vladku komentáře u knih

(SPOILER) Skvělá kniha, doporučuji. Nicméně nesouhlasím s preferencemi, prioritami autora, takže tím pádem i s některými odůvodněními, dedukcemi. Na druhou stranu autor často na jiné místě v knize se víceméně opravuje, zpřesňuje, takže celkový dojem je dobrý, jen pozor na vytrhávání části textu z kontextu celé knihy. Např. na jednom místě varuje před kotvou, na druhém místě doporučuje použít kotvu, která má v některých případech značné nevýhody.
I když nesouhlasím s celkovým vyzněním knihy, např. zapomíná na fragilitu řešení nastaveného dle pravidel, lze jeho poznatky, doporučení postupu při projednávání vzít velmi vážně a v mnoha případech dojde ke zlepšení úsudku bez zjevných negativních důsledků. Nebo na to, že rozptyl diagnóz lékařů je sice do značné míry způsobem šumem, ale také tím, že v realitě lékaři reagují na praktické příklady, kde příčina nemusí být jen jedna, ani nemusí být jasné která je dominantní. Dále geografické odchylky mohou způsobovat žádoucí odchylky (krádež vody u řeky versus krádež vody na poušti). Osobně autor se v této knize přiklání na stranu centralizovaných řešení se všemi nevýhodami s tím spojenými.
Aneb kniha popisuje komplexní problematiku, kniha je náročná na pozornost, pamatovat si kontext, ale svého úkolu se zhostili výborně.
V knize se dozvíte proč, zde uvedu pro sebe výsledek doporučení, jak vést jednání, tzv. protokol dílčích hodnocení.
1. Na počátku procesu rozdělíte rozhodnutí do dílčích hodnocených oblastí.
2. Kdekoliv je to možné, budou se dílčí hodnocení provádět z tzv. pohledu zvenčí (u opakovaných rozhodnutí použijte relativní úsudek, pokud se škálou. - mají vyšší příjem oproti firmě, co jsme koupili)
3. Ve fázi analýzy se jednotlivá dílčí rozhodnutí provádějí co nejvíce nezávisle na sobě.
4. Při vlastním rozhodování posuzují účastníci každé dílčí hodnocení samostatně.
5. U každého dílčího hodnocení by měli účastníci stanovit svůj úsudek nezávisle (před seznámením s úsudky ostatních) a následně použít metodu odhad-diskuze-odhad.
6. Pro konečné rozhodnutí intuitivní úsudek nezavrhujte, ale odložte jej až na závěrečnou fázi.
+ být si vědom všech odhalených vlivů na úsudek (nálada, čas úsudku, zaujetí, kotvy...)

2 12.10.2022

Skvělá kniha. Stručně: charita efektivně, věcně, pokud možno "bez" emocí, "kapitalisticky". Nejen, že dobré úmysl nestačí, mohou být v některých případech kontraproduktivní (např. PlayPump). Prostě i u charity je vhodné přemýšlet, porovnávat, protože i zde je něco jako regrese k průměru (když si vybírali do pořadu mládež v problémech a mysleli si jak pomáhají, když sledovali pokles jejich kriminality, bohužel ten pokles kriminality byl menší než u jiné mládeže, která nebyla v pořadu). Prostě se stát efektivním altruistou.
Každý to má jinak, každý má jiné schopnosti. Tedy někdy může být efektivní vydělávat ve svém oboru a věnovat "pouhé" peníze na ty správné charity, než opustit své místo a jít pomáhat do Afriky. Protože situaci můžete zhoršit, protože tam třeba nepojede někdo platnější.
V kapitole od strany 97 máte vysvětleno proč má význam chodit k volbám, i když váš hlas málokdy "rozhodne" (každé riziko i šanci lze přirovnat ke ztracenému času nebo naopak času navíc, který zjednodušeně spočítáte jako hrozící ztráta vydělená pravděpodobností) Dozvíte se proč zvolit jinou dobročinnost než pomáhat při živelných katastrofách. Nebo proč pomáhat spíše v chudých zemích než doma, v západních zemích. Proč kupovat zboží z robotáren není (nemusí být) nemorální. Otázky efektivního altruisty:
Kolika lidem to prospěje a jakou měrou? Jedná se onejefektivnější, co se dá učinit? Je daná oblast opomíjena? Co by se stalo jinak? Jaká je pravděpodobnost úspěchu a kolik dobrého by přinesl?
I když charity se obtížně porovnávají, lze je porovnávat. A pak si dle svých priorit zvolit tu svou. Kniha vás provede i prakticky výběrem a seznámí s pár charitami, které jsou efektivní. Např. Givedirectly nebo deworm the world initiative.

2 05.09.2022

Potomek má rád komiksy, tak jsem půjčil i tento a když už byl doma, proč ho nepřečíst, i když je o kvantové fyzice. Je tam pes, plno obrázků a potomek chtěl číst dál a dál. Podat složité téma jednoduše. Není to snadné. A myslím si, že použili příliš vzorců zbytečně a pár věcí mohli podat lépe, ale šlo to a myslím si, že jsem divil pár lidí v trolejbusích při cestě na plavání.

1 14.11.2024

Čísla nelžou. Dostal jsem na knihu doporučení. Předmluva mě nadchla, jak popisovala, jak problematické může být číst a interpretovat čísla. Natěšil jsem se na čistě věcnou knihu, abych po pár desítkách stránek zjistil, že čtu i kapitoly prakticky bez čísel, čistě subjektivní názory jak vystřižené z blogu. Bohužel autor udělal směs článků, některé krásné jak slibuje v předmluvě, jiné zatížené svými názory, které vyjadřuje nepříliš jasnými implikacemi, jiné prakticky bez čísel, čistě názorové, včetně víceméně politických. Asi kniha jako celek stojí za to přečíst, ale na základě předmluvy nevypínejte svou ostražitost, budete ji potřebovat při čtení. Mně zklamala, protože jsem se těšil na oddechovou knihu, měl jsem vysoce nastavenou laťku, kde ostražitost mohu vypnout.

1 01.10.2024

Kniha z roku 2007. I jako laik mi některé odpovědi nesedí, zdají se mi překonané nebo s nimi nesouhlasím přístupem. Na straně 31 se zmiňuje diskuze o názorech, dle kterých v dávné historii lidstva, mohli mít jedinci s ADHD určité výhody pro svou schopnost rychle reagovat, rychle se orientovat nebo zaútočit, jejich zvýšená aktivita, ostražitost a bdělost mohly zlepšovat vyhlídky na úspěšné přežití.
A já podobně jako u dislexie (lepší prostorová představivost, souvisí s tím proč písmenka, které pootočením jsou stejná jako lev s různých stran) si říkám, jak je naše společnost zaměřena na hledání "nedostatků". Jak pojmenováváme povahy jako poruchy a jak některé povahy prostě se současnou společností mají menší a jiné větší problémy.
Za mě je důležité se zaměřit naopak na přednosti. A obzvláště těmto dětem/lidem dopřát možnost pohybu (což mimochodem je prospěšné během učení komukoliv - dle knihy Pravidla mozku dítěte od Mediny).

Doporučuji. Jít na operaci, vzít si pilulku a mít to vyřešení, to je většinou to, co lidé chtějí. V realitě levnější, ale pracnější alternativy existují a jsou asi mnohem účinější. Autorka naznačuje plno souvislostí se stavem mikrobiomu, odkazuje se na plno výzkumů, bohužel konkrétní odkazy ke zkontrolování chybí. Škoda, zvyšilo by to důvěryhodnost. Nicméně argumenty, vývody, které předkládá dávají smysl, jsou pro mě důvěryhodné.
Kvalita mikrobiomu do značné míry závisí na tom, co jíme. A tam je kladná vazba. Co jíme ovliňuje, jaké mikroby živíme a ty ovlivňují na, co máme chuť. A kvalita mikrobiomu také závisí na tom, jestli jsme byli porozeni přirozeně, jestli jsme byli kojeni. A jestli a jak často jsme byli na antibiotikách a jakých.
Vypadá to, že mikrobiom ovlivňuje naši váhu, naši psychiku, naši imunitu, naše zdraví.


Kolik lidí vnímá antibiotika jako velmi sporný lék? Nemyslím tím zvyšování odolnosti bakterií. Myslím tím, kolik pacientů je si vědomo, kolik lékařů upozorňuje, že antibiotika sice zachraňují životy, když už není jiná možnost, ale taky způsobuje mnohé problémy do budoucna (výzkumy co vše stále asi běží, něco už je jasně, něco méně), protože redukuje mikrobiom. Mimochodem pověra o čím lepší/větší hygieně, tím lépe. Jsou už výzkumy na tom, že po císaři by se měli na dítě přenést mikroby z pochvy matky. Probiotika jsou spíše placebo krom těch kvalitnějších a jen v době krátce po antibiotikách nějaký malý vliv mají. A kdo slyšel o transplataci stolice?

Kniha dává indície, že mikrobiom stojí za většinou moderních zdravotních problémů, resp. užívání antibiotik, porodů císařským řezem, nekojení, výplachy žaludku, přílišná hygiena, příliš zpracované potraviny bez vlákniny (i doma omezte odšťavňování, mixování, více zeleniny než ovoce). A dává naději, že některé problémy se mohou zmírnit po zlepšení stavu mikrobiomu, třeba i transplantací stolice (je ale velký problém najít nějakou ucházející, 95% lidí, co si myslí, že jsou zdraví, jsou nevhodní). I zde platí, čím dříve, tím lépe. Některé změny ze špatného mikrobiomu jsou trvalejšího rázu.


Kdybych měl zdůraznit něco tak: Jen císař v nejnezbytněšjím případě a pak přenést mikroby z pochvy matky na dítě. Kojení co nejdéle, nejlépe roky, zvláště po císaři. Antibiotika (výplachy žaludku/střev) v nejnutnějších případech a když tak kvalitní probiotika s nimi, po nich (jindy nedávají prakticky smysl, jsou příliš slabé). Obeznámit se s metodou transplantace stolice a posledních výsledků ohledně mnoha nemocí chronického typu zažívacího ústrojí, ale i autismu, alergie, obezity...

1 28.09.2024

Brak. Kdyby kniha byla označena jako cvičebnie kritického myšlení a na konci knihy by byla část věnována chybám v knize, byla by kniha obstojná (i tak dost výhrad, především jak smíchal manuál s vlastními názory. Bohužel kniha je označena jako manuál a errata chybějí. Z toho důvodu je to brak, který je lepší nečíst.


Kniha je dost faktografická, určitě to bylo dost pracné dát dohromady tolik historek, bohužel i těm se nevyhýbají chyby.


Autor např. obhajuje svůj názor na dehumanizaci a to, že slova jsou prerekvizitou činu, na straně 49 si s tím víceméně protiřečí. Kritizuje politiky a diví se, že když zpochybní část novinářského článku, nemají potřebu řešit zbytek článku. Přitom na na straně 171 si citací odpovídá, proč se tak politici chovají. Na straně 108 kritizuje výroky, které se neřekly - krásná ukázka slam,ěného panáka, nicméně není to cvičebnice, chybí upozornění. Na straně 105 dělá ukázku temných postav, špatnou. Nejen, že si domýšlí, že jsou to cikáni, což je jeho ukázka, domýšlí si, že ty temné postavy stojí za krádeží. Na strraně 301 kritizuje dodržování zákonů u mezinárodních společností - nekritizuje to, že jsou různé zákony, kritizuje, že ty různé zákony společnost dodržuje (a vsadím se, že by byl první, kdo by nadával, když by ve svobodnější zemi byla verze např. z Číny).
Od části s číslisema se kniha vůbec nedala číst a už jsem ji jen prolétával. Plus pár poznámek, které se mi nechce rozepisovat: 35 - zmiňuje Milgramův experiment, do značné míry zdfalšovaný experiment, v knize manuálu kritického myšlení úsměvné. 83 kritika cenzury.

Celé naše lékařství se dělí na dvě části na tělo a mysl. Většina věcí, co se snaží tělo a mysl, tělomysl (Dr. Candace Pertová, Molekuly nemocí), řešit dohromady je na okraji zájmu, považováno za něco alternativního, něco k smíchu. Dokonce psychosomatika má nádech na okraji alternativního lékařství.

Už mnoho let zjišťuji, jak moc má mysl ovlivňuje mé tělo. V kladném i negativním smyslu slova. Funguje mi placeno, funguje mi nocebo. Dokonce do značné míry jsem dokázal sám laicky některé vztahy cíleně využívat. Dosud nejdůležitější knihou byla kniha My jsme placebo.

Teď čtu Mýtus normálnosti od Matého, dodává další výzkumy na téma, jak traumata korelují s autoimunitními nemocemi. A jak zoufalý je nedostatek znalostí, protože když se řeší rakovina, ALS, Cohnova nemoc, lupus, málo kdy lékař vůbec zajímá nebo cíleně zkoumá rodinné zázemí, dětství pacienta, jeho traumata.


Zdá se mi jako by autor nebyl schopen se řídit vlastními pravidly, především přijetí. Prostě jakmile dojde na ekonomii, není pro mě autor příliš důvěryhodný. Na druhou stranu je důvěryhodný, co se týká psychologie včetně souvislostí ekonomie a psychologie a následky ekonomie do psychologie. Nicméně ekonomie má za sebou silné důvody proč funguje tak jak funguje. To, co mi dává rozhodně ale smysl je zkombinovat ekonomii a psychologii tak, aby bylo dosaženo co nejlepšího výsledku. To autor nenabízí, resp. jeho návrhy nejsou ekonomicky podložené. A já, jako ekonomický laik zde vidím možné zádrhele, asi jako socialismus má značné ekonomické zádrhele, i když teoreticky zní dobře. Nemluvě o nekritickém strachu z tzv. klimatické změny.


Je zajímavé, že souvislost duševna s tělem je jasná mezi lidmi jen někde: nerozčiluj se nebo tě trefí šlak, ale už ne tolik o dlouhodobých táhlých problémech a přitom zde máme psychodomatiku, placebo, nocebo efekt.

Knihu doporučuji, ty souvislosti našeho života, duševna s mnoha nemocemi, především autoimunitními je značná. Stejně jako s rasismem a dalšími vlivy, které má víceméně kdokoliv, od žen, jiných ras, vyznání, socioekonomického postavení. Kniha na konci i nabízí cestu, jak se uzdravovat, stručně: Opravdovost, agence (jak vnitřně danou schopnost, tak zvnějšku danou možnost/svolení rozhodovat se jednat v souladu s vlastní pravou vůlí), hněv, přijetí, pět soucitů (obyčejný lidský soucit, soucit zvědavosti a porozumění, soucit rozpoznání, soucit pravdy, soucit možnosti). Dále cvičení v sebedotazování a mnohem víc.


Kniha je psána značně rozvláčně, částečně to souvisí s tím, že autor se snaží předat sdělení a snaží se, aby nebylo chybně pochopeno a nesklouzlo do druhého extrému. Částečně dle mě tím, že autorovi utíkají myšlenky, dává hodně příkladů.

1 31.01.2024

Jednohubka - přečtené za chvilku, cca hodinku, ale asi je tato stručnost vhodná, aby si na přečtení našli čas lidi, co potřebují uniknout z bludiště. Prostě když už nemáte sýr a ani ho nemůžete najít, je třeba odbourávat staré myšlenky a riskovat nové. Jednou větu: pohádka pro dospělé k zamyšlení. Klasický americký styl: obalem, vzhledem i vyjádřením. Mně moc neuchvacuje, ale už ani nerozčiluje. Snad si najde cestu k lidem, kteří ji potřebují a pomocí ní si najdou cestu (čas) ke čtení rozsáhlejších knih.

Úžasné shrnutí historie s mnoha odkazy na data a informace. Máte tu černé na bílém srovnání jasných příkladů východního a západního Německa, severní a jižní Koree. Ale máte tu srovnání Chile, Venezuely. Ale vývoj USA, Velké Británie, Švédska, Číny. Důkazy místo slibů. Data i s komentářem, věcným, občas kritický k příliš oslavných domněnek. Nicméně hlavní sdělení je jasné, máme vysokou korelaci množství státního aparátu a vývoji ekonomiky, blahobytu lidí v daném státě. A je jedno, jestli mluvíme o USA, které je považováno po celé 20. století za málo regulované, nebo Čínu, které je považováno za hodně regulované. Autor se detailně zabývá jednotlivými obdobími a ukazuje jejich vliv na další období. Nepřímo mluví i o hysterezi, setrvačnosti vývoje. Bohužel vývoj se opět výdává spíše k socialismu...
Hlavní část knihy je věnována popisy státu, poslední kapitoly jsou věnovány ekonomické svobody obecně, finanční krizi i úvahám nad kritikou tzv. intelektuálů - velice zajímavá část.  Kdybych byl příznivcem povinné četby, tohle by měla být povinná četba.

1 29.11.2023

Vzhledem k tématu a mému cíli, "jen" rychlo četl. Cíl by jasný, získat hrubé informace o dost tabuizovaném tématu žen. Jsem rád, že jsem se nenechal odradit častým používáním slov patriarchální společnost i tím, že kniha zjevně nebyla určena mně, muži. Šel jsem cílené po cíli, nejdůležitější informace. Nicméně čím dál víc jsem se do některých sekcí začetl, přicházel jsem na chuť autorčinu stylu i smyslu pro humor. I to časté používání termínu "patriarchální společnost" má svůj důvod, její kritika je bohužel oprávněná snad ve 100 % případů, přirovnání trefná, svým způsobem humorná. Kniha mě překvapila i nadhledem, který je tak vzácný. Velmi kvalitně probírá vše spojené s tématem, mluví o pozitivech, rizicích, důkladně vysvětluje výzkumy, důsledky. Velmi se mi líbilo, jak často relativizuje údaje, jak rizika tak přínosy. Je poznat, že je příznivcem hormonální léčby, ale nemám co vytknout, což se mi málo kdy stane: upozorňuje na to, že existují přírodní důležitější metody (cvičení, strava, nekouření...), upozorňuje na rizika, na subjektivitu poměru přínosu a rizik, vazbu na věk... Prostě whau. I muž se v knize může vzdělat, nedozví se žádné převratné věci, ale obávám se, že bohužel pro spoustu mužů stále překvapující. Jako např. o sexu, různých kdysi považovaných věcech za poruchy žen, antikoncepci.
Proč by si knihu měla přečíst každá žena? Protože se jedná o dost zásadní změnu, příznaky mohou bagatelizovány a navíc mohou být i ze zdravotních problémů časově korelováných s věkem. A svým způsobem lze průběh menopauzy částečně ovlivnit.

1 25.11.2023

Doporučuji. Prostě kniha od Melvila. Kniha je komplexní, relativně dobře strukturovaná, nicméně dovedu si představit, že někomu může přijít chaotická. Autor má co říct, takže v rámci jedné kapitoly probere spoustu zdánlivě nesouvisejících témat. A k tomu alespoň mně často odbíhali myšlenky. Kniha mě zaujala jako celek, každá kapitola. Obávám se něco konkrétního zmínit, abych vás neúmyslně nevhodnou ukázkou neodradil. Kniha totiž výjimečně je vyrovnaná, nesnaží se vás tak moc jako jiné knížky přesvědčit o své pravdě. Ke každé informaci najdete přímo či nepřímo i opak. Na druhou stranu ne se vším souhlasím, většinou když něco tvrdí právě, že mu to přijde jako jediná správná cesta (např. si odepřít možnost volby - ano částečně to může být úspěšná strategie, ale ne extrémně, kdy už je pak člověk lapen do pasti). Zvláště mě zaujalo:
"Je například běžné vstupovat do vztahu s nevědomou nadějí, že vám partner poskytne jak neomezený pocit jistoty, tak neomezené vzrušení. [...] Ve skutečnosti si tyto požadavky protiřečí. Kvality, díky nimž je někdo spolehlivým zdrojem  vzrušení, jsou obecně v rozporu s vlastnostmi, které z člověka činí spolehlivý zdroj jistoty a stability."
Kniha na někoho může působit negativně, vzdát se nadějí, vzdát se. Ale myslím si, že autor trochu přehání, aby přílišného ...řekněme idealistu... víc smířil s praktickými limity, přivedl ho k realismu. Nemá smysl optimalizovat procesy, předtím než se provede hrubé okleštění požadavků.

1 24.11.2023

Snaha o přesnost se projevila na čitelnosti, přeskakování v čase, opakování informací. Těžko se vcítit do lidí, kteří prožili zvěrstva 2. světové války. Bohužel zvěrstva neskončila v květnu 1945. Zlost, vztek, "odplata", Rudá Armáda, kriminální živly různě se maskující způsobili, že zvěrstva pokračují dál, nejčastěji na nevinných včetně dětí, dívek, všech národností. Připravte se na věcné popisování rabování, vražd, znásilnění, málokdy se šťastným koncem, mnohdy bez trestu mimo jiné kvůli zákonu č. 115/1946 Sb., který legalizoval jinak trestné činy souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků spáchané od 30. září 1938 do 28. října 1945.
Napadá mě plno myšlenek, ale těžko je publikovat. Jakákoliv kolektivní vina nebo naopak osvobození je dle mě špatně, za Hitlera, za komunistů i dnes. Snaha trestat nebo "jen" regulovat, zakazovat, přikazovat všem něco kvůli nebo díky pár jednotlivcům je špatně. Máme děsivou historii, kam až to vede, ale stejně je zažrané v mnoho z nás. Nezbývá než si to uvědomovat a snažit se nesoudit kolektivně.

1 22.11.2023

Pravidla českého pravopisu nesnáším, protože nesnáším lidi, co znalosti češtiny přisuzují přílišný význam, zbytečně tak ničí sebevědomí lidí, kteří z nějakého důvodu mají s češtinou problém: cizinci, lidé s dis nebo jen lidé, kteří dávají prioritu jiným věcem.

Přesto mě tito autoři dokážou bavit a přesvědčovat o důvodech pro "správnou" češtinu. Tahle kniha obzvláště, protože není až tak o pravidlech češtiny jako o tom, jak psát čtivě a srozumitelně. Což je dle mě primární důvod psaného jazyka, dorozumívat se, co nejrychleji, co nejsrozumitelněji, co nejméně dvojsmyslně. Tato kniha vám poradí spoustu triků, asi dobře známých, ale tentokrát podaných relativně stručně, zábavně s mnoha příklady a výborně vyargumentováno, pokud na první dobrou s autory nesouhlasíte.

A asi nejvíc mě potěšila závěrečná kapitola, pohladila mé ego, čeština není dána žádnými pravidly, čeština je dána tím, jak převážná většina z nás komunikuje (především písemně a v oficiálnějších dokumentech). Tedy jaká bude čeština závisí částečně na každém z nás. Je na nás, aby jsme si češtinu udělali takovou, jakou chceme. PS: V předchozí větě není chyba.

Formou komiksu zpracované téma klimatické změny. Autoři jsou jasně přesvědčení. Kniha bohužel na každé straně částečně manipuluje - dost manipulací si ušetříte, když nebudete na každé dvojstraně číst bublinu u otazníku. Jejich pokřivený názor je jasný z odstavce na straně 89: "Ctnost: Dobrý člověk je podle tohoto systému ten, který má dobré povahové rysy: štědrost, dobrosrdečnost či trpělivost. Když se tedy chováte hezky, ostatní vidí, že jste ctnostný člověk. Sem by patřilo třeba stávkování a protesty za více snahy o záchranu klimatu."
Nicméně pokud se chcete velmi rychle dozvědět nejdůležitější informace, zde se je velmi rychle dozvíte.

1 01.10.2023

Knihu jsem si pořídil naslepo. Pokud máte faktografické znalosti názvu států, měst, hor, řek, rostlin, budete mít velkou výhodu. Mentální cvičení jsou v podání této knihy především písmenkové hrátky, přesmyčky, vzpomínání na slova splňující nějaké podmínky apod. Proč ne, jen holt mentální trénink znamená i nějakou formu učení se názvů výše zmíněných objektů.

(SPOILER) Brrr, brak, nečíst. Měla to být oddechovka, scifi. Oddechovka to není. Je to psáno rozvláčně, lidé co čtou pomaleji nebo po kratších dobách, mohou mít problém se začíst. Je to násilnická četba, nejen násilí v sebeobraně, ale násilí hlavních postav se sporným odůvodněním. V upoutávce jsou zmíněna všechna hlavní témata současnosti: klimatická změna, genderová identita, AI a autor témata bere, nalézá "viníky" a je se soudy hned hotov a knihou navádí, že vlastně někomu odseknout ruce a vyříznout jazyk je v pořádku. A aby to čtenář měl se vším, v knize najde gaye, dvě matky s dětmi, osobu s "oni" zájmenem včetně krátkých vhledů do sexuálních praktik - to dodávám především kvůli tomu, že jedna z hlavních postav tu má nechráněný sex s vědomím, že je nosičem sexuálně přenosné nemoci, smrtelné - takže ještě kniha podporuje stereotypy vůči neheterosexuálům nemluvě o dalších informacích, které jako heterosexuál těžko mohu potvrdit, rozporovat, nicméně z mého pohledu dělá medvědí službu LGBT komunitě.

Oddechovka a tak to i hodnotím. Uvěřitelné/realistické charaktery postav i jejich chyby i jejich jednání s příměsí duchařiny, ezo.

Relativně obsáhlá kniha o mýtu silného vůdce. Stručná myšlenka by mohla být: voliči slyší na argumentaci silného vůdce (např. i Trump takto částečně vyhrál), ale svým způsobem to není šťastná volba, ve skutečnosti to nechtějí. Kniha tuto myšlenku ukazuje na mnoha příkladech, přes různé státy, historické doby, politická zřízení. Bohužel se obávám, že tohle je kniha spíše pro akademiky, pro běžné čtenáře by to chtělo stručnější a konstruktivnější verzi.

1 13.04.2023

Text z roku 2016. Je zajímavé, jak částečně je to vlastně už historie. Je zajímavé číst o Ukrajině, anexi Krymu v době, kdy probíhá válka na Ukrajině. Je zajímavé číst o AI, když ChatGPT je ve verzi 4. Názory autora v knize mi nesedí, nevyhovují ani jeho myšlenkové argumentace, názory. Celkově rozporuplný názor na knihu mám, na jedné straně jsem rád, že jsem knihu si přečetl, na druhou stranu by se moc nestalo, když bych ji nečetl. Žádné velké zklamání, žádné velké nadšení.

1 30.03.2023