vlkodlaq komentáře u knih

Štorcha jsem jako kluk přímo žral (ano, některé knihy měly okousané rohy :-) ) a jednoznačně patří k mému literárnímu vývoji a tak se znatelně podílel na tvorbě mé osobnosti. Co by snad desetiletý jsem si tak vyráběl pazourkové sekyry, oštěpy a lovil, co se jen na poli za domem mihlo, ale polní křeček není debil a nikdy se chytit nenechal :-).

8 06.11.2014

Četl jsem mnohokrát a ještě jistě párkrát přečtu, pořád baví, verze od Plevy je skvěle stravitelná a na opotřebenou psychiku působí blahodárněji než bifidus esencis na podrážděné střevo :-)

Na tomhle jsem vyrostl a něco ze dvou divochů ve mě zůstalo dodnes..

8 25.07.2014

Výhoda této knihy je, že přemýšlivým lidem přidá další kvalitní materiál k úvaze a obrovská nevýhoda této knihy je, že ti, kteří by ji měli číst povinně, ji číst nebudou.
Osobně bych tuto knihu přidal do povinné četby deváté třídy.
V patnácti letech už má i takto mladý člověk dost velkou šanci pobrat alespoň část kritického a vědeckého myšlení, nezbytného pro kvalitní život.
Bez kritického myšlení totiž jedinec uvěří kdejaké hovadině a ještě ji pak bude šířit dál. Takový jedinec pak snadno podléhá manipulaci a je vystaven nebezpečím, která manipulátoři představují a nejsou to jen církve a sekty, ale i různé "firmy" a dokonce jednotlivci.

Tato kniha stimuluje přesně tento způsob myšlení a shrnul bych ho do jedné věty "než něčemu uvěříš, popřemýšlej o tom napřed sám".

Tak jednoduché to je, přesto se zdá, že pro některé je přemýšlení něco nepříjemného nebo dokonce ponižujícího, ale "věřit s davem" je jednodušší.

7 21.06.2024

Už to je přes dvacet let, kdy jsem Noční kluby četl poprvé a byl naprosto unešen, asi pět let, co jsem je četl s nadšením podruhé, tak proč si je nepřečíst potřetí, že. I když nejsem ten stejný čtenář, jako před dvaceti lety, pořád Kulhánek baví, děj strhává a řádky utíkají před očima jako divé a není to jen kvůli mě oční vadě..
Ale přece jen zkušenějšímu oku neuniknou drobné nedostatky, nesmyslné anglické slovíčko sem (rodičce se neříká press, ale push..), zeměpisně to zase nesedí tam, ale co, na spádu a čtivosti to neubere a možná si kluby za 5-10 let přečtu zas, budu-li živ a co se zraku týče, i zdráv.

7 04.01.2024

Tak i pátá kniha je skvělá, napínavá jak trenky xs, děj dává smysl, plynule navazuje na předchozí knihy. Jak se jen mohlo stát, že mi hraničářův učeň tak dlouho unikal?

7 04.08.2023

Na příbězích Páně Kulhánka byla, mimo kulervoucího spádu, nejlepší právě ta zdařilá kombinace sci-fi, fantasy a reálií, proto bych ještě páně Hozu, byť jistě nadějného autora, ještě zdaleka nenazýval novým Kulhánkem.
Nicméně i vzhledem k tomu, že páně Kulhánek zarytě odmítá vydat cokoliv nového, se na páně Hozu zaměřím.

7 18.10.2021

Taková trochu vlažnější Severní Korea uprostřed Evropy.. Ještě že to je jen fikce.

Tohle se mi ještě u žádné jiné knihy nestalo. Po ani ne roce jsem knihu vzal do ruky, že ji jen prolistuju a prečtu oblíbené pasáže, samozřejmě, že ji čtu celou. Po sedmé! I když už playera znám prakticky zpaměti, pořád mě to baví číst. Tím je pro mě kniha jedinečná. Jasně, že čtu některé knihy znovu, ale po letech, ale jen a pouze playera dokážu číst po sedmé během pěti let.

7 10.09.2020

Aneb "Já zbytečný". Nahlédl jsem a přečetl několik úryvků, zvláště rozhovory s více či méně pubertálními individui bez špetky nadhledu a širších zkušeností, mě fascinují svojí bezbřehou naivitou. Nic proti tomu, mladí se musejí teprve učit, jenže tady je předkládán svět videí a osobní prezentace jako ten jediný důležitý a youtubeři se prezentují jako osvícené celebrity, jejichž názor je nezbytný pro chod společnosti. Sebevětší blábol je předkládán se sebevědomím ostříleného politika, ale s nulovou informativní hodnotou.

Považuji se za zkušeného scifi/fantasy čtenáře, ale tohle? S prvními stránkami mě kniha pohltila a s dalšími nechce pustit. Nejsem příznivcem pc her, ale tohle čtivo je opravdu kvalitní kousek, svěže podáno, perfektně servírováno. Asi nejlepší kniha, kterou jsem v posledních letech četl. VELICE se těším na film (prý snad Spielbeg, prý snad 2017).

Po více než roce od prvního přečtení s radostí čtu znovu. I když si pamatuju děj, nejsem ochuzen o napětí a čtu hltavě, i podruhé přečteno za tři dny. Za ten rok jsem shlédnul několik filmů, o kterých je v knize zmínka, takže jsem si četbu užil snad ještě víc.

Opravdu vynikající čtení, doporučuji přečíst každému, kdo číst umí.

Poznámka k autorovi: z každé stránky je znát, že ví o čem píše, na dané téma je opravdový znalec a tak (jako mnoho jiných), píše knihu ze svého pohledu a vlastně o sobě. Což je super a z knihy je cítit nadšení, které chtě nechtě při čtení přebírám.

7 11.10.2016

I po přečtení dalších cca stopadesáti knih považuji stále Noční Klub za etalon kvalitní sci-fi/fantasy literatury. Nelze jinak než vřele dopuručit prakticky komukoli se špetkou fantazie.

7 16.06.2015

Po letech čtu znovu s otevřenější myslí a větším pochopením pro důležitost osmé barvy - oktaríny..

Dnešnímu zkušenějšímu čtenáři neuniknou drobné nedostatky jako použitá anglická slovíčka a poněkud sebestředně pseudohrdinský nádech, ale je třeba brát v potaz rok vzniku a tehdejší možnosti Karla Maye. Vinnetoua jsem četl coby asi třináctiletý a hltal jsem každé slovo, hlava živě tvořila scenérie divokého západu a přírodu, jakou ve střední Evropě budete hledat jen těžko. Když to čtu dnes, se čtyřicítkou na krku, kniha brnká na tu správnou nostalgickou strunu a já se při čtení vracím do svého třináctiletého já. Díky knihám od Štorcha, Maye, Vernea a dalších bylo moje dětství mnohem bohatší, než by mohlo být bez nich a já jsem za to vděčný.

6 19.01.2024

Za oddíl o kapounovaní kohouta (při plném vědomí bez umrtvení) bych autorce i komukoliv, kdo by to provedl, urazil obě ruce. Pro přežití i to dlouhodobé není nic takového nutné, ba je to přímo naprosto zbytečné a jen to podporuje rozežranost. Kromě toho je to zajímavá kniha, ale pro tuto ukázku autorčiny absence soucitu se zvěří jí nemůžu dát dobré hodnocení. Toto není nějaká sci-fi fantasy, toto je návod a ten nás nabádá, abychom kohouta přivázali za nohy a hlavu, pak mu pod žebry vyřízli díru do dutiny břišní a tou mu vyjmuli pohlavní orgány. Ani slůvko o tom, že třeba ten kohout trpí, že ho to bolí a jak mu toto trauma nějak ulehčit, když už bych to z nějakého nepochopitelného důvodu musel udělat. Trhání osmiček bez umrtvení je proti něčemu takovému nic. Ať už je kontext psaní knihy jakýkoliv, nenapadá mě nic jiného, než že autorka bude pravděpodobně pěkně bezcitná a bezohledná potvora a ve zvířeti vidí jen ten kus žvance a ne živého tvora. Když chovám zvířata na porážku, mám morální i lidskou povinnost jim zajistit pokud možno dobrý život a až to přijde, rychlou smrt bez trápení. Ne, autorka by zvěř evidentně neměla problém mučit strašnou bolestí, jen aby se líp nažrala. Dokonce doporučuje obchod s kapouny i dnes. Propagace takových myšlenek v dnešní době? Co je tohle za hovado?

V třetím dílu se opět rozvíjel spíše Horác a Will dostával spíš na prdel, přesto se to četlo skoro samo, stačilo knihu (čtečku) jen držet :)
V dalším díle doufám opět ve Willův další rozvoj a vrhám se na něj.

6 19.07.2023

Přečteno za pár dní. Ještě o chloupek čtivější, než díl první, ono tradiční "from zero to hero" se tu ukázalo, i když u Horáce víc, než u Willa. Část příběhu byla silně předvídatelná, ale tady mi to ani nevadilo, možná to patří k žánru.

6 13.07.2023

I přes vlažnější střední část je to čtivá a dokonce vcelku originální vesmírná sci-fi. Zvláště zajímavý je závěr, tak vyváženou rovnováhu mezi uzavřením příběhu a našlápnutím na pokračování jsem už dlouho neviděl.

6 04.04.2023

Ještě strašnější sbírka populismu a lží, než "o čem sním, když náhodou spím".

Fotky by byly lepší, přesto má tento ilustrovaný herbář něco do sebe. Nabízí tu zvláštní atmosféru babiččiny kuchyně a tím brnká na tu správnou nostalgickou strunu. K tomu podává cenné informace, k čemu ta či ona bylinka slouží, případně nabízí rovnou návod na zpracování. V kombinaci s encyklopedií rostlin tvoří slušný základ pro domácí bylinkářství.

6 19.09.2022