byli zkoumáni ptáci především Evropy a severní Ameriky a vědci byli především muži. Takže pravděpodobně jako já můžete zapomenout na mnohé poučky o ptácích ze základní školy. Ptáci jsou rozmanití dovednostmi, způsobem života. Najdeme zde vše: věrnost, stavitelství, obranu ve formě mobingu, spolupráci v rámci druhu i mezidruhově, nevěru obou pohlaví, homosexualitu, vraždy, podvody, ale i sex s mrtvolami, brutální znásilnění. A srovnání s člověkem? Člověk není až tak mimořádný, jak si lidé myslí.

3 10.09.2023

Komiksový styl má několik výhod. I dítě na prvním stupni kniha zaujme a začte se. Pro lidi zaneprázdněné i "zaneprázdněné", rychleji a snadněji ji přečtou. Současně obrázky mnohdy řeknou víc než samotný text, třeba i dvojnásobný text. Nejsem si vědom, že bych trpěl úzkostmi, depresemi, panickou atakou, takže berte můj názor s rezervou, ale kniha velmi dobře popisuje příznaky, praktické ukázky jak situací, tak terapie, tak myšlení dané osoby. Za mě má kniha hlavu a patu a je šance, že se ke čtení odhodlá i ten, pro koho je určena, který "chvátá, nestíhá, nestačí" a zapomíná na čas, péči o sebe. Zkuste ji, třeba vám pomůže.

3 13.08.2023

Doporučuji. Výjimečná kniha. Poutavé, dobře argumentované na příkladech. Dále zde autor popisuje dost příkladů omylů, hodně zajímavé. Samozřejmě není to bez chyb (bohužel jsem si nepoznamenal kde a co přesně, někde v první třetině knihy), bez zaujetí (např. celkem očekávatelné upřednostnění statistiky před riziky státu). Stejně tak při čtení bylo znát, že upřednosťňuje "globální dobro" před svobodou jednotlivce. Nicméně přednosti více než převažují. Stručně? Zajímejte se. Méně stručně?  Sice mnohá statistika je vědomě či nevědomě mylná, ale měli bychom být konstruktivní, zaměřit se na to, jak nám může pomoci. Autor v deseti bodech rozvíjí zlaté pravidlo "Zajímejte se". 1. Nahlédněte do své duše - buďte si vědom svých emocí, toužebných přání, nenechte se jimi zaslepit jako Bredia (byl o tom i film). 2. Zamyslete se nad svou zkušeností. Ověřování vlastními zkušenostmi je důležité, nicméně buďme si vědomi omezení - např. v přeplněném metru a průměru 130. 3. Pozor na  předčasnou enumeraci. Neboli buďte si vědomi, že sčítáte hrušky s hruškami, i rozdíly mezi hruškami - viz statistiky dětské úmrtnosti, kde rozdíly mohou být dány definici plodem a dítětem. 4. Poodstupte si a pokochejte se výhledem. Masmédia hledají překvapivost. To, že v Londýně se víc vraždí než v New Yorku stále může být pozitivní zpráva, že se podařilo v New Yorku v jednom měsíci dostat počet vražd pod Londýn a navíc v obou městech se snižuje počet vražd. Pro tohle pravidlo je obrana známá: znejte či vyhledejte si několik orientačních čísel. Např. počet lidí v ročníku v ČR je 140 000 lidí (já si pamatuji údaj 100 000). 5. Zjistěte si souvislosti Jinak dlouho žijí mýty jako s těmi marmelády a že mylně se soudilo že s vyšším výběrem klesá prodejnost. 6. Ptejte se, na koho se zapomnělo. V minulých dobách ale i v současnosti dobách se často zapomene na ženy (riziko, že jsou těhotné). Zapomíná se na vliv toho, že se někteří s jiným názorem průzkumu vyhýbají. Na to, že většina výzkumů je na běloších v bohatých zemích, kulturně ovlivněných. 7. Žádejte transparentnost,když počítač odmítá spolupracovat - aneb varuje před umělou inteligencí... 8. Statické podloží není samozřejmost - varuje před ovlivněním statistiky státy, kteří vyhrožují, stíhají statisty, kteří svými čísly kritizují vládu. 9. Nezapomínejte, že i dezinformace můžou být krásné - ale to neznamená, že grafy pro dobré účely nepoužívat, naopak, usnadněte čtenáři čitelnost názvem grafu "Počet smluv se zvýšil". 10. Udržujte si otevřenou mysl - když se změní fakt, změním názor.

3 28.05.2023