vlkcz komentáře u knih

Dále rozvíjí myšlenky z prvních třech knih. Možná díky jejich znalosti mi tento díl přišel nejpřístupnější.

6 25.01.2023

Já nevím. Něco do sebe kniha má. Jenže při čtení se mi opakovaně vybavovaly Želary, které jsou stavěny podobně. Jenže oproti nim jsou životní příběhy obyvatel jedné provensálské vesnice takové nemastné, neslané, většinou hodně dopředu předvídatelné. Občas probleskne skvělý moment, ale většinou jsem zůstával jenom jako nezaujatý pozorovatel a osudy hrdinů a hrdinek příběhů, snad s výjimkou Eufémie, mi byly dost jedno.

7 22.01.2023

Skvěle udělaná kniha. Ti, kdo hledají odbornou studii budou samozřejmě zklamáni, ale ti, kdo se chtějí rychle něco dozvědět, budou určitě spokojeni. Krátké kapitoly nahlížejí na život a dobu FK z mnoha úhlů, bez patosu a přehnané úcty, přesto velice citlivě, boří některé zažité představy, takže výsledný obraz je velice plastický. Vše je prokládáno stručnými obsahy stěžejních děl a citáty současníků.
Nelze opomenout ani grafickou stránku. Ilustrace ctí ducha Kafkových textů, takže působí ponuře a naléhavě.

13 20.01.2023

Potřeboval jsem něco na odlehčení a sáhl po klasice. Sid Halley je sympaťák, se svým handicapem (tělesným) až literární hrdina současné doby, i když od napsání uplynulo už bezmála 60 let. Občas se chová nelogicky, ale koneckonců není profík.
Celkově jde o takovou nostalgickou připomínku odplynulé doby. Když chce člověk někam zavolat, musí nejdřív někde najít telefon, na zjištění informace je třeba zdlouhavých postupů, vtipně působí zmínka, že by na akci mohli zahrát Beatles...
Příjemné čtení.

13 18.01.2023

Hodně zvláštní dílo. Na pomezí sci-fi, učebnice fyziky a filozofického spisu. S nádechem tajemna a trochou dobrodružství.
Skoro 300 stran bez nějakého zvláštního příběhu, ale atmosféra člověka nutí číst stále dál. Škoda jenom, že místy kniha sklouzává do "normálnosti" a tím vypadává ze svého volného tempa a mysteriózní atmosféry. Jinak by to bylo 5* bez debat.

6 16.01.2023

Překvapení, které mi vyrazilo dech. Český autor, který je v sedmadvaceti vypsaný, má co říct a moc se o něm nemluví. Aspoň já ho neznal. Kam se na něj hrabe Viewegh nebo Hartl.
Syrové, přímočaře popsané (místy jen naznačené) zrání mladého kluka, které v tomhle případě probíhá dost "turbo". Jak už napsal Kristian2288 minimálně nominaci na ML by si zasloužilo.
Občas se mi vybavoval Hakl a jeho fanoušky by ani tato kniha nezklamala.
Časem určitě sáhnu po dalších autorových knihách a jestli jsou stejně dobré, zařadí se mezi mé oblíbené.

14 10.01.2023

Čtivá knížka o výjimečné ženě. Nejde o biografii, zabírá zhruba 8 let jejího života, konkrétně dobu studií a začátku profesní kariéry. Nechybí romantická linka, byť trochu zvláštní.
V závěru autorka rychle zmíní i zbytek života Marie Montessori a kontroverze, se kterými byla její osoba spojena a uvádí zdroje, ze kterých čerpala a několik drobných úprav, které si dovolila udělat oproti oficiálním životopisům.

11 09.01.2023

Takové upachtěné 3*. Přitom začátek nebyl vůbec špatný. Ne úplně ohromující, ale dobrý. Jenže zhruba ve třetině se to začínalo lámat už jenom k horšímu. A závěr už obsahoval tolik nelogičností, že četba se stávala masochismem.
Na rozdíl od valeria0031 si myslím, že ty jazykové a stylistické hrůzy, které uvádí nejsou jen dílem překladu (ostravismy ano, ale jinak asi ne). Ale souhlasím, že to skutečně fyzicky bolí.
Je pravda, že oproti knihám Jakuba Trpiše je Verze Nula o něco lepší (nejspíš zásluhou redaktorské práce), ale jinak mi Trpiš často přicházel na mysl (a ode mě to není žádná pochvala). Podobné nedomyšlenosti, strojené dialogy, myšlenky podané tak, aby si jich každý všiml a hned věděl jaký je správný názor, celkově mizerná stylistika.
Typická kniha, kde forma zabila zajímavý nápad, spíš nedoporučuji.

5 04.01.2023

Nějak nevím. Jde o jednu z těch knih, kdy silně cítím, že k tomu, abych jí pochopil a docenil, mi bolestně chybí něco, co autor "sál s mateřským mlékem". Takto zůstávám lehce v rozpacích.
Nejvíc z toho, že jsem skutečně moc nechápal a ani emocionálně se mi nepodařilo k ději přiblížit.
Na druhou stranu bylo zajímavé vidět, že i v africkém folklóru jsou motivy podobné i našim pohádkám (Rampelník, Otesánek, O kohoutkovi a slepičce...).
Kapitolou samu pro sebe je jazyk a forma knihy. Prvních zhruba 20 stránek jsem si říkal: "WTF. To jako vážně?" Ale postupem času mě ten zvláštní rytmus a repetitivní sekvence zhypnotizoval a já vážně přemýšlel o tom, že by možná bylo lepší knihu slyšet jako nějakou domorodou píseň.
Takže asi tak průměr.

6 31.12.2022

Nejde jinak. Poté, co jsem předchozí dva díly absolvoval ve společnosti Veroniky Kubařové (opravdu nechápu, jak se jí to mohlo povést načíst), tentokrát jsem ji slyšel i za písmenky v knize.
Pan Boček uzavřel celou sérii perfektně. Nejen svým humorem, ale i tím, že do textu občas "vpašoval" i myšlenku, nad kterou se vyplatí zamyslet. Například. Nebo tím, že v okamžiku, kdy slzíte smíchy vás uzemní větou, která změní slzy smíchu na slzy dojetí.
Už teď se těším na další autorovu knihu, jedno jakého bude žánru. Deníkem kastelána dokázal, že není jen humorista.

22 30.12.2022

Tak 4,5. Obsahově 6*, ale ostatní věci kolem s bídou 3*.
Načteno už mám z dané tématiky leccos a něco málo i odžito, ale nevybavuji si druhou takhle obsahově obsáhlou a přitom perfektně strukturovanou knihu.
Seznam nedostatků je bohužel delší. Asi nejvíc mě vytáčely všudypřítomné odkazy na kapitoly, kde je téma rozpracováno podrobněji. Pokud vezmu knihu jako učebnici, tak bezvadné, ale těch odkazů je v textu opravdu strašná spousta. A rudě jsem viděl vždycky, když odkaz směřoval na kapitolu ve 2. či dokonce 3. dílu. Uplynulo skoro 5 let a slibované pokračování pořád nikde.
Subjektivní výhrada pak směřuje k rozvláčnějšímu úvodu, ale chápu, že pro lidi, kteří se s tématem teprve seznamují, je nutný, aby pochopili a vychutnali si druhou polovinu knihy.
Další nemilé překvapení je skutečnost, že ačkoliv je autorka filoložka, v textu je gramatických chyb mnohem víc, než by omlouvalo občasné přehlédnutí. Ale možná už autor po odevzdání rukopisu nemá vše pod kontrolou. Místy navíc trochu kulhá i stylistika a ani používání zvláštních novotvarů jako nabudovat, případně časté používání slova kondice místo českého tvaru podmínka/-y nepůsobí úplně dobře.
Asi poslední výhrada pak směřuje k absenci elektronického formátu knihy. Téměř 700 stran textu není v papírové formě úplně přátelských, nehledě k tomu, že brožovaná vazba má s takovouhle porcí co dělat a snaží se výtisk salátovat.
Přes všechny uvedené námitky jde ale o vynikající knihu.

11 29.12.2022

Vypadá to na zajímavou edici. Po Stonehenge jsem narazil i na Pozemské sítě.
Bohužel zatím obě knihy trpěly podobnými "neduhy". Tím základním je přílišná stručnost. Působí to pak jako jenom základní seznámení s tématem. S tím ale koliduje skutečnost, že ta "základní" data jsou na úrovni, která už předpokládá poměrně značnou znalost, navíc z různých oborů.
Ale jako motivace pro další studium dost dobré.

9 27.12.2022

K Verneovi jsem se vrátil po nějakých 45 letech díky ČV.
Ale tak, jak jsem v dětství hltal příběhy kapitána Nema, Philease Fogga, Matyáše Sandorfa a dalších jeho hrdinů, Zmatek nad zmatek je jednoznačné zklamání. Technicky naivní, díky spoustě zbytečných dobových pasáží nudné. Chvílemi to vypadá, že dělostřelcům fandí, aby je v závěru zesměšnil, francouzskému inženýrovi je všechno jasné, zatímco představitelé dalších národů jsou směšní.
Buď se můj vkus změnil nebo je tahle Verneovka opravdu slabá.

4 27.12.2022

Těsně po dočtení bych zřejmě dal 4*, ale je to jedna z těch knih, kdy člověku až postupem času dochází, o co všechno v ní jde. Navíc Urban je můj favorit, asi i kvůli tomu, že čím víc jeho knih mám za sebou, tím víc jsem přesvědčen, že bychom si osobně velice rozuměli.
Zatímco Praga Piccola se zaměřuje spíš na vykreslení míst a doby, Továrna, ač ze stejné doby, je víceméně vztahový román (byť poněkud netradiční), stříknutý detektivkou. Ale podobně jako Piccola velice civilní a lidsky citlivý. Taková Závěrka z konce dvacátých let.

10 26.12.2022

Taková divnokniha. Tedy možná audiodivnokniha. Když se v dialogu nepozná, kdo zrovna hovoří, je to značně matoucí.
Ale i tak jsem měl problém s tím, dostat se do děje. Celé mi to přišlo takové rozplizlé, reálie toho světa se objevovaly jen hodně pomalu.
Ještě zkusím pokračování jako opravdovou knihu, ale trochu se bojím, že ani to mě s Kingem neusmíří, že naše vidění světa se dost liší.

8 25.12.2022

Nevím, jak hodnotit. Určitě nejde o špatnou a už vůbec ne zbytečnou knihu. Ale já jsem se nějak nepotkal s autorčiným stylem. Přišlo mi to příliš "americké". Stálé opakování několika hlavních myšlenek, k tomu "podivný" překlad (někdy se jména počeští, jindy ne).
Navíc mám dojem, že za těch skoro 20 let od napsání se posunula i společnost, takže dneska je to procento vědomých rodičů větší.
Osobně mě mnohem více oslovilo Magické dítě a Koncept kontinua, které sice nepracují s "klinickými případy" a nemají tedy formu příručky, zato jdou mnohem víc do hloubky a vnímavému čtenáři umožní dojít k vlastním závěrům, které se ale do značné míry budou s Aldortovou shodovat.
Obsahově 4*, forma 3*, takže průměr 3,5*.
A obálka? Děs běs.

6 16.12.2022

Nevím, zda to je kvůli mým vysokým očekáváním, ale vzhledem ke zdejším hodnocením jde pro mě víceméně o zklamání. Ne závratné, ale přeci jenom.
Člověku se nutně musí, alespoň občas, vybavit Atlas mraků. I zde se objevuje prolínaní časových rovin, ale ta vazba mezi hrdiny není mystická a je čtenáři předkládána na podnose, takže nad ní nemusí moc přemýšlet. Také rozdělení do krátkých kapitol moc nepomáhá k navázání bližšího vztahu s hrdiny.
Jako čistě psychologický, vztahový román by Historie včel, myslím, obstála víc, ekologické motivy, jakkoliv je považuji v životě za důležité, tady spíš ruší a dělají z knihy trochu agitku. Což mě dráždí, protože přesvědčené není třeba přesvědčovat a ostatní takováhle forma spíš popudí. Stejně tak, jako když se jako argumenty používají polopravdy a mýty, jako například v textu několikrát zmiňovaný výrok Alberta Einsteina. Příroda opravdu není závislá jen na včelách, jako opylovači mohou působit i jiné druhy hmyzu a třeba obilí si vystačí s větrem.
Nejuvěřitelnější mi přišla současná linka, v té z 19. století jsem se párkrát pozastavil nad věcmi, které mi přišly jako anachronismus, i když jsem nedohledával, takže možná moje chyba. Navíc William je ze všech tří hlavních hrdinů nejprotivnější. A v té z budoucnosti je už tolik logických děr, že se vážně brát nedá.
Nemám nic proti ekologickým tématům, ale musí se umět. Ve srovnání s Historií včel například Bacigalupovi Prachožrouti, přestože jde v podstatě o dětskou knížku, působí mnohem věrohodněji a naléhavěji.
Za mě průměr, spíš slabší.

15 13.12.2022

Jo, jo, jo!
Teď už jenom začít podle toho žít.

2 09.12.2022

Malin mě baví čím dál víc. Ale to je možná tím, že autor využívá detektivní zápletku víceméně jen jako kulisu pro psychologický román s prvky sociální kritiky. A to mám rád. Navíc v Jarních mrtvých se objevilo několik tak silných momentů, že se mi vybavil Backman a já si říkal, jestli je to jenom řemeslo nebo jestli takováhle schopnost podat scénu, která vás chytne za srdce a natlačí slzy do očí bez nějakých velkých slov a gest je Švédům vlastní.
Pro mě lahůdka.

9 02.12.2022

Zajímavé informace, i když na dvou místech jsem trochu pochybovačně zvedl obočí. Hodně hutně podané a bez nějakého základního povědomí už při začátku čtení asi i hůř stravitelné. Velice kvalitní grafická stránka.

6 30.11.2022