vlkcz komentáře u knih

Po první povídce jsem byl zmaten. Spousta postav, řada z nich ne úplně sympatická. Přesto, že mají v ději svoji úlohu, jenom se v příběhu mihnou, aniž by se nějak vysvětlilo, proč jednají tak, jak jednají. Ale nejpozději od vyprávění o Počtářce Ženě se začne všechno pomalu spojovat a člověk si začne jednotlivé postavy když ne přímo oblibovat, alespoň je začíná chápat.
Kniha, která člověku vleze pod kůži. A až se mi všechno rozleží, možná i na těch 5* dosáhne. Chybí k tomu málo.

13 11.12.2020

Velice netradičně pojatá kniha o holokaustu. Vlastního pobytu v táboře se týká stěží polovina děje, zbytek je z poválečné doby. Ale i tak je zřetelně vidět, že tábor měl na další život všech přeživších kardinální vliv.
Kniha je napsána ve velice pomalém tempu, hudebně asi tak largo, ale není to vůbec na škodu. Čtenář tak má možnost vstřebat myšlenky, které v celém díle jsou.
Zvlášť ty, které pronáší Menachem Salz. Jako například: "Ono se většinou najde něco jiného, než co se hledá. Vyjdeš si třeba na houby a vrátíš se s kupou jahod. Hlavní je, nikdy nepřestat hledat. I když nenajdeš zrovna to, cos hledal, ten, kdo hledá, opravdu hledá, najde vždycky něco dobrého, něco, co se mu hodí."

10 05.12.2020

Na Volbu jsem slyšel vesměs jen nadšené komentáře, ale kvůli ČV jsem začal Revolucí jako novou knihou.
Chyba!
Mám obecně problém s polit-fiction. I mistrům oboru jako je například Forsyth dávám (pokud vůbec) 5* se skřípěním zubů.
Těžko se můžete ztotožnit s hlavními hrdiny, když tři z nich jsou psychicky narušení či rovnou nemocní. A ta čtvrtá do děje zasahuje nejméně. Budiž, je to kniha o nehezké době a nehezkých věcech.
Ale celou dobu jsem vlastně nepřišel na to, co je poselství, co autor chtěl sdělit. Věří těm mýtům, se kterými v knize operuje, aby povzbudil českou hrdost? Velikost husitského teroru, pobělohorské temno, meziválečný vzor demokracie v Evropě, mnichovská "zrada" velmocí... Nebo na jejich příkladě ukazuje, jak se podobné mýty dají zneužít k propagandě a vymytí mozků?
Věřím, že autor nastudoval řadu materiálů, ale některé pasáže jsou tak naivní, že by je snad i žák střední školy vymyslel věrohodněji.
To, že jsou politici zhusta sociopati je známé, ale že by si nikdo nevšiml, že je ministr vnitra paranoidní schizofrenik? Například.
Jednu hvězdu přidávám za poslední kapitolu, která ale bohužel vypadá, jako že jí napsal někdo jiný a patří do jiné knihy.

4 28.11.2020

Hypnotická kniha. A závěrečná Říše žen, i když ze všech částí nejvíce fragmentovaná, pro tu mi schází slova a jen lituji, že někdo nesepsal podobnou Říši mužů.
Budu muset znovu kouknout do Jungovy Červené knihy kvůli mnohým podobnostem (autorka ji znát nemohla, byla zveřejněná o několik let později).

4 24.11.2020

Jo, četlo se to dobře. Děj odsýpá, technických vysvětlivek jen tolik, aby to pochopil i laik, sympatické hlavní postavy, myšlenky k zamyšlení. Ale úplné wow to nebylo.

4 15.11.2020

Moje seznámení s gnostickými texty zajímavě porvnávané s metodami a výsledky jungiánské analýzy. Chápu, že téma je asi pro hodně omezené publikum, ale přesto, že jde o více než 30 let starou knihu (co je to ale proti dvěma tisíciletím původních textů), je stále současná.

5 13.11.2020

Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem se naladil na autorův styl (můj běžný problém u hispánských autorů) a velmi pozvolné tempo vyprávění. Nádech magického realismu mě postupně vtahoval a ke konci už jsem byl naplno chycen.
Dost dobré.

7 08.11.2020

Jedna z těch mála výjimek, kde pokračování předčilo předchozí díly. Obecně celá série (s výjimkou Elity) měla vzestupnou úrověň a Koruna to opravdu korunovala. Eadlyn mentálně dospěla, a i když ten proces byl rychlý a vynucený, stále je uvěřitelný. Poddaným takovéto královny by chtěl být asi každý.
Těch 5* dávám v tomto případě bez výčitek.

3 07.11.2020

Plné zajímavých myšlenek, přehledné, ale poněkud rozvláčné. Myslím, že stejného účinku by šlo dosáhnout na menším prostoru. Kdo o tématu nic neví, toho zvolený způsob nepřesvědčí, pro člověka, který už "je na cestě", není třeba tolikerého opakování zřejmých věcí.

6 01.11.2020

Tím, že jde o souhrn článků, které autor publikoval v průběhu let v různých periodikách (+ několik nepublikovaných), se čas od času stane, že se opakují stejné myšlenky (což je pochopitelné), vyjádřené stejnými slovy a obraty (a to už je občas až úsměvné). Možná by celé knize prospělo, kdyby prošla drobnou probírkou.
Na druhé straně je u těchto souborů reakcí na dobově aktuální témata zajímavé, když je člověk čte po letech, zda a jak se úvahy dotýkají i současnosti. V tomto případě velice často stačí jen zaměnit jména a je k dispozici okamžitě současný text.
Možná jsou ty 4* trochu nadhodnocené, ale budiž.

6 31.10.2020

Jde o souhrnné vydání dvou knížeček. Vlastní Zvony Nagasaki se věnují událostem bezprostředně spojeným s výbuchem bomby a období těsně po něm. Řetízek růžence popisuje události z autorova života před válkou, během ní a po ní. Kapitoly obou knih jsou pomíchány, takže vyprávění není přísně chronologické. Vzhledem k tomu, že Řetízek růžence je sice text humanistický, ale ve své podstatě hluboce křesťanský, je neuvěřitelné, že kniha v této podobě mohla u nás vyjít v roce 1957.
Přes jasně protiválečné vyznění mě přeci jen zarazilo pár "falešných" tónů. Absolutně mi chyběla jakákoliv reflexe na zvěrstva páchaná japonskou armádou v Mandžusku, kde autor podle několika drobných zmínek nějakou dobu sloužil. Naopak, ještě po svržení bomby je, stejně jako množství jeho spoluobčanů ochoten ve válce pokračovat a po podepsání kapitulace je zdrcen. Je zřejmé, že propaganda Japoncům vymyla mozek, ale chybějící reflexe této skutečnosti mi výrazně chyběla.
Pro Ewik: Je sporné, zda autor zemřel na následky výbuchu. Leukémii měl diagnostikovanou už dávno před svržením bomby jako důsledek vlastních radiologických výzkumů a i s ohledem na podmínky, ve kterých po válce žil je spíš obdivuhodné, že žil ještě 6 let po ní.
Každopádně silná kniha, 4,5*

9 27.10.2020

První půlku je Eadlynn na ránu, druhá půlka, kde už není tak sebestředná, je lepší. Trochu jsem měl obavy, zda proti příběhu matky Americy nepůjde o recyklát, ale tím, že se autorka zaměřila víc na vnitřní růst hlavní hrdinky než na příběh (upřímně, těch "akčních" epizod, které ho nějak posunují moc není), šlo o příjemné čtení.

6 24.10.2020

Kolik mám dát *, když jsem Dokonalému životu dal 5 a tohle je ještě o level výš?
Chvíli mi sice trvalo, než jsem si zvykl na skutečnost, že minulost, přítomnost a chvílemi i budoucnost se dějí v jednom okamžiku, ale pak už to bylo něco. Těch myšlenek. Některé od klasiků, zbytek od autora, kdybych si měl vypisovat citáty, bylo by to na několik stránek.
A už se těším na závěr. Snad ho autorovi koronakrize pomůže dopsat už ve slibovaném roce 2021.

5 20.10.2020

Tak jako nečetlo se to špatně, ale...
Ději chybí větší soudržnost. Místy se dozvíte spoustu detailů a vzápětí přeskočíte v ději několik dní.
Navíc i přesto, že jde o fantastiku, tak by měla nějak logicky držet pohromadě. A tady je těch logických nesmyslů trestuhodně mnoho.
Ale když u čtení člověk moc nepřemýšlí, tak se zabaví dobře.

3 14.10.2020

Klasická oddechovka. Luxusní prostředí, Regan místy funguje spíš intuice než rozum, ale i přes sladkobolný závěr jsem se při čtení dobře bavil.

2 12.10.2020

Takové 2v1.
Z větší části jako taková kniha o filmu, cestopis a svědectví o Kolumbii přelomu 80. a 90. let. Pro mě zajímavé, ale bohužel dost nezáživné.
Ale tam, kde se autor konečně dostává k poselství Velkých bratrů, tam musí člověka mrazit. Tím spíš, že to všechno dávno víme, možná i víc než těch 30 let. A i styl, kterým nás Kogiové varují je uhrančivý. Proto je škoda, že se mu nedostalo většího prostoru.

3 10.10.2020

Nejdřív jsem byl trochu zmaten. Ono totiž nejde o SF, které jsem podvědomě čekal. Kromě snad 2 povídek, kde se objeví stroj času, jde spíše o psychologické črty, někdy s trochu mysteriózním nádechem. Zajímavý je doslov, kde autor uvádí, co bylo spouštěčem k některým povídkám.
Jak už to u povídkových souborů bývá, ne každý kousek se s člověkem potká. Vedle skvělých (namátkou Tangerine, Transplantace srdce, Bestie, Diane de Foret), se zde objevují spíš jenom humorné hříčky (titulní O půlnoci tancoval drak, Tete a tete, Další kniha na cestu, Nepřítel v pšenici), ale i povídky, jejichž smysl mi unikal (Zbytky, Úsměvy široké jako léto).
Jako jednohubky, po kterých člověk sáhne při kratších chvilkách volna, ideální.

5 29.09.2020

Václav Cílek napsal lepší knihy. V tomhle souboru kratších textů jsou skvělé (zejména ty, které se drží témat v titulu), méně dobré, ale taky úplně zbytečné (ne, že by obhajoba Dana Landy nebyla zajímavá, ale v tomhle souboru byla dost off topic).
V souhrnu tedy průměr (trochu lepší).

5 21.09.2020

Hodnocení je poněkud ovlivněno tím, že povídky nejsou úplně žánr, který by mi přirostl k srdci. V tomto souboru jsou zhruba 2 lehce nadprůměrné, zbytek průměr. Nevím, zda jde o povídky publikované někdy časopisecky a dané dohromady pro tuto knihu, spíš to na mě působí, že se našly někde v autorově pozůstalosti a on sám je publikovat nechtěl.
Tak 3,5*

5 13.09.2020

Zatímco v první knize jde o situace, které jsou ještě docela reálné (i když se snovou logikou), v druhé se snovými stávají i situace. A od Ostrova mrtvých už jsou to čisté výlety do psýché. Absolutní vrchol pak je setkání s Pánem hadů.
Úžasné.

2 07.09.2020