vladku
komentáře u knih
Když se z Harryho stala Sally
Ryan Timothy Anderson
Na úrovni braku. Nicméně bohužel obě strany perlí podobné nesmysly, že vlastně i tak stojí za přečtení. Jen se připravte pozornost na plno manipulací, argumentačních faulů (např. slaměný panák) nebo špatných implikací (např. máme jiné pohlavní orgány, potřebujeme oddělené záchody, jakoby záchodová mísa pro ženy byla jiná než pro muže, jakoby ve Švédsku nebyly už dávno "společné" záchody, kabinky se samostatným vstupem použitelné muži i dětmi). To, že si mnohé argumenty navzájem protiřečí v různých částech knihy, částečně odpouštím, protože i druhá strana není zdaleka jednotná argumentačně a beru to jako snahu odpovědět na všechny možné protiargumenty. Kniha z roku 2018. Navíc popisuje především americké prostředí.
Kniha je svým způsobem i nebezpečná, tolikrát opakuje stereotyp, že muži jsou ti násilničtí, že vlastně nepřímo popírá násilí na mužích a z toho plynoucí následky.
Kniha je přínosná pro toho, kdo chce v ucelené podobě znát argumenty strany říkající, že existují jen dvě pohlaví. ("Má" realita je "Člověk může mít ženské nebo mužské přirození, může mít chromozomy XY nebo XX (ale i např. XXY i jiné) a k tomu všemu se může cítit jako muž nebo žena ve své mysli. Podle prvního znaku určuje pohlaví veřejnost, podle druhého určují pohlaví lékaři. Podle třetího se chovají samotní lidé. Většinou jsou tyto tři věci v souladu, ale může existovat jakákoliv kombinace."
Na druhou stranu je špatně, že zákony diskriminují, nutí diskriminovat nebo (ne naopak) nařizuje nějak oddělené prostory. Nevidím důvod, aby různé instituce měli různý přístup. A ať si každý vybere instituci, která to má dle jeho představ. Ať už ta představa je ve stylu oddělení dle pohlaví, oddělení dle genderu, nebo třeba dle pohlaví + samostatná kabina pro vše ostatní. Mně osobně vyhovuje téměř cokoliv a z mnoha různých důvodů (např. i lepší vytížení) mi dává smysl švédské řešení, univerzální samostatné kabinky.
Stejně tak není hezké, když min. v Americe to má vliv na potírání zločinu. Nevím jak v USA, ale v ČR jako rodič dcery běžně chodím jak na mužské tak na ženské záchody, ženy nemálokrát jsem potkal na mužském záchodě, včetně akcí, kde lidé pili hodně alkoholu, nevidím na tom nic nemorálního ani nezákonného. A zatím jsem se nesetkal s negativní reakcí, maximálně s překvapením následované pochopením situace.
Svoboda volby
Milton Friedman
Velmi podobná kniha jako Kapitalismus a svoboda. Nicméně tato kniha je známější, i díky stejnojmennému seriálu. Vliv může mít i to, že spoluautorem je Rose Friedman. Částečně se mi zdá, že je psána jednodušeji, srozumitelněji. (Nicméně jsem četl novější vydání, než je zde obrázek obálky.)
Kapitalismus a svoboda
Milton Friedman
Ekonom, příznivec minimálního státu a minmálního navyšování inflace/peněžní zásoby. Kniha z 60. let, přesto má co říct i v dnešní době. Nicméně je to jak házet hrách na zeď, situace se spíše ještě zhoršila a stále se lidí diví a bohužel stále méně jasné i jasné příčiny nevidí. Kniha pomůže všem, kteří sice nemají představivost pro anarchokapitalismus, nicméně alespoň vidí neštěstí velkého státu, zde naleznou stravitelnější argumenty, důvody než v jiných knihách.
Error
Stanislav Stodůlka
Seberozvíjení v kostce pro nejen IŤáky. Lehké čtení o složitých tématech podané tak, že leckdo porozumí na první dobrou. Pomůže vám pochopit a akceptovat základní procesy v lidském těle, sociální vazby s partnerem i dětmi. Při tom používá analogii i příkladů na fiktivních lidech jejichž osudy se postupně vyvíjí, osvětlují. Hezky použité slovo Error, jen občas častěji než je vhodné. Autor se nedokázal rozloučit s nezařazenými texty, tak je na konci knihy otiskl (nutno podotknout chaoticky) a tak poněkud utlumil výborný závěr knihy. Přes to kniha celkem jednoduše shrnuje mnoho poznatků mnoha knih a lze ji použít jak pro začátečníky seberozvíjení tak pro ty, co si chtějí rychle zopakovat základní zásady.
Jak děti získávají "akademické" dovednosti bez formálního vyučování
Peter Gray
Druhá část, viz první část.
Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje
Peter Gray
Relativně útlá monotématická kniha, zjevně složená z nezávislých článků, které byly později vydány společně. Pro někoho, kdo knihu čte a nepotřebuje přesvědčit, je to opakování a zdroje na výzkumy, které bohužel nejsou tak známé, jak by si zasloužily. A bohužel z pochopitelných důvodů nejsou opakovány. Chtělo by to dalšího Petera Graye, který zas vše posune...
Produktivita nepotřebuje kancelář
Teresa Hartwig
Monotématická kniha z německého prostředí, která z většiny je použitelná i v ČR. Na můj vkus moc ukecaná, mockrát prokládaná sebechválou. Ukecaná: na to kolik je v knize textu se mi zdá, že vlastně jsem se toho moc "převratného" nedozvěděl. To, co mě zaujalo byly tipy pro socializaci při práci na dálku, třeba i tak, že bot každé ráno nahodí téma a kdo chce se zapojí. Nebo v pondělí otázka, jaký byl víkend. Nebo způsob práce, že všichni mají trvale zapnutou kameru, i když vypnutý mikrofon. Ale na druhou stranu, ten, kdo hledá způsoby, najde v knize plno vyčerpávajících otázek, způsobů, tipů.
Funguje kapitalismus?
Jakob Field
Brak. Kniha má plno obrázků, různých druhů fontů. Takto vypadají knihy pro začátečníky. Bohužel často i brak. V tomto případě se jedná o oboje, nicméně začítečníkům doporučuji neztrácet čas čtením a odhalováním manipulací a subjektivních pohledů. Škoda, už jsem si ze začátku myslel, že jsem našel hezkou knihu pro začátečníky, děti. Ne, tahle určitě ne.
Politika nejen pro mladé
Jan Dvořák
Brak. Na první pohled i textem kniha zní apoliticky. Autorovi se to nepodařilo. Kniha popisuje některé základy demokracie, lidských práv, EU, ale lépe uděláte, když si to vygooglíte. Autorovi se ať už úmyslně či ne, vědomě či ne, podařilo do textů zahrnout plno svých názorů, manipulací. U jiné literatury lze to pochopit, u takové knihy ne.
Lightning Network: Platby budoucnosti
Michal Novák
Autor umí psát. Perfektně strukturováno, tučně zvýrazněná slova pro rychločtení. První část pro začátečníky, kde se používá výborná analogie. Druhá část problematiku popisuje detailněji, přesněji. Pokud něco vytknout tak to, že jsem měl pocit, že mezi druhou a první části některé pojmy nebyly vysvětlěny. Ale to nemění nic na tom, že autor perfektně vysvětlil složitou problematiku. Vysvětlil tak, že vzhůru do lightning plateb, plateb budoucnosti. Doporučuji. A píšu si do seznamu na přečtení jeho další knihu.
Učte se sami - Dovolte dětem, aby se učily sami
John Holt
Doporučuji. Připravte se na knihu plnou myšlenek. Kniha vychází především z amerického prostředí, nicméně mnohé informace lze použít, přeložit do jiné země, např. ČR. Pro někoho to bude znít radikálně, nepředstavitelně, pro ty, co už taky žijí, to bude do značné míry inspirativní.
Pár tipů: Na straně 90 autor kritizuje školy skrz monopolizaci vědomostí. Na straně 126-128 se zabývá nudou a umělými činnostmi. Na straně 133 o vlivu na redukcí jazyků. Na stranách 174-177 popisuje obtíže pokus, drezury. Na straně 187 získáte jiný pohled na určování pravé a levé strany a možná i toleranci vůči dětem, které ty nelogičtnosti nepobrali.
Síla rozumu v bláznivé době: Manuál kritického myšlení
Ján Markoš
Brak. Kdyby kniha byla označena jako cvičebnie kritického myšlení a na konci knihy by byla část věnována chybám v knize, byla by kniha obstojná (i tak dost výhrad, především jak smíchal manuál s vlastními názory. Bohužel kniha je označena jako manuál a errata chybějí. Z toho důvodu je to brak, který je lepší nečíst.
Kniha je dost faktografická, určitě to bylo dost pracné dát dohromady tolik historek, bohužel i těm se nevyhýbají chyby.
Autor např. obhajuje svůj názor na dehumanizaci a to, že slova jsou prerekvizitou činu, na straně 49 si s tím víceméně protiřečí. Kritizuje politiky a diví se, že když zpochybní část novinářského článku, nemají potřebu řešit zbytek článku. Přitom na na straně 171 si citací odpovídá, proč se tak politici chovají. Na straně 108 kritizuje výroky, které se neřekly - krásná ukázka slam,ěného panáka, nicméně není to cvičebnice, chybí upozornění. Na straně 105 dělá ukázku temných postav, špatnou. Nejen, že si domýšlí, že jsou to cikáni, což je jeho ukázka, domýšlí si, že ty temné postavy stojí za krádeží. Na strraně 301 kritizuje dodržování zákonů u mezinárodních společností - nekritizuje to, že jsou různé zákony, kritizuje, že ty různé zákony společnost dodržuje (a vsadím se, že by byl první, kdo by nadával, když by ve svobodnější zemi byla verze např. z Číny).
Od části s číslisema se kniha vůbec nedala číst a už jsem ji jen prolétával. Plus pár poznámek, které se mi nechce rozepisovat: 35 - zmiňuje Milgramův experiment, do značné míry zdfalšovaný experiment, v knize manuálu kritického myšlení úsměvné. 83 kritika cenzury.
Demokracie, anarchie a omyly ekonomie
Hans-Hermann Hoppe
Kniha náročná na pozornost, terminologicky složitější, nicméně dobře strukturovaná i poznámky jsou na konci stránek, kde mi přijdou dostupnější. Vysvětluje a argumentuje klasické nejčastěji probírané otázky ekonomie, etatismu, libertariánství. Nejen pro pokročilé zvláště doporučuji kapitolu 6: přiroená elita, intelektuálové a stát a kapitola 3 Omyly teorie veřejného statku.
Žádné knize se nevyhýbají chybky, sporná místa, výjimkou není ani tato kniha. Např. jako finančního poradce mě zarazilo na straně 88 tvrzení "Nemohu se např. pojistit proti spáchání sebevraždy nebo proti tomu, že si sám zapálím dům... " Těžko říct, jak to přesně autor myslel. V ČR je nyní zákonem je dáno, že sebevražda je pojištěna. Nelze se samozřejmě pojistit proti spáchání sebevraždy, "jen" se pozůstalým vyplatí nějaká peněžní částka, tedy striktně řečeno nelze se pojistit sebevražda na rozdíl od pojištění majetku, kdy člověk dostane peníze na nákup nového, tady dostane "jen" určenou částku. A rozhodně pojištění sebevraždy bylo a vždy bude trochu sporným pojištěním, proto taky je čekací doba 2 roky v ČR. Nicméně jsem rád, že pojištění sebevraždy existuje (ne vždy lze správně odlišit sebevraždu od vraždy, která se vydává za sebevraždu...). Podobně pojištění ztráty zaměstnání, k čemuž mám samostatný článek: Pojištění má vliv na naše chování. Některé lidi zklidní, jiní jdou více do rizika.
Knihu doporučuji.
Kyberkultura, hackeři a digitální revoluce: Informace chce být svobodná
Petr Mareš
Nestojí za čtení. Kniha je dobře strukturovaná a i díky zvýrazněným slovům ji lze rychločíst. Autor prokazuje spoustu znalostí historie, vypraví příběhy, vysvětluje. Bohužel tyto informace prokládá svými názory, místy sklouzává k manipulacím, propagandám, před kterými sám varuje. Celkově nestojí kniha za čtení.
Výchova neprůbojných a uzavřených dětí
Markéta Švamberk Šauerová
Na můj vkus kniha si příliš potrpí na akademický styl, dle mě na úkor čtivosti i srozumitelnosti. Kniha je plná příběhů z praxe, mnohdy negativních. Nicméně celkově dané téma probírá kompletně, věřím, že dokáže mnohým kniha pomoci, inspirovat, pochopit, vyvarovat se chyb.
Úsvit všeho
David Graeber
Celá kniha boří mýty. Především mýtus nejlepších společností za celou dobu historie. Jsme arogantní, že v posledních mnoha tisíc let jsme nejlepší ze všech. Jsme arogantní a mnoha způsoby jsme se zakonzervovali, protože když jsme nejlepší, pro mnoho lidí nedává smysl zkoušet nic jiného. Přitom osvícenství do značné míry bylo ovlivněno prastarou moudrostí severoamerických národů. Obhajujeme všudypřítomné vládnutí, násilí tím, že to prostě jinak nejde. že žádná větší společnost nemohla existovat bez hierarchie, násilí a je jen otázkou jak určit kdo bude vládnout. Přitom v minulosti byla mnoha tisícová města, která neměla centrální bod vládnutí. Byly národy, které odmítaly otroctví, podřadnost žen i jakékoliv vládnutí. Přikázat někomu něco bylo bráno jako urážka. … Kniha je velmi obsáhlá, přes 60 stran zajímavých poznámek, téměř 50 stránek literatury, plno informací faktů, útržků toho co nevíme, odhadujeme.
Pro mě kniha je definitivním potvrzením, že centralizované vládnutí není nutné. Kniha mi dává dost argumentů pro odmítnutí nařízené války i válečného práva obecně. Argumenty proti církvi na straně 64, proti penězům 65 (bez trestního zákonu, soudců). Dává hezké příklady schizmogeneze mezi národy (jinak je to zajímavý princip i během hádek, ale i mezi pohlavími) 67.
Autoři jsou židé (některé myšlenky jim dávali vinu za vše). Koncept války kritizován (vzájemná zastupitelnost viníků). Kritizován koncept vývoje společnosti (zemědělství, průmysl nebo kámen, železo, bronz). Kritizují otroctví, římské právo (ze které vychází naše právo a stále se učí na právních školách), které obhajovalo otroctví (možnost vlastnit člověka, zajmout kohokoliv z válek, libovolně zabít). Kritizují soukromé vlastnictví. Kritizuje mužskou nadřazenost a nepřímo dává do souvislosti s vyšší násilností. Kritizuje hierarchii v rodině, ve společnosti – chybějící ženský princip. Otroctví bylo zrušeno v minulosti několikrát.
Doporučuji.
Nenásilná komunikace
Marshall Rosenberg
Kdybych byl pro povinnou četbu, tahle kniha by na seznamu povinné četby byla. Princip nenásilné komunikace znám léta, praktikuji podobnou dobu, nicméně stále je co zlepšovat a stále bude. Nenásilná komunikace je potřeba pro komunikaci s cizími lidmi, se svými blízkými i pro komunikaci sám se sebou. V zásadě lze zjednodušeně říct, že se skládá ze čtyř kroků: Pozorování, Pocity, Potřeby, Prosba. Každý krok má svůj důvod a svá pravidla. A o tom jak v praxi ji používat je celá kniha, na praktických příkladech, ze života.
1. Pozorování je popis situace bez hodnocení, která přispívá k tvé pohodě nebo naopak nepohodě.
2. Pocity je čistě popis emocí nebo tělsné pocity, které spouští pozorování (nicméně vyvarovat se náznaku příčiny).
3. Potřeby je popis potřeb nebo na čem ti záleží (spíše než tvoje preference nebo konkrétní čin). "Empaticky přijímám to, co by ti obohatilo život, aniž v tom slyším nátlak."
4. Konkrétní činy, které si přeješ tady a teď.
Princip jednoduchý, v praxi účinný, prospěšný, nicméně stále je co vylepšovat, např. v jak moc emočně vypjatých situací je jich člověk schopen použít.
Doporučuji.
Nemusíš si ubližovat
Sheri Van Dijk
Čtu preventivně, takže budu hodnotit především z pohledu teorie. Myslím si, že kniha je dobrá přiručka pro někoho, kdo chce pochopit své či někoho blízkého sebepoškuzující chování. V první kapitole je vysvětleno co je sebepoškozování a co je sebedestruktivní chování a proč ho lidé dělají, co jim to vlastně přináší. V následujících kapitolách najdete postup, který vám může pomoci jak sebepoškozující chování omezit nebo dokonce vymýtit, samozřejmě nejdříve vám pomůže najít odhodlání tak vůbec začít.
Jako u každé knihy, člověk musí být opatrný v interpretaci. Např. v sebedestruktivním chování je jako jedna z položek "hladovění". JIné knihy doporučují občasné hladovění jako formu očisty, shazování kil. Kde je pravda? Obé může být pravdou. Záleží na míře, účelu.
Nějaké sebepoškuzující/sebedestruktivní chování je častější než se předpokládá, raději si knihu přečtete, kvůli sobě i svým blízkým.
Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
Bohužel kniha je románem, není jasné, jestli a jak moc byla dle skutečné události psána, inspirována nebo ne, vymyšlena. Je asi už jasné, že zvěrstva po druhé světové válce byly, viz recenze jiných knih. Asi tahle kniha byla důležitá, že vzedmula prý zájem o toto období, ale já osobně bych ji byl raději nečetl, abych si neplevil paměť vymyšlenými "dějinami". Prostě jsem si měl zjistit před čtením, že se jedná o román a nečíst.
Pět jazyků omluvy
Gary Chapman
Knihu jsem měl rozečtenou několik měsíců, nebylo to knihou, nicméně asi se to projeví na recenzi. Myslím si, že pět jazyků omluvy patří k důležitým knihám jako pět jazyků lásky. Možná vše vysvětluje podtitul: Omluvit se - je dobré, správně se omluvit - je lepší... Stejně jako u jakzyků lásky nejedná se o nějaký exaktní pravidla. Jsme lidé různí, různě reagujeme v různých situacích, umíme a rozumíme více jazykům. Nicméně je dobré si uvědomit, že jiné lidé mohou omluvě víc věřit a akceptovat, když bude v jejich preferovaném jazyku. Jaké to jsou? Vyjádření lítosti, přijetí zodpovědnosti, náprava škody, upřímné pokání, prosba o odpuštění. Jazyky se vám mohou hodit v obchodním styku, v rodině, v partnerském životě i sami sebe. Dozvíte se proč se omlouvat víc než je zvykem. Jak poskládat omluvu, aby byla pokud možno ve všech jazycích, ale i jak se postavit k omluvě, jak odpouštět. A ano, někdy má smysl se omlouvat, i když naše jednání byla jen reakce, navíc nižšího stupně na výrazně horší prohřešek protistrany. Někdy to může trvat pár let, ale částečně to neděláte pro druhou stranu, ale pro vás. Na druhou stranu omluva nemá být něco samozřejmého, natož formálního nebo opakovaného. Lépe a víc vám řekne kniha.
PS: Kniha je psána věřícím, což může někoho odrazovat, ale můžete si to překládat na jinou víru, víru ve vědu, ve stát apod.