Vlk.kh komentáře u knih
Upřímně mě to už trochu přestává bavit, je to na jedno brdo. Vždy, když Sasové zvítězí a nakopou seveřanům zadnici a rozdrtí je, objeví se nový vikingský zloun a zkusí to znovu. A opět je to beznadějné a všechny zraky se upírají k Uhtredovi, aby opět zachránil Wessex, nebo jiný kout Englandu - a tak pořád dokola. A to ani nepočítám jeho neustálé přebíhání mezi Sasíky a Vikingy a to mu stále prochází - podle mého by ho dávno někdo vyvrhl, jak jesetera.
Pan Cornwell je dobrý vypravěč a to mě prozatím u ságy udrželo, ale už mi to připomíná nastavovanou kaši a když jsem nahlédl do stručného obsahu dějů dalších knih, bude asi stále to samé dokola. Pokud se rozhodnu sáhnout po dalším dílu, bude to chtít asi větší časový odstup.
Pokud se někdo zajímá o toto téma více do hloubky, tak kniha není moc dobrá. Pokud se dostane do ruky čtenáři, který o literaturu faktu ohledně Germánů, Keltů, Říma, atd. zatím pořádně nezavadil, určitě si zde najde hodně zajímavých informací, ale jinak nic nového pod sluncem.
Docela mi vadilo ladění knihy, které místy vyznělo příliš jednostranně - jsem holt zvyklý na větší nadhled a nestranost, než na neustálé kydání špíny na ty zlořády Římany a vyzdvihování barbarských kmenů ( a to mám naše předky z Barbarika ve velké úctě a o nenažrané rozpínavosti impéria si nedělám iluze :-) )
A v neposlední řadě mi vadilo, že mi některá věta nedávala dost dobrý smysl - což může být chyba překladu, ale například, když jsem se v jedné pasáži dočetl, že Caesar podnikl invazi do Galie, protože tam přes Rýn pronikali Galové a chtěl tudíž před jejich agresí ochránit Galy.... to je kravina, někdo tu zaměnil Galy údajně pronikající přes Rýn za germánský kmenový svaz Svébů pod vedením jejich krále Ariovista - asi překlep .
Pak ještě zkomoleniny názvů etnik, jeden příklad za všechny - nikdy jsem neslyšel o germánském kmeni Kymrů, co napadli po boku Teutonů římské legie, vím jen o Kimbrech - ale zase, možná je to překladem, nebo jsou Kimbrové v Británii bráni za Kymry, nevím. Stejně tak Boudica byla vůdkyní kmene Icénů a ne Ikénů.
Buď jsem z tohoto žánru už trochu vyrostl, nebo zkrátka ty povídky fakt nebyly nic moc. Můj subjektivní názor je, že jde o dost podprůměrnou záležitost.
Nebylo to úplně ono, ale zkusím ještě další díl - ten rozhodne, zda budu číst Starbuckův příběh dál. Bylo to takové rozvláčné, první tři čtvrtiny knihy bych výrazně zkrátil a teprve na několika posledních desítkách stran jsem se dočkal trochu akčnějšího spádu a bitevní vřavy - to je v podstatě ta část knihy, která u mě zachránila celkový dojem a přesvědčila mě, že dám Natovi ještě jednu šanci. Válka začala, tak snad to dostane trochu grády a bude tam méně salonního žvanění.
Jde o to, co přesně od knihy čekáte a co konkrétně vás zajímá. Třeba já osobně jsem se horko těžko prokousával přes rodokmeny franských vládců, nebo kdo vládl kdy kterému kmeni kde po Evropě a veškeré ty mocenské tahanice za hranicí dnešní České republiky. Naopak jsem se tetelil blahem při shrnutí Markomanských válek, kapitole o Hunech a hlavně u pasáží vztahujících se k našemu území - etnika pohybující se u nás, hrobové výbavy a další archeologické nálezy. Dávám plný počet hvězd, protože nemůžu snižovat hodnocení jenom proto, že konkrétně mě některá část nezajímá. Zpracované je to dobře a co jsem očekával jsem v knize našel. Je to přehledné a pro laika dobře podané informace. Zájemcům o období stěhování národů určitě mohu doporučit, stejně jako knihy od paní Jarmily Bednaříkové se stejnou tématikou.
Není to špatné, to ne - ale třeba já osobně bych se obešel bez nějakých ještěrek, to tam být nemuselo. Není to takový nářez, jako v knihách od Pavlovského, ale zas to není takový průšvih, jako třeba Sonáta pro Azazela, nebo Kruté stroje.
Je to parádní příběh a díl od dílu mi to přijde lepší a lepší. Pro pohanská období evropských dějin mám zkrátka slabost. Škoda, že není víc podobných knih odehrávajících se na našem území před příchodem křesťanství, ať už by se to týkalo Keltů, Germánů, nebo Slovanů ( nepočítám slovanskou fantasy, apod. ) Co se mi nejvíc líbilo na tomto díle je to, že Artuš snad konečně procitne ze svého postoje ala Mirek Dušín a začalo to obrazně řečeno konečně trochu lítat. I parchant Mordred dostal po hubě, krása - škoda jen, že neskončil pod drnem, jak jsem se v jedné části knihy nadchl. No, těším se na poslední díl, i když mám takové tušení, že neskončí úplně dobře. Křesťanská lůza se rozmáhá a čím dál víc boří staré pořádky. Na co jsem ale opravdu zvědav: jak a proč se u všech bohů stal Derfel zapráskaným knězem toho ukřižovaného tesaře??? No, uvidíme. Ale líbit se mi to asi určitě nebude.
Za mě naprostá pecka a mohu jen doporučit - ne tedy každému, ale člověk bez vztahu k přírodě a s nějakým menším, či větším odstupem od současné civilizace by si tuhle knihu asi těžko koupil. Zajímavé jsou pro mě všechny rozhovory v knize, s ledasčím souhlasím a jinde je to pro mě zase kapku přes čáru ( např. Ruda, nebo některé pasáže Strážce prahu - i když je skvělé, jak otevřeně hovoří a jak Aleš Palán dokáže perfektně rozhovor posouvat tím správným směrem ), ale i tak je to prostě parádní počin a ke knize se určitě opět vrátím. Každá zpovídaná osoba mě něčím zaujala a myslím, že s ledaským z nich bych našel společnou řeč.
Výstižně a v pár větách popsal níže mé osobní pocity z knihy radmik. Několik povídek jsem přečetl s nadšením, některé tak nějak, aby se neřeklo ( když už jsem s nima začal, že ano ) a našlo se pár, které jsem projel "letem, světem" a nedočetl. Není to dost možná chyba autorů, mám jen trochu jinou představu a líbí se mi jiný směr fantastiky. Sumasumárum se to dalo, ale jsem rád, že jsem za ten špalek neutrácel peníze, ale půjčil si ho v naší knihovně.
Kromě výše zmíněných témat v popisu knihy - hrob kolínského velmože, apod. je v textu i stručně a srozumitelně popsán vztah mezi územím Čech a Velké Moravy a Franckou říší, dějiny Franků v 8. - 9. stol. ( opět stručně, ale přehledně ) a další informace ohledně "našich" slovanských knížat doby raného středověku. Mimo tzv. kolínský knížecí hrob je v knize i popis raně středověkého pohřebiště na hradišti Kouřim.
Oblíbená knížka mé drahé polovičky a rozhodně jsem neprohloupil, když jsem se nechal zlákat k jejímu přečtení. Jakožto fanda lehce ulítlého Tima Burtona a jeho tvorby jsem z téhle hororové pohádky nadšený, hodně mi to připomíná právě některé jeho filmy.
Přemýšlel jsem, co napsat a pečlivě probíral v hlavě knihu ze všech stran. Nakonec musím hodnotit, jako spíše slabší kus. Možná za to může nálepka hororu, čili jsem od toho čekal trochu víc a od toho se odvíjelo očekávání a celkový dojem z knihy. Ano, říďa místní základky je slušný magor a ďábelský hajzlík - hlavně díky jeho postavě jsem se dějem prolouskal až na konec, protože jsem chtěl vědět, co přesně v tom jeho chování vězí. A ano, bylo tam pár momentů, kdy jsem byl napnutý, co bude dál - výprava k lesní chatě, apod. - ale jinak to byla dost slabota, tedy na horor. Jinak ten příběh není napsaný vůbec špatně, postavy jsou propracované, vypravěčský styl také v pohodě, ale bohužel to na mě halt nějak nefungovalo. Vždy, když jsem očekával silný moment, na který měl děj náběh a potenciál, nějak to vyšumělo do ztracena. A to závěrečné finále, hmmm, o tom jsem měl opravdu jinší představu. Patrně nejsem ten správný cílový konzument této knihy. Možná, kdybych byl mladší, tak by mi bylo bližší to školní prostředí i hrdinové a zhltl bych to jedním dechem, ale ne dnes.
Nebylo to veselé čtení - stejně, jako další knihy pana Motla s válečnou tématikou. Při čtení jsem zažíval různé emoce, vesměs negativní a velmi často čirý vztek. Při čtení toho, co se dělo v pohraničí po Norimberském projevu A. Hitlera se člověk už tolik nediví tomu, jak se chovali Češi k Němcům během jejich odsunu po skončení války. Neříkám, že to vše schvaluji, ale řadu věcí více chápu. Je děsivé, jak se během krátké doby z civilizovaně vystpupujících lidí - sousedů - může stát zvěř s vymytým mozkem a dopouštět se nejhorších zločinů. Stejně tak je dobré mít na paměti, jak to leckdy dopadá se spojenectvím, když dojde na lámání chleba - nezapomínejme na Mnichov. Je dobré pamatovat i na to, jak se k nám v roce 38 zachovali ostatní sousedé, nejenom Německo - nepřátelský postoj zauzali i Maďaři a Polák se nerozpakoval ozbrojenou silou obsadit Těšínsko - konkrétně na to se hlavně při výuce na školách dost zapomíná a autor se tomuto tématu v knize také věnuje. Ale kromě zrady a špatných věcí spojených z popisovanou dobou autor popisuje i hrdinství a obětavost a to zdleka ne jen českých občanů, ale i československých Němců, kteří byli stíháni a zabíjeni pro svůj antinacistický postoj. Ne všichni byli stejní a někteří se snažili zapojit v zahraničí do boje proti nacistickému Německu. Pokud vás zajímá téma obsazení Československa v roce 1938, bez váhání po této knize sáhněte. Ale jak říkám, není to veselé čtení a náladu to člověku opravdu nezlepší.
Od pana Cílka jsem přečetl většinu jeho knih a za sebe mohu říci, že tato je nejlepší. Možná je to tím, že jde o přepis rozhovoru, který usměrňoval určitým způsobem Jan Dražan - pan Cílek neměl tolik volnou ruku v rozmanitosti témat a není zde taková roztříštěnost námětů, jako v knihách esejů, u kterých jsem měl většinou dost rozpačité dojmy. Část knihy mě zpravidla velmi zaujala a další mě nebavila vůbec, což rozhodně není případ Poutníka časem chaosu. I tato kniha je tématicky obšírná - nebudu vypisovat, už je to tu rozepsané přede mnou, čím vším se autor zabývá - ale přesto je jaksi komplexnější, než ostatní knihy. V postatě jsem v téhle knížce nenarazil na pasáž, která by mě nebavila a v budoucnu se k ní budu rozhodně vracet.
Větší část knihy týkající se zápisků ze setkání s Blackhorsem a navažškou, potažmo indiánskou kulturou jako takovou, je super - pokud tedy máte stejně, jako já slabost právě pro Indiány a přírodní národy a naše vlastní archaické kořeny v pravěku.
Ovšem co mě opravdu nebralo, byla část pojednávající o ptácích, to mi tam vůbec nesedlo a absolutně nebavilo. U většiny Cílkových knih se mi to tak stává, že přinejmenším z poloviny bývám nadšený a tu druhou bych vymazal a nečetl.
Čtivě popsané ozbrojené střety a válečné tažení - to na rozdíl od jiných autorů pan Niedl umí dobře. Co mi ale trochu ubírá na nadšení je věc, kterou tu už zmínil cz.klima - je to čtvrtý svazek a některé věci se opakují, takže to člověka kapku nudí. Podobné pocity jsem měl i u série o Hynku Tasovi z Boru, kde už od třetího dílu začal můj zájem lehce pokulhávat. Nicméně jednoručka Honza Křivý stále nedostal finálně nakopáno do zadnice a král Jan začal dělat ordnung mezi naší vzpupnou šlechtou, takže další díl určitě bude - tipuji tak do Vánoc - a já si ho opět pořídím. Co se dá dělat, no :-D
Dávám dvě hvězdičky za povídku Mrtvý luh - ta jediná mě bavila a vykazuje pro mě určité kvality. To ostatní, to byl velký podprůměr - i když začátek Vzpoury mrtvých pro mě vypadal nadějně, ovšem potom, darmo mluvit... K téhle knize se už určitě vracet nebudu.
Na základě Sněhuláka začnu patrně opět přehodnocovat názor na sérii Harry Hole od Jo Nesba a to k lepšímu. První jsem četl Červenku, ta mě chytla hodně a vrhl jsem se na další - Netopýra a Švábi - to bylo tedy podstatně horší ( můj subjektívní názor, samozřejmě ) a tak jsem se rozhodl, že se na celou sérii mohu vybodnout. Ale rok se s rokem sešel, nedalo mi to a v naší městské knihovně jsem drapl svazek, co byl zrovna k mání - Sněhuláka. Jsem velmi příjemně překvapen a zkusím nějakou další. Autor mě parádně zblbnul, kdo že by mohl být vrah, ale říkal jsem si: "Takhle snadné to přece nebude, vždyť zbývá ještě dost stránek, tam bude nějaká bota :-D "
Na závěr rada pro lidi, kterým se kniha také líbila a chtěli by ztratit svůj drahocený čas shlédnutím stejnojmenného filmu - nedělejte to! Opravdu je to ztráta času a budete naštvaní. Většina je toho překroucená, někdo, kdo v knize žije je ve filmu zavražděn, spousta děje je vypuštěna - ne, opravdu lidi, od toho ruce pryč. Jak se mi třeba líbilo zpracování knih od Thomase Harrise, tak tohle fakt ne.
Jak už tu bylo napsáno - pokud chcete vědět něco bližšího o mytologii skandinávských národů a Germánů, knihu si určitě přečtěte. Krom pár úvodních stránek o severské mytologii jako takové je kniha psána formou abecedně seřazených hesel s podrobným popisem o co se jedná a případným odkazem na další hesla navazující. O mytologii Seveřanů jsem už v minulosti něco načetl, ale přesto jsem zde narazil na velké množství informací - a například o Finech jsem nevěděl téměř nic. Kniha obsahuje i fotografie a ilustrace mající vztah k textu.
Některé pasáže a kapitoly jsem musel přeskočit, ale není to chyba pana Motla, nebo knihy, jako takové. Jde o to, že jsem před krátkou dobou přečetl knihu Oběti a jejich vrazi od téhož autora a relativně dost informací a kauz se opakuje i v této knize. Není to výtka, jen konstatování - kdo jste četl Oběti a jejich vrahy, budete dost věcí a informací z Ozvěn lidické noci znát, ale i tak se tam člověk dozví mnoho nového a zajímavého. Veselé čtení to rozhodně není, ale potřeba si připomínat, co zde leckterá svině způsobila v době poměrně nedávno minulé a stejně tak hrdinství a ryzí charakter některých "zapomenutých" lidí, protože historie se opakuje v neustálých kruzích - jen s nepatrnou obměnou.