vlkcz komentáře u knih

Kdo měl ještě pochybnosti, po přečtení závěrečné povídky Jsem u vás je musel ztratit.
Je to jasné. Třináctiletý Mistr přišel učit ty, kteří chtějí poslouchat.
"Myslím, že opravdová laskavost a soucit spočívají v tom, že se snažíme nezranit důstojnost druhých."

5 17.07.2019

Asi objektivnější než mýty, kterými byl člověk krmen ve škole. A navíc neskonale zábavnější.

5 18.02.2019

Ano, je to mnohdy depresivní čtení. Ale samotná skutečnost, že se tématu věnuje papež, dává naději. Jen by možná tlak církve na skutečné viníky popisovaného stavu mohl být výraznější.

5 27.11.2018

Nevím, jestli jsem někdy dal detektivce plné hodnocení, ale tahle si to zaslouží. I když ono zase na druhou stranu nejde jenom o detektivku. Autor se dotýká témat, která musí každého postrčit k tomu, aby o nich popřemýšlel. Právo a spravedlnost, vina a trest, odpuštění, zneužitelnost technologií... A navíc to má spád a je to velice dobře napsáno.

5 02.11.2018

Jistě, kultura není zapotřebí k tomu, aby člověk přežil. K tomu slouží chléb a voda. Je pravda, že s chlebem k jídlu a s vodou k pití člověk přežije, aby však přežilo lidství v člověku, to nestačí. Nedojímá-li nás krása, nezavřeme-li oči a neuvedeme-li do pohybu mechanismy představivosti, nejsme-li schopni klást si otázky a spatřit hranice naší nevědomosti, jsme buď mužem nebo ženou, nikdy však člověkem. Není nic, co by nás odlišilo od lososa, zebry nebo tura pižmového.
Pro mě tato pasáž ze závěru románu skvěle vystihuje nejen tuto knihu.

5 11.07.2018

Forma knihy je do určité míry ovlivněna dobou vzniku a orientací na laické čtenáře. Přesto jde o skvělou knihu, i přesto, že nejde do takové hloubky.
Z mého pohledu byla trochu slabší pouze část dr. Hendersona, která mi přišla trochu "americky" jednodušší.

5 12.05.2018

Na úplných pět hvězd to není, ale i tak jde o jednu z knih, kterou by si měl každý přečíst a hluboce se nad ní zamyslet.
Krásně poetický jazyk, hluboké myšlenky a postřehy jak o společnosti, tak o přírodě. Jen je to trochu neučesané a místy chaotické.

5 26.04.2018

Občas humorná situace, ale současně hodně sociálních úvah. Je to napsáno dobře, vcelku to odsýpá, ale přece jen mě nenadchlo tak jako Syn boha hromovládce nebo Chlupatý sluha pana faráře od stejného autora.

5 14.12.2017

Čekal jsem červenou knihovnu a nakonec se z toho vyklubal velice zajímavý zážitek.
Vzpomínky téměř stoleté dámy na její mládí, kdy působila jako služebná a později komorná v jednom šlechtickém rodě, její přirozená loajalita k panstvu, změny, které přinesla 1. sv. válka nejen do života, ale i do vztahů v konzervativní Británii, proložené příběhem z konce 20. stol., který ukazuje hloubku proměny, které 20. století přineslo, spolu s překvapivým závěrem, to všechno je koktejl, který knihu v mých očích katapultoval téměř ke 100% hodnocení (a možná se tam s odstupem i dostane - zatím tak 90 %).
Jen poznámka k adriane9: Královna Viktorie zemřela v r. 1901, v roce 1914 už byl po smrti i její následník Edward VII., a i když viktoriánské pokrytectví ještě bylo ve vyšších kruzích přítomné, Anglie Jiřího V. byla podstatně jiná.

5 04.07.2017

Tím, že se autorka v Japonsku narodila a žila, je tato kniha autentická. Možná autentičtější, než třeba Murakamiho díla, ve kterých je tvrdost japonského způsobu života zjemňována poetickými a místy až mystickými pohledy.

5 27.03.2017

Těch 74 % v hodnocení asi odpovídá. Kniha je nadprůměrná, ale přeci jen v určitých fázích ztrácí švih, občas se v příběhu objeví nelogičnosti. Na druhou stranu je znepokojivá a má překvapivý závěr.

5 27.01.2017

Neb neznám Homéra věhlasná díla,
svědčiti musím, že Aeneis je "síla".

Jasně, není to žádná oddechovka, kterou by člověk mohl louskat v autobuse, taky jmen je tam strašidelná spousta, ale když se do toho člověk ponoří a nechá se vést rytmem veršů, snadno se přenese do doby, kdy nejen héroové, ale i běžný lid žil v každodenním styku s bohy a musí si připomínat, že nejde o skutečnou historii, ale "jen" o epos.
Pro mě moc příjemné překvapení, rozhodně mnohem poutavější, než většina příběhů komiksových hrdinů.

5 20.10.2016

Zhruba na úrovni prvního dílu. Skvělé myšlenky, které jsou znehodnocovány na odiv dávanou vyvoleností Ruska a vina dávána zkaženému Západu, jako kdyby komunistický, korupcí prolezlý aparát, který zatahuje Rusko do stále hlubšího bahna, nestvořili lidé, které sami Rusové považují za největší Rusy historie.
Možná, že původně kniha byla určena pouze pro Rusy a měla jim dodat naději i víru.
Bezdomovec - důstojník KGB - hezky nahrazuje Saula, který se změnil v Pavla, jenže následné oslavování "hrdinů" z KGB, kteří "nastavovali hruď a záda kulkám", když likvidovali nepohodlné režimu, včetně tisíců upřímně věřících, kteří jsou v průběhu knihy oceňováni, to mi už hlava (ale upřímně řečeno ani srdce) nebrala. Ale koneckonců, mě osobně, nic až tak brutálního neprovedli, takže jim vcelku nemám co odpouštět, to je věcí těch, kterým životy ovlivnili větší mírou. Jen ti mrtví jim už asi neodpustí.
Asi ještě nejsem tak duchovně na výši, abych pochopil a přijal tyhle non-sensy.

5 15.08.2016

Některé pointy jsou poněkud očekávatelné, v závěru kniha trochu ztrácí švih a tempo, ale jiné absurdity to bohatě vynahradí (Goodbodyho výcvik, válka o flašku, bloudění v Aténách).

5 04.07.2016

Velmi pozvolný rozjezd, který se dá snadno překonat díky humoru, který se objevuje na nečekaných místech, zhruba od poloviny se už čte jedním dechem.

5 28.06.2016

Pro mě jedno z nejlepších děl PKD. A asi "nejnormálnější". Jasně, jsou tam patrné projevy jeho vlastní choroby, ale v podstatně menší míře než třeba ve Třech stigmatech.
Vzdáleně mi to připomínalo Robbinsovy "Rozpálené invalidy", jen bez Tomova humoru, na druhou stranu mnohem ukázněnější.

5 10.05.2016

Kniha patří do žánru titulů "Mnich, který prodal své Ferrari", "Muž, který chtěl být bohatý" a podobných.
Oproti těmto knihám má dvě ingredience navíc, a záleží na tom, jak se čtenář s tímhle kořením potká.
První spočívá v tom, že na rozdíl od většiny podobných knih, které vycházejí ze západní kultury a do exotických míst se hrdinové dostávají během své cesty, tady se celý příběh odehrává v Japonsku, i když je zde samozřejmě otázka autenticity popisovaného prostředí, když je autor Francouz.
Druhá přísada s tou první souvisí. Je jí zenové myšlení. A tady už záleží na čtenáři, jak mu vyhovuje.

"Učit se je příjemná věc. Méně příjemné je odnaučovat se."

Když učí mistr svého žáka meditovat a dává mu pokyn aby se pokusil nemyslet na nic, žák se ho ptá:
"Jako kdybych byl mrtvý?"
"Ne. Jako kdybys byl jarní květina nebo pták. Nemysli svým osobním vědomím, mysli jiným vědomím, vědomím světa, třeba jako rašící strom nebo padající déšť."

5 04.05.2016

Zdá se mi, že všechno s touhle knihou je jinak, než má.
Začíná to už překladem. Lords of light jsou spíše Vládci světla, což je také text, který se objevuje v záhlaví stránek. Jen na přebal to nějak neproniklo. Těch nakladatelových lapsů je ale víc. V textu čas od času vypadne písmeno "s", v několika případech takovým způsobem, že text při přečtení dává smysl, a až po chvíli člověku dojde, že tam mělo být jiné slovo. Úplně šťastně nevyšla ani volba písma, jeho velikost a husté řádkování čtení příliš neusnadňují (asi požadavek, aby se výtisk vešel do 200 stran).
Diskutabilní je i zařazení mezi thrillery, což vzbuzuje představu oddechového čtení. Samozřejmě, že se to dá číst i tak, ale přišlo mi, že v knize je daleko víc. Řeší se otázka předurčenosti a svobodné vůle, i ten avizovaný teror a peklo vypadají trochu jinak, než si ho většinou představujeme a při jeho popisu se člověk neubrání otázce, do jaké míry si ho pouštíme do svých životů dobrovolně a mnohdy s nadšením.
Vřele doporučuji, jen trochu varuji čtenáře, kteří jsou alergičtí na "duchovní žvásty". Ale děj má spád, zápletka je originálně vystavěná, takže i tahle, pro někoho překážka, se dá lehce opominout.

5 18.03.2016

I když u většiny povídek úplně nevím, jak se potkávají s titulem antologie, většinou jde o povedené jednohubky. Samozřejmě s různou kvalitou.
Nejvíc mě bavily ty z pera osvědčených autorů (Rudiš, Kratochvil, Pekárková),
ale zaujala i povídka Markéty Hejkalové nebo trochu mysteriózní počin Sylvie Richterové. Naopak úplně jsem se minul s Edgarem Dutkou a jeho Vánočním balíčkem.

4 24.04.2024

Bohužel jsem k této knize nenašel klíč. Přestože Griese podává i nějaké vysvětlivky, přišlo mi, že s originálním textem jsou svázány jen velice volně. Navíc u podobných knih a jazyků, které umožňují víceznačný výklad bych očekával, když už ne vlastní překlad, tak alespoň komparaci různých překladů. Jako to například udělala Berta Krebsová se svým překladem Tao-te-ťing.
Takhle mi přišlo, že se člověk o Sefer Jecira dneska dozví víc z knih, které samotnému titulu nejsou věnovány.