vlkcz
komentáře u knih
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Hned je vidět, že knihu napsal člověk, který stromy miluje a dokonale jim rozumí. Přitom vás nezahrne tunami čísel a vědeckých článků a studií. A když ji člověk dočte, už nikdy nebude koukat na stromy a les stejně jako předtím.
Jeffersonova šifra
Steve Berry
Když člověk pomine, že hned na začátku se Cotton projeví jako úplný trouba a už tradiční nesmysly (Cotton má obavy, aby kulky neprošly podlahou aby se vzápětí beze strachu kryl za starým gaučem apod.), tak jde zase o velice čtivý příběh.
Malé Vizity ANEB malé vizity
Jaroslav Dušek
Neskutečná slovní ekvilibristika, mnohdy doprovázená hlubokými myšlenkami. A když si člověk uvědomí, že jde o improvizace, neuvěřitelné.
Jsem
Marta Foučková
Jeden z těch případů, kdy se mi těžko hodnotí. Na jedné straně autorka, která si za svou činnost a pomoc ostatním zaslouží obdiv a úctu. Na druhé straně, z mého pohledu, kniha, která se moc nepovedla.
Největší plus je jednoznačně téma, i když pro řadu lidí asi z oblasti fantasmagorie. Navíc v době svého vzniku byly publikace s danou tematikou hodně vzácné, dnes je výběr přeci jen bohatší.
Bohužel se v knize vyskytuje řada věcí, které mi vadily. Především poněkud volné nakládání s termíny, které navíc nejsou nikde definovány (např. podvědomí - mnohdy jde spíš o nevědomí), nejvíc mě deptal pojem vědomé vědomí. V některých místech si autorka protiřečí, občas se objeví v "minulých" životech anachronismus. Další věcí, která mi úplně "nesedla" je autorčino pojetí "trestající" karmy, otázka dobra a zla... Ale je toho mnohem víc. Takto mi to přišlo poněkud černobílé a dogmatické. Osobně mám za to, že všechno je trochu komplikovanější, a zároveň barevnější a plastičtější.
Na vodě
Penelope Fitzgerald
Možná jsem knihu nečetl ve správné době, možná jsem měl nějaká očekávání, která kniha nesplnila, každopádně jde trochu o zklamání. Snad kromě Tildy mi žádná z postav nijak nepřirostla k srdci, občas mi přišlo vyprávění mírně chaotické, a i když to není napsané úplně špatně, četba této knihy mi přišla jako ztráta času. Naštěstí není nijak rozsáhlá. :-)
Pekáč buchet
Kateřina Petrusová
Manželka doporučuje svým kamarádkám, takže jsem neodolal a přečetl také. A výborně jsem se bavil. Sice to není na Nobelovu cenu, ale není to ani úplně hloupé. Příjemné překvapení.
Hudba pro Anvilany
Martin Sichinger
Není to špatné. Něco mezi Ludvíkem Součkem a P. K. Dickem. Vcelku zajímavý nápad.
Jenže to zároveň není dobré. I když ponechám stranou logické nesmysly (např. konáme pouze několikahodinové mezihvězdné lety, ale zároveň jsme stále závislí na jádru a plynu v pozici zdrojů energie...) celé je to napsáno tak, že jsem celou dobu přemýšlel, jestli to autor myslí jako seriózní SF nebo si ze čtenářů střílí a jde o parodii. A doteď tuhle hádanku nejsem schopen rozluštit.
Ma vie: Můj život
Marc Chagall
Kouzelné, poetické, na hraně mezi snem a realitou, stejně jako jeho obrazy.
Oživené hroby
Karel Sabina
U maturit se stále povinně opěvuje poběhlice Němcová nebo antisemita Neruda, přitom tohle dílko je hravě strčí do kapsy. Ale jde o Zrádce národa, takže raději ticho po pěšině.
Pro mě, i přes poněkud archaický jazyk, velice příjemné překvapení.
Zen žen: Obrazový průvodce životem moderní ženy
Lenka Geislerová
Okoukáno ze života, člověka potěší, když vidí, že ty věci, které ho potkávají má se spoustou lidí společných.
Atlas mraků
David Mitchell
Geniální. To se prostě nedá hodnotit jinak. Příběhy jako matrjošky, každý vyprávěný jinou formou, jiným stylem jazyka, vnitřní provázanost, spousta hlubokých a znepokojujících myšlenek.
Hluk a vřava
William Faulkner
Asi nejsem pro tuhle Velkou Literaturu dostatečně zralý.
Jo, jako experimentální text to není špatné, ale prokousat se první polovinou knihy bylo úmorné. Pak už je to čtivější, jenže pořád, z mého pohledu, o ničem. Ve vyprávění o spolku nesympatických až odporných typů jsem si nenašel v podstatě nic, co by mě oslovilo.
Formálně podobné jako Vražedné léto od S. Japrisota, ale tam mi to střídání hledisek přišlo propracovanější a mělo překvapivý závěr. Tady nic.
Severská mytologie
Neil Gaiman
Přečteno uhrančivým hlasem Pavla Soukupa. A když se k tomu přidá, že ne úplně jednoduchou mytologii zpracoval její milovník a takový mistr vypravěč jako Neil Gaiman, tak je o nevšední zážitek postaráno.
Přežívá nejsmutnější
Margaret Atwood
Hodně silné. Bohužel jsem se trochu pral se stylem a závěr mi přijde do ztracena.
Každopádně hlasité varování před naší vzpupností a stavění se na Boží místo. Stvořit můžeme leccos, ale jaké může být stvořené nedokonalým tvůrcem?
Kathy
Jan Štifter
Průměr. Od začátku jsem měl pocit, že čtu Vyhnání Gerty Schnirch v expres formě. Oceňuji, že je zpracován reálný příběh, kterých bylo podobných spousta.
Osobně ale dávám přednost Tučkové.
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Bomba! A myslím, že musí zaujmout nejenom YA, ale i jejich rodiče.
Rád bych vysvětlil, proč přes veškeré nadšení, které ve mně kniha vzbudila, nedávám 5*.
Ze začátku mi přišlo, že styl psaní odpovídá spíš desetiletému dítěti než 15letému puberťákovi. A zejména v kontrastu s obsahem mě to trochu rušilo. Ale je pravda, že časem jsem si buď zvykl anebo to byl autorův záměr, aby zdůraznil vliv Billových úkolů.
Přišlo mi škoda, že hlavní hrdina je popisován a zařazen do kategorie psychicky nemocných. Ano, dodává to příběhu na zajímavosti a umožňuje to, zejména v závěru, přijít s několika "poučeními". Ale jsem přesvědčen, že i bez této berličky by šlo o silnou knihu. Jenže dnešní doba už je taková, že introverze je mnohdy vnímána jako minimálně úchylka, zvlášť v takto extrémní podobě.
Vzhledem k absenci těchto "rušivých" prvků (a nádherné Emmě Watson) pokládám filmové zpracování za ještě o chloupek lepší.
Jak prohrát maraton
Joel Cohen
Nejsem běžec, takže rady mi nebyly k ničemu. Nemůžu říct, že by to nebylo vtipné, jenže takovým tím trochu křečovitým způsobem, který mi neseděl. Kdyby ho byla tak třetina, tak by to úplně stačilo.