vlkcz komentáře u knih

I když se děj odehrává za 2. sv. v. (spíš v jejím závěru), doba tu působí pouze jako kulisa velmi křehkého příběhu o hledání cest k druhému člověku, k sobě a vzájemné lásce. I když se v příběhu objevují postavy z povídkových Želar, obstojí kniha i samostatně, pro ty kdo už Želary četli jde o milé setkání se starými známými.
Opět použit vytříbený jazyk přesně odpovídající situacím.

28 01.03.2021

Často mi vadí, když kniha míchá žánry, které k sobě moc nejdou. Tady je ale ta žánrová směska tak přesně vybalancovaná, že jsem se s radostí nechal unášet. Úvodní představení nesnesitelného lúzra Antona je podáno se správnou dávkou severského humoru, takže se dá snadno překonat. A v okamžiku, kdy se Anton dostane do pratchetovského Tivedenu s jeho postavičkami už jdete za autorem jako hypnotizovaní. Do toho Antonovy flashbacky do dětství a mládí, neočekávaně se objevující a zase mizející Jorma se svým questem, trošinku lehké romantiky, občas myšlenky, které člověka donutí zamyslet se i nad svým životem...
Pro mě lahůdka.

11 26.02.2021

Detektivky nejsou úplně můj žánr, u těch severských mi navíc trochu vadí ta zbytečná brutalita (nebo je to normální a jen já jsem zhýčkaný?). Ale Zimní oběť si těch 5* ode mě zaslouží. Skvěle jsou použity promluvy mrtvého a i kromě nich se najde dost dalších filozofických pasáží. Malin je sice občas na ránu, ale celkově sympatická. A jsem zvědav, jestli někdy dál opravdu využije služeb psychoterapeutky. Pro pokračování hodně vysoko nasazená laťka.

8 20.02.2021

Nějak mi během četby pořád napadalo srovnání s Megreho Anastázií. A nutno přiznat, že Walsch z něj vychází jako jednoznačný vítěz. Bez zbytečných slov přesně diagnostikuje problémy a nabízí odpovědi, s kterými se jen těžko nesouhlasí. V doslovu pak všechno trochu nabourává svým aktivismem, ale to je možná spíš problém mého přesvědčení, že tenhle vývoj si musí každý odpracovat sám a žádné hnutí mu v tom moc nepomůže. Před těmi patnácti lety určitě osvěžující, dnes už přeci jen trochu ezo-mainstream.

5 15.02.2021

Dokonalé. A přesně to vystihla Hanka_Bohmova, nemám co dodat.

9 10.02.2021

Základním předpokladem pro to, aby si člověk z knihy něco vzal, je ochota přiznat si věci, které si člověk nepřiznává rád. Možná proto autoři radí, aby čtenář nejprve poznatky z knihy vyzkoušel na nemocech druhých lidí. Ale pokud má mít kniha pro člověka nějaký přínos, musí pak přijmout, že co platí u druhých, musí nutně platit i u mě.
Jeden ze základních textů "jiného" pohledu na nemoci.

7 08.02.2021

Stejně jako řada vzpomínkových knih, i tato podává asi lehce idealizovaný obraz dávno minulého světa. Navíc jsou tady velice nenásilně představeny hlavní svátky judaismu, které jsou pro dnešního čtenáře stále poněkud exotické. Je až k nevíře, jak snadno se z našeho povědomí vypařily věci, které byly i v našich končinách vcelku běžné.
Ke kladům knihy je třeba přičíst i autorův styl, který je směsí lehké nostalgie za minulostí a mírné dávky ironie, se kterou občas pohlíží na náboženské rituály. Přitom je však cítit, že víra je pro něj velice podstatná. A vše završené jednoduchou, poněkud starobylou, ale krásnou češtinou.
Velice příjemné překvapení.

6 07.02.2021

Čert vem logiku. Vždycky, když autor potřebuje příběh nějak posunout, objeví se nějaké Deus ex Machina a jede se dál. Ale ten gejzír nápadů a fantazie za to stojí.

5 04.02.2021

Ano, je to takřka mýtický příběh hrdiny. Jenže zasazený do kulis, které mě odpuzují. Navíc vyprávěný poněkud odtažitým, nezúčastněným stylem, který mi úplně nesedl. Ale rozumím těm, kteří jsou Jezerem nadšeni.

6 01.02.2021

Schopné ženy to mají mnohdy těžké i dnes, natožpak ve středověku. Protože historii píší vítězové nevychází z toho Markéta dobře. I ta její ošklivost je diskutabilní, protože odkazy na ní se objevují hlavně v dokumentech, které pocházejí od lidí spjatých s Lucemburky. Přitom jiné prameny zmiňují značný počet jejích milenců. Ale to jen tak na okraj.
Samotná kniha mě nikterak nenadchla. Vyprávění je místy hodně útržkovité a spíš popisné a neustálé opakování Markétiny ohyzdnosti je otravné.
A proč se v překladu používá Inšpruk, to mi také není jasné.

7 28.01.2021

O hodně lepší než Revoluce, ale pořád nejde o žádnou bombu. Kdyby šlo o nějaký manuál, učebnici, tak bych možná i hvězdičku přihodil. I když se neobjevuje v knize nic, co by už někdo někdy nenabídl, řazení a systematizace těch nosných myšlenek byla slušná. I když, možná i vzhledem k věku (autor psal knihu ještě před třicítkou), je znát, že spíš než o reflexi a integraci zažitého, jde o nastudovaný materiál.
Tím bohužel výčet pozitiv končí. Snaha o příběh je v tomto případě spíš překážkou. Dialogy šustí papírem dokonce i při četbě e-booku. Stylisticky jde spíš o popis než vyprávění, takže si člověk těžko hledá cestu k některému z hrdinů. A při četbě toho, jak si autor představuje některé věci - (!!! SPOILER !!!) svět se rozpadá v podstatě do klanových struktur, ale kdejakej čičmunda má atomovky, kterými zasypává své protivníky, přitom zřejmě pořád v omezené míře funguje zásobování potravinami, léky apod., nebo snadnost, s jakou se dá dostat člověk z věznice v Mírově a udělat si s ním výlet do Keni, který je navíc z pohledu vývoje děje naprosto zbytečný (!!! KONEC SPOILERU !!!) - se člověk za autora stydí, protože takhle si svět představují snad desetileté děti. Navíc i chování jednotlivých členů teamu je občas tak nelogické a ignorující ta nejjednodušší řešení, že se člověku chce až brečet.
Možná je mé hodnocení příliš příkré, ale když už člověk přečte Redfieldovo Celestinské proroctví, Krédo pro třetí tisíciletí Coleen Mc Cullough nebo Heinleinova Cizince v cizí zemi (který je navíc vtipný), tak mu přijde četba podobných "děl" jako Volba skoro jako ztráta času.

7 24.01.2021

Klasický Vonnegut. Nic pro něj není svaté a přesto je všechno nabito úžasnou lidskostí, humorem a sarkasmem. A ke všemu roztomilé ilustrace.
Geniální.

12 19.01.2021

Nějak mě to nechytlo. Hlavně proto, že postsovětská muslimská zkorumpovaná diktatura není zrovna prostředí, ve kterém bych se chtěl ocitnout (ČV18), byť by to mělo být jen v knize.
Ale ani celková koncepce knihy mě nepřesvědčila. Najednou se objeví lidé, o kterých čtenář neví, jaký vztah mají k ostatním postavám, aby vzápětí zmizely. Najednou se rozjede akce, aby stejně nečekaně a rychle skončila, vystřídaná filozofickými úvahami. Atp.
Ale atmosféru kniha má. Jen mi přišla na můj vkus příliš neuspořádaná a rozháraná. Stylově i dějově.

4 16.01.2021

Hodnotit převyprávění mýtů je vždycky těžké. Zvlášť v takovémto případě, kdy jde o mýty, které jsou u nás (na rozdíl třeba od řeckých bájí, nebo díky marvelovským filmům zpopularizované - byť značně pokřivené - severské mytologie) v podstatě neznámé. Přesto se dají najít místa, která i našinci přijdou povědomá (plaváčkovský motiv Lughova dětství, Havlíčkův Kukulín - Cúchulain).
Hrdinové jsou irsky horkokrevní, často úskoční, občas si současník pokládá otázku, zda vůbec znali něco jako fair-play, prostě životné postavy.
Některým čtenářům bude dělat problémy irština/gaelština ve jménech, nicméně závěr knihy obsahuje slovníček s výslovností.
Kniha má pouze dva, možná subjektivní, nedostatky.
První je skutečnost, že místo zpracování historického cyklu dala autorka přednost krátkému seznámení s životy svatých patronů Irska - Patrika, Brigit a Kolumba. Nic proti nim, ale přeci jen oproti hrdinským eposům je to nuda.
Druhým je odbytá korektorská a redaktorská práce. Časté překlepy a občasné gramatické chyby prostě ruší.

6 14.01.2021

Soubor esejů, které se dotýkají témat v titulu. Možná proto na mě kniha působila trochu nesourodě. Místy jsem si říkal, zda se za to více jak půl století nějak změnil pohled na věci prezentované Eliadem.
Ale rozhodně kvalitní kniha, vhodnější spíš ke studiu než k běžné četbě.

4 08.01.2021

Stejně jako u sbírky povídek i u sbírky rozhovorů je běžné, že některé části jsou super a jiné slabší. Tady to ještě bude čtenář vnímat přes to, jak s kterou zpovídanou souzní hudebně. Já jsem byl nejvíc nadšený pochopitelně z Radůzy, Beaty Hlavenkové, Lenky Dusilové a samozřejmě z Marky. Ale snad až na kované feministky byly zajímavé výpovědi všech.
A nejvíc mě bavilo, jak většina autorce ta feminstická klišé nabourávala.

5 31.12.2020

Lahůdka pro vybrané publikum. A i když se to nezdá, dnes je to publikum mnohem širší. Tenhle duchovní román je nadčasový. Zatímco ve své době ho šlo brát hlavně jako polemiku s křesťanstvím a teozofií, dneska se, myslím, čtenář bude soustředit na obecné věci. Přesto, že jde hlavně o myšlenky, ani ty příběhy nejsou vůbec špatné. A nakonec ani to velice pozvolné tempo není na škodu.

14 26.12.2020

Na Kateřině Benincasové je obdivuhodná její naprostá oddanost Bohu. Nám už to většinou přijde divné, možná až směšné, ale to je tím, že většina lidí je dnes vlažná. Nejen ve víře. Pro co jsme skutečně ochotni obětovat vlastní pohodlí? Pro jakou myšlenku?
Nevím, zda to bylo autorovým záměrem nebo je to pouze moje interpretace. Jako dítě své doby (ale možná, že to tak mají všichni křesťané), neoddělovala Boha a církev. Přitom na jejím příběhu, alespoň jak ho podává de Wohl, je jasně vidět, že tam, kde jde o individuální vztah s Bohem, dokáže zázraky. Ale v okamžiku, kdy se dostává do vztahu mezi Bohem a institucí, tak její nadšení nezřídka zažehává plamen konfliktů a krveprolití. Nelze nevzpomenout podobného "blouznivce" Mistra Jana.
Formálně mi trochu vadilo, že nejde o časově kontinuální příběh, ale je zaměřen spíš na několik epizod.
Každopádně ale kniha vybízí k zamyšlení. V krajním případě k sebereflexi.

7 17.12.2020

Knížka se rozjede až v poslední třetině, do té doby vcelku bez humoru. S blížícím se koncem nabírá tempo, takže možná i 4* by s přivřením očí šlo. Ale celé je to průhledné a člověku nezbývá, než se podivovat nad naivitou "protřelých" kriminálníků, kterým nic nedojde.

8 16.12.2020

Jo, před 40 lety bych z toho byl u vytržení, dneska už mám přeci jen něco za sebou, ale i tak mě tahle knížka hodně bavila. Po trochu pomalejším začátku svižné tempo, poměrně originální nápady. A docela mě zaujal popis celého vesmíru. Na tom by autor klidně mohl založit nové náboženství :-)

5 13.12.2020