vlkcz komentáře u knih

Od prvního vydání uplynulo téměř 35 let, takže v těch pasážích, kde se autorka věnuje možné budoucnosti, může už člověk srovnávat s realitou současnosti. Na jednu stranu se může zdát, že jsme se od 80. let až tolik neposunuli. Ale když člověk tu dobu pamatuje a otevřeně si přizná, že i když byl mladý, tak to v porovnání s dneškem žádná hitparáda nebyla, je ten posun markantní. Přesto mám pocit, že ten optimismus ze závěru knihy je trochu přehnaný a ta opravdová změna k partnerskému světu je pořád dost daleko.
Ale jinak skvělá kniha. Nahlíží historii z poněkud jiné, feministické, perspektivy. Ale ten feminismus není nijak militantní, zaměřený proti mužům, jen proti hierarchickým strukturám, které vytvořili. Propojuje spoustu oborů (namátkou archeologie, psychologie, ekonomie, filosofie, teorie chaosu ...) a přináší, alespoň pro mě, množství zajímavých fakt a myšlenek

7 15.06.2021

Hodně nevšední pohled na, pro nás, poněkud exotickou kulturu. Začátek, ten dětsky bezprostřední odraz hrůz totalitního režimu a války, je neodolatelný a místy mrazivý. Část po návratu už občas ztrácela drajv, ale pořád jde o nesmírně zajímavé svědectví.
Asi tak 4,5*

7 26.04.2021

Svižný děj, překvapivé zvraty, analytické postupy i přiměřená akce, žádná samoúčelná brutalita, špetka anglického humoru. Jo, když už detektivku, tak něco takového.

7 17.03.2021

Základním předpokladem pro to, aby si člověk z knihy něco vzal, je ochota přiznat si věci, které si člověk nepřiznává rád. Možná proto autoři radí, aby čtenář nejprve poznatky z knihy vyzkoušel na nemocech druhých lidí. Ale pokud má mít kniha pro člověka nějaký přínos, musí pak přijmout, že co platí u druhých, musí nutně platit i u mě.
Jeden ze základních textů "jiného" pohledu na nemoci.

7 08.02.2021

Schopné ženy to mají mnohdy těžké i dnes, natožpak ve středověku. Protože historii píší vítězové nevychází z toho Markéta dobře. I ta její ošklivost je diskutabilní, protože odkazy na ní se objevují hlavně v dokumentech, které pocházejí od lidí spjatých s Lucemburky. Přitom jiné prameny zmiňují značný počet jejích milenců. Ale to jen tak na okraj.
Samotná kniha mě nikterak nenadchla. Vyprávění je místy hodně útržkovité a spíš popisné a neustálé opakování Markétiny ohyzdnosti je otravné.
A proč se v překladu používá Inšpruk, to mi také není jasné.

7 28.01.2021

O hodně lepší než Revoluce, ale pořád nejde o žádnou bombu. Kdyby šlo o nějaký manuál, učebnici, tak bych možná i hvězdičku přihodil. I když se neobjevuje v knize nic, co by už někdo někdy nenabídl, řazení a systematizace těch nosných myšlenek byla slušná. I když, možná i vzhledem k věku (autor psal knihu ještě před třicítkou), je znát, že spíš než o reflexi a integraci zažitého, jde o nastudovaný materiál.
Tím bohužel výčet pozitiv končí. Snaha o příběh je v tomto případě spíš překážkou. Dialogy šustí papírem dokonce i při četbě e-booku. Stylisticky jde spíš o popis než vyprávění, takže si člověk těžko hledá cestu k některému z hrdinů. A při četbě toho, jak si autor představuje některé věci - (!!! SPOILER !!!) svět se rozpadá v podstatě do klanových struktur, ale kdejakej čičmunda má atomovky, kterými zasypává své protivníky, přitom zřejmě pořád v omezené míře funguje zásobování potravinami, léky apod., nebo snadnost, s jakou se dá dostat člověk z věznice v Mírově a udělat si s ním výlet do Keni, který je navíc z pohledu vývoje děje naprosto zbytečný (!!! KONEC SPOILERU !!!) - se člověk za autora stydí, protože takhle si svět představují snad desetileté děti. Navíc i chování jednotlivých členů teamu je občas tak nelogické a ignorující ta nejjednodušší řešení, že se člověku chce až brečet.
Možná je mé hodnocení příliš příkré, ale když už člověk přečte Redfieldovo Celestinské proroctví, Krédo pro třetí tisíciletí Coleen Mc Cullough nebo Heinleinova Cizince v cizí zemi (který je navíc vtipný), tak mu přijde četba podobných "děl" jako Volba skoro jako ztráta času.

7 24.01.2021

Na Kateřině Benincasové je obdivuhodná její naprostá oddanost Bohu. Nám už to většinou přijde divné, možná až směšné, ale to je tím, že většina lidí je dnes vlažná. Nejen ve víře. Pro co jsme skutečně ochotni obětovat vlastní pohodlí? Pro jakou myšlenku?
Nevím, zda to bylo autorovým záměrem nebo je to pouze moje interpretace. Jako dítě své doby (ale možná, že to tak mají všichni křesťané), neoddělovala Boha a církev. Přitom na jejím příběhu, alespoň jak ho podává de Wohl, je jasně vidět, že tam, kde jde o individuální vztah s Bohem, dokáže zázraky. Ale v okamžiku, kdy se dostává do vztahu mezi Bohem a institucí, tak její nadšení nezřídka zažehává plamen konfliktů a krveprolití. Nelze nevzpomenout podobného "blouznivce" Mistra Jana.
Formálně mi trochu vadilo, že nejde o časově kontinuální příběh, ale je zaměřen spíš na několik epizod.
Každopádně ale kniha vybízí k zamyšlení. V krajním případě k sebereflexi.

7 17.12.2020

Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem se naladil na autorův styl (můj běžný problém u hispánských autorů) a velmi pozvolné tempo vyprávění. Nádech magického realismu mě postupně vtahoval a ke konci už jsem byl naplno chycen.
Dost dobré.

7 08.11.2020

"Ve své knize jsem se pokusil vytvořit jistou alternativu současného vědeckého pohledu na svět, který ho popisuje jako převážně neživý, život v něm jako pouhou anomálii a postavení člověka v tomto vesmíru je pokládáno na úroveň jepice, která se snaží užít si svůj den. Nevím, zda se mi to povedlo či ne.
...
Jsme na konci této knihy a zároveň stále na začátku cesty. Možná jsme bloudili a možná jsme odhalili novou Zem. Možná jsme našli nový základ pro svou víru či pochybnost ve vše, čemu jsme dosud věřili. Jsme věčnými poutníky za pravdou a poznáním. Čím více víme, tím více si uvědomujeme, kolik toho ještě nevíme. Stále si rozšiřujeme obzory. Je to cesta, která nikde a nikdy nekončí. Je však dobré jít po této cestě…"
Slova ze závěru knihy ji charakterizují vcelku přesně. Ač název může vzbuzovat pocit, že bez znalosti kvantových jevů se člověk neobejde, autor podává to potřebné srozumitelně a přitom stručně. Kromě fyziky autor používá i poznatky psychologie (zejména jungiánské) a neurologie. A vším prostupuje humanistické cítění.
Ale na úplných 5* to není.

7 09.08.2020

Hodnotit divadelní hru na základě četby je ošidné. I když je pravda, že před lety jsem viděl i na divadle. Přesto moje pocity jsou poněkud rozporné. Skvěle vykreslené typy, až na pana Doolitla, který mi jako postava přišel nadbytečný. Snad jen jako takový šašek.
Jako komedie mi na 100 % nesedla, přišlo mi, že se ve hře objevují "hluchá" místa. Na druhou stranu je v textu poměrně dost zajímavých myšlenek, jenže mi přišly podané poněkud školometsky a až naivně socialisticky.
Takže někde mezi 3 a 4 *. Ale na maturitní četbu dost dobré.

7 29.04.2020

Působivé. Nádherně vykreslená (a v tomto případě doslova) atmosféra zapomenutých Sudet, podivínství hlavního hrdiny a řada nečekaných myšlenek.

7 12.04.2020

Trochu nevyrovnané. Zpočátku střídání časových rovin, které mi přišlo samoúčelné. I když. Při čistě chronologickém vyprávění bych měl asi mnohem větší problém knihu dočíst, protože zlomky z Christmasova dětství mě moc nebraly. Zbytek je na romantiku příliš brutální, na gangsterku moc sladkobolný.
Autor v knize několikrát zmiňuje Martina Edena, mě se v některých chvílích vybavovala Chabonova Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Pokud bych si představil autora jako provazochodce, tak touto knihou balancuje na prověšeném laně někde mezi těmito knihami.
Lepší 3*.

7 09.04.2020

Jedna z knih, ke které se opakovaně vracím. Hlavně Kovář z Wooton Major je prostě nepřekonatelný, Nimralův list je spíš filosofické pojednání vzdáleně mi připomínající Poslední bitvu z Letopisů Narnie, ale dal by se brát i jako polemika s Lewisovým Velkým rozvodem nebe a pekla. A Farmář Giles z Hamu je asi nejklasičtější pohádka souboru.
Závěrečný esej pak jen dokresluje Tolkienův pohled na pohádky a vlastně obecně fantasy literaturu.
Tak 4,5*

7 23.03.2020

Velice příjemné čtení. I když bych osobně k noir žánru řadil jen asi polovinu uvedených povídek, tak snad až na Stančíka (jestli tohle není parodie, na jejíž absenci si editor výboru v úvodním slově stěžuje, tak už fakt nevím) a Cigana se všechny četly samy. Výborné - a žánrově čisté - jsou povídky od Goffy, Procházky a Pilátové.

7 04.03.2020

Čím to, že se dystopiím tak daří právě v prostředí Británie (Irska)? Jenže tahle patří, dle mého, k těm slabším. Hlavní myšlenka není špatná, lidská posedlost cejchováním (ne tím rozpáleným železem, ale slovy) těch druhých, pocit, že jsme lepší než oni, ochota nechat si vymývat mozky, pokud nám to dá pocit nadřazenosti, popření lidskosti, to všechno je OK. Jenže svět, do kterého to autorka zakomponovala je příliš logicky nesoudržný a děravý a chování jednotlivých postav zrovna tak. Prostě ukázkově průměrná kniha.
A proč se v anotaci mluví o Celestine North, když v knize hrdinku oslovují slečna Westová, to mi taky není jasné.

7 08.02.2020

Hodně dlouho mi trvalo, než jsem si na autorův styl zvykl. Přeskakování mezi osobami a časy, místy do snů na přehlednosti ději moc nepřidají. Ale když si člověk zvykne, tak už to pak jde bez větších problémů. Velice vysoko hodnotím, že popisu skutečných válečných hrůz je věnována jen zhruba polovina knihy, zbytek je rozdělen do před- i poválečných osudů jednotlivých postav. Nezvyklé je také to, že se tady nevyskytuje jednoznačně bezchybně kladný hrdina, stejně jako jen negativní.
Ale na úplných pět hvězd to přeci jen není.

7 03.01.2019

Chcete-li být zdraví, nejezte maso, resp. živočišné bílkoviny. Tak by se dalo jednou větou shrnout poselství této knihy. Důležité je, že všechny názory jsou podloženy studiemi, které to mají dokazovat.
Nejsem odborník, abych mohl knihu věcně kritizovat, přesto mi druhá část, ve které autoři ukazují, jaké praktiky se používají při potlačování studií, které tento názor podporují a překrucuje se argumentace vědeckých výsledků, přijde více než uvěřitelná a více než pravděpodobná.

7 23.08.2018

Tématicky poněkud jednostranné :-) Tedy, ve skutečnosti se kromě obdivu k Lauře (v první části) objevuje ještě pochopení marnosti lidského snažení a spíše než o lyriku milostnou jde o lyriku náboženskou (ve druhé části Po smrti paní Laury - a upřímně, tahle zhruba třetina výběru má mnohem větší hloubku).
Díky poznámkám k některým sonetům navíc čtenář získá trochu představu o tom, jak náročné může být překládat poezii a že mluvit např. o Petrarcovi a jeho poezii může být velice ošemetné, pokud člověk zná jen překlad. A to i v případě jako je tento, kdy překladatel (a přebásnitel) Václav Renč odvedl skvělou práci.

7 24.06.2018

Víc než 50 let jsem se s Kingem míjel, až se mi náhodou dostal do ruky Revival. Nevím tedy, zda jde o výjimku, ale na základě téhle knihy bych mu nálepku Mistr hrůzy určitě nepřiřkl. Určitá snaha na zhruba 50 stránkách v závěru je znát, ale ve srovnání s, v knize několikrát zmiňovaným, H. P. Lovecraftem, je to slabý čaj.
Ale rozhodně mě Revival nezklamal. Jde o skvěle napsaný příběh, který i přes některé fantastické okamžiky působí naprosto reálně. A ani to údajné "vypořádání se s náboženstvím" bych neviděl tak jednoznačně. Něco nad námi nepopírá, ale je v rozporu s bigotním "církevnictvím". Jde tedy spíš k satanismu než ateismu, ale zmínka o Coltonu Burpovi v závěru románu ponechává otevřenou existenci nejen pekla, ale i ráje.

7 21.11.2017

Velice zvláštní kniha. Dopis, přitom v podstatě sbírka povídek se stejným hlavním hrdinou, s několika dějovými zvraty a překvapivým závěrem.
Trochu na překážku mi byly jenom poněkud nudné popisy rodinných a příbuzenských vztahů jednotlivých postav, ale to je možná dané tím, že stejné věci mě matou i v reálném životě.
Chápu taky, že někoho mohou dráždit i lingvistické a etymologické pasáže, ale přes to všechno jde o vysoce nadprůměrnou literaturu.

7 27.07.2017