vlkcz komentáře u knih
Člověk nemůže nesrovnávat se světem Pána prstenů a tady první díl poněkud zaostává. I když je to dáno asi mojí konzervativností, přece jen mi představa "hodného" draka dost dlouho neseděla. Ale přesto, že moje hodnocení není až tak vysoké, navnadilo mě to k četbě i dalších dílů. A dopředu prozrazuji, že tam už byla moje spokojenost podstatně větší.
Těžko hodnotit nedokončený román. Rozhodně měl nakročeno k těm nejlepším Meyrinkovým dílům.
Úroveň doplňujících textů je různá, některé odrážejí dobu vzniku a z dnešního pohledu se zdají překonané.
Po přečtení zdejších komentářů jsem měl trochu obavy, ale nakonec to nebylo tak špatné. A to píšu jako velký Tolkienův fanoušek.
Jasně, ty odkazy na současnost drhnou, ale jinak souhlasím s Enforcer.
Neskutečná slovní ekvilibristika, mnohdy doprovázená hlubokými myšlenkami. A když si člověk uvědomí, že jde o improvizace, neuvěřitelné.
Není to špatné. Něco mezi Ludvíkem Součkem a P. K. Dickem. Vcelku zajímavý nápad.
Jenže to zároveň není dobré. I když ponechám stranou logické nesmysly (např. konáme pouze několikahodinové mezihvězdné lety, ale zároveň jsme stále závislí na jádru a plynu v pozici zdrojů energie...) celé je to napsáno tak, že jsem celou dobu přemýšlel, jestli to autor myslí jako seriózní SF nebo si ze čtenářů střílí a jde o parodii. A doteď tuhle hádanku nejsem schopen rozluštit.
Hodně silné. Bohužel jsem se trochu pral se stylem a závěr mi přijde do ztracena.
Každopádně hlasité varování před naší vzpupností a stavění se na Boží místo. Stvořit můžeme leccos, ale jaké může být stvořené nedokonalým tvůrcem?
Lepší 3*. Hlavně za téma, styl zpracování místy skřípe, ale celkem se to dá číst velmi dobře.
Je jasné, že 100% odpovědi na otázku původu TGM už asi nedostaneme, ale sled nepřímých důkazů, které autoři přinášejí jsou, myslím, dostačující. Byť některé jsou na hraně.
Protože mi chybí antroposofická průprava, šla četba místy dost ztuha. Ze stejného důvodu se mi těžko hodnotí. Steinerovo pojetí karmy je na jednu stranu komplexní (propojení karmy individuální, národní a světové), na druhou stranu je na můj vkus příliš statická a jakoby předurčená. Ale jde jen o můj názor, který možná plyne z neporozumění.
Lyrika v próze. Člověk na to musí mít asi trochu náladu, v mém případě se to moc nepovedlo, ale špatné to rozhodně není.
Vzpomínám na seriál, který se mi kdysi líbil. Také proto jsem sáhl po Doktorovi v žitě. Nejdřív jsem se nemohl začíst, ale zhruba po třetině to nabralo spád. Člověk se dobře pobaví, ale Jeeves nebo Tři muži (kdekoliv) jsou přeci jen jiná liga.
Celkově tak 3,5*.
Zdá se mi, že je na knize místy znát, že je už téměř 30 let stará, což u literatury tohoto žánru může být docela problém. Ale jako základní vhled do tématu dobré.
Každopádně je lepší flow žít, než o něm číst.
I přesto, že jde o prozaický útvar, je na mnoha místech znát ruka básníka. Poetické části ještě šly, ale celkově mě Horečka nijak neoslovila. Spousta cigaret, vodky, sem tam správné socialistické uvědomění, občas lehká rebelie proti němu. Ale celkově vcelku o ničem.
Nechávám bez hodnocení. Nepochybně zasvěcený vhled do tématiky, která se sice v poslední době stává módní, ale přitom veřejnosti chybí hlubší pochopení pozadí, které je za tím schováno. Bohužel mi místy přišel autorčin postup mírně chaotický, i když, jak sama podotýká, originální zdroje jsou ještě nesystematičtější. Když jsem zkusil aplikovat popsané metody na sebe a své známé, tak jsem nijak překvapivých odhalení nedocílil. Ani shoda nebyla výrazná. Přesto se k ní budu určitě vracet.
Sice mě hrozně vytáčí to prznění jazyka, ale ono to většinou vůbec není hloupé a jenom pro zasmání.
Poněkud pomaleji se rozjíždějící, i když ani pak to není žádný sešup, psycholgická studie života vyšších kruhů v Nové Anglii na počátku 20. století. Viděno pohledem stárnoucí ženy (39 let). I z toho je vidět, že velké plus téhle knihy je v tom, že člověku ukáže, jak se svět za těch 100 let změnil. I když možná v těchto vrstvách je stále dojem a zdání, které člověk vytvoří, důležitější, než jeho osobní štěstí.
Určitě čtivější než Zabiják, ale opět výborná studie posedlosti a následného rozpadu osobnosti.
Na to, že má jít o vyprávění dítěte je to příliš seversky temné a místy dospělé. Když to srovnám s Radůziným Čáp nejni kondor, tak to česká písničkářka u mě vyhrála na celé čáře.
Žádná velká literatura, ale svižně, lehce a vtipně napsaná letní oddechovka.
Možná, že jde o můj osobní problém s Francií a její mentalitou, ale u mnoha současných francouzských autorů mám pocit, že ve snaze o "humorno" překračují tu tenkou hranici, kdy už nejde o humor ale absurditu. Což není nutně na škodu, kdyby pojednávaná témata nebyla v podstatě mrazivá.
Ale i přes tuto výhradu jde v tomto případě o mírný nadprůměr, tak 3,5*.
Skvělá kniha. Člověk ji může brát jako jakýsi úvod do tarotu, ale hlavně jde o ukázku toho, jak je v něm popsána "ideální" cesta za poznáním a k probuzení. To, že je místy trochu školometská vůbec nevadí.